
Dnes má svátek Silvestr a ten značí co? No přece den chlastání, ohňostrojů a veškerého slavení nového roku, který po noci přijde.
Právě čekám na svého milovaného, který má mimochodem už dvacet minut zpoždění. Stojím u zábradlí mostu přes řeku a dívám se na ohňostroj. Mám hodně času, takže vám klidně můžu povykládat, jak jsme se poznali...
Prostě jsem takzvaně otevřela zem a hupsla dovnitř, nechala jsem si víko mírně vyzdvižené a až se objeví jeho hlava zpod schodů, zaklapnu se.
Jenomže jsem ho nějak ztratila a nemohla ho najít no a bála jsem se vylézt. Že by si tam na mě někde počkal. Ke všemu personál tu místy chodil. Prostě, nemohla jsem vylézt.
Takže jsem tak počkala pár hodin, už mě to docela nudilo ale stále jsem se zachovávala v tom, že může být v dohledu.
A tak uplynula další hodina. A to už byla zavíračka, sakra... Musím vylézt. Chtěla jsem, jenže víko bylo zamčené! Kurňa, kurňa, co teď?
No, rozhodně jsem nemohla začít bušit na ten otvor a křičet odemkněte. To bylo vyloučeno. A tak jsem se potichu vyplížila jedinou cestou, která tady byla - do prava. Doufala jsem, že tam najdu ten dolní sklad. A taky že jo. Jenomže i s tím tam byl zaměstnanec. Už nebylo cesty zpět, viděl mě.
"Promiňte, ale co tu děláte?" Zeptal se zdvořile, začervenala jsem se. Měl hypnotizující oči a nesčesané vlasy, které právě poutal čepicí. Zřejmě už chtěl odejít, ale já mu zkřížila plány.
"Já... prostě jsem měla problémy tak jsem se schovala nahoře ve skladu, vím, že to ode mě bylo neoprávněné a mohla jsem cokoli ukradnout, ale věřte, že jsem nic nevzala. Přísahám, hrozně se omlouvám." Sklonila jsem hlavu, cítila jsem se trapně, vlastně, kdo by se tak necítil?
"No dobře, nějak to řešit nebudu, protože spěchám, ale příště z toho jenom tak nevyvázneš!" Zasmál se. Šťastně jsem přikývla, díky bohu!
"Děkuju!" Vzkřikla jsem a prošla dveřmi, které mi držel.
"No, dobře, tak už nic nevyveď." Mohl být tak o tři roky starší než já. A mě bylo devatenáct.
Ještě dlouho jsem se dívala na jeho mizející záda. Spatřila jsem, jak se právě objímal s jednou dívkou, byla nádherná. Černé oči, černé vlasy. Prostě krásná neumělá ženská. Jenomže moje srdce sevřela nějaká ledová pěst. Příčilo se mi to, nechtěla jsem, aby se jí dotýkal, a když jí dal pusu na tvář, to bylo moc. Otočila jsem se na podpatku a utekla. Slzy se mi tlačily do očí. Co se to se mnou stalo?
A na zítřejší den jsem toho tajemného viděla znovu. Sice už s nikým nebyl, ale... Ani jsem nevěděla jak se jmenuje. Stál nade mnou v tramvaji, ale asi si mě nevšiml - to je co říct, moje růžové vlasy pozná každý. Povzdychla jsem si. Prostě je mi asi dáno až do konce života být sama.
Vykoukla jsem tedy z okna, vítr fičel a mnohým lidem rozcuchával vlasy. Zasmála jsem se, když se nějaká babka oháněla svou holí, aby chytila baret, který jí uletěl. Asi bychom si neměli dělat srandu ze starších lidí, ale já si nemohla pomoct. Pár lidí se na mě překvapeně otočilo, jenom on zůstal klidný. Nechápala jsem to.
A tak to šlo den co den, školu jsem vždycky nějak přežila. Hlavní bylo, abych se už konečně dostala do knihkupectví. Prohlížela jsem si tam knihy (no a upřímně, nejen knihy, JEHO). Až mě zastavila nějaká ženská, no, řekla bych že mohla být maximálně tak o dva roky starší.
"Prosím vás, už dlouho vás tu vidím, ale nikdy si nic nekoupíte-" Ajajaj.
"Promiňte, obhlížím tovar na Vánoce." Přerušila jsem jí dřív, než to stihla doříct, mohl by z toho být problém. Jenom nad tím pokroutila hlavou, švihla svými dlouhými blonďatými vlasy a odešla. Vydechla jsem. Tohle by bylo.
A sakra, je tady on. Dlouho jsem se před ním schovávala, ale teď mě probodal očima.
"Ahoj, ty jsi ta co se tu minule schovávala, že?" Blondýna se na nás výstražně zadívala. Zrudla jsem, to mi na důvěryhodnosti moc nepřidalo.
"Byla bych radši, kdybyste mi říkal Sakuro." Představila jsem se.
"Dobře, já jsem Sasuke." Znám jeho jméno, možná by jsem se před tím i rozplývala, ale to jsem momentálně nemohla.
"Uhm." Usmála jsem se a sklopila oči.
"Ty hele, prý maj být dnes na náměstí ohňostroje. Chceš se připojit?" Zazubil se. Překvapením jsem vykulila oči. Já... on... ohňostroje? Spolu? Zavýskla jsem v duchu.
"Moc ráda." Pokrčila jsem rameny, musela jsem se chovat trošku umírněněji svému bláznovství, nechci přece, aby si myslel, že jsem nějakej retard.
"Tak jo, jenom dokončím šichtu. Jestli chceš, pojď se mnou, uvařím ti čaj." Pověděl a já přikývla. To není možný, tak hravě se se mnou seznámil. To já kdybych měla udělat, asi dostanu mrtvici. Tak lehce...
Celou dobu, co jsem seděla na židli v kuchyňce, jsem z něj nespustila oči. Pořád kolem mě kmital.
"Ale ne." Chytnul se za hlavu, klekl si a začal sbírat čaj rozsypaný po podlaze. Taky jsem si dřepla a pomáhala mu. Otřeli jsme se o ruce. Vzhlédli jsme k sobě a jenom se usmáli.
"Díky." Poděkoval s klidem a zalil je konvicí. Připravil samozřejmě čaj nový.
Poté co jsme dopili, jsme se oba oblékli. Já jsem teda měla jen mikinu a tričko s krátkým rukávem, ale to už jsem říkala, že jsem se moc teple neoblékla.
"Krásné, že?" Zeptala jsem se, když jsme oba stáli s horkou čokoládou a oči upírali na tu nádheru na obloze.
"Jop, tento rok se jim fakt vydařil." Přitakal. Usrkla jsem z plastového kelímku. "S tebou se dobře dívá, chceš chodit na ohňostroje častěji?" Zasmál se. Okamžitě jsem přikývla, byla jsem šťastná, on si myslí, že se se mnou dobře dívá na ohňostroje! Normálně by se nad tím člověk asi nepozastavil, ale on se mi vážně zalíbil. Upřímně, kde najdu lepšího kluka?
"Tak, kdy je nejbližší termín?" Dělal, že z kapsy tahá diář, samozřejmě nic takového neudělal.
"Asi Silvestr." Odpověděla jsem posmutněle. Je to daleko...
"Ale no tak, co s takovým tónem? To přece neznamená, že si nemůžeme udělat svůj vlastní a mnohem dřív." Mrknul na mě. Zadívala jsem se mu do očí. Ještě nikde jsem neviděla takovou čerň. Byli to jako dvě inkoustové kaňky. A upírali se jen a jen na mě.
Začali jsme se k sobě přibližovat, pomalu jsem zavírala oči. Najednou se ozval výbuch rakety a oba dva jsme tam pohlédli. Následně jsme si opět věnovali pozornost. Už už se dotýkal svými rty těch mých, ale já mu dala prst před ústa.
"Počkej." Zasténala jsem. Chtěla jsem být šťastná, ale na druhou stranu jsem nemohla kazit štěstí někoho jiného. "Ty máš přítelkyni, ne?" Zeptala jsem se a zabodla zrak do země.
"Cože?" Pořád mi zůstával blízko. Znáte takový ten pocit, že se vám zdá, že má váš kamarád jenom jedno oko a vypadá jako kyklop. Tak právě se mu dívám do obou očí zaráz.
"No, poprvé jak jsme se potkali...Objímal ses s nějakou dívkou." Začala jsem, bylo mi celkem trapně. Takhle se vlastně dozvídá, že jsem ho sledovala.
"Jééj." Plácl se do čela. "To není moje holka." Zasmál se. "To je moje sestřenka, dlouho jsme se neviděli. Ty jsi telátko." Pohladil mě po tváři a konečně políbil.
"Známe se jen krátce." Namítla jsem, přestože se mi to moc líbilo.
"Už od začátku ses mi líbila. Byl jsem nervózní, jako na nitkách když jsi vždycky vešla do obchodu. Tak mi dopřej uvolnění." Vtiskl mi pusu na čelo.
"S radostí." Zasmála jsem se a znovu se přisála na jeho rty. "Jo a přijímením jsem Haruno."
"Já Uchiha." Opět jsme se políbili. Něco takového jsem ještě nezažila.
No, a tak jsme se poznali. Teď tu čekám a doufám, že přijde. No měl by. Obrátím se zády k zábradlí a uvidím ho. Poklusává směrem ke mě, vlasy mu vlají přes oči. Směle ignoruje nabídky dívek, které se ho ptají, zda by s nimi nešel. Zastaví se přede mnou a vydýchne se.
"Promiň za zpoždění." Omluví se mi. Mávnu nad tím rukou.
"To nevadí, hlavně, že jsi tady." Pohladím ho po vlasech. On se jen narovná, pohlédne mi do očí a obejme mě. Všechny pohledy dívek smutně poklesnou k zemi, černovlásek už má dívku, se kterou tráví svůj milostný život. Štěstí se mi rozlévá do celého těla a to jen z toho důvodu, že tou dívkou jsem já.
"Sakuro..." Usměje se a přiloží své rty na ty mé. Ohňostroje nám bouchají za zády. Přitáhnu si ho ještě blíž, jenom to mi stačí ke štěstí...
Hodnoťte prosím :3
Jinak všem přeju KRÁSNÉHO VESELÉHO SILVESTRA A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2013! ^^ (aneb první chyba u mě ve škole, že dvojku budu přepisovat na trojku :D)


















jedna z nejlepších a nejoriginálnějších povídek cos kdy napsala! vážně.. nádherná úžasná skvělá.. doopravdy! tak už mi kurva věř!
D fakt.. je to celý tak originálně pojatý.. ten začátek.. po celou povídku mě hřál ten pocit takové té staré známé.. že Sakura Sasukeho zná, že ví, že to bude hezké, že se nemůže nic špatného stát.. Vážně jedna z tvých nejlepších! :3 po našiřeči uváví uvívávé uvééé gvéééé
:3