Jungle 4

4. prosince 2012 v 5:05 | Ufonek |  Jungle



Jste úžasní, 10 komentářů! :) A tu máte odměnu, btw, u tohohle dílu stejně ju? :) :D
Takže, stanovuji min. 10 komentů, jinak nebude další díl :)









Všichni hledali tu proradnou rozmazlenou holku. Co pak jim to za to stojí? Stejně, když ji zachráníme, tak se nám vysměje a ani nepoděkuje. Takovéhle povahy já vážně nemám rád. Chtěl jsem si jít dolít čaj, ale zjistil jsem, že barel již zeje prázdnotou. Povzdychnul jsem si a sednul si na pařez, který jsme do teď používali jako normální židli. Byl na správném místě, zrovna tam, kde jsme si vyrobili ohniště. Na okamžik jsem zavřel oči a když je znova otevřel, spatřil jsem přicházejícího blonďáčka.
"Sasuke, kdes ji viděl naposledy? Tsunade šílí, že ji nemůžeme najít. A je to prý jen tvoje chyba." Vypověděl mi zadýchaně. Ušklíbl jsem se.
"Pche, její chyba, já se o ni vážně zajímat nemusím." Odfrkl jsem si. Nemíním se tady s nikým srát.
"Víš Sasuke, možná bys taky mohl projevit trošku snahy o to, ji najít." Rozhlédl se kolem a konečně jeho dýchání nabylo pravidelnosti. Neumí běhat, hňup.
"Jenomže to je ten problém, já se nesnažím a ani se snažit nemíním." Pokračoval jsem ve svém.
"Proč seš tak strašně arogantní, Sasuke no tak,svět se netočí jen okolo tebe, víš jak teď musí být vyděšená, ze mě, z tebe, chápu, že je rozmazlená, mě se to taky moc nelíbí ale pořád je to rozkošná dívka!" Zasnil se, jakoby se do ní snad zamiloval, doufal jsem, že ani Naruto není tak hloupej.
"A já ti říkám, víš co mi můžeš." Otočil jsem se a odkráčel si.

Zabouchl jsem za sebou bambusové dveře, udělal jsem dobře, že jsem si zvolil chatku na samotce, oni mě už vážně štvou. Co jsem komu udělal, kdyby se tu neobjevila, nemusel by tu být takový humbuk a všichni by si spokojeně dělali svoji práci. Povzdychl jsem si a zabořil hlavu do polštáře. Občas bych chtěl umět jen tak vypnout. Co bych za to dal, aspoň chvíli nepřemýšlení, nebo žití normální středoškolský život, tam jsem se nemusel o nic starat. I když svoji práci nade všechno miluju… Dobře, do školy bych se fakt vrátit nechtěl. Tam mě otravovala každá holka, ale byla to sranda. Přes to všechno.
A pak mi to došlo, práce… pokud Sakuru nenajdu, Tsunade na mě určitě na doživotně zanevře a vyhodí mě. A to si nemůžu dovolit. Hodil jsem nohy na ramena a petal na místo, kde jsem ji naposledy viděl, slyšel, prostě, kde jsem ji nechal. Nebyla tam. Sakra…

Být malou rozmazlenou holčičkou, co bych tak asi dělal v lese. No, v pralesíku plném otravných zvířat - pro ni otravných - pro mne jsou to ta nejlepší stvoření pod sluncem. Zvlášť takové housenky a neobjevení pavouci, to je mňamka. Úsměv mi však rázem opadne, když si uvědomím, že ji nemůžu najít. No tak Sasuke, mysli trochu. Nic se mi však nenaskýtá, žádný popis… podívám se nahoru, nade mnou je silný listnatý a liánovitý porost. Hustota nemá mezí, nevidím pořádně ani sluneční paprsky. Není divu, že je tu taky pěkná zima. A pak to spatřím. Podpřepnu si, aby se mi tato stopa neztratila z očí. Vezmu do rukou a přičichnu. Našel jsem pramen růžových vlasů a jde vidět, že nebyli jenom tak jednoduše useknuty. Spíš vytrhnuty… Pak objevím přes nevyznačenou cestu pošlapané listy a keře. Zřejmě na ni zaútočilo nějaké zvíře a ona se zbrkle rozutekla. Zastrčím si pramen do zadní kapsy na zadku a rozeběhnu se po stopách.

Zanedlouho se vynořím z lesa venku. Uvidím mě známý vodopád, není příliš vysoko, ale tak na dobré poranění rozhodně stavěný je, a pak to uvidím. Ženskou postavu s takovým tím béžovým čepečkem na hlavě, zpod něj vykukují růžové vlasy.
"Sakuro!" Zvolám potěšeně, jupí, nevyhodí mě. Když se neotáčí, dokráčím k ní a pohlédnu shora do její tváře. Koulejí se po jejím obvodu slzy, velké jako hrachy. Sednu si vedle ní a všimnu si, že má roztrhlou nohavici s načervenalým odstínem.
"Proč pláčeš, vždyť to nemůže být tak hluboké." Uchopím nohu do svých rukou, no ona se mi vytrhne.
"Nech mě." Odsekne plačtivě a já na ni upřu svůj káravý pohled.
"Hele, tak tohle si nezvykej, buď ráda, že jsem tě přišel odtud dostat." Povím.
"Přijelo pro mě letadlo?" Zastaví se v půli pohybu a tvář ke mně natočí, jakmile uvidím její jiskřičky v očích, chytnu se za hlavu.
"Ne, takovou moc, že bych tě odtud dostal - ne že bych nechtěl - ale ještě nemám." Ulevím si. Nejraději bych ji odtud poslal na měsíc, kdyby to šlo. Narušuje tu celkový klid. Ona se ode mě znova odvrátí a své oči raději nasměřuje na rudý západ slunce. To už je zase tolik? Dnešní den uběhl poněkud rychle na mé poměry. Vzlykne.
"Ale no tááák, přece nebudeš bulet!" Vztekle prohodím, no docílil jsem přesného opaku, ona se ještě víc rozplakala.
"Kdo ti to udělal?" Přejdu na jiné téma, raději. "Nebo spíš, co ti to udělalo."
"Opice." Fňukla. Cože?
"Odkdy opice škrábou, či koušou, nebo co." Mě se to nikdy nestalo.
"No evidentně jo-o!" Řekla panovačně, utírala si uslzené oči. Všiml jsem si, že má takový odstín zelené, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Na okamžik jsem zatoužil se jí dotknout, ale ten pocit hned zase zmizel, když mi řekla…
"Ošetři mi to!" Povzdychl jsem si, byl jsem v tuto chvíli naneštěstí povinen jí vyhovět.
"Ještě předtím ale chci něco slyšet." Vytahoval jsem z kapsy kapesník, vždy nějaké sterilní nosím u sebe.
"A co jako?" Pohlédla na mě s takovým výrazem, jestli náhodou nejsem úplně blbej.
"Víš, tady se třeba prosí, říká se tomu taky kouzelné slovíčko." Prohodil jsem konečně. Nemínil jsem se s ní dál bavit, dokud mi to neřekne. Sice se neustále natahovala, po té bílé věci, kterou jsem svíral ve své pravačce, já jsem byl ale vždy rychlejší a bleskově jsem ji oddělal z jejího dosahu, byla moc shnilá na to, aby vstala.
"Prosím." Sklopila hlavu, zřejmě by se to v její zemi považovalo za hanbu. Nechápal jsem, no usmál jsem se. Vyhověla mi a tak teda já vyhovím jí…
Natáhla se rukou, já jsem však její útlou nožku uchopil do svých rukou a položil ji na svůj klín, nohy jsem měl vlastně spuštěné podél kamenného výstupu, jaký tu byl utvořen díky vodopádu, který tu stékal.
"Nech mě, ať se o to postarám." Ujistil jsem ji, že asi nebudu úplně hloupej, vyhrnul jsem jí tříčtvrťáky až ke kolenu, byl to škrábanec, a na něm zaschlá krev. Kapesník jsem naslinil a lehce jim přejel po zranění.
"Au!" Vyjekla, jako kdyby to bůh ví jak bolelo.
"Nevřešti, věř, že jsou i horší případy." Odbil jsem ji a poté už ani necekla. Ránu jsem jí nejprve vyčistil a to bylo vlastně jediné, co jsem mohl udělat.
"Pojď, vrátíme se do tábora, tam ti to ještě pro jistotu něčím namažu a zalepím, aby se ti něco nestalo." Snažil jsem se usmát, ale na ni se skoro usmát ani nedalo. Pokoušela se vstát, jednou došlápla na tu její poraněnou nohu, ale i za tak krátkou chvilku jsem zpozoroval, že kulhá.
"Pojď, můžeš se o mě opřít." Povolil jsem. Tuhle milost jsem ještě neudělil ani Narutovi, a to ho znám od své střední školy.
"Nechci!" Vyprskla. No dobře.
"Jak si slečinka žádá, ale nebudu na tebe brát ohledy, musíš mě stíhat v chůzi." Poručil jsem a sám se rozešel svou normální chůzí, bylo mi jasné, že na ni to bude trochu moc rychle. Myslím, že i kdyby ona měla obě nohy zdravé musela by poklusávat. Jsem asi o hlavu vyšší než ona.

Když jsem byl asi o deset metrů před ní a ona na mě volala, došlo mi, že ani nezná moje pravé jméno, jelikož stále volala jen Hej ty! Ty! Počkej! Musel jsem se zastavit a počkat na ni.
"Opři se o mě, nebude to tolik bolet a ještě ke všemu budeme rychlejší." Nabídl jsem jí svou předchozí výpomoc, ale její odpověď byla stále stejná.
"Tak když jsi tak neoblomná, nechceš po dobrém, půjde to po zlém." Pokrčil jsem rameny a vyzdvihl ji, i přes protesty, na ruce. Mě to problémy nedělalo, byl jsem namakanej dost. Navíc ona, taková vychrtlinka, nevážila snad víc než padesát kilo…

Celou dobu, co jsme šli, no teda, já šel a ona se nesla, do mě bušila svými malými pěstičkami. Mě to však nic nedělalo, až ke konci to začínalo být trošku otravné, nicméně žádné bolesti mi to nepůsobilo.
"Myslíš, že už dojdeš těch padesát metrů?" Zeptal jsem se jí a opatrně jí položil na zem, nebo jsem se o to aspoň snažil, jelikož sebou neustále cukala, nakonec skončila na zemi jak dlouhá, tak široká.
"Ty jsi tele." Pověděl jsem jí a ona se na mě osopila, že je to jenom moje vina, že jí to teď bolí ještě víc…
"… A tu blbou cestu ti klidně aj poběžím!" Rozešla se (rozkulhala) směrem k tábořišti, kde už jsem zahlédl i Narutovu blonďatou hlavu, jak sondovala, jestli už náhodou nejdeme. A takyže ano. Nejdřív na nás zamával - já mu to samozřejmě neopětoval - a pak už běžel obehlásit všechny okolo. Raději jsem trošku zpomalil, aby nebylo tolik vidět to její kulhání, mohlo by mi to totiž přinést nepříjemné problémy.
Mám takový pocit, že se tomu tak i tak nevyhnu.
__________________
^^ Komentujte jako minule :))) Potěšili jste mne!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 camelia camelia | Web | 4. prosince 2012 v 7:21 | Reagovat

:) Těším se na dašlí ;)

2 Cherry Cherry | Web | 4. prosince 2012 v 14:45 | Reagovat

Wů ,mohla by se Sakura trochu změnit během příběhu je taková moc namyšlená :D
Jo já chci další díl ,no tak lidi komentujte! :-D

3 michy-chan michy-chan | 4. prosince 2012 v 15:31 | Reagovat

podľa mňa to Saky trochu prekáňa nemusela by byť na Sasukeho až tak moc protivná :)

4 Mikeira Mikeira | 4. prosince 2012 v 16:06 | Reagovat

Dokonalý!! :D Těším se na pokráčko :-)

5 Katty Katty | 4. prosince 2012 v 16:23 | Reagovat

Wuuuhou krásný xDD

6 Jeffa Jeffa | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 18:05 | Reagovat

ráno somt o čítala v škole :) :) ako paráda :)

7 Nana Nana | 4. prosince 2012 v 19:23 | Reagovat

Dokonalý, jnm jestli by se sakura nemohla trochu polepšit aspon trošku a nebýt tak otravná

8 misaki misaki | 4. prosince 2012 v 19:33 | Reagovat

úžasný už se těšim na další... :)

9 sašá- čí sašá- čí | 4. prosince 2012 v 22:01 | Reagovat

no mne sa skôr naopak sakura strašne páči . v každej poviedke je ten namyslený orogantný a všetko možné len sasuke ale tu je ak saky za tú namyslenú a rozmaunanú tak to sa mi strašne páči , ale rešpektujem aj ostatných niekedy to fakt preháňa bodaj by sa hádali to bude haluz už sa deším na pokračko :) :) :)

10 Khaculinka Khaculinka | 4. prosince 2012 v 22:31 | Reagovat

Je to divný... všude je arogntní jenom Sasuke a Sakura trpí... ale tady je to skoro až naopak XD... ne že by Sasuke nějak trpěl... ten jí to vrcí stejnou mincí :D
je to nádhera a já se nemůžu dočkat dalšího dílu :)

11 mayu mayu | 5. prosince 2012 v 19:36 | Reagovat

už sa teším na pokračko je tpo fakt dobré :D

12 kiti kiti | 5. prosince 2012 v 19:39 | Reagovat

teším sa na pokračovanie 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama