Complicated II/II

24. prosince 2012 v 8:00 | Ufonek |  Jednorázovky
Tak, a je tu další díl, děkuju moc za komentáře ^^ doufám, že mě u tohohle dílu taky potěšíte :-)
Přeji všem Veselé Vánoce!! Užijte si je, najděte pod stromečkem plno věcí co jste chtěli, ale hlavně si užijte tu rodinnou pohodu a prázdniny!! n.n
Takže tady máte malý dárek, budu se snažit pro Vás dělat lepší a zábavnější povídky =^.^=








A jak tak čas šel dál, už tu znovu bylo ráno a mě čekal útrpný den ve škole.
Znovu ty tvé ostré pohledy a ty mé trpící jsem maskovala za nejistým velkým úsměvem. Nutils mě se smát kdykoliv jsi byl poblíž. Nemohla jsem ti totiž dát na jevo, jak moc mě to trápí. Jak moc bych si přála vrátit čas. Vůbec by mi nevadilo projít si to učivo ještě jednou (stejně ho neposlouchám), jen kdybys už o mě projevil trošku zájmu…
Byla jsem hrozně ráda, když už jsem to konečně nemusela snášet a mohla vyjít na čerstvý vzduch před naši "milovanou" školu. Tam mne ale čekalo dost nepříjemné překvapení.

"Naruto, neměl bys tu tak postávat, ještě se kdekdo zhnusí." Opáčil příkře.
"Víš co Sasuke, nech si zajít chuť, to ty tu celý den chodíš jako ten největší pán, nehraj si už na to, na co nejsi. Stejně jako ten tvůj fotbal, neříkals náhodou, že florbal je tvá největší láska a nikdy nás neopustíš? Neříkals, že fotbal nesnášíš? Že tě holky nezajímají? A teď se vyžíváš v tom, když je jich kolem tebe kopec? Nechtěj mě rozesmát, moc dobře víš, že to není pravda." Musím říct, že teď mu to celkem natřel.
"Drž hubu!" Zařval tak mohutně, až mi skoro zalehlo v uších. Stála jsem těsně za černovláskem.
"Aha, takže jsem se trefil do červeného." Ušklíbl se a mávnul na mě. Já jsem za ním poslušně přišla.
"Sakura? Tak už i ty?! Myslel jsem si, že nikdy nebudeš tak blbá, aby ses s ním kamarádila, ale zklamal jsem se v tobě. Oba dva jste hloupí." To bylo poprvé, co na mě za dlouhou dobu promluvil. Měla jsem co dělat, abych v sobě udržela slzy. Musíš zůstat silná, nesmíš mu ukázat tu slabou stránku. Neustále jsem si to opakovala. Nemohla jsem připustit, aby se něco takového stalo.
"Ty nemáš co říkat, Uchiho." Procedila jsem skrze zuby, a to ještě nekončilo, musím mu to říct, buď teď, nebo nikdy. "To ty jsi ten, který mě opustil, to tys říkal, že se nikdy nezměníš. Že se od tebe nedočkám žádné přetvářky. To ty jsi ten, který mi tu něco nalhával a potom jsi zradil. Zahodil jsi moje city. Nikdy jsem to neplánovala říct takhle veřejně, ale nemám na výběr. Miluju tě Sasuke, nebo milovala? Od té doby, co ses ode mne vzdálil, o tom začínám silně pochybovat. Mám pocit, jako bys mě držel v hrsti. Vždy, když se na tebe podívám, uděláš kyselý ksicht a odkráčíš pryč. Ale já nebudu čekat věčně Sasuke. Nemůžu." Pokrčím rameny, otočím se na Naruta - který na mne kouká jako na někoho, kdo právě vyzradil tajemství života na zemi - a pokynu mu rukou, abychom už šli. Nechci vidět Uchihův výraz, určitě tam bude znechucení, nic jiného od něj ani neočekávám.
Cítím se najednou volnější, mnohem víc, než předtím. Konečně je to břemeno pryč. Pro sebe se usměju a potom konečně ucítím Narutovy kroky vedle mě.
"Ty jo, nikdy bych nečekal něco takového." Ještě stále třeštil oči do prázdna. Usmála jsem se, utáhla si kabát a natáhla si rukavičky.
"A jak vůbec znáš Sasukeho?" Zeptala jsem se, poněvadž mě to už dlouho pálilo na jazyku.
"Přes florbal, známe se už od malýho celfátka. A to, jak se teď chová je bohužel moje chyba, promiň mi to." Svěsil hlavu. Zastavila jsem se.
"J-jak tvoje chyba? Ty za to určitě nemůžeš." Kníkla jsem, i když mi bylo do breku.
"Pojď ke mně a vysvětlím ti to." Zazubila jsem se. Nechápala jsem, jak i v téhle chvíli dokáže být tak optimistický. Kolik bolesti se v jeho srdci asi schovává? No souhlasila jsem, potřebovala jsem vědět, co se stalo tak důležitého, že si to dává za vinu.

U něho doma to vypadalo… hustě teda, to vám povím. Tolik věcí na jednom místě si určitě ani nedokážete představit.
"Kdybych věděl, že nakonec skončíme tady, pokusil bych se aspoň uklidit." Podrbal se na hlavě a zatáhl záclony. I když už byla tma, sněžilo pořád.
"Nedělej si starosti." Podotkla jsem s úsměvem a usadila se na jediné volné místo - na postel. A on si sedl vedle mě. Opřela jsem se o pelest a pobídla ho, ať pokračuje.

"No, jednoho dne jsme se na něčem nepohodli, už nevím přesně na čem, ale jsem si zatraceně jist, že to byla nějaká hovadina. No a tak se rozpoutala hádka. Začali jsme se hádat na každém tréninku a už jsme nebyli bratři v triku - ti nerozluční. Nýbrž rivalové naprosto ve všem. Nějak to mezi námi skřípalo, ale to se to ještě dalo přežít. Pak přišlo to horší, už jsme se nemohli ani cejtit, no a nakonec to skončilo tak, že přestal chodit na tréninky a snažil se mi udělat ze života peklo. Jak tak koukám, tak zřejmě zpřetrhal všechny vazby…Je mi to líto." Hlava byla znovu pokleslá. Najednou jsem ho litovala víc než mě. Musí to být těžké, ostatně já si to taky prožívám. Ještě nikdy jsem ho neviděla takhle… bezmocného. Strčila jsem ruku do té jeho, ne že by to bylo nějak romanticky, jenom jsem ji tam tak položila a nechala ho, aby ji pevně stiskl a jemně ji hladil. Najednou na ni začalo dopadat něco mokrého.
"Neplakej." Řekla jsem v tichosti, neměla jsem odvahu mluvit nahlas.
"Ale já si to stále nemůžu odpustit, udělal jsem z něj takovouhle… zrůdu. A tobě zničil přátelství, všechno jsem to pokazil." Vyléval si srdce. Přišla jsem blíž k němu a objala ho, tuze. Náhle jsme však uslyšeli ránu. Oba dva jsme sebou trhli směrem k oknu. Příčina byla zřejmě sněhová koule, neboť na skle zůstal ještě sníh. Vykoukla jsem ven a viděla jsem neočekávané - stáls tam, ve tvé černé bundě, šále. A taky červené čepici, na kterous tak nadával, když jsem ti ji koupila k minulým Vánocům, že se ti prý vůbec k ničemu nehodí.
"Co chceš?" Vyštěkla jsem, i když mě to nesmírně potěšilo.
"Můžu jít dovnitř?" Zeptal ses, když jsem se otočila, abych se zeptala Naruta, už tam nebyl, zřejmě svolil, protože zanedlouho už ses procházel po jeho zabordelizované půdě.
To cos udělal, mě ale opět nemile překvapilo.

"Tohle si vezmu!" Řekls a surově mě chytil za ruku. Odvlekl až na chodbu, kdes mě nacpal do bundy a nakonec vytáhl až na promrzlý vzduch.
"Jaký tohle?! Nejsem žádná věc!" Křičela jsem zplna hrdla, když už jsem konečně mohla odporovat. Naruto sem nešel, asi neměl odvahu ti vzdorovat. Já jsem ale byla plna zlosti.
"Musel jsem, nenechám ho, aby mi tě vzal." Vzdychls a najednou ses dožadoval mých rtů.
"Co to do tebe sakra vjelo?! Nikdy jsem nebyla tvá, chováš se divně! No tak Sasuke, nechtěj mě rozesmát. Nechceš to, jsi jenom troska. Padáš na hubu a teď chceš, aby ti někdo pomohl, když máš jen falešné přátele, ale já ti říkám ne, nikdy neklesnu tak hluboko, abych pomáhala někomu, kdo mě tolikrát srazil na kolena!" Ječela jsem jako smyslů zbavená a z mých očí se už dávno valily slzy.
"Prosím…" Bylo to divné, nebyla jsem zvyklá na takovéhle tvé chování.
"Nepros!" Křikla jsem. "Stejně ti to nepomůže…" Kdybych stála u nějaké stěny, už dávno bych se svezla dolů. Ale teď jsem se jenom otočila na patě a dala se na zbrklý úprk.

Slyšela jsem běžecké kroky za mnou a zanedlouho mě už znovu držel za ruce, když jsem se vzpírala, opřel mě o strom. Bylo mi chladno, ale po tom běhu mi to ani nevadilo.
"Nech toho, prostě nevěřím, že by ses za tak krátkou dobu mohl zase změnit a znovu se se mnou chtít kamarádit." Zavřela jsem oči, abych se nemusela dívat do těch tvých, tušila jsem, že by mne mohly zase omámit.
"Promluvilas mi do duše. Opravdu! No tak se na mě podívej!" Sevřel mě víc, já musela ustoupit a své oči otevřít.
"Vždycky se mi líbily…" Díval se do mých očí, nebo přímo do mě? Věděla jsem, že mluví o kukadlech. Jak jsem předpověděla - ty jeho mne znovu naprosto uchvátily. Už nebylo cesty zpět. Slzy jsem nechala téct, ať si tečou, mě už je to jedno, oči se mi samovolně zavřely. A pak jsem ucítila tvá ústa na těch mých. Bylo to něco naprosto neočekávané. Krásné. Jiné. Nepoznané. Smíšené pocity se mi rozlévaly do celého těla, ale nějaké samozřejmě převládaly. A tak se stalo, že jsem si najednou hřála ruce pod tvou teplou šálou, přilepené na tvém krku. Držela jsem ho pevně, nechtěla jsem ho už nikdy pustit.
"…jen jsem si to nedokázal přiznat. Mám tě víc než rád." Dokončil zašeptáním a pokračoval líbáním. Byla jsem šťastná, ale zároveň jsem měla jisté obavy. Co když mě znovu opustíš? Téměř okamžitě jsem to však hodila za hlavu, když jsem znovu uviděla ten tvůj krásný úsměv. Tak dlouhá doba uplynula, kdys ho měl naposledy na tváři. Konečně je tu ten starý Sasuke, do kterého jsem se tak bláznivě zamilovala.
____________________________
^^ ~ ?
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charley Charley | Web | 24. prosince 2012 v 8:31 | Reagovat

krásný... ;) ne fakt se mi to dost líbí... :)

2 yuki-chan yuki-chan | 24. prosince 2012 v 11:30 | Reagovat

To bylo naprosto uzasny :D  O_O

3 Chachi Chachi | Web | 24. prosince 2012 v 12:41 | Reagovat

To bylo dokonalý ^.^

4 Katty Katty | 24. prosince 2012 v 13:18 | Reagovat

Muf krásňoučky :D

5 Mikeira Mikeira | 24. prosince 2012 v 14:00 | Reagovat

Opravdu povedené :-D  :-D

6 michy-chan michy-chan | 24. prosince 2012 v 14:53 | Reagovat

no nešupneš ešte jednu časť ???? prosíím ešte jednu a poslednu šak ja viem je to konec ale mne to neko nesedí !!! cchem ešte jednu :)

7 nanachan nanachan | 24. prosince 2012 v 15:40 | Reagovat

Konecne niekto napisal poviedku, ktora je ina. Viac citov v nej mas :3 nadherna, aj tebe zelam krasne sviatky

8 Cherry Cherry | Web | 24. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

^^ ~ 100% Like :D Nádhera!

9 Sakura-chan Sakura-chan | 25. prosince 2012 v 13:30 | Reagovat

moc moc krasny ..xD ...a napis plosim ete napisej dalsi dil

10 Iss Iss | E-mail | 26. prosince 2012 v 23:34 | Reagovat

Chcelo by to nejaký diel nu ;-)

11 hynyty sarah hynyty sarah | 27. prosince 2012 v 13:08 | Reagovat

Chtělo by to možná epilog.....

12 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 27. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

vááááu! za to bych i svoje sváteční spodky dala, je to bezvadný!fakt absolutně totálně úžasný! :3 jen.. co je s Narutem..? dozvím se to někdy..? :D

13 camelia camelia | Web | 28. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Nepřipadá mi to zrovna jako UVĚŘITELNÉ, ale jako elixír naivních vánočních představ celkem dobré.

14 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 19:27 | Reagovat

tohle si beru ×D příd tak někdo za mnou koukám na něho ale jdu s ním :D mě to připadalo vtipné :d

15 Tiguan Tiguan | 12. března 2013 v 23:29 | Reagovat

Sakra jednou za čas si na tebe udělám čas přečtu si tvoje povídky a zírám ! :D tvůj styl psaní se od základů zmněnil ....a můžu ti potvrdit že zajímavější styl sem ještě neviděla ... píšeš příběh který je jakoby zahrnutý v myšlenkových a trošičku chaotyckých pochodech.Můžu to říct? někdy mě to čtení absolutně nudí jindy zase napíná jako kšandy a potřetí se v tom občas strácím :/ :) ale musím uznat že to máš krásně zpracované !! :)doufám že se nezlobíš že sem ti to takhle ohodnotila :)) tleskám ti protože sis vyvinula vlastní styl který je originální !! O_O  :-D  :-) ale jako u všech (a to se nikdy nezmění) stále je co pilovat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama