Jungle 8

14. prosince 2012 v 5:54 | Ufonek |  Jungle
Min 10 koment ;)
Jste super, takže pro vás je to hračka, tenhle díl by už měl být trošku zajímavější ;)











"Kde je?" Ptal jsem se spěšně, jelikož jsem neměl příliš času na zbyt, jestli si nepospíším, Sakura se bude cítit ještě hůř… a vlastně, já taky.
"Nejspíš u tebe, nevím, možná už se vydala někam jinam." Doufal jsem, tak moc jsem doufal…

Otevřel jsem dveře a rázně se rozhlédl, byla tam. Mé srdce si oddechlo, ulehčilas mi to, Sakuro.
"Co tady chceš?!" Vyprskla a ani se na mě neobtěžovala podívat.
"Promiň, ale vlastně to já jsem tady doma, jestli dovolíš." Nevím proč jsem to řekl, chtěl jsem říct tolik pěkných a chlácholivých věcí, ale momentálně mi nic nepadalo na jazyk.
"Tak sorry, že ti tak otravuju život, jsem jenom panenka Barbie zkřížená s krávou." S tím se snažila mi proběhnout pod nohama, no já jsem jí to nedovolil, sevřel jsem její paže ve svých a přirazil ke zdi. Vydechla a naposledy se z jejích očí vyvalily kapky slané vody. Snažil jsem se usmát, byl jsem v prekérní situaci.
"Je mi to líto." Sklonil jsem hlavu, aby mi nebylo vidět do obličeje. "Jenom jsem byl naštvanej, že si Tenten myslela, že jsem do tebe zamilovaný." Srdce mi tlouklo jako o závod, přijme mou omluvu nebo ne? Jak odpoví? Tolik otázek a tak málo odpovědí.
"To si vykládej někomu jinýmu!" Odfrkla si. "A pusť mě!" Snažila se dostat z mých spárů, ale marně, nic takového jsem neměl v úmyslu, jako je pustit ji na svobodu. Aby mi mohla pláchnout, cha, to tak… A proč se o to vlastně tak starám?
"Tak to ani náhodou, dokud mi neřekneš, že mi odpouštíš!" Upřel jsem na ni své černé oči, ve skutečnosti jsem byl nejistý, no navenek to tak vůbec nemuselo působit, Uchiho, někdy bys taky mohl být citlivější.
"Já… já…" Vykoktala ze sebe a též pohlédla na zem. "Jak bych ti mohla odpustit, když mě o to tak hrubě žádáš?" S tím vzhlédla a zahleděla se do mě, přímo, skrze oči, jakoby mi viděl až do duše, proto jsem byl nucen vystavit ji bariérám, přes které zásadně nesmí projít, nemám ponětí, proč mi na tom najednou tak záleželo, kdysi by mi to bylo ukradeno, protože za těmi zdmi z kamene se nenacházely žádné city, ale teď je to jiné, jiné než předtím, stal jsem se citlivým? Vystavil jsem se opět nebezpečí? Proč jsem to udělal?
"Sakuro, já… prosím odpusť mi." Pustil jsem její ruce a ty své dočasné spustil podél těla, to však netrvalo déle než dvě sekundy, kdy opět vystřelily směrem k ní, ale už jí tak surově nestiskly, nýbrž jsem si ji lehce přitáhl za pas a hlavu položil na její rameno. Cítil jsem, jak ztuhla, já jsem se jí ani nedivil, právě by vás objímal člověk, který si myslel, že jste pro něj jen přítěž, to já jsem si nic takového nemyslel, jenom jsem… co jsem dělal celou tu dobu, že jsem si nevšiml jejích lesklých osamělých očí, co jsem děla, když jsem neviděl tu krásnou barvu jejích vlasů. Co jsem pro pána dělal, když jsem neviděl její osamělou osobu?!
"Sasuke, odpuštěno." Potom zabořila tvář do mého trička a já byl v tu chvíli spokojen. Mohl bych takhle trávit většinu svého života, vlastně, celý život, jenom tak stát a objímat se s ní. Nikdy jindy jsem se tak necítil, možná, že už jsem divnej.
"Děkuju." Zašeptal jsem jí do ouška a poté se od ní odpojil. Byl jsem šťastný, vážně jsem v tu chvíli byl šťastný.
"Proč." Slyšel jsem ještě, jak hlesla, ale potom rychle zavrtěla hlavou a na její tváři se vynořil oslnivý úsměv, takový jsem u ní ještě neviděl. "Pojď!" Chytla mě za ruku, nepatrně jsem cítil, jak se mi hrne krev do tváří a potom se mé nohy samy od sebe rozpohybovaly.

"Dívej!" Když jsme vystoupali na kopec, ukazovala na panoramu před námi. Byl to takový ten kopec, z něhož stékal vodopád a já sem chodil často.
"No a?" Nadzvedl jsem jedno ze svých černých obočí a stále nechápal. Vždyť tenhle pohled jsem snad viděl milionkrát.
"Hele, ty se z toho vůbec neraduješ. Je to nádhera!" S tím si sedla a spustila nohy dolů.
"Vidím to každý den." Zopakuju jí, neustále nemůžu pochopit, proč se z toho tak najednou raduje.
"No, ale někteří lidé ne, třeba já neměla vůbec ani potuchy, že něco tak nádherného existuje, než jsem přijela sem." Usmála se a já si všiml, že i trošku posmutněla.
"Ale… chceš se tam ještě vrátit, že?" Otázal jsem se opatrně.
"No, ve skutečnosti ano, chci zase spatřit rodinu, přátele, i když nevím, jestli bych si s nimi vůbec rozuměla. Sasuke, díky vaší společnosti jsem se změnila, k nepoznání, řekla bych." Vrhla na mě významný pohled.
"No, já bych taky řekl, že ses změnila, mohlas taky po mě teď házet botama na podpatku, že?" Ušklíbl jsem se při té představě.
"Promiň, uvědomuju si to pozdě, byla jsem hrozná." Plácla se do čela.
"Ale o to víc je lepší, že to víš, že víš jakás byla, a změnila ses, k lepšímu." Mrkl jsem na ni, následně mě pohled do jejích očí dokonale odrovnal. Byly tak zelené, tak upřímné tak… krásné. Zatřepal jsem hlavou, aby ty pocity zmizely, ale nešlo je odstranit, neustále tam byly.

Oba jsme postupně sestoupili, až do naší normální výšky, tam jsme totiž nad mořem.
Tenten se na mě kouzelně usmála.
"Tak jste se zas dali dohromady?" Vyptávala se okamžitě.
"My jsme nikdy dohromady nebyli." Ohradil jsem se, ale začalo mi docházet, že by mi to vlastně vůbec nevadilo.
"Ale Sasuke, zase se červenáš." A už je to tu zase… "No dobře, nebudu tě škádlit, jsem ráda, že tady nebude mezi váma nějaká válka." Usmála se a Naruto k ní jenom přitakal a nabral si velkou lžíci guláše. Já jsem hned zavětřil.
"Dostanu taky něco na zub?" Vím, blbá otázka, ona mi to jídlo prostě dát musí.
"Dokonce dostanete oba." Opět ukázala své bílé zuby a šla nám nabrat plný talíř.

Po dobré večeři, jsme se oba (já se Sakurou) odebrali, ne do mého, ale teď už do naší chatky. Najednou jsem byl strašně rád, že se mnou je, ten pocit prostě nešel vytěsnit z mé mysli, z hlavy, z těla…

"Dneska to bylo zajímavé." Zhodnotila den a já jsem se zastyděl.
"Ještě jednou se ti omlouvám." Poškrábal jsem se na spánku.
"Hele, za to, že ti odpustím úplně, budeš muset ještě něco udělat!" Vyhrkla najednou.
"Copak tys mi už neodpustila úplně?" Řekl jsem jí zmateně.
"Blázníš? Dívka nikdy neumí odpustit úplně hned. To si musíš zasloužit." Poučila mě, ženský vážně asi nikdy nepochopím.
"Tak co chceš?" Rozhodně jsem si umínil, že dosáhnu úplného odpuštění, byl jsem připraven zdolávat hory, prudké řeky a kousavé krokodýly.
"Chci…" Polkla. "Abys dneska v noci spal zase se mnou." S tím se začervenala, byla tak roztomilá. "Ehm, myslím, v jedné posteli, né jako…" Honem jsem uhnul očima.
"Na to jsem ani nemyslel." Uculil jsem se.
"Tak co?" Jo aha, já jsem jí ještě neodpověděl.
"Tak dobře, když víc nežádáš." S tím se ušklíbla.
"Jo, nic víc… A teď na chvíli odejdi, jdu se převlíct." S tím jsem opustil chatku a sedl si na schůdky před ní. Usmál jsem se.
Dnešní den byl vážně zajímavý, a to, že bude chtít, abych s ní zase spal v jedné posteli, mě více než zaskočilo.
Když jsem uslyšel malé klepání na dveře, pochopil jsem, že už můžu vstoupit. A tak jsem učinil. Ona už spokojeně ležela nahoře na posteli a jenom tak mě pozorovala. Vysvlékl jsem si tričko a chtěl pokračovat, když tu jsem uslyšel slabé zakvičení.
"Nemohl by ses prosím tě otočit?" zeptala se. Upřel jsem na ní oči a pozoroval její změnu, vsadím se, že byla rudá jako zapadající slunce. Kurňa a proč mi to přináší takovou radost?
Otočil jsem se a nandal si jenom spací kalhoty, dneska je výjimečně nějaké teplo a navíc, ještě tu bude teplo jejího těla… teplo jejího těla… teplo jejího těla… To poslední se mi pořád obracelo v hlavě. Zastavil jsem se nad vlastní nechutností. Božééé, Uchiho, už by ty tvoje úchylné představy měly přestat.

Vyhoupl jsem se na horní postel a znovu se uložil na místo ke zdi - za ní. Tentokrát jsem se ani neptal a rovnou jsem obtočil svoje paže okolo jejího bříška.
"Sasuke…" Otočila se směrem ke mně a ještě víc se ke mně přitulila. "Děkuju." Zašeptal a než jsem stihl cokoli říct, vytuhla, obdivuju tady tyhle lidi, jak můžou tak rychle usnout, kéž bych to taky dokázal.
Místo spokojeného usínání, jsem celou dobu, celé dvě hodiny jsem musel přemýšlet téměř o ničem. Promiň, Sakuro, teď by ses asi urazila, ale já to vážně nemyslel špatně. Jenom bych už chtěl spát. Dokonce jsem se snažil i počítat ovečky, abych konečně usnul, ale vždy ta chundelatá ovce změnila podobu na růžovlasou dívku a jakmile se to stalo, byl jsem nucen otevřít oči a podívat se do její nádherné spící tváře. Znovu se na mne dostala ta neskonalá chuť jí pohladit. Vytáhl jsem ruku a dal jí blízko k její tváři, pohladil jsem jí po tváři, té krásné jemné pokožce. Přejel jsem dokonce i přes vlasy, nemohl jsem se zastavit a najednou jsem trochu přitlačil, to jsem asi neměl, protože ihned se její třpytivé oči otevřely a teď už nebylo úniku, žádné reálné vysvětlení, kromě toho co jsem doopravdy dělal, zřejmě neexistovalo.
__________________________
V tomhle díle už to trochu nabralo obrátky co? :) Hvězdičkujte, komentujte :)
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 9:07 | Reagovat

co to děláš??? Sundávám ti komára :D :D :D :D jak mě baví vždycky si to doplnit.... moc skvělé těším se na další díl... a ty by ses tež mohla skočit projít na můj blog

2 misaki misaki | 14. prosince 2012 v 15:14 | Reagovat

krásné.. :-) už se těšim na další díl.. :-)

3 sharon sharon | 14. prosince 2012 v 15:41 | Reagovat

Moc hezke musim uznat ze pises opravdu pekne

4 michy michy | 14. prosince 2012 v 16:44 | Reagovat

konečne už sa neviem dočkať pokračka

5 kikiny kikiny | 14. prosince 2012 v 16:45 | Reagovat

sasuke je nechutný a uchylný konečne to je to počom asi všetky túžime hHAHAHAHAHAHAHAHAH :D  :D  :D

6 isabela isabela | 14. prosince 2012 v 16:45 | Reagovat

bolo to skvelé prosím pokračovanie

7 camelia camelia | Web | 14. prosince 2012 v 17:11 | Reagovat

Dnešní díl byl moc hezký, zase začátek nic moc, ale ten konec mi to naprosto vynahradil! Koukej, ať to příště stojí za to! :D

8 Mikeira Mikeira | 14. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

Perfect :3

9 Katty Katty | 14. prosince 2012 v 20:46 | Reagovat

fííha krása :D ?nějaká ero scénka bude?  :D :D

10 sakura-chan sakura-chan | Web | 14. prosince 2012 v 21:08 | Reagovat

mocinky krásné -....rychlo pokračko at mam co cist xD :-P  :-P  :-P  :-D  :-D  :D

11 Cherry Cherry | Web | 14. prosince 2012 v 21:17 | Reagovat

Á už se to rozjíždí ^^ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama