
"Musíme vyrazit na cestu, princezno." Zhodnotil situaci a lípl jí pusu na tvář. Ano, v tom samém městečku se zdržovali dva dny.
"Tak dobře." Usmála se a navlékla si ponožky, potom hupsla do bot a hurá, mohli se vydat na cestu. Při pomyšlení na to, že Sasukeho bude muset opustit a vzít si někoho jiného, se jí chtělo zvracet. V krku se jí udělal knedlík a nechtěl vyjít, uvolňoval ho a to jen na krátkou dobu jeden Sasuke polibek. A že jich za tu dobu nebylo málo.
Když dorazily do Konohy, nejdřív měli celkem problém se dostat přes les, ale pak na ně vykoukla krásná krajinka s obrovským palácem v čele. A tak se na sebe jen tázavě podívali, Sasuke vzal Sakuru do náručí, za tu dobu co s ním byla, se rozhodla nevzdorovat napětí a rozhodla se pro krátkou cestu vzdušnou čarou. Za okamžik se opravdu ocitali před branami, stačilo jen zaklepat velkým mosazným klepadlem. A tak se taky stalo. Sasuke zatáhl za ručku a hlasitě zaklepal. Ozvala se zvonkohra, vskutku kreativní.
"Můžete vstoupit, Naruto vás již očekává." Poklonili se jim sluhové, odkdy můžou svému pánovi tykat? No, asi je Naruto dostatečný blázen na to, aby jim to dovolil. A tak se tedy prošli po červeném koberci. Byl dlouhý asi deset metrů, náhle se před nimi zjevil Naruto v červenobílém plášti pozasen v křesle. Bylo příjemné, nebylo žádné vysoké a zlaté, jak by každý očekával, prostě normální křeslo. Řekli byste, že třeba lehce uždiboval z bílého vína? Ale kdeže, nechtějte mě rozesmát. Naruto se právě dlabal ramenem, slušné mravy mu nic neříkali, ale když je uviděl, musel se zasmát. Na chvilku odložil mísu plnou nudlí a vařeného masa, načež si stoupnul a přešel až k Sakuře.
"Ahoj, rád tě vidím!" Zopakoval a objal ji. Bylo mu jedno, že je špinavá a že její šaty neoplývají na kráse.
"Jo, já tebe taky." Odpověděla posmutněle. "Tohle je Sasuke." Představila mu jejího tajemného přítele. On se zazubil a podal si s ním ruku.
"Jsem Naruto Uzumaki!" odpověděl energicky, chudák Sasuke, kdyby jen věděl… Už už se ho chtěl zeptat, co to hulí za sračky, ale nějak ho Sakura zarazila.
Co chvíli Naruto něco žvanil. Sasuke se nemohl mít k Sakuře, protože tu byl Naruto, tak se jen obšťastňovali letmými pohledy a náhodnými dotyky. Naruto je tu provedl a oznámil, že Sasuke může zůstat, jak dlouho jen bude chtít. Sasuke se Sakurou už se smířili se svým osudem, že černovlásek bude muset odejít, ale stále je naplňoval ten pocit smutku. Tentokrát to cítila, Sasuke byl taky smutný. Sevřel jí ruku ve své a to teda pořádně, když se Naruto nedíval a právě obdivoval jeden z obrazů jeho již zesnulé matky. Byla opravdu krásná, rudé vlasy a upřímný úsměv. Ani se nezapomněli modré oči, které se na něj smály z obrazu. Bylo vidět, že to blonďáček hodně prožívá.
"Naruto, na chvíli nás omluv." Opatrně se vyvlekli z jeho společnosti. Chudák, si toho ani nevšiml.
"Víš Saky, chtěl jsem ti to ještě říct před tím než odejdu." Navrhl a ona se na něj znova podívala takovým tím výrazem, který jasně říká, jak moc je smutná, jak nechce, aby ji opustil. Sasuke jí to oplatil stejnou notou. Taky se mu od ní nechtělo, byl na to až moc zamilovaný. Ano, teď to mohl říct, teď na to byla ta správná doba.
"Povídej." Pobídla ho ještě před tím a darovala mu letmou motýlí pusu na čelo. To aby ho nějakým způsobem povzbudila, svým způsobem už věděla co přijde.
"Miluju tě, tak strašně moc." Se smutkem se jí podíval do jejích nádherných smaragdových očí, které se teď začali zaplňovat slzami, nevěděla, že ji to tak moc sebere. Nechtěla to, nechtěla si vzít Naruta, chtěl se Sasukem jen šťastně žít, to jí ale bylo odepřeno. Proč? Aby je nenapadli a oni uzavřeli spojenectví s vedlejší zemí. Proč to musí jen být tak složité? To se jednoduše nemůžou vzít se Sasukem, který by povolal jejich gang samurajů, ti by je rozsekali a přivedli mír, tím si byla jistá, jenomže zákon je zákon. Měla takové zlé tušení. Jenom ho objala a zabořila svoji hlavu do jeho obleku, vlasy jí teď dobře posloužily, jako nějaká záclona.
"Tak proč jsi mi to neřekl už dřív, víš jak jsem se natrápila myšlením na to, jestli mě jenom prostě nevyužíváš, jestli mě máš vůbec rád?" Vzlykala. On se na to nemohl jenom tak dívat. Bolel ho pohled na ni. Ještě víc ji sevřel.
"To je v pořádku, nemohl jsem ti to říct, něco mi v tom bárnilo, ani sám nevím co, byl jsem hlupák, že jsem ti to neřekl, prosím promiň mi to. Nechtěl jsem, jsem strašnej otrava, vím, tak mi to prosím všechno odpusť. Snesu ti třeba modré z nebe." Básnil, bylo už pozdě.
"Tak si mě vem Sasuke, odnes mě, unes mě, já s ním nechce být." Plakala, horečně, krk se jí sevřel a ona se na nic jiného nevzmohla.
"Sakuro, ani nevíš, jak rád bych to udělal, ale vážně nemůžu. Nemůžu ti kazit život, tak…" Chytil ji za tvář a naposledy políbil. Jí po tváři sjela slza. Co má dělat?
Dále to pokračovalo tak, že stále veselý Naruto si vzal za ženu Sakuru a spojilo se to v jeden skoro nejsilnější rod. Sakura stvrdila manželství dravou nocí s Narutem, i když si místo něj neustále představovala černovláska, který se tam ještě hodnou chvíli zdržel. Neustále ji ubdarovával kradmými smutnými pohledy. Byli i doby, kdy se na ni usmíval, tak krásně, oslnivě, jedinečně. To si na tvář vytesal falešný úsměv, když ona blonďákovi říkala svoje ano, i když její srdce jí pořád táhlo za černovláskem a křičelo NE, že se má vzepřít, jenže problém byl v tom, že nesměla zklamat svého otce, kdyby to udělala, neví, jaký režim by nastal.
A tak nám smutně končí příběh o růžovlásce bláznivě zamilované…
No? A znovu tu je anketa ;)


















Jéé moc pěkné x)) jen škoda že nemohla být se Sasánkem ;))