Mysterious 1/2

22. listopadu 2012 v 4:05 | Ufonek |  Jednorázovky



















Máš pocit, jakobys do tohoto světa ani nepatřila, jen se líně povaluješ na schodech před tvým domem a nahlížíš do životů jiných…
Když se kolem tebe prožene blonďavé dítko, říkáš si, jak ráda by ses vrátila do těchto dětských let, kdy jsi ještě o světě nevěděla ani za mák nic. Před zhruba půl rokem jsi dovršila svých devatenácti let. Nezajímáš se o druhé, připadáš si sama samotinká ve velkém světě, i přesto, že se na kolemjdoucí neustále usmíváš, nemáš moc síly, musíš však mít ten strojený úsměv, jinak by se lidé začali vyptávat co ti je a je pořád lepší mlčet, než-li všem vykládat co se stalo…
Znova si povzdychneš a místem se prožene chladivý podzimní vítr. Stroze vyštěkneš na dítě, které po tobě hodí listí v naději, že by se na něj tato růžovlasá paní mohla usmát.
"Omlouvám se ti, nechtěla jsem." Znovu se musíš omlouvat, znovu jsi to ty, co spadá na kolena. Ale tohle se vážně nedělá. Podotkne rýpavý hlásek v tvé hlavě. Utrousíš jen něco v tom smyslu, že víš a nestaráš se dál o to. Hnědovlasého kloučka poplácáš po malinké hlavičce a snažíš se usmát. Bohužel přemítáš, že to muselo vypadat jako nějaký hrůzostrašný škleb.
"To je oukej!" Usměje se na tebe tak zářivým úsměvem, až si pomýšlíš, jestli náhodou neoslepneš. Nezáviď mu jeho štěstí, však on taky pozná a vypije si co má. Snaží se tě uklidnit ten místy otravný hlas v tvé hlavě, tentokrát to však znělo svým způsobem soucitně. No jak by ne, když jste ta jedna a ta samá osoba.
Znovu se z tvých úst vykrade, tentokrát tiché zasténání. Už nevíš, co bys, učila ses, nic, nuda, do hlavy se ti sice podařilo vtlouct pár písmenek, slabik, slov, a budeš si to muset ještě zopakovat, abys zítra byla ready na písemnou práci. Poslouchalas hudbu, ale to ti od špatné nálady pomohlo jen na setinu vteřinu, muselas totiž vnímat slova, která se tam zpívala. Vždy, když jsi nešťastná pouštíš si písně smutné, od japonských až po slovenské. Jazyk by ti v celku byl jedno, kdybys nebyla tak strašně zklamaná. Ze všeho, ze života. Je to tu znova. Další zklamání.
Jsi kráva, pořád mu odpouštíš, vždycky se jen omluví a pak to udělá znova. Ta omluva už ztrácí význam, nemáš pomalu na nic náladu. Jenom tu tak sedíš na kamenných schodech a pozoruješ dění kolem. Už ani nevíš, kolik je hodin a přitom se ti jeví na levé ruce řemínek s kouzelnou věcí, takzvaným kolečkem s ručičkami ukazující čas. Skloníš hlavu a naskytne se ti pohled na svá kolena, kéž bys byla jinou. A neznala bys JEHO, toho, do kterého jsi už pár let tak bezhlavě zamilovaná. Několikrát ses mu vyznala, ale on tě vždy odbil. Za poslední půl rok, cos mu to řekla, ses mu začala vyhýbat. Jako nejlepší kamarád by pro tebe udělal první poslední, ale vztah prostě začít nechtěl. Prostě ses mu asi nelíbila, možná ho odrazovali tvé vlasy a nechtěl se na ulici ukázat se žvýkačkou.
To je přezdívka, kterou sis vysloužila už jako malá, od té doby cos poznala blondýnu s modrozelenýma očima. Dalo by se říct, že to ona by si zasloužila cenu, vytáhla tě na nohy z toho temného a studeného dna, ale jakmile se dozvěděla, že toužíš po stejné osobě jako ona, tak tě znova pustila a tys padala a padala, už jsi však nebyla tou dívkou stydlivou, chtěla sis prorážet nové obzory, milovalas smích a… a jeho. Už dlouhou dobu to tak je. A když ke všemu ta dřív ti sympatická blondýnka přestoupila na stejnou střední jako ty, bylas z toho na větvi. Vždy se ti posmívala. Teď, když jsi na vysoké škole, už je vztah mezi vámi lepší. Nehádáte se tolik, je zajímavé, že jste se vy tři dostali na stejnou školu. Blondýnka Ino, ty a ON. Bylo ti jedno, kde jsi, záleželo na tom, kde byl. Teď už ti to tak jedno není. Jsi na žurnalistice a došlo ti, že tohle asi není volba pro tebe. Zamotala ses. Udělalas to jen kvůli tomu, abys ho mohla vídat, ale nikdys nepomyslela na vlastní život. Co bys vlastně chtěla dělat? Nevíš, no teď už je na rozhodování moc pozdě… Mohla by ses ještě dostat někam jinam na školu, ale to by bylo až další rok. To by ti ale zas tak nevadilo, mohla bys totiž konečně roztáhnout křídla. Teď nenávidíš a zároveň miluješ, že ho každý den musíš vidět. Musíš se na něj dívat s tím smutkem v očích. Nejraději by ses od všeho nějakým způsobem odprostila. Nikdys nepřemýšlela nad důvodem, proč tam šla taky Ino, že byste to byly ze stejného těsta a ona to udělala tak zbrkle jako ty.
No jakmile ses na ni dostala, už pro tebe nebyla jiná volba, prostě jsi vykročila vstříc osudu, v tu dobu to pro tebe byla záchrana, mohlas pokračovat vedle něj po boku. Byli jste nejlepší přátelé… ano.. byli. Těžké uvěřit. Ale to tys to ukončila a možná je to dobře, protože co kdybys to neudělala? Smál by se na tebe a ty bys věděla, že ten úsměv prostě není z lásky… je jenom z přátelství. Znovu by tě jen udržoval v naději, že by z toho mohlo být i něco víc a to už bys prostě nesnesla.
Nahmatalas na své hrudi něco jako malé S. Přívěšek, který ti daroval. Na ty Vánoce měl asi stejné plány, jelikož tys neotálela a dalas mu vyrýt rovnou celé jméno, to krásné jméno… Kéžby se ty časy vrátily. Sedávali jste spolu na lavičce, ze které bylo třeba nejdřív smést sníh, než jste na ni mohli zasednout a pak už jste se jen dívali na nebe, ze kterého se sypaly sněhové vločky a rozpouštěli se na vaší teplé kůži. Vždy jste chodili na to stejné místo osvícené lampou. Popíjeli jste teplý svařák či punč, ale ty časy už jsou pryč, daleko daleko odvanuté…
Nejraději by ses za tohle melancholické chování nafackovala, ale co se dá dělat, když jsi neustále uvězněna v okovech minulosti. Stále procházíš místy, které jste spolu navštěvovali, a ty se nebráníš přívalu nostalgie.
Zrovna se chceš postavit a odejít někam jinam, ale to už na obzoru spatříš jeho, bodajíc oči přímo do bytosti před sebou, do tebe. Nohy ti zkamení a nedovolí pohnout, ač bys nejraději utekla.
___________________________________
No tak, zasloužím si trochu názorů ^^
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charley Charley | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 6:17 | Reagovat

kráásný.... těším se na druhý díl... . ;)

2 camelia camelia | Web | 22. listopadu 2012 v 7:07 | Reagovat

Hezké. Jedna věta mi tam sice nedávala smysl:
..., že by to byly ze stejného těsta a ona to udělala tak zbrkle jako ty.
Trochu bych to předělala a nakonec dala ootazník ;) Jinak se mi to docela líbilo :)

3 Cherry Cherry | Web | 22. listopadu 2012 v 14:41 | Reagovat

Hmm tak to se mi líbí :-D Samozřejmě se těším na další díl :-D :-)

4 Mikeira Mikeira | 22. listopadu 2012 v 18:34 | Reagovat

Bombový! :-D

5 Khaculinka Khaculinka | 23. listopadu 2012 v 11:16 | Reagovat

Krásné... těším se na pokráčko :)

6 Katty Katty | 23. listopadu 2012 v 19:03 | Reagovat

Krásné moc !

7 hynyty sarah hynyty sarah | 25. listopadu 2012 v 8:32 | Reagovat

párkrát jsem přeskočila protože obyčejně povídky takovéhoto typu nečtu a nesnáším je ale tahle je kráááása, fakt povedený!Palec nahoru :-D

8 forever-mine forever-mine | 13. února 2013 v 11:16 | Reagovat

Paraadicka...jdu číst hned dál!!

9 Tiguan Tiguan | 12. března 2013 v 22:46 | Reagovat

No až moc nám přemýšlíš :D upřímě takový povídky sou na mě moc nudný :D :) ale povedlo se ti to spracování :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama