Jungle 11

26. prosince 2012 v 1:24 | Ufonek |  Jungle
Tak, tady je jeden z poněkud nudnějších dílů, myslím--- no ale přesto doufám, že se vám bude zamlouvat :)
PROSÍM SI HVĚZDIČKY A KOMENTÁŘE!!










Bylo to zvláštní, každým okamžikem se více a více přibližovala k tomu, že nemohla uvěřit, jaká to byla předtím. Asi jí ta divočina pořádně otevřela oči. Byla tak rozmazlená, tak… jak by to jen řekla, byla prostě rozmazlenej malej fracek, tak to ostatně říkal Sasuke na začátku. Bylo to tajemné. Všechno se změnilo, jenom nemohli pochopit, jaktože se zjevila tam a teď je najednou zase tady a její krásné drobné tělíčko zdobila školní uniforma. Měla se tam shledat se svými starými přáteli. Vypadalo to, že ani na chvíli neopustila tento dům, no realita byla však jiná. Že by s ním čas utíkal jinak? Možná, že to vážně byla pravda.

Sešla do kuchyně, kde jí už čekala bohatá snídaně.
"Sakuro, chceš čaj, nebo pomerančový džus?" Zeptala se jí starostlivě její máma a upřela na ní pohled plný překvapení. "Sakuro, nestalo se ti nic? Nejsi nalíčená a tvé nehty, kams ztratila lak?" Byla opravdu vyjevená, ale růžovláska se jí nedivila, ostatně, takřka před chvílí se její život vinul nesprávnou linií.
"Stačí mi voda mami, děkuju." Usmála se, i když jí právě do smíchu moc nebylo, musela dělat, jako že se nic neděje, což moc dobře nešlo, když vypadala, tak jak vypadala. Na vodu si v táboře, tak nějak zvykla, takže jí momentálně nepřišlo na chuť nic jiného.
"Děkuju?!" Vypoulila na ni máma oči nejvíce, jak to šlo. "Tys v životě neděkovala, co se s tebou děje, dítě?" Avšak ji tato změna potěšila na srdci. Že by se její dcera konečně poučila ze svých chyb a začala se chovat jako normální středoškolačka? Její maminka uchopila do pravé ruky skleničku, pustila kohoutek a naplnila ji čirou tekutinou, kterou načež podala své dospívající dceři. Ona ještě jednou poděkovala a usedla ke stolu. Vzala do rukou pár toastů a s chutí se zakousla. Je pravda, že na jídlo od maminky nic nemá.

Jakmile dojedla, vyrazila na nohy a její táta už bral klíče od svého nablýskaného auta. Sakura ho však stihla ve vhodnou chvíli zastavit.
"To je v pohodě tati, projdu se." Ujišťovala ho, ten se na ni jenom s vyzdviženým obočím podíval, ale usedl na své místo před televizi a začal sledovat fotbal. Jenom se pousmála, nic se nezměnilo, kromě ní. A tak si přehodila tašku přes rameno a vyšla do chladu. Bylo sice ještě stále léto, ale už pomalu doznívalo a tak nebylo divu, když se ulicemi proháněl studený vítr, avšak pro ni to bylo příjemné. Ty chladnější dny teprve přicházejí.

Míjela známé domky, cukrárny, kam ji zvaly kamarádky, ale ona vždy odmítala, neboť by si mohla narušit svou štíhlou linii, ach, jak ona byla hloupá. No, jednou ji to muselo trknout a možná právě proto byla přesunuta tam, kam byla. Kde zažila všechna ta dobrodružství, strach, nářek, a své poprvé.

A potom uviděla tu monumentální stavbu. Školu, ve které strávila mnoho dní, mnoho hodin, zážitky, kde poznala nové obzory, ale neuvědomovala si to. Byla lemována sakurami, které momentálně nebyli jasně růžové, jak by tomu bylo na jaře, nýbrž jejich poupata už dávno opadala a nyní se pyšnila pouze zelenými listy.
Prošla dlouhým chodníkem až ke dveřím, kterými jen ladně prošla a nenechala se ničím rozhodit. Cestu jí však zkřížila nějaká dívka, matně si na ni vzpomínala. Všechno, jakoby se stalo včera.
"Hele Haruno, jak ses vůbec mohla ukázat bez řasenky?" Posmívala se jí.
"Víš Karin, já už nemám zapotřebí malovat se, nepotřebuju si svou přírodní krásu kazit nějakými lacinými cetkami." Odfrkla a prošla kolem ní, závan její jemné voňavky byl cítit ještě dlouhou dobu. Karin stála jako opařená, následně se otočila a něco na ni zavřískla, ovšem to Sakura už neposlouchala, nějak ji to netrápilo, v myšlenkách tápala v jungli, hladíc Sasukeho tělo, přijímajíc jeho krásné polibky a vzpomínaje na tu nádhernou noc. Kéž by tam mohla ještě aspoň chvíli strávit, jenomže, to asi nebylo možno.
Vešla do třídy, všechny zraky se k nim rázem otočily. Bylo zvláštní, kolik tváří tu bylo a ona je skoro nepoznávala. Najednou k ní přiletěla nějaká blonďatá holka, zmalovaná jako s prominutím štětka, nehty se podobali semaforu a rudou rtěnku nezapomněla vyčíslit na rtech. Vypadala, ano, přesně jako holka co hledá rychlé prachy.
"Ahoooj mucinkoo!" Vykřikla a její tmavohnědé oči se zaleskly. Nevypadala vůbec pěkně. Nechápala, tohle měla být její tehdejší nejlepší kamarádka?
"Ahoj, Ririn." Snažila se na rtech vykouzlit úsměv, ale nedařilo se jí to, protože pro tuto osobu prostě nebyl stvořen. Bylo to zvláštní, celý tento život by nejraději zahodila jenom proto, aby mohla nějakou chvíli ještě strávit se svým přítelem, pokud ho tam mohla nazývat. Chtěla, aby ji už konečně našel ve svém trápení. No tak, Sasuke, kde jsi? Co asi děláš? Přemítala a pak se před ní zjevil chlapec, opravdu oplýval krásou.
"Dobrej Hisashi." S tímto klukem nikdo moc nevycházela, jeho tmavomodré oči na ni upřeli svůj pohled.
"Jaktože dneska nejsi namalovaná?" Ach jo, to se jí na toto musí ptát celá populace školy.
"No tak nejsem namalovaná, to je toho." Pokrčila rameny. Bylo jí to lhostejné.
"No, já jen, že bys mohla být i docela v pohodě, pokud jsi odhodila svou řasenku a tak mě napadlo, co takhle být přáteli?" Zeptal se a mile se uculil. Jí najednou přišli úplně jiné myšlenky. Možná, že tenhle den nebude zase tak špatný.
"Nedělej to žužinko, vždyť víš, jak ho nesnášíme." Dala si ruku před pusu ta nádhera.
"Ririn, ty nemáš právo mi rozkazovat s kým se mám a nemám bavit." Obořila se na ni. Rozhodně nebyla ráda, když tohle slyšela od někoho, kdo byl úplně na jiné úrovni jako ona. Neříkala, že horší, jenom prostě… jiná.
"Pche, tak to se omlouvám vaše umouněnosti." Odsekla a nakvašeně odkráčela, samozřejmě vysoké podpatky jí nemohly chybět, a proto za sebou patřičně klapala.

Ale teď se chvilku opět přesuňme za Sasukem.
Ten se neodvážil celý den nic dělat, pořád v mysli honil Sakuru, tedy, ne doslova, ale… chápete. Nemohl ji nijak vytěsnat z hlavy. Byla jako jeho anděl strážný, kterému se právě zkřížily obzory a nebo na něj zapomněl. Helikoptéra by měla pravděpodobně přiletět až zítra, to je ještě spousta času. Vůbec neví, co bude do té doby dělat. Jíst se mu nechtělo, pít se mu nechtělo, až musela konečně hnědovlasá zakročit.
"Sasuke, celý den nic neděláš, nechce jíst ani pít, nemůžeš takhle fungovat věčně! Co si myslíš, že Sakura je středobod tebe? Nesmysl! Ty jsi středobodem sám sebe! No tak se konečně seber a začni něco dělat. Máš krátkou dobu na to, aby ses tu se všemi rozloučil, jedeš už zítra. No tak se vzpamatuj člověče! Nebo to jídlo mám do tebe narvat násilím, já to klidně udělám, není problém, věř, že ve mně je tohohle ducha hodně." Vyprskla a rázně pleskla hrnkem s čajem. On k ní jenom obrátil své uslzené oči. Ještě nikdy se necítil tak strašně.
"Ó Sasuke…" Rozněžnila se Tenten a objala ho, nemohla vydržet ten jeho smutný pohled. "To bude dobrý, najdeš ji,ale teď, nasoukej do sebe aspoň ten rohlík a běž zkontrolovat zvířata." A jak mu poručila, tak naštěstí udělal. Cestou ještě potkal blonďáka, který se právě vracel z jižní části. Kde jsou ty časy, kdy mu tohle všechno, jako láska a přátelství, bylo jedno, ale teď… teď ho to všechno drželo nad vodou, nedovedl si představit život bez toho. Byly dny, kdy mu všechnu společnost dělala zvířata a zatuchlé ponožky, jenže v tuto dobu je všemu jinak.
Povzdychl si a zakousl se do rohlíku, potom prokličkoval pár uliček a už se mohl vyzdvihnout rukama na větev, kde včera nechal ležet jednoho raněného ptáčka a čekat na jeho příchod. Stále však myslel na zítřek, jak se konečně dostane do Tokya a jak ji najde a znovu sevře ve svém náručí, sliboval si, že se určitě stane to, co on chce, on je totiž pánem svého života a svůj život už dal a zasvětil jí, jenom doufal, že se během dneška a zítřka do nikoho nezamiluje. Věřil však ve svůj šarm a krásu, dřív by si řekl, že nějaký kluk proti němu nemá šanci, teď měl jen strach o Sakuřino srdce, které doteď tepe v jeho rukou.

Sakura se mezitím dostala i do kantýny, kde podávali školní oběd, na výběr ze dvou jídel. Pro dnešek si vybrala smaženou rybu a misku rýže. Nenašli byste zde jídlo, které bylo bez rýže, ještě si přihrála misku s polévkou a mohlo se hodovat. Kupodivu si sedla hned s Hisashim. Byl to celkem sympaťák a byl vtipnej.
"Ty hele, festovně ses změnila, ještě včera bych řek, žes byla pěkně namyšlená, ale zdání někdy klame." Mrknul na ni. "Nechtěla bys někdy zajít ven?" Zeptal se a oči mu zazářily. Ona se nejdřív zamyslela, ale potom se oslnivě usmála.
"Klidně." Souhlasila, mohlo to být zajímavé, pak ale řekl něco, což bylo v rozporu s její duší.
"Líbíš se mi, myslel jsem to jako rande." Upřesnil a ona jen vykulila oči. Nemohla si dovolit jít s někým na rande, když má přítele. Nikdo není schopen nahradit Sasukeho, nikdo není schopen líbat stejně jako on. Není možné, aby…
"Ne, promiň." Odmítla rázně. Nemohla dovolit, aby se něco takového stalo.
"Ty už někoho máš viď? No jo, jsem si mohl myslet, taková pěkná holka, tak mám prostě smůlu." Uchechtl se. "A to jsem si myslel celé ty roky, že tě bezmála nenávidím, teď se ukážeš jako fajn holka, s klukem." Podrbal se ve svých světlých vlasech.
"No jo, ale však ty jsi určitě někoho najdeš, jsi přece idol všech." Podivila se, on s holkama nikdy problémy neměl.
"Radši bych nebyl." Zasmáli se tomu, dojedli a potom se rozloučili jako přátelé.

Ona jakmile přišla domů, hodila se na postel a vzpomínala, co se dnes všechno přihodilo. Ještě před bezmála deseti hodinami byla nejšťastnější člověk na planetě. Měla toho koho miluje, měla přátele, měla všechno… Samovolně jí po tvářích sjížděli slané krůpěje. Nemohla to zastavit. Schoulila se do klubíčka, objímala polštář a snažila se co nejvíce vybavit Sasukeho rysy.
________________
^^ tak co? :D
Mimochodem jak jste dopadli s dárky? U mě uplně super n.n dostala jsem podložku pod myš a pouzdro na mobil s anime! A ráámen! :33 Pouzdro konkrét s D.Gray-man a podložku jenom tak s neko girl :D trošku úchylnou páč si drží kolem těla deku a mamka prý "ne, to jsou šaty!" :D ale to je jedno, bylo to kouzelý :3 a mám taky akatsuki tričko, takže jsem totálně happy nad happy ^^
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charley Charley | Web | 26. prosince 2012 v 9:46 | Reagovat

náhodou to je dobrý díl... ;) a vánoce??? senza... :D XDDD

2 Mikeira Mikeira | 26. prosince 2012 v 9:49 | Reagovat

Super díl!! :D

3 Katty Katty | 26. prosince 2012 v 11:39 | Reagovat

ejj krásnej dílek a Vánoce parádní xDD

4 Cherry Cherry | Web | 26. prosince 2012 v 13:26 | Reagovat

Pěkný díl :-D

5 michy-chan michy-chan | 26. prosince 2012 v 22:52 | Reagovat

moc pekný diel aj ked fakt nuda ale šak každý nemože byť zaujímavý :)

6 Iss Iss | 26. prosince 2012 v 23:11 | Reagovat

Jééé :D prihraj sem ďalší diel! 8-) :-) Vianoce jednoducho skvelé :P

7 Hebi Hebi | 26. prosince 2012 v 23:12 | Reagovat

Píšeš takhle po nocích jo ? :-! Máš na to střevo :D Piš, piš, piš :D Už se nemůžu dočkat :)

8 Charlie Charlie | E-mail | 27. prosince 2012 v 0:44 | Reagovat

pises naozaj uuuzasnee :-D  fuuu to akatsuki tricko musi byt krasne kde ste ho zohnali? :-D  :-P

9 hynyty sarah hynyty sarah | 27. prosince 2012 v 12:57 | Reagovat

No to je nádhera!!!CHvilku jsem si myslela že se Sakura zamiluje do toho kluka ale naštěstí ne....Kvásný :-D

10 isabela isabela | 27. prosince 2012 v 21:04 | Reagovat

podla mna to nebolo vobec nudné ale skvelé :) :-D  :-D  :-D

11 Shiki-chan Shiki-chan | 28. prosince 2012 v 12:31 | Reagovat

jaj nový blog přímo nenávidím aůe jinak strašně pěkná povídka těším se na další

12 Tea Tea | 28. prosince 2012 v 18:59 | Reagovat

Úžasnýýýýý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama