The Children's Day

20. listopadu 2012 v 2:08 | Ufonek |  Jednorázovky



















Byl večer, všichni směřovali své pohledy na jasně prosvícenou oblohu s tisíci hvězdami. Teď jejich pozornost zaujalo však něco jiného, hezčího, byl pátek, jiní lidé by byli pořádně pařili, ale teď, přesně v osm hodin se sešla ztřeštěná parta lidí, teenagerů na dnu dětí. Je to praštěný nápad, ale nešlo jinak, každý dospělý je v nitru dítě.
A už to bylo zase tady, do vzduchu se vymrštila první rachejtle a jakmile byla v potřebném bodě, vybouchla a z ní slétávaly nádherné jiskřičky plné svitu a naděje, aspoň pro pohlednou růžovlásku, která stepovala v davu. Usmívala se, milovala ohňostroj, pro ni symbolizoval, výše již zmíněnou naději a lepší zítřky. Vždy můžete vyletět jako raketa do výšin, nezapomeňte si po cestě vybudovat patřičné opěry. Ona takové měla, a jeden byl ten nejlepší z nejlepších. Na chvíli přestala vnímat okolní svět a s ním i tu barevnou podívanou a sklonila hlavu, natočila o čtyřicet pět stupňů a do zorného pole se jí dostal pohledný černovlásek s leskem v očích, které na ni právě byly nalepené. Usmála se. On jí úsměv oplatil a ona s hřejivým pocitem v srdci vyšvihla své zelené pistáciové oči opět do vysoka. Právě letěli raketky s plnou parou a na černém nebi se díky nim objevila květina.
"Ahoj." Pozdravil ji a stále s pohledem zabodnutým k horám.
"Zdravím." Vymkla se dlouhému očnímu kontaktu a na chvíli se zahleděla do země.
"Jak se dnes máš?" Pokračoval v konverzaci, ale jenom tak tiše, aby je nikdo neslyšel, ostatně mohl by i hlasitěji a taky by je nikdo nevnímal.
"Výborně, ale musím říct, že bylo i ještě líp." Pousmála se, na chvíli se její výhled zaclonil víčky, a když je znovu otevřela tak na obloze vykvétala další z jasně rudých kytek.
"Oh, takový pocit bych chtěl taky zažít." Usmál se, jenom tak z ničeho nic a i to dokázalo zapříčinit, aby se jí podlomila kolena, byla totiž tou nešťastnicí, že se na něj zrovna v tu chvíli podívala. Jeho řada zářivě bílých zubů světélkovala do dáli.
"Poslyš, je mi líto, jak jsem se v poslední době choval, ale chtěl bych to napravit, chtěl bych, aby to bylo zase jako dřív, aby ses mi se vším svěřila, abys mi ve všem bezmezně věřila, za to ti můžu slíbit, že už tě nikdy nezradím, rozhodně ne tak, jak to bylo do teď." Sklopil hlavu a ona po něm loupla očima, musela se na něj podívat, on se jí vzdorovitě koukal do očí, jakoby chtěl dokázat, že to doopravdy myslí vážně. On i kdyby nechtěl, i přesto všechno, by se s ním neustále dokázala bavit i třeba o úplných hovadinách.
"Už ti je dávno odpuštěno." Hlesla neslyšně, on ji ale stejně slyšel. "Jenom mi řekni, co je na těch…" A otočila hlavou směrem Karin, Tayuya. "Tak úžasného?" Posmutněla, i když se před ní tyčila záře, vedle něj se cítila stejně jako malá zašedlá myška.
"Víš, to není nic o úžasnosti, jenom je znám přece jenom už dlouho a…" Nenechala ho ani doříct.
"Jo a mě jenom přes tři roky, chápu…" Zamumlala jenom tak pro sebe. Skrčil obočí.
"Víš, ještě jednou se ti omlouvám." Polknul, ale ne snad z toho důvodu, že měl v ústech příliš mnoho slin, naopak neměl tam žádné, sucho v krku potřeboval zvlhčit a proto si dřepl ke svému tmavomodrému batohu a vytáhl z ní petlahev, zklamaně se podivil, když v ní žádná ta voda nebyla.
"Nepůjdeme jinam?" Zeptala se váhavě, chtěla mluvit ještě o dalších věcech a to tady nebylo rozhodně bezpečné, v tom plném halasu lidí s ušima nastavenýma pořád.

"Tak? Je tu ještě něco, cos mi chtěla?" Zeptala se.
"Víš, co je na Kin tak úžasného?" To byla holka, která se přidala k jejich partě holek, neboť se už nechtěla bavit s těma krávama (Karin a Tayuya).
"Nic, jak jsem tak poslouchal říďu a třídního, říkali, že má dobrou postavu a je optimistická, proč?"
"Štve mě, jakmile se začnu s kýmkoliv bavit, hned jak se tam objeví její svatost, začne se bavit s ní." Oddychla si a pohodila hlavou, věděla, že kluci nemají rádi,když holky pomlouvají, ale co jí zbývalo, chtěl, aby mu věřila, prý že jí nezradí a i kdyby jí to řekl, bylo by jí to jedno, ona ji k životu nepotřebuje.
"To…" Nedopověděl, ale bylo jí to už fuk. Byla ráda, že tu s ním může vůbec být, že se k ní chová, tak jak se chová, protože ona k němu chovala city větší, než jen pouhé přátelství.
"Sasuke?" Zeptala se váhavě, netušila, jak zareaguje na její malé přání.
"Copak?" Zašveholil, ještě stále dumajíc nad věcmi, které si právě vyslechl. Rozhodně ji nemínil zradit, to už by si asi úplně pokašlal. Ona už teď v září, přemýšlela nad jeho dárkem na Vánoce.
"Obejmi mě." Zaprosila a upřela na něj takový pohled, usmál se, nešlo to jinak. Vždy mu vykouzlila úsměv na rtech, už jenom tím, že ho pozdravila, že kolem něj zavadila jeho vůně, to, jak se na něj vždycky usmívala. No teď se tvářila opravdu jinak, než by možná i chtěla, připadalo mu to, že je smutná, chtěl jí rozveselit, potřeboval vidět zase její upřímné zazubení.
"Saky." Promluvil do ticha, které lámalo jenom bouchání rachejtlí a opětovné "oooh a ooooooou" od všech dívajících. Potom rozpřáhl jeho paže a uvěznil jí ve svém ocelovém objetí. Právě neměl potřebu ji vůbec pouštět, ona se mu zabořila hlavou do hrudi, přece jenom už byl o hlavu a něco vyšší od ní. Ona ho taky objala okolo pasu, nasála jeho božskou vůni, dalo by se říci, že se cítila jako pod vlivem nějaké omamné látky. Nechtěla od něj pryč, moc by se jí stýskalo po jeho náruči.
"Sasuke…" Ještě více se k němu přitiskla. "Už to nemůžu věčně držet pod pokličkou." Rozhodla se, ač nerada, odtrhla se od něj.
"Co?" Zeptal se nechápavě, vždycky byl tak trochu tele, ale dneska nějak extrémně, no nechme ho trochu vydechnout, vždyť je pátek, týden školy končí, tak je na čase si užívat.
"Miluju tě, vím, že mě po tomhle nebudeš už asi příliš akceptovat, pochopím to, pochopím, když se ode mne navěky odtáhneš, ze začátku to možná bude bolet, ale čas vše zahojí a já bych tě nerada brzdila v tvém randění a proto-" Něco jí náhle zalepilo její mluvnou část a zaslepilo, samovolně se jí víčka svezla dolů a ona nemohla dělat nic jiného, než-li spolupracovat.
"To je v pořádku, to je v pořádku…" Šeptal ji do ouška a tiskl ji k sobě, jednou rukou jí hladil po zádech, kdežto tu druhou měl na její hlavě a tiskl.
"Nikdy neříkej, že bys přežila odloučení ode mě, protože já bych to nepřežil, už nikdy tohle prosím neříkej. Taky tě miluju, beruško, už dlouhou dobu se mi tak strašně líbíš, z tvé vůně bych zešílel, prosím, nikdy mě neopusť." Zoufal si, byl neskutečně šťastný, že mu to řekla a zároveň ho sužovala jakási neviditelná ledová ruka. Bál se, tak moc se bál, že ji ztratí a to byli teprve na začátku.
"Sasuke, to ti nemůžu slíbit, ale jedno ti slíbit můžu, v nejbližších dnech to určitě nebude." A s tím se natáhla k jeho ústům…
________________________________
Hm? n.n
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katty Katty | 20. listopadu 2012 v 15:25 | Reagovat

Kawai :D

2 Mikeira Mikeira | 20. listopadu 2012 v 17:41 | Reagovat

Pěkné :-)

3 michy-chan michy-chan | 21. listopadu 2012 v 16:38 | Reagovat

nechápem čo to má spoločného s tým obrázkom to vôbec nedáva smysel :-|

4 Khaculinka Khaculinka | 21. listopadu 2012 v 18:30 | Reagovat

pěkné :)

5 Tarei Tarei | Web | 21. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

[3]: Jsou tam děti, a název je Dětský den a tak mi přišlo celkem dobrý dát tam tady tenhle. ;-)

6 Naruto rpg hra Naruto rpg hra | Web | 21. listopadu 2012 v 22:11 | Reagovat

ahoj máš ráda naruta?a chtěl/a bys sis v takovým světě zahrát?tak příjď na tuto stránku http://naruto-hraj-tu.blog.cz/ a zaregristruj se :)

7 Cherry Cherry | Web | 24. listopadu 2012 v 14:48 | Reagovat

Jak romantické... :-D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama