close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

All what you need is dreaming - First

31. ledna 2013 v 1:36 | Ufonek |  All what you need is dreaming
A je to tady, první díl! :) Doufám, že se bude líbit a potěšíte mě komentáři ^^ U recenze jste mě potěšili :3 DĚKUJU MOC! n.n



Mé dny byly chabé, bezútěšné, nudné. Prostě takové, jaké občas zažívá každý teenager. Jenomže, když už to tak máte asi tři léta za sebou, vážně už vás to trochu (čtěte dost) nebaví.
Každé ráno se vykodrcat z postele, vycválat na zastávku po chladných a jindy zase příjemně rozpálených kachlích, dostat se do školy. Pro změnu zase ze školy. Občas napsat pár písemek, slušně povečeřet, posnídat a poobědvat u rodinného stolu.

Ale vše se změnilo, když jsem zašla do jednoho krámku. To jsem tam jenom tak zapadla, protože jsem neměla co dělat, byla jsem naučená, najezená a všechno ostatní. Zamířila jsem tedy ven do prostoru, trochu si pročistit mou unuděnou hlavu.
V tom obchůdku byly různé chytače snů, tajemné křišťálové a údajně věštecké koule. A na stole seděla velká "modrá" kočka. Šedá s modrýma očima. Chtěla jsem si ji pohladit, ale někdo mě prudce okřiknul.
"Nesahat!" Otočila jsem se za hlasem, v houpacím křesle seděla nějaká postarší paní s velkými kulatými brýlemi a novinami v rukou. Ani jsem si jí nevšimla a to je hned u dveří! Pokorně jsem sklonila na minutku hlavu, než jsem zase vzhlédla.
"Omlouvám se, neviděla jsem vás." Prosila jsem. Ona jen vyčarovala na tváři vlídný úsměv.
"To skoro každý, ale vždy jakmile uviděli, že za pultem nikdo netajtrlíkuje, už padali ze dveří. Ale ty ne, má milá. Něco v tobě je." Zašvitořila. Měla vysoce postavený hlas, který už pomalu dohasínal, a místy mluvila jen šeptem. Ale to nic neměnilo na faktu, že mi byla velmi sympatická.
"To si nemyslím. Jsem jenom normální holka, ničím nerušená a slušňačka." Nastavila jsem ruce na znamení nesouhlasu. Ano, tak mi často říkávali, slušňačka… Následně jsem si všimla jejího zkoumavého pohledu upřeného na mé vlasy.
"No tak jsou růžový! No a co!" Ohradila jsem se dotčeně. Nemám ráda, když si lidi myslí, že jsem divná jenom kvůli tomu.
"Nene, já jen že mi někoho hrozně připomínáš. Ale nemohu si vzpomenout koho." Zachraplala. "Vážně se ti nestává nic neobyčejného?" Zeptala se, neznámo proč a vrhla pohled na to nádherné zvíře.
"Ani v nejmenším." Povzdychla jsem si a taky se otočila na tu kočku. Koukala se na mě, tajemně, jinak. Nikdy jsem nepoznala lásku zvířat, nikdy jsme žádné doma neměli…
"Zkus otevřít svou mysl, zapomenout na reálný život a ponořit se do své fantazie…" Zavrněla. Úlekem jsem odskočila. Neotevírala svou malou tlamičku, jenom na mě pronikavě hleděla. Měla jsem pocit, že promluvila. Zavrtěla jsem hlavou. To přece nemohla být pravda.
"Někdy se říká, že kočky umí mluvit, já tomu nikdy moc nevěřila, až dokud jsem nepotkala Chi. Něco ti právě řekla, viď?" Odpověděla na mou nevyřčenou otázku tentokrát znovu ta stařenka.
"J-jak to víte?" Vyhrkla jsem.
"Měla jsem podobnou reakci." Zazubila se. "Rozhodně je to nějaké moudro, které ti zlepší život, tím si buď jistá, jinak obvykle nemluví. Tak, teď už běž, budu zavírat." Popohnala mě ven ze dveří, jenom se zaprášilo. Ani jsem si přes ta prosklená matná okna nevšimla, že už se stmívá. Odkopla jsem kámen, který jenom tak ležel přede mnou a rázovala si to domů. Co tím myslela? Zapomenout na reálný život a ponořit se do své fantazie…
Nechala jsem to být a rozhodla se nad tím přemýšlet až doma.

Najedla jsem se a pelášila do svého pokoje. Nebyl nijak velký, ale bylo v něm natolik prostoru, aby se tam člověk cítil útulně. Postel s bílým kytkovaným povlečením. Stůl a kulatý koberec. Jo a skříně, to by bylo tak vše. Ještě na stole byly čtvrtky papíru, které byly od začátku až do konce olemované mými kresbami. Neměla jsem notebook nebo tak něco. A když jsem se nudila, co jiného mám dělat?? Jsem na gymnáziu, tam si moc výtvarky neužiju. Jediné z moderních vymožeností co mám, je mobil a dole v obýváku je televize. Ale i tak se na ni moc nedívám, nějak mě ty stroje nelákají. A co dělám vždy? No učím se, kreslím a spím. Jak už jsem kdysi zmiňovala, nic záživného.

Povzdychnu si a zasednu za stůl na jezdící židli. Uchopím do rukou tužku. Jak bych měla asi otevřít fantazii? Je fakt, že před spaním jsem si kdysi představovala udatné rytíře na koních a já byla princezna, která se provdala za nádherného prince, ale to jsou jen dětské pohádky.
Nemohla jsem nad tím přestat uvažovat. Bylo to, zvláštní. Ano, to je to správné slovo. Zaklonila jsem hlavu, upustila tužku a usadila se pohodlněji. Zavřela jsem oči. Bylo tam černo. Ostatně jako vždy, nic jsem neviděla. Logicky, že ano. Někdy si vážně připadám jako pitomeček. Chvíli mi to narušovaly hlasy zdola, rodiče se zase hádali, ale jakmile jsem to nějakým způsobem odignorovala, bylo to v pořádku a já tak nějak "mohla otevřít oči" ale bylo to jiné. Seděla jsem, to ano, ale už to nebyla má židle v maličkém pokoji nýbrž nějaká stará, dřevěná a rozvrzaná.

Na sobě jsem neměla své rifle a vytahané tričko s čísly 01. Nýbrž hnědé kožené pevné boty, dlouhé hnědé kalhoty vykasané až někam nad pás. A krátké tričko s roztřapenými rukávy. Za opaskem jsem měla dýku. Vlasy jenom tak ledabyle pohozené a jak jsem se podivila, byly o něco kratší než moje normální sahající až pod ramena. Ale k mé smůle byly neustále růžové. Párkrát jsem zamrkala a postavila se. Vyšla dveřmi, kde mě ofoukl studený vichr valící se z levé strany. Zjistila jsem, že mám na ruce gumičku a tak po chvilce zápasení jsem je (vlasy) nakonec dostala pod svou kontrolu. Na rozdíl od města, ve kterém jsem žila, kde byla podzimová noc, tady byl právě parný jarní den a slunce svítilo a líbalo mě všude, kde se dalo.
Vytřeštila jsem oči, div mi neklimbala sánka někde u země. Na vrcholku stály obrovské hradby. Všude byly barevné prapory sklánějící se pod větrem a trubači roztrubovaly - mě nesrozumitelná - slova. Najednou se lidé vyhrnuli do ulic a mě zaplavila taková vlna, že jsem se musela schovat do postranní uličky.
Vydechla jsem, byla jsem zachráněna. Asi právě začínaly nějaké slavnosti. A tak, když už se to jakž takž uklidnilo, jsem znovu vyšla do nejrušnějších ulic. Procházela jsem kolem zábavných krámků, žonglérů, polykačů ohně, ale našli by se i bitky s šermíři. Vždy jsem milovala dějepis. Tohle je jako splněný sen. Nakukovala jsem všude, nikomu jsem nepřipadala divná nebo tak, nýbrž jsem mezi ně dokonale zapadla.

Dokonce jsem se i přidala do kruhu tance a do místních radovánek. Byla jsem okouzlena tímto městem a překvapená, jak rychle jsem navázala přátelské vztahy. Všichni zde byli moc milí a nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Prostě takoví ti urození lidé, jestli mě chápete.
A pak jsem to uviděla. Taky tancoval, ale jenom tak okrajově. Černé vlasy a stejné barvy oči. Za pasem kord. Byl vysoký, silný už od pohledu a taky nadměrně krásný. Ostatně to se odráželo i na zástupech dívek, které se s ním chtěly bavit ne-li tančit. Vrhl na mě pohled. Já ten svůj odvrátila. Nevydržela jsem se dívat do jeho propalujících očí. Splašila jsem se, když ke mně vykročil a dala se na úprk.
_________________________________

Něně? :3 Doufám, že mi dáte aspoň těch 10 komentářů, však to znáte. :)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 saske8310 saske8310 | E-mail | 31. ledna 2013 v 7:08 | Reagovat

super diel rychlo další. :-P

2 Charley Charley | Web | 31. ledna 2013 v 10:29 | Reagovat

to je senzaaaa... těším se na další díl... ;)

3 hynyty sarah hynyty sarah | 31. ledna 2013 v 12:35 | Reagovat

Kawai!!!!Super!!Není co dodat....Hlavně chci další díl!! :-D

4 misaki misaki | 31. ledna 2013 v 13:04 | Reagovat

Musím uznat že tohle je fakt bomba.. :-D  fakt jsem si tohle přečetla a měla jsem hned lepší náladu.. :-) :-D

5 yuki-chan yuki-chan | 31. ledna 2013 v 15:12 | Reagovat

fakt dobry rychle pokracko :D

6 Katty Katty | 31. ledna 2013 v 15:38 | Reagovat

fíííhá moc pěkné :D těším se na pokráčko ;DD

7 Vája Vája | 31. ledna 2013 v 19:36 | Reagovat

Wow! Úžasný! Začalo to moc pěkně takže jsem zvědavá jak to bude pokračovat x)

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 31. ledna 2013 v 20:49 | Reagovat

zdrhá jak zloděj:D

9 Cherry Cherry | Web | 31. ledna 2013 v 22:17 | Reagovat

Užž sa těším na další díl! :-D *Like* :-D  :-)

10 Baby Baby | 31. ledna 2013 v 22:20 | Reagovat

Hell Yeah!Právě jsem to dočetla!Jak sakura utíká pryč! :D Ó můj bože...Nemůžu se dočkat dalšího dílu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama