Jungle 6

10. prosince 2012 v 2:04 | Ufonek |  Jungle

Ano, dočkali jste se, další díl je tu, ale!
Znáte to, pokud nebudu mít 10 komentářů, tak vám nedám další!










Už jsem to nemohl vydržet a odvrátil jsem od ní oči. Štvalo mě to, každá jiná holka by uhla, ale ona mi neustále vzdorovitě oponovala. Nechápal jsem to, možná jsem nebyl dostatečně tajemný, možná jsem odhalil svou pravou povahu hned na začátku. Povzdychl jsem si, a nebo je to tím, že je ona tak děsně rozmazlená a nebojí se vřískat snad na každého. Utnul jsem proud těchto myšlenek, a konečně promluvil do toho ticha, které se tu mezitím utvořilo. Za okny šuměl vítr a oknem sem proudil měsíční svit.
"Jak jsi se sem dostala?" Vydralo se mi z úst jako neřízená střela. Jako kdybych se jí na to už neptal.
"Už jsem ti říkala, že to nevím, prostě jsem chtěla jít do školy a najednou jsem se objevila tady, kéž by se to nikdy nestalo." Bouchla pěstí do postele, naštěstí to byla měkká podložka, takže jí žádné zranění nehrozilo, posadil jsem se tedy vedle ní. Dnes už bych stejně asi neusnul, tak proč ten čas nevyplnit povídáním s ní?
"No jo, já vím. Jenom by mě to strašně zajímalo, ještě nikdy se tady nikdo jen tak nezjevil. Ale abych pravdu řekl, jsem celkem rád, že tu jsi." Konstatoval jsem.
"Jak to?" Vykulila na mě své pistáciové oči.
"No, už to tu není taková nuda, každej den mě totiž naštve někdo jinej, jednou jsi to ty, pak Naruto, následuje Tsunade." Zasmál jsem se, ale jí to nejspíš moc k smíchu nepřišlo.
"Aha." Odpověděla suše s nadzvednutým obočím. "To jsem ráda, že ti přidělávám zábavu." Překřížila ruce na prsou.
"Ne… Dělal jsem si srandu, ale víš, když na mě zrovna nekřičíš, dá se s tebou celkem bavit." Pousměju se.
"No, se mnou se dá přece bavit pořád!" Odfrkne si a já se ušklíbnu.
"No, to sotva, víš, přijdeš mi strašně namyšlená." Někdo jí to už říct musel. Čekal jsem, že na mě bude vřeštět jako číňanka u prodejny bot, ale nic se nestalo, žádná odezva se mi nedostala. Zkoprněl jsem a vyčkával, co udělá. Jenom hleděla do blba, lesk se odrážel v jejích očích, ale zahlédl jsem tam i něco jiného. Dřív než jsem to však stačil identifikovat, spustila si vlasy do tváří a přehoupla se na vrchní část postele.
Jen jsem pokrčil rameny a nechal to plavat, však ono se to nějak vyvrbí. Ani dobrou noc mi neřekla.

Věděl jsem, že neusnu a přesto jsem se o to alspoň částečně pokusil, no jakmile jsem zavřel oči, ihned mi nějaká neviditelná síla ta víčka znovu pozvedla. Zavrtěl jsem hlavou, vyskočil z postele a natáhl na sebe tu nejteplejší bundu, co jsem měl, v noci bývá dost chladno, zabouchl jsem za sebou dveře.

Najednou se mi dostalo tak neuvěřitelně melancholické nálady, jako snad ještě nikdy. Kráčel jsem noční krajinou, občas jsem zaregistroval nějaké šustnutí listů stromů a nebo pohyb nějakého zvířete, které jsem v té tmě nemohl identifikovat. Povzdychnul jsem si. Nahnala mi docela strach, ona, která měla obvykle plnou hubu keců, najednou zmlkla, jako kapr na vzduchu. Ale co, vsadím se, že zítra opět bude ve svém živlu. Nepatrně mi zpod rtů vyklouzly bílé zuby. I přesto, že mě často tito lidé štvali, měl jsem je poměrně rád, Naruto… Tenten… Tsunade a občas když se k nám zastavila Hinata. Ani nevím, proč jsem v minulých časech k nim tak málo chodil, vlastně… tehdy zvířata byli mí jediní přátelé, všechno mi připadalo jako to nejotravnější až na ně. A potom se tu objevila ona a vnesla sem jakýsi nový život, nové skutky, nové situace, Naruto se s ní jako vždycky chtěl nějakým způsobem skamarádit, ona ho odmítla. Byla vážně divná, obvykle se s takovými lidmi ani nezahazuju, když tohle bylo na příkaz…
No, obrátil jsem se na patě a znovu musel absolvovat cestu až k mé chatce na samotce a zalézt do ní. Všiml jsem si, že jakmile jsem otevřel dveře, byl na mě nasměrován pár zelených očí, no hned když mě zahlédla, zavřela je a dělala že spí. Na mě tohle neplatilo, věděl jsem moc dobře, že je vzhůru, no už jsem to dne nemínil řešit, ta cesta mi osvěžila mozek, ale taky už se mi chtělo spát, proto jsem ze sebe shodil boty a zalehl jsem, hned na to se dostal ten konečný kýžený spánek.

Ráno jsem se probudil na skřípání postele. Mohlo být tak šest hodin, ne víc.
"Sakuro?" Zeptal jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo, až teprve když jsem odestřel závěs z postele, zadívala se mi chladně do mých černých nenávistných očí, i když od jejího příchodu se leccos změnilo.
"Co?" Zeptala se, nekřičela, jenom tak lehce pronesla, až jsem se podivil.
"Jaktože už jsi vzhůru, myslel jsem si, že ty obvykle spáváš do oběda." S tím se jenom ode mě odvrátila.
"Kde je záchod?" Zašveholila a já se zašklebil.
"Buď ToiToiky v táboře, a nebo jenom tak do přírody." Vyplázl jsem jazyk, i když to nemohla vidět. Přehodila si přes sebe deku a vydala se pryč. Nevěděl jsem kam, nestihl jsem se jí ani zeptat. Povzdychl jsem si, tohle je vážně zajímavý život. Když jsem se podíval na nástěnné hodiny, uviděl jsem čas, který jsem tipoval. Bylo něco málo po šesté hodině ranní a i mě se chtělo na záchod. Vyšel jsem tedy z chatky, obešel ji a udělal jsem potřebu do malého lesíka nacházející se za ní.

Myslel jsem si, že když přijdu do tábora, ještě tam nikdo nebude, ale to jsem se mýlil. Když jsem tam konečně dopadal, všichni už byli vzhůru, teda… až na Naruta, ten si jako obvykle přispával. Tenten mi dala rozkazy a já jsem jenom pokynul hlavou, bylo to jako každý den, prostě se postarat o zvířata a potom jsem si mohl až do oběda dělat, co jsem chtěl.
Očima jsem vyhledal Sakuru, právě o něčem živě debatovala s Tenten, neříkala mi ještě včera hnědovlasá, jak jí nemá ráda? Zřejmě změnila názor, pokrčil jsem rameny a vydal jsem se do pralesíka udělat, co jsem měl.

Nejdřív jsem obešel ta zvířata, která jsem měl nejméně rád, teda, každé zvíře mám svým způsobem rád, ale jedny zvířata mám naprosto nejraději a to jsou hadi.
"Selty!" Zvolal jsem, to byl had, kterého jsem měl úplně ze všeho nejraději, proto jsem ho pojmenoval a jak ho poznám? Vždycky na tohle jméno zareaguje a navíc je největší z hadů, kteří v mé oblasti žijí. Když se přede mnou ukázal, usmál jsem se svému zadosti učinění. Pořád mě poslouchá, pořád ode mě neodešel, pořád mě má jistým způsobem rád, a vy se divíte, když ho skoro každý den chodím opečovávat?
"Řekl bych, že už tě trochu rozmazluju, holka." Pohladil jsem jí po její velké hlavě a podal jí jednu krysu ze svého zásobního batůžku.
I když bylo jen osm ráno, už začínalo být opět pěkné teplo. Takže když jsem měl vše hotové, zamířil jsem do tábora shodit ze sebe výstroj, popadl jsem jenom batoh a ochranné brýle a vydal se do pralesa. Tam je nejlepší uchýlit se ve velkých vedrech, slunce tam totiž nepronikne přes husté koruny stromů a svazků liján, takže je tam někdy i zima. A v tom případě stačí jen vyjít na nějakou pláň a hned se cítíte jako po sauně, to mám na tomhle nejradši. Když ale sprchne, opravdu to stojí za to, není to jen tak ledajaké kapání, nýbrž pořádnej slejvák.

Procházím různými částmi, až přejdu do Ráje bambusů. Ve skutečnosti se to tam tak nejmenuje, jenom já jsem to tak pojmenoval, to mám na tom asi nejraději. Můžu to tu pojmenovávat dle své libosti a nikdo se o tom nedozví, neboť to nikomu jinému než svému podvědomí neříkám, to byste nečekali, co? Ale teď už dost o takových blbinkách. Uviděl jsem pandu… to se moc často nevidí a když už, musím se dost schovávat, aby se mě nebála. Vytáhnu foťák a na dlouhou vzdálenost vyfotím tu černobílou nádheru, vážně je mám rád. Jsou to takový roztomilý méďové, ještě jsem ale nezažil jejich nasranost a upřímně, ani bych nechtěl, co kdyby se třeba přeměnily na nějaké mistry shaolinu?

Procházím poslední části a pak se konečně vrátím. Zajdu do tábora a posadím se na pařez. Tenten mi vrazí do rukou petlahev s vodou.
"Tohle vypij!" Poručí mi a já jí raději nijak neodporuju, tuhle, když jsem to nechtěl, buď jsem zkolaboval na dehydrataci, a nebo to do mě hnědovláska lila násilím.
"Nazdááár!" Ozvalo se mi u ucha a následně do mě někdo silně praštil rukou. Než jsem se stačil vzpamatovat a vykašlal jsem vodu, to už se kolem mě blonďák prohnal jako namydlený blesk a když růžovláska vyšla z jídelního stanu, hlasitě jí pozdravil.
"Sa-ku-ra-chááán!" Vydechl a hned se okolo ní začal ochomýtat.
"Ahoj Naruto." Já snad sním, ona s ním normálně mluví a neječí na něj, to se mi zdá, nebo si moje slova ze včerejška vzala k srdci?
"Ahoj." Podívala se směrem ke mně, ale potom se hned zase otočila k modroočkovi a začala s ním o něčem zábavném konverzovat, protože se uculovala každou chvilku. Povzdychnul jsem si.

"Sasuke, podej hlášení!" Najednou mi někdo šáhl na rameno a když jsem zjistil kdo to je, rozčepýřili se mi vlasy.
"Nic zvláštního, všechno při starým, rány se hojí jako mají, všechno je v pořádku." Odvětil jsem a krátce se zadíval na její hrudník, ne že bych jí čuměl na prsa, ale momentálně mi ho cpala až k… nosu.
"Fajn." Rozstřapatila mě a já jsem na ní hodil snad ten nejnenávistnější pohled všech dob.

A tak uběhl další den a nic osudového se nestalo, akorát že Sakura si dnes na nikom nevylévala svou zlost, a jak mi Tsunade následující minutu po mém hlášení oznámila, bude se mnou Sakura bydlet asi celou věčnost, nebo přibližně až do té doby, než ji odsud nějakým zázračným způsobem dostaneme.


Sakura se mnou zbytek dne nepromluvila, v noci jsem se ještě byl podívat na jednoho lva, protože jsem na něj v noci zapomněl. Zvířata jsou zde poměrně poklidná, když jim ovšem nic neuděláte a já doufám, že to tak zůstane až nadosmrti.

Když jsem se vracel, byl jsem už pěkně utahanej a víčka mi sama padala, no to, co jsem viděl v mé chatce, v které jsem pobýval přibližně už půl roku, dokonale probudilo zpět k životu. Přestože tam byla tma jak v ranci, viděl jsem její siluetu, viděl jsem, jak se třese, viděl jsem, jak má hlavu v dlaních, viděl jsem…
_________________________
Tramtadadáá! Víte co máte dělat ;) Za 14 dní jsou Vánoce! :O
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nanachan nanachan | 10. prosince 2012 v 6:48 | Reagovat

Pekna ! :3 uplne sa teraz tesim na dalsi diel :3 dufam, ze.bude co najskor :3

2 camelia camelia | Web | 10. prosince 2012 v 7:05 | Reagovat

Nuž, do dnešního dílu mě to moc nebavilo, přiznám se :D Ale ten konec vypadá zajímavě :)

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 9:28 | Reagovat

nahou sakuru jak zimou pláče..... an beo se slastí uspokojuje. jáj zas jsem trošku úchylná :D :D

4 Katty Katty | 10. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

Super ! Sasan by se už k ní taky nějak mohl mít xDDD krásné

5 Mikeira Mikeira | 10. prosince 2012 v 17:32 | Reagovat

Mě se to líbí :-) Podle mě to píšeš tak jak to má být, alespoň není nic uspěchaný :-) Jen tak dál ;-)

6 Nana Nana | 10. prosince 2012 v 18:29 | Reagovat

oh god, mě z tebe jebne holka;//vždycky to ukončíš takhle a já jsem potom strašně nedočkavá a musim o tom furt přemýšlet

7 misaki misaki | 10. prosince 2012 v 18:49 | Reagovat

úžasný.. :-)

8 Cherry Cherry | Web | 10. prosince 2012 v 18:59 | Reagovat

Sakura bude brečet!Určitě!Pokračování ^^ ! :-D

9 kiki kiki | 10. prosince 2012 v 20:08 | Reagovat

velmi som zvedavá ako sa tento dej vykraštalizuje :) prosím pokračko

10 michy-chan michy-chan | 10. prosince 2012 v 20:08 | Reagovat

no Saky čo to ty budeš revať ??? jak to ??? no nič pokračovanie chcem :)

11 isabela isabela | 10. prosince 2012 v 20:09 | Reagovat

sasuke šak sa trochu schop čo ťa prekoná baba :)

12 karinka karinka | 11. prosince 2012 v 19:10 | Reagovat

podľa mňa je to výborné teším sa na pokračovanie tak prosím rýchlo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama