Complicated I/II

22. prosince 2012 v 9:13 | Ufonek |  Jednorázovky
Sice jsem říkala, že vám sem nedám povídku, dokud nebudu mít deset komentářů, ale změnila jsem to, jsou Vánoce! Lidi musí být v pohodě ;) Ale vězte, že příště už tak hodná nebudu. Jak si užíváte svátky?
Tak buďte na mě štědří, a dejte mi ty komentáře, já se tady snažím a vy? Ještě tu jsou taky hvězdičky :-) Jinak děkuju všem stálým komentátorům ;) JSOU VÁNOCE! (i když to tak venku asi nevypadá)




Život už je zkrátka takový, zasadí ti ránu vždy, když to nejméně čekáš.
Ale to už je stejně jedno, všechno je to za námi a přitoms mi říkal ta sladká slůvka a sliboval, že se od tebe nikdy nedočkám předstírání, jenomže víš… změnil ses. Ani nevíš jak moc.
Nutíš mě k prostému hlasitému smíchu, když vidím, jaké šaty máš na sobě. Jsi jiný, než jakého jsem tě znávala, dřív jsi byl lepší. Snadno ses dal rozesmát, konverzovalo se s tebou naprosto úžasně. Nosils volné oblečení, byla ti jedno značka, hlavně že to bylo pohodlné.
Ale teď, však se na sebe podívej! Košile, neustále jednotvárného typu, na prsou vždy s tím škrtnutím Nike, nebo třemi proužky Adidas, málokdy se objeví i Puma. Tvá tvář je jako od hráče pokeru, nevím co skrýváš, nikdys mi to nepovyprávěl. To je také tvá další změna, dřívs mi všechno říkal a bylo ti jedno jak je to choulostivé, někdy se mi to i hnusilo, ale bylo to jedno. Teď bych za to dala cokoliv, kdyby ses mi s něčím svěřil. Chybí mi to.
Dělals florbal, s tvým bývalým nejlepším kamarádem, ale teďs přešel na fotbal, máš prostě úžasné roztleskávačky, neustále se jim čumíš na prdel. To tě to dělá šťastnějším, a nebo co? Proč se mi prostě nepodíváš do očí a řekneš, že jsem otravná, že mě už nechceš vidět, nechceš se se mnou bavit. Rozhodně by to bolelo míň, než tady tahle ignorace.

Konečně se dokopu k tomu, abych vylezla z postele. Udělám ze sebe člověka, najím se a padám do školy. Není opravdu nic "příjemnějšího", než se s tebou srazit hned ve dveřích. Jsi jediný člověk, kterého nechci po ránu vidět. Dobře, našlo by se ještě pár nenáviděných učitelů, ale o těch mluvit tentokrát nechci.
"Sorry." Kváknu a odvrátím od tebe zrak, na chvíli se mi zdálo, jakobys mě chytnul za ruku a snažil zadržet, ale jakmile jsem se otočila, tys už byl hezkých pár metrů za mnou, muselo se mi to zdát. Zatřepala jsem hlavou a vstoupila do učebny, kterou jsme začínali.

Dostavil ses až pět minut po začátku, máš štěstí, že se kantor ještě nedostavil, jinak… jinak by se ti stejně nic nestalo. Tady tenhle gympl je jak na zapadákově, nic se vám nestane, i když nepřijdete na hodinu, všem je to jedno. Ten náš ředitel je pěkně blbej. Všichni na téhle škole jsou jako bez mozku. Až na tebe, tys vždy býval takový plný energie a vždy jsi byl ochoten mě doplnit tou pozitivní. Nechápu, co se s tebou stalo. Bylo to zvláštní, najednou, z ničeho nic ses prostě naprosto změnil. Bylo to něco hrozného, anis mě nepozdravil. Marně jsem si myslela, že tě to po týdnu přestane bavit a bude to jako dřív, ale tak se nestalo. Už nikdy sis ke mně nepřišel pro radu. Už nikdy ses na mě tak neusmál. Už nikdy jsi mě přátelsky a povzbudivě nepoplácal po ramenou. Už nikdy jsi se za mnou neotočil, když jsem volala. Muselo tě něco zlomit, tak sis prostě vybral tu nejsnadnější cestu a dal ses na útěk. Neznámo kam, neměls ponětí, jaké to může mít následky a teď to tady je. Kdybys aspoň neustále nenosil tu nic neříkající masku, asi by to bylo lepší. To bych aspoň věděla, že něco cítíš, že tě třeba bolí ta ztráta. Ale asi jsem byla příliš naivní. Myslela jsem si, že jsme nejlepší kamarádi. Vždy jsi čestně říkal, že se od tebe nikdy nedočkám zklamání a teď? No tak, probuď se a otevři oči! Je tu někdo, kdo o tebe má starost, má tě rád! Tak se sakra prober!

Ale tohle intergalaktické vysílání do mysli mi asi moc nepomůže. Škoda, myslela jsem si, že by to možná mohlo fungovat. Protože o čem dokážete snít, to taky dokážete udělat. Tak se vzchopte a jděte si za tím. Už nikdy se nebudete moci trápit. Jak já jsem se namyslela, že se naše cesty znovu zkříží, ale nikdy se tak ještě nestalo. A proč? Pokud má ten nade mnou nějakého anděla, který řídí můj scénář života, má teda pěkně divnej smysl pro humor. Vůbec mě to nebaví, nemám ani odvahu se na něj usmát, natož se mu ještě jednou podívat do těch jeho krásných tůní. Za tu dobu co se známe, jsem se do něj stihla bezmála zamilovat. Ale nikdy jsem mu to neřekla, protože jsem se tolik bála odmítnutí a toho, že už by to nikdy nebylo jako dřív. Ale jak se tak na to koukám, asi jsem to měla risknout, kdybych věděla, že se stane tohle. Řekla bych mu to, protože by to stejně dopadlo stejně. Takhle hrozně. Takhle jsem se ještě necítila.

Tady ve škole nemám žádné kamarády. Jenom mimo školu jednu jedinou kamarádku. A to se o tom ani nedá říkat nejlepší kamarádství, neboť ona dokáže být taky pěkně falešná.
Pamatuju se, žes mi hodně povídal o tvém nejlepším příteli, který s tebou chodil do florbalu, záviděla jsem mu, že s tebou tráví tolik času, i když já s tebou trávila téměř polovinu dne kromě víkendů. A o těch někdy taky.
Vzpomínám si, jaks mi o prázdninách vždy volal, jestli nepůjdeme ven a bylo ti jedno, jestli já už něco měla naplánováno, tys šel vždy se mnou. Jako můj věrný přítel, ale najednou se karty obrátily. Nebo bych měla říct, že se tvá povaha obrátila?

A tak jsem se s tím teda nějak smířila. Co to tu blábolím, nikdy se s tím nebudu moci vyrovnat. Chodíš teď se štětkami, a přitom ještě nedávno jsi mi říkal, že ty musíš holku milovat, abys s ní chodil. Ale to už taky není pravda, protože nevěřím, že by ses do někoho zamiloval za jediný den. Tomu prostě nevěřím! Ty takový určitě nejsi. Stále marně věřím v to, že někde hluboko v srdci jsi stále ten dobrý Sasuke, kterého jsem znávala. Kterého jsem milovala. Tady tahle povaha je ze všech nejhorší. Chápala jsem tvé jednodenní výkyvy, kdy jsi neměl na nic náladu a všechny posílal do háje. To jsem při tobě ještě mohla stát, ale teď… Už nemám sílu, už nemůžu. Nemůžu snášet to, jak se na mě vždy opovržlivě koukneš, když se zrovna nedívám. A jak to vím? Cítím to na svých zádech.

Školní den uběhl rychle, že jsem skoro ani nestačila mrknout. Možná to bude tím, že jsem vždy jednou nohou v oblacích. Nedávám pozor, uklouznu na namrzlé cestě. Myslela jsem si, že jsem se dobře oblékla, když venku takhle chumelí, ale asi jsem se spletla, protože jakmile jsem dopadla na tvrdou zem pokrytou ledem, ucítila jsem, jak to studí téměř hned.
"Jau…" Vypravila jsem ze sebe a ještě chvíli jenom tak bezmocně ležela na zemi.
"Potřebuješ pomoc?" Ozval se nějaký hlas. Původně jsem si myslela, že si to jen domýšlím, ale byla to skutečnost. Zvedla jsem hlavu a posunula si čepici, abych lépe viděla a vlasy barvy světlounké růže mi nepadaly do očí.
"Díky." Přijala jsem jeho pomocnou ruku a až teď se vlastně podívala do jeho tváře. Zlaté vlasy se kolem jeho hlavy oháněly jako právě vycházející paprsky. Oči nebeské a hluboké, jako ta nejhlubší studna.
"Není zač, lidé si mají pomáhat. Já jsem Naruto." Podal mi svou studenou ruku, až jsem se otřásla.
"Sakura." Řekla jsem a usmála se. S tímhle klukem prostě nejde mít špatnou náladu.
"Máš dobrý jméno." Udělal gesto prstů a znovu jsem na mé tváři vyčarovala úsměv.
"Tvoje taky není nejhorší." Vyplázla jsem jazyk a div se po mě neohnal.

Je až obdivuhodné, jak se mi někdo jako on mohl vrýt tak hluboko do srdce. Během pár hodin, co jsme spolu strávili, jsme měli pocit, jako bychom se znali celý život a ptali se, kde jsme se mohli takových let schovávat. Najednou byl pro mě jako bratr.
Domů jsem se vracela s dobrým pocitem, že jsem získala nového přítele. Domluvili jsme se, že na mě zítra počká před školou, končí totiž dřív.
____________
? :)
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 22. prosince 2012 v 11:02 | Reagovat

Skvělý!! :D Moc se mi to líbí, těším se na pokračování :-D  :-D  :-D

2 Charley Charley | Web | 22. prosince 2012 v 12:57 | Reagovat

hvězdný... ;)

3 Cherry Cherry | 22. prosince 2012 v 13:36 | Reagovat

O_O Oh my got xD...To je pěknéé!

4 Katty Katty | 22. prosince 2012 v 13:46 | Reagovat

Jééé parádní :)) honem pokračování :D

5 Bella-chan Bella-chan | 22. prosince 2012 v 15:07 | Reagovat

dokonalý

6 yuki-chan yuki-chan | 22. prosince 2012 v 15:09 | Reagovat

maš skvelí jednorazovky i povidky :-D  :D

7 misaki misaki | 22. prosince 2012 v 15:53 | Reagovat

perfektní.. :-) těšim se na další díl.. :-)  :-D

8 XXKUKIXX XXKUKIXX | 22. prosince 2012 v 18:02 | Reagovat

Moc pěkny ... a maš  hezky blog! :D  :D

9 aoirono aoirono | 22. prosince 2012 v 19:41 | Reagovat

pěkný :)

10 Amanda Amanda | 22. prosince 2012 v 21:17 | Reagovat

Krásný! prosím další!! :-)

11 Yasuko-chan Yasuko-chan | Web | 22. prosince 2012 v 22:24 | Reagovat

jj Kaichou wa maid-sama XD
__
"udělám ze sebe člověka" xD super^^

12 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 22. prosince 2012 v 22:55 | Reagovat

hm.. trošku mi to pripomína poviedku Koizumi, ten začiatok, všetko, neviem... dúfam, že to zmeníš ;)

13 Khaculinka Khaculinka | 23. prosince 2012 v 2:01 | Reagovat

Sasánek bude žárlíčkovat XDD ach bože... mluvím jako vypatlaná slepice :DD je to úžasný... nádherný bombastický a jením co ještě rychle pokráčo :)

14 Ráďuše Ráďuše | Web | 23. prosince 2012 v 16:11 | Reagovat

Moc hezké, další díl doufám přidáš brzy, povídka se mi moc líbí :)

15 michy-chan michy-chan | 23. prosince 2012 v 18:28 | Reagovat

som zvedavá ako to nakoniec dopadne a žeby sasuke žiarlil ?? inak to je haluz ked on začne trošku žiarliť vždy niečo zapotí a potom sa rehocem dasť dlho hahahaha :)

16 Sakura-chan Sakura-chan | 25. prosince 2012 v 13:21 | Reagovat

ty jo upe mi to pripomina mne a meho bejvaleho kamose si fakt dobra co kecam ty si ta nejlepsi a tvoje povidky taky

17 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 19:19 | Reagovat

noo co se z toho vivine jdeme dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama