close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Butler 3/6

10. listopadu 2012 v 2:04 | Ufonek |  Jednorázovky














Ráno tu bylo vskutku velmi brzy. Velmi brzy na to, aby se růžovláska musela probudit. Chtěla ještě spát, milovala spánek. Protáhla se a koukla se po okolní krajině, všude vonělo jehličí - spali blízko lesa v takovém příjemném prostředí. Z ohně se ještě čmoudilo a ona si mohla užívat Sasukeho blízkost. Právě teď něco vyřezával ze dřeva, asi nějaká soška či co, nevěděla, jen se na něj se zájmem koukala, přesně tak, jak on se díval na svůj výtvor.
"Ahoj." Pozdravil ji, ještě nikdy ji nepozdravil první. Ona se usmála a přisunula se k němu blíž, ani ne tak, aby viděla, co se skrývá v jeho pravačce, to byla jenom záminka.
"Ahoj." Zazubila se a natahovala krk. "Co je to?" Zeptala se a až pak jí došlo, že je to mýtické stvoření.
"Dráček, chceš ho?" Zeptal se a nůž dodělal svou práci. Ona se na něj pouze usmála a přikývla. Předal jí dárek a ona si ho pečlivě uschovala ve své tašce. Ode dneška to bude její talisman.
"Děkuju." Hlesla tiše ještě před tím, než nechala mluvit černovláska.
"Musíme se vydat na cestu." Oznámil a Sakura se zvedla. Jenom tak, nic jí v tom nebránilo, sbalila si všechny věci a s pocitem zadostiučinění se vydala za ním. Byl rychlý, ale Sakura, díky výsledku tvrdé práce, ho už stíhala o trochu lépe, přece jen jsou už na cestách tři dny a za tu dobu se může stát cokoli, takže musí být neustále ve střehu, to jí Sasuke pořád úmyslně opakoval. Ve skutečnosti ani sám nechtěl, aby se jí něco stalo, nebylo to jen z povinnosti.

Tápali se dlouhou dobu. Co chvilku se zastavili a Sasuke vyšplhal na nejbližší větvený strom, aby se poohlédl, jestli jim nehrozí nějaké nebezpečí. Ale vždy se jen vrátil a řekl, že musí přidal, nechtěl Sakuře říct, co by se mohlo stát. A jí to tak vyhovovalo, měla míň toho, na co mohla myslet. Ale v tuto dobu ji nejvíc zajímal Sasuke, dostával se jí neustále do zorného pole, takže bylo jen těžké na něj nemyslet, ale říká se, že to co oči nevidí, to srdce nebolí. Jenže jak se ho ona měla zbavit? Nešlo to, musí s ním cestovat ještě dlouhou dobu, než se dostanou tam kam mají a ona to ví.

Pomalu se začínalo smrákat, nebylo to moc dobré. Sakura, když už pomalu neviděla na cestu, chtěla Sasukemu něco říct, ale ten jen pořád zběsile utíkal. Až se Sakura zastavila u jedné větve a plytce oddechovala. Nemohla popadnout dech, přece jen, Sasuke je samuraj, takže ví jak se má dýchat při běhu, ale ona, princezna, nemůže tak rychle. Nedá se to. No tedy, asi by se to dalo, ale na ni je to prostě moc. Stále pažemi objímala kmen, načež se černovlásek konečně otočil, v té tmě nebyl skoro vidět, ale ona moc dobře viděla jeho lesknoucí se oči, věděla, že se tam něco pohybuje, že tam zhruba je.
"Co se děje, princezno?" Zeptal se, tohle je poprvé, co jí takhle zdvořile oslovil. Nepodpichoval ji. Jen tam tak stál a očekával odpověď. Když se ani po dlouhých šedesáti vteřinách nic nedělo, chtěl se jí znovu vyptávat, ale to se už ona zmohla na něco, co se více méně podobalo lidskému hlasu.
"Nemůžeme… zpomalit?" Vydechla přiškrceně. On k ní pomalu došel a chytnul ji za tvář. Chvíli ji jenom tak držel a koukal se jí do očí, následně ruku spustil rovně podél těla. Zavál silný vítr, což zapříčinilo rozcuchání vlasů. Růžovláska se okamžitě chytla za uši. Odporovalo jí to. Nechtěla, aby foukalo, měla ráda slunce a teplo a vítr jen v některých chvílích, když už se to prostě nedá vydržet. Povzdychl si a nehnul se k jejímu uchu. Někdy by si řekla, že by ji třeba mohl políbit, jako v jednom z těch romantických filmů, ale on ne. Jenom se hluboce nadechl.
"Víš, už jistou dobu nás někdo pozoruje a já je pořád nemůžu setřást, bylo by mi ctí vás odnést." Pošeptal, ona jen vytřeštila oči. Je někdo sleduje? A Sasuke, mistr ve svém oboru se mu stále nemůže vyvléct ze svého zorného pole? Sakura si řekla, že by se o to měla víc snažit a potáhla si dolů své zkrácené šaty.
"J-jasně." Vykoktala ze sebe a poté už necítila pevnou půdu pod nohama. Jenom tam tak plandala na Sasukeho rukou. Byla lehoučká jako peříčko, říkal si a pro sebe se usmál. V žádném případě nesmí dopustit, aby se někdo jako ona zranil. Políbil jí do vlasů, ale ona to ani necítila, pociťovala zvláštní příval jakési pozitivní a šťastné energie, jenom se ho držela okolo krku a snažila se ať nespadne, on by ji ale v životě nepustil, nenechal spadnout. Právě se totiž vznesly mezi větve stromů a skákali po nich. Sakura si byla jistá, že to má jistě perfektně nacvičené, aby mu třeba nesklouzla noha, nebo tak něco, i přes to raději odvrátila hlavu od rozlehlého prostoru a mnohem raději ji zabořila do Sasukeho hrudi.
"Máš strach?" zeptal se najednou a ona jenom roztřeseně přikývla.
"Už jen kousek, cítím, že už má problémy, pokračuje pořád po lesní pěšině." Mrkl na ni, i když ona se na něj nedívala, neměla odvahu.
"Jak-jak to všechno víš?" Zajímala se. Pořád nemohla pochopit, jak by něco takového mohl vycítit. Vždyť to je jasná blbost.
"Jsem cvičený speciálně k těmto účelům." Na tvář se mu vloudil nebezpečný úsměv. Poté si našel nějaký dobrý strom a konečně seskočili na lesní cestičku.
"Jsme v pohodě." Ohlásil a položil ji na zem, ona sama by se ho ještě nejraději dál držela, ale uhádla, že pro něj musela být už asi přítěž a tak si jen stoupla na své drobné, roztřesené nožky, srdce ji neustále poplašeně bilo, nebyla na takové zacházení zvyklá, ale asi to bude muset udělat.
"To je dobře." Řekla už více jistějším hlasem, možná by tu zem pod ní i políbila, ale to by se příliš ztrapnila a to rozhodně nechtěl. "Kam vlastně jdeme?" Zeptala se a doufala v nějakou smysluplnou odpověď, dřív ji totiž odpovídal jen stručně a jen na některé věci. Teď se jí ale zdál takový otevřenější. Usmála se pro sebe.
"Do města, tam přespíme v hotelu." Vyrokoval a ona jenom přikývla, i když to v té tmě nebylo asi příliš vidět, jí to nevadilo, hlavně že vůbec věděla, kam mají zamířeno, připadalo jí, jakoby Sasuke měl v hlavě snad zabudován radar, čím věčně mapoval území, a nebo aspoň GPS navigaci, jinak si nedovedla představit, proč je tak děsně přesný.
____________________
^^ ?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yotaru/Chan Yotaru/Chan | E-mail | Web | 10. listopadu 2012 v 10:23 | Reagovat

Krásné, krásné, krásné nee-chan! :-D  :-D

2 michy-chan michy-chan | 10. listopadu 2012 v 11:49 | Reagovat

perfektné len na moj vkus malo sa rozprávajú akože viacej opisuješ ako by mali rozprávať to by bola asi jediná malá chybička ale je to v poho chcem další diel som zvedavá ako to skončí .

3 Mikeira Mikeira | 10. listopadu 2012 v 16:01 | Reagovat

Hezké :3

4 Cherry Cherry | Web | 10. listopadu 2012 v 16:58 | Reagovat

pěkné "^^" :D [Další díl] :-D

5 camelia camelia | Web | 10. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

Uf, tak jsem to konečně dočetla. A jsem ráda, že jsem si našla čas. Moc hezké, těším se na další ;)

6 Lili & Lala Lili & Lala | 11. listopadu 2012 v 17:03 | Reagovat

GPS? tak to je dobrý

7 snilek97 snilek97 | Web | 11. listopadu 2012 v 17:52 | Reagovat

nádherné :-P já jsem si tak dlouho nepřečetla žádnou povídku sasusaku..:D bylo to krásné :-D

8 sasusakurosedimitriskolanoci sasusakurosedimitriskolanoci | Web | 12. listopadu 2012 v 20:57 | Reagovat

hezkéééé moc pls jukneš na můj blog?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama