Naděje 2/2

30. prosince 2012 v 4:28 | Ufonek |  Jednorázovky
Dvojka je tady! Doufám, že se Vám povídka líbí ;)
Komentujte a hvězdičkujte, díky ;-)
Komentáře jsou věci, které mě popohánějí k dalšímu psaní, tak mě nezklamte ;-)














Sakura doma nic nedělala. Jenom tak hleděla do stěny, to plánované teplé kakao se nakonec neuskutečnilo, protože věděla, že by na ni matka s otcem začali zase řvát, však už si toho užila dost. Měla teď chuť znovu utéct, ale to už by ji domů nikdy nedoprovodil a tak ty myšlenky raději rychle zahnala. Otevřela okno a vykoukla ven. Nasála chladný podzimní vzduch a zadívala se na odhalené nebe plné hvězd. Ty svítící body jí každou noc dodávaly jakousi prapodivnou naději. Vždy se na ně koukala a byla šťastná. Dnes v noci jí to poslední scházelo, nevěděla proč, ale neustále musela myslet na toho černovláska, však dnes je neděle a zítra je pondělí. A pokud chodí do stejné školy, tak to znamená, že ho zítra uvidí. To jediné jí teď mohlo udělat šťastnou. Usmála se a zavřela okenní rámy.
Hupsla do postele a konečně si mohla začít představovat ty nejkrásnější konce. To potěšení se jí naskýtalo jedině před spaním, a proto není divu, když si užívala každou chvilku před usnutím. Teď jí v jejích snech hrál velkou roli ten tajemný černovlásek nosící jméno Sasuke Uchiha.

Ráno se vzbudila a v mysli si ukazovala znovu na Sasukeho. Sešla dolů, nasnídala se, sama. Rodiče už ostatně byli dávno pryč, šli vydělávat peníze. V jiné dny by jim za to Sakura byla neskutečně vděčná, že ji takhle živí a dávají střechu nad hlavou, ale dnes tomu bylo jinak. Byla na ně naštvaná, takže jí tato skutečnost, že bez nich by neměla kam jít, nijak nevyváděla z míry. Hodila si na záda batoh a vyšla z prosklených dveří.

Hlasité kroky jí doprovázely celou cestu až ke škole, kde tento zvuk zanikl v hlučení jejích věčně ztřeštěných spolužáků. Jako například Naruta Uzumakiho byste nikdy nemohli přeslechnout.
"Ahoj!" Usmál se na ni svým oslnivým úsměvem a zdvihl svůj palec do vzduchu. Sakura nemohla udělat nic jiného, než mu úsměv opětovat.
"Pojď." Zatahala ho za paži a pádila do školy.
"Dneska jsi nějaká natěšená ne? Obvykle se ti tam nechce." Podivil se, ale když mu neodpověděla, jen nad tím mávl rukou.
A pak už ho konečně uviděla, konečně uviděla toho člověka, díky němuž jí úsměv znovu zruinoval obličej. Zářila štěstím, na chvíli pustila Naruta a rozeběhla se za zdrojem svého neomezeného štěstí.
"Nazdár!" Zavýskla a on na ni na chvíli upřel své černé studny, ale hned je zase odvrátil, nechápala to. Jenom tam tak stála a sledovala, jak se od ní jeho záda vzdalují. Popošla pár kroků a chytila ho za jeho černé tričko.
"Ty se se mnou nebavíš?" Houkla a zavřela oči. Jenom tam tak stáli, jako kdyby na ně nečučelo tisíce očí odevšad.
"Hmmm…" Odpověděl.
"Nech toho! Nesnáším hmmm! Když už se se mnou nebavíš, tak mi to aspoň vysvětli, vysvětli mi, pročs včera byl tak děsně v pohodě. Vysvětli mi, proč jsem ti za takovou krátkou chvíli začala věřit, proč?" Koukala na něj, jako smyslů zbavená. Studené slzy jí stékaly po tváři, nechtěla je ani zastavovat, momentálně jí bylo jedno, že stojí uprostřed davu a všichni na ně nenasytně a blonďaté dívky nenávistně pohlížejí. Sasuke jí však nevěnoval další svůj čas, vytrhl se z jejího drobného sevření a pokračoval v chůzi. Sakura ustoupila pár kroků do zadu, až narazila na stěnu, po které se svezla. Udělala takovou strašnou chybu, proč mu jen začala tak slepě důvěřovat. Copak si myslela, že nějaký kluk by mohl porozumět jejímu malému dívčímu srdci? Ale kdepak, byla naivní, tak naivní…

Blonďák za ní se značným strachem v očích přišel.
"Saky?" Objal jí okolo ramen a vyzdvihl nahoru, následně s ní zašel na chlapecké záchody. Tam nikdo nikdy moc nechodil, ne jako na dívčí, tam to žilo pořád, neustále dívky vyšpulené před zrcadlem s mobilem v ruce. Ale to jí nezajímalo.
"Co se s tebou stalo? No tak, neplakej, cos chtěla od Sasukeho vědět, co se stalo včera?" Zasypával ji otázkami a objímal. Bál se, co se to s jeho nejlepší kamarádkou děje.
"Včera…" Utírala si slzy. "Mě doprovodil domů… normálně si se mnou povídal." Fňukla. "A teď dělá, že mě snad ani nezná, jsem tak blbá…" Vzlykala.
"Ne, ty nejsi blbá, to on je blbej, že si tě neváží, no tak Saky, hlavu vzhůru, je to Sasuke Uchiha, nezapomeň, co jsme o něm všechno slyšeli." Snažil se jí povzbudit, za což mu byla opravdu vděčná, vždycky se na tohoto kluka mohla spolehnout, nikdy ji nezradil, nikdy.
"Ale já myslela…" Utírala si slzy kanoucí z očí.
"No tak Saky, vždyť víš co je myslet si." Utišil ji a potichu se zasmál.
"Jo… bohužel." Pokrčila rameny a její slzy se vytratily, nahradilo je jen věčná bojovnost a zadostiučinění. Určitě zjistí, proč se Uchiha chová takhle.

Dnešní školní den uplynul, jako vítr v jeslích a už tu bylo odpoledne. Všichni žáci střední školy Konoha se tlačili ve frontě na oběd. Po tom, co Sakura zjistila, jaký je blaf, raději odvrátila oči a pádila ke své skříňce a šupala před školu. Tam se usadila na kamenných studených schodech a čekala na černovlasého. Vlastně, kdyby neměla důvod, spíš by čekala na blonďáka, ale dnes to bylo jiné. Nevěděla, proč by se ti vůbec měla zaobírat, no nedalo jí to. A už to tu bylo, nemusela vyčkávat ani pět minut a už spatřila to černovlasé strašidlo ve shluku všech děvčat ze školy. Měla to štěstí, že se od něj polovina odpojila a ona tak měla lepší záminku si s ním promluvit. Šli stejným směrem.
"Sasuke…Já nevím co ti mám říct. Proč tohle děláš?" Ptala se energicky, ale nic, nic se nestalo.
"Já nevím, včera jsem se jen nudil, neměl jsem se s kým bavit." Odfrkl si napokon.
"Aha, takže já jsem něco jako druhá možnost jo?" Prohlásila nakvašeně. Vážně, tohle neměla za potřebí.
"Něco takového." Prohodil směrem k ní, měla toho dost.
"Aha! Takže já jsem druhá možnost, nikdys se mnou nemluvil, ale právě včera jo že? No tak povídej, co mi příště chceš udělat? Neignoruj mě Sasuke Uchiho!" Rozkřikla se a uštědřila mu ránu do ramene. Nic to s ním neudělalo, jenom přidali do kroku a na rozcestí se rozdělili. Sakura znovu musela jít lesem a hřbitovem, ale to jí nedělalo problémy, protože teď byla tak naštvaná, že by nejraději všechny rozdupala. Jak jí tohle mohl Sasuke udělat, copak je tak špatná?

Další den tentokrát Sakura nechala povyk doma a nebavila se s nikým jiným, než s Narutem a Hinatou, to byli její jediní pravý přátelé. Občas hodila očkem na Sasukeho, ale jak viděla, ten jí velmi pozornost nedával, a tak proč by mu ona měla věnovat tu svou?

Ubíhaly dny, týdny… a pak se něco změnilo.
Růžovláska šla ze školy, jako obvykle, ale najednou se k ní připojil i někdo jiný, jakmile spozorovala, kdo to je, musela se dostat okamžitě z jeho dosahu.
"Nazdar." Pozdravil ji a medově se usmál. Ještě víc se zamračila.
"Aleee, někdo se nám tu nebaví?" Zaškaredil se a tentokrát na něj vážně musela pohlédnout.
"Nech mě Sasuke, stačil si mi ublížit dost na to, abych měla právo se s tebou nebavit." Vyplázla na něj jazyk a chtěla utéct, no on ji zastavil a ne příliš jemně. Bouchl s ní o zeď, kolem které právě procházeli a natiskl se na ní celým tělem.
"Co to děláš…" Zasténala.
"Možná to bylo tím, že se mi až hříšně líbíš." A s tím jí políbil na krk, jel nahoru, až dokud se nezmocnil jejích sladkých rtů. Chvíli se jen tak bezpodmínečně vzpínala, načež zjistila, že se jí to vlastně líbí a tak se přidala.
"No vidíš." Cvrnknul jí do nosu a odstoupil od ní. "No, měj se, uvidíme se zítra." Mávnul na ni dlaní, políbil na nos a odhopsal pryč.
Sakura tam ještě chvíli tak zmateně stála a civěla do prostoru a neustále musela přemítat nad tím, co právě prožila. Že by to byl její osud? Bude se teď s ní Sasuke bavit, nebo to byl jen nějaký laciný trik, jak ji přetáhnout na svou stranu? Bylo to tajemné. Ale musela uznat, líbal naprosto skvěle. Jenom… proč se nechala tak rychle oblbnout, a hlavně, proč ji líbal? To bylo asi už jedno, důležité pro ni bylo, že teď má zase nějakou naději, jak trávit společnou budoucnost s černovlasým idolem…
_____________
Tak co?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cherry Cherry | Web | 30. prosince 2012 v 9:53 | Reagovat

Nádhera! :-)

2 Katty Katty | 30. prosince 2012 v 9:54 | Reagovat

Fíííha ! Krása x)) docela by mě zajimalo jak se k ní choval dál xDD

3 michy michy | 30. prosince 2012 v 12:10 | Reagovat

podla mna nič moc pretože má to otvorený koniec a dosť si ma sklamala prepáč ale myslela som si že dáš dotoho viacej

4 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 30. prosince 2012 v 13:24 | Reagovat

Prepáč ale zdá sa mi to troška mimo a nieje to bohvie čo. Tiež som očakávala viac

5 Vája Vája | 30. prosince 2012 v 14:30 | Reagovat

Moc pěkné :)sice se mi zdá že by to chtělo ještě jednu část ale to je jedno, povedlo se ti to :-)

6 camelia camelia | Web | 30. prosince 2012 v 14:53 | Reagovat

Proč se mi vždycky tvoje konce zdají tak hrozně neuzavřené? -.- Chtělo by to další díly.

7 michy michy | 30. prosince 2012 v 18:24 | Reagovat

no prepáč mi to ale kukla som si a prečítala si všetky komentáre k prvej časti tohoto príbehu a dosť a to znechutilo , je mi luto že si toto myslíte ale možné je všetko a ty by si si mala uvedomiť čo to sposobí ak napíšeš niečo na 100% isté ako niekto iný , vidíš aký povyk si spravila ?? máš takú fantáziu to si nevedela napísať niečo né ??? a ked si už vedela že sa to podobá príbehu inej autorky tak načo si to sem vlastne dávala ??? 8-O

8 yuki-chan yuki-chan | 30. prosince 2012 v 20:15 | Reagovat

nadhera :D

9 jabka miu ans :D jabka miu ans :D | Web | 31. prosince 2012 v 0:17 | Reagovat

vááááu pěkné! krásné úžasné.. fakt hezký.. :) Miluju Narutovu roli v tvých povídkách.. :) Připomíná mi kamaráda, kterýho jsem ztratila.. :D toho kluka, kerej je tu pro všechny a jen pár lidí pro něho a jemu je to jedno.. :D fakt hezké :)

10 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 18:32 | Reagovat

cože? kde? co? proč? co? nechapu :D :D ale mňamka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama