
Další díl :)))))))
Ráno se probudila na následky prudkého třepání. Chtělo se jí ještě spát a mohla nařídit sluhovi, aby jí mezitím donesl snídani do postele, jenže to by se nesměla probudit do chladného rána, zababušená do svého spacáku u dohořívajícího ohně ze kterého se ještě čmoudilo.
"Sakuro, musíme zmizet, jsme tu moc na očích a banditi se neskrývavě blíží, vydávají víc ruchu než je normální, no tak, Sakuro." A konečně otevřela oči, pohlédla do očí tomu, kdo ji měl chránit, ale už od začátku cesty ji pěkně štval.
"Banditi?" Vykřikla hlasitě, přesto rozespale. Sasuke jí ze zoufalosti zacpal pusu svou vlastní rukou. Tady s touhle holkou bude ještě plno problémů, říkal si.
"Mlč už!" Poručil jí.
"Promiň." Zašeptala, vymotala se z přikrývek, sbalili svoje saky paky a upalovali pryč. Ani Sasuke, jako dobrý šermíř, neměl sebemenší šanci proti tlupě nevychovaných a nectných banditů.
"Sasuke, co je tohle?" Ptala se, když zahlédla náhrdelník na jeho krku. On jí neodpověděl.
"Nakazuji ti, abys mě přestal ignorovat, musíš mi splnit mé přání!" Vykřikla na něj, on si jen smutně povzdychl.
"Teda, ne, promiň, já bych to jen chtěla vědět, nemusíš se přemáhat, jestli nechceš." Nevěděla, kde se v ní najednou ta laskavost bere, strašně ráda by se to všechno dozvěděla, ale jakoby díky tomu planému vzdechu pochopila, že je to jeho citlivé téma.
"Tak když už jsme až tady, asi bych ti to mohl říct, stejně si myslím, že se dalších x let neuvidíme, možná že už nikdy a tak teda." Chtěl spustit, ale růžovláska mu zakryla ústa svým jedním dlouhým štíhlým prstem - ukazováčkem.
"To je v pořádku, jestli nechce…" dívala se na něj s takovým leskem a ctností. Nemohl vydržet její nápor očí.
"Oka." Chytnul ji za ruku. "Je to oka, chápeš, nebolí mě mluvit o tom, jenom jsem byl trochu zaskočen, no tak." Vyzval ji a pustil její ruku, nechtěl, aby se na její tváři neustále zračil ten soucitný pohled.
"Tak fajn." Vzdálila se metr za něj a kráčela i se svým batohem a nově střiženými šaty v tichosti za ním.
"Víš, měl jsem klan, jenže ten byl následně vyvražděn díky mému hloupému bratrovi, který je teď taky po smrti." Nechtěla se ani vyptávat na detaily, ale její nevymáchaná pusa to stejně udělala.
"Tvůj bratr? Jaktože je mrtev?" Nechápala. Usmál se.
"Zabil jsem ho." Říkal to s takovým vnitřním klidem, jakoby se snad bavili o počasí. Ale to bylo asi jedno… Vytřeštila oči, pak se jí nějakým zázrakem podařilo zandat je zpátky a troufnout si přidat do kroku a dohnat ho, nevěděla, co všechno musí snášet, ale je s tím asi smířený, jinak by neměl tak ledově klidný obličej.
"Asi jsme zabloudili." Oznámil jí a poškrábal se na hlavě.
"Cože?" Zeptala se, došla až k němu a taky pohlédla na mapu, kterou měl před sebou rozloženou.
"Že jsme asi zabloudili, jsi hluchá nebo co?" Zasmál se. Sakura se na něj jenom uraženě podívala a odkráčela si sednout na nejbližší zeschlý pařez.
"A co chceš dělat?" Upřela na něj své znuděné oči. On se k ní jen připlížil a přiložil jí zezadu katanu ke krku.
"Sasuke!" Vykřikla přiškrceně, ale když ho před sebou neviděla, překvapeně vzhlédla. Vítězoslavně se na ni podíval.
"Lekla ses?" Usmál se, ale tak nějak, jinak. Nebylo tam to opovržení, které tam pobývalo většinu cesty.
"A jak!" Vyjekla a opatrně si ostří odstranila od sebe, nechtěla se ještě nějak ošklivě pořezat, ale Sasukemu to evidentně vůbec nevadilo.
"Tak, já bych to krosnul lesem, co ty na to?" Vypravil a znovu se poškrábal na stejném místě ve vlasech. Ona to jen s lehkým zaváháním přijala, vlastně ani neměla na výběr, ona to tu neznala, měla pocit, že toho ví jen o něco málo méně, než sám Sasuke, který se pouze řídil mapou…
"Super! Máme tu poznávací znamení, takže můžeme pokračovat v cestě, jak bylo původně míněno. Za mnou." Rozeběhl se takovou rychlostí, že Sakura měla jen malou šanci, že by Sasukeho snad stíhala. Ale snažila se vydržet co nejdéle, i když jí to velmi nešlo.
"Ale no tak, neříkej mi, že už nemůžeš." Foukl do svých černých vlasů, které mu znepříjemňovaly výhled a tak je jednoduše odehnal.
"No, abych pravdu řekla tak ano, už nemůžu, nejsem cvičená, jako ty, nikdy jsem nesportovala, chápeš co mi to provádíš s kostmi, se svaly, vsaď se, že když se zítra probudím, nebudu moct vstát!" Prohodila směrem k němu, chtěla ho z toho všeho ještě náležitě obvinit, ale chyběl jí kyslík.
"No, asi máš pravdu, že bychom se mohli taky utábořit, počkej, jdu na dřevo…" Mávl rukou, že se tu má usadit a tak shodila svůj malý batůžek a schovala se za nejbližší keř, kde vykonala potřebu. Když se podívala na tábor, slyšela od něj zvuky. Slyšela něco, jak jí rabuje její malou batožinu. Otevřela oči a i když se už docela stmívalo, snažila se co nejvíce zaostřit na daný předmět.
"Ty!" Zařvala na to a vystoupila ze stínu mohutné borovice. "Ach, jen veverka…" Usmála se a uviděla, jak se blíží Sasuke, díky tomu dostala znova ten správný nádech a pocit, že je doopravdy v bezpečí a usadila se na zem. V tom jí napadlo, že by mohla Sasukeho taky trochu pomoct, přece jen se tu o ní pořád stará, tak by se mu mohla nějak odměnit. Proto posbírala pár kamenů a postavila takové malé ohniště. Když Sasuke došel, rozprostřel deku, vzal dva kameny, díky kterým se hned rozplála vatra.
"Kolik toho vlastně umíš?" Zeptala se ho nesměle, chtěla toho o něm vědět, co nejvíc a přitom ani netušila proč. Že by s ní něco dělal? Ne to je nemožné.
"No, když ještě nepočítám loupání brambor, nějaké to skromné vaření pro vlastní účely ,tak toho umím celkem málo." Mrkl na ni a posadil se vedle ní do tureckého sedu. Usmála se. "Je ti zima?" Neubránil se taky otázce, viděl v jejích očích něco, co ještě u žádné dívky, něco, co ho neskutečně moc přitahovalo.
"No, vlastně celkem jo." Zastyděla se, ale co, však ona byla holka, měla právo na to, aby jí byla zima! Černovlásek se k ní přisunul daleko blíž a objal jí okolo ramen. Ona si svou hlavu opřela o jeho široké rameno a jenom tak, že se dívala do plamenů, usnula.
"Sakuro, musíme zmizet, jsme tu moc na očích a banditi se neskrývavě blíží, vydávají víc ruchu než je normální, no tak, Sakuro." A konečně otevřela oči, pohlédla do očí tomu, kdo ji měl chránit, ale už od začátku cesty ji pěkně štval.
"Banditi?" Vykřikla hlasitě, přesto rozespale. Sasuke jí ze zoufalosti zacpal pusu svou vlastní rukou. Tady s touhle holkou bude ještě plno problémů, říkal si.
"Mlč už!" Poručil jí.
"Promiň." Zašeptala, vymotala se z přikrývek, sbalili svoje saky paky a upalovali pryč. Ani Sasuke, jako dobrý šermíř, neměl sebemenší šanci proti tlupě nevychovaných a nectných banditů.
"Sasuke, co je tohle?" Ptala se, když zahlédla náhrdelník na jeho krku. On jí neodpověděl.
"Nakazuji ti, abys mě přestal ignorovat, musíš mi splnit mé přání!" Vykřikla na něj, on si jen smutně povzdychl.
"Teda, ne, promiň, já bych to jen chtěla vědět, nemusíš se přemáhat, jestli nechceš." Nevěděla, kde se v ní najednou ta laskavost bere, strašně ráda by se to všechno dozvěděla, ale jakoby díky tomu planému vzdechu pochopila, že je to jeho citlivé téma.
"Tak když už jsme až tady, asi bych ti to mohl říct, stejně si myslím, že se dalších x let neuvidíme, možná že už nikdy a tak teda." Chtěl spustit, ale růžovláska mu zakryla ústa svým jedním dlouhým štíhlým prstem - ukazováčkem.
"To je v pořádku, jestli nechce…" dívala se na něj s takovým leskem a ctností. Nemohl vydržet její nápor očí.
"Oka." Chytnul ji za ruku. "Je to oka, chápeš, nebolí mě mluvit o tom, jenom jsem byl trochu zaskočen, no tak." Vyzval ji a pustil její ruku, nechtěl, aby se na její tváři neustále zračil ten soucitný pohled.
"Tak fajn." Vzdálila se metr za něj a kráčela i se svým batohem a nově střiženými šaty v tichosti za ním.
"Víš, měl jsem klan, jenže ten byl následně vyvražděn díky mému hloupému bratrovi, který je teď taky po smrti." Nechtěla se ani vyptávat na detaily, ale její nevymáchaná pusa to stejně udělala.
"Tvůj bratr? Jaktože je mrtev?" Nechápala. Usmál se.
"Zabil jsem ho." Říkal to s takovým vnitřním klidem, jakoby se snad bavili o počasí. Ale to bylo asi jedno… Vytřeštila oči, pak se jí nějakým zázrakem podařilo zandat je zpátky a troufnout si přidat do kroku a dohnat ho, nevěděla, co všechno musí snášet, ale je s tím asi smířený, jinak by neměl tak ledově klidný obličej.
"Asi jsme zabloudili." Oznámil jí a poškrábal se na hlavě.
"Cože?" Zeptala se, došla až k němu a taky pohlédla na mapu, kterou měl před sebou rozloženou.
"Že jsme asi zabloudili, jsi hluchá nebo co?" Zasmál se. Sakura se na něj jenom uraženě podívala a odkráčela si sednout na nejbližší zeschlý pařez.
"A co chceš dělat?" Upřela na něj své znuděné oči. On se k ní jen připlížil a přiložil jí zezadu katanu ke krku.
"Sasuke!" Vykřikla přiškrceně, ale když ho před sebou neviděla, překvapeně vzhlédla. Vítězoslavně se na ni podíval.
"Lekla ses?" Usmál se, ale tak nějak, jinak. Nebylo tam to opovržení, které tam pobývalo většinu cesty.
"A jak!" Vyjekla a opatrně si ostří odstranila od sebe, nechtěla se ještě nějak ošklivě pořezat, ale Sasukemu to evidentně vůbec nevadilo.
"Tak, já bych to krosnul lesem, co ty na to?" Vypravil a znovu se poškrábal na stejném místě ve vlasech. Ona to jen s lehkým zaváháním přijala, vlastně ani neměla na výběr, ona to tu neznala, měla pocit, že toho ví jen o něco málo méně, než sám Sasuke, který se pouze řídil mapou…
"Super! Máme tu poznávací znamení, takže můžeme pokračovat v cestě, jak bylo původně míněno. Za mnou." Rozeběhl se takovou rychlostí, že Sakura měla jen malou šanci, že by Sasukeho snad stíhala. Ale snažila se vydržet co nejdéle, i když jí to velmi nešlo.
"Ale no tak, neříkej mi, že už nemůžeš." Foukl do svých černých vlasů, které mu znepříjemňovaly výhled a tak je jednoduše odehnal.
"No, abych pravdu řekla tak ano, už nemůžu, nejsem cvičená, jako ty, nikdy jsem nesportovala, chápeš co mi to provádíš s kostmi, se svaly, vsaď se, že když se zítra probudím, nebudu moct vstát!" Prohodila směrem k němu, chtěla ho z toho všeho ještě náležitě obvinit, ale chyběl jí kyslík.
"No, asi máš pravdu, že bychom se mohli taky utábořit, počkej, jdu na dřevo…" Mávl rukou, že se tu má usadit a tak shodila svůj malý batůžek a schovala se za nejbližší keř, kde vykonala potřebu. Když se podívala na tábor, slyšela od něj zvuky. Slyšela něco, jak jí rabuje její malou batožinu. Otevřela oči a i když se už docela stmívalo, snažila se co nejvíce zaostřit na daný předmět.
"Ty!" Zařvala na to a vystoupila ze stínu mohutné borovice. "Ach, jen veverka…" Usmála se a uviděla, jak se blíží Sasuke, díky tomu dostala znova ten správný nádech a pocit, že je doopravdy v bezpečí a usadila se na zem. V tom jí napadlo, že by mohla Sasukeho taky trochu pomoct, přece jen se tu o ní pořád stará, tak by se mu mohla nějak odměnit. Proto posbírala pár kamenů a postavila takové malé ohniště. Když Sasuke došel, rozprostřel deku, vzal dva kameny, díky kterým se hned rozplála vatra.
"Kolik toho vlastně umíš?" Zeptala se ho nesměle, chtěla toho o něm vědět, co nejvíc a přitom ani netušila proč. Že by s ní něco dělal? Ne to je nemožné.
"No, když ještě nepočítám loupání brambor, nějaké to skromné vaření pro vlastní účely ,tak toho umím celkem málo." Mrkl na ni a posadil se vedle ní do tureckého sedu. Usmála se. "Je ti zima?" Neubránil se taky otázce, viděl v jejích očích něco, co ještě u žádné dívky, něco, co ho neskutečně moc přitahovalo.
"No, vlastně celkem jo." Zastyděla se, ale co, však ona byla holka, měla právo na to, aby jí byla zima! Černovlásek se k ní přisunul daleko blíž a objal jí okolo ramen. Ona si svou hlavu opřela o jeho široké rameno a jenom tak, že se dívala do plamenů, usnula.
_______________________________________
Tak co?
Tak co?


















Nechci být jako debil ,ale NÁDHERÁÁÁ!
Dál
