close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Hadí krev 3/4 - pro Katu-chan

6. ledna 2013 v 3:04 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Přináším vám další díl! :3
Jungle budu uveřejňovat, až doveřejňuju tuhle ;)
















"Uhni." Poručila jsem mu, neboť jsem měla právě otřít lavici učitele, na které on právě vysedával.
"Ale no tak. Proč mě jednoduše neutřeš taky?" Chytnul mi obě dvě ruce, jenom jsem bezmocně svírala houbu a ručníček.
"Co to děláš? Kdybych to udělala, budu muset ztrácet čas ještě víc." Tím jsem samozřejmě nemyslela nic jiného, než že mi dá další týden.
"Tím ztrácením času myslíš povídání si se mnou?" Zvedl jedno ze svých černých obočí. Vypoulila jsem oči.
"Ne, vždyť tohle není povídání, tohle je ostrá výměna názorů a..." Nevěděla jsem co dál říct. Snažila jsem se vykroutit z jeho sevření, ale nepovolil, byl prostě moc silný na takovou dívku, která se skoro nikdy nedržela létajícího koštěte.
"Hmmm..." Provokativně se usmál. Pohlédla jsem z okna. Pomaloučku už se začínalo stmívat. Mlha pořád neopadla.
"Pusť mě, nechápu na co si hraješ, stejněs mi ze života už udělal peklo dost." Hodila jsem si vlasy do tváře, aby nebyly vidět mé rudé tváře rozladění.
"Ale no tak, to že jsem ti zakázal chodit k Narutovi a dívat se na famfrpál, to není ještě nic hrozného." Nemohla jsem uvěřit tomu co právě řekl. Pustil mě, já jsem se automaticky chytla okraje lavice, stále u mě byl příliš blízko...
"Není nic hrozného? Je to to jediné jak se můžu bavit, a tys mi to všechno odepřel, no rozhodně si nemysli, že se s nimi přestanu bavit!" Zahulákala jsem.
"To si ani nemyslím, spíš bych řekl, že to oni se s tebou přestanou bavit." Nesnáším ty jeho úšklebky.
"A to jako proč?" Vycenila jsem zuby. Bylo to něco strašného. Proč si tak hrál s mými emocemi?
"Protože jsem je potkal na chodbě, stačilo říct, že se někomu něco stalo, kupříkladu Kibovi a ihned letěli za ním místo za tebou. Jsou tak manipulovatelní." O krok ode mě poodstoupil. Otočila jsem se od něj a dělala, jakože utírám. Nesměl vidět moje skelné oči. To jsem nemohla dovolit. Žádnej kluk jako je on mě přece nedohoní k slzám. Můj třes ustal, slzy jsem zatlačila zpět a usmála jsem se. Nabrala jsem sílu, abych na něj znovu mohla pohlédnout.
"A víš proč? Víš proč šli za ním? Protože si vážně mysleli, že se mu něco stalo. Oni nejsou jako ti vaši Zmijozelští. Vy jste jenom banda nevymáchaných hub. Kdežto oni, navzájem poslouchají své splíny, navzájem se podporují. Když je něco trápí, okamžitě se povzbudí a díky tomu vzlétnout do výšin. Nepanují mezi nimi neshody a když už ano, vzápětí se začnou bavit jako kdyby se to nikdy nestalo. Možná proto jsou nejlepší kolejí v Bradavicích. Ale to ty nemůžeš pochopit, jsi ve Zmijozelu." Vydýchla jsem. Konečně jsem ze sebe dostala svoje pocity. "Ze mě si klidně toho debila dělej, ale nikdy nevztáhneš prsty na moje kamarády!" Křikla jsem ještě. Byla jsem vážně na větvi. Jak se někdo jako je on, vůbec opovážil...
"Ty tomu taky nemůžeš rozumět, jsi v Havraspáru." Vydal ze sebe jenom tohle. Ale už bylo vidět, jak je mým nenadálým mluvením rozhozen.
"Ty nic nevíš. Jak tohle můžeš říct? Jsem skoro jako jedna z nich, sice se tam se mnou skoro nikdo nebaví. Ale na tom by se dalo zapracovat! Tak moc jsem si přála, abych se dostala do Nebelvíru, jenomže klobouk mě prostě přiřadil jinam. Ale to už nezměním, chci žít jak nejlépe umím, ale takhle to prostě nejde. To tys mne o to připravil, tak pak se nediv, že tě tak moc nesnáším. Ale jak to tak vypadá, tebe to stejně nezajímá a mne vlastně taky ne. Bože, co to tu blábolím..." Už jsem neměla sílu ani chuť. Kapky slz stekly po mé tváři. Houbu jsem pohodila k tabuli a hadru k umyvadlu, utekla jsem.
Mám pocit, jako bych nic jiného ani neuměla. Zavřela jsem se v nejbližší prázdné místnosti a svezla jsem se po dveřích. Nemohla jsem tam s ním trávit další chvíli, asi bych už kompletně zkolabovala. Co jsem mu to tam říkala? Proč jsem se k tomu nechala vyprovokovat? Proč prostě nemůžu být v Nebelvíru? Plakala jsem, nemohla jsem to zastavit...

Ráno bylo bouřlivé. Kruhy pod očima velké a černé jako vrána. Musela jsem se před Narutem tvářit, že se nic nestalo. Bolelo to. Zvlášť když jsem všude, kudy jsem procházela, viděla Sasukeho. Vždycky se mi pochleboval. Bylo to strašné. Pokaždé mě nějakým způsobem donutil k pláči. A to bylo teprve dopoledne.

Odpoledne, to jsem zase čistila a myslela jsem si, že až do večera vydržím být klidná. Ale nebylo tomu tak.
"Zdravím." Přitočil se sem opět, ten neřád. Dělala jsem, jako že ho neslyším. No tak, myšlenky, kde jste když vás potřebuju? Ale nešlo mi myslet na nic jiného než na to, že Sasuke znovu stojí ve výklenku ode dveří. A jak vůbec vždycky najde místnost, ve které se nacházím, to nechápu.
"Ale no tak, ono se to s námi nebaví." Popíchl mne.
"Nejsem žádné to nebo ono." Odsekla jsem. Nechtěla jsem tu s ním ztrácet čas.
"Všiml jsem si, že se mi celé odpoledne vyhýbáš." Tvrdil.
"Pche, no bodejť, ještě abych tě vyhledávala. Jsi vážně ztracený případ." Už jsem si mohla dovolit toto slovní urážení, protože když jsem za to nic nedostala včera a bylo to mnohem horší. Například jsem se odvážila říct, že něco nechápe. No a pochybuju, že za to něco dostanu dnes.
"Hmm, možná." Pokrčil rameny a sedl si na židli tak aby na mě dobře viděl.
"Co tu vůbec chceš?" Zašveholila jsem, přičemž se mi obočí nebezpečně pohnulo.
"No, nemám co dělat." Vyndal z kapsy čokoládu a zahryzl se. "Nechceš?" Nabízel mi.
"Aha, takže když nemáš co dělat, jdeš se prostě zabavit se mnou. Chápu a ne, nechci." Málem bych si odplivla, jenomže potom bych to musela taky uklidit.
"Hm, tak to zůstane v koši." Snažil se hodit koš, jenomže jak to tak bývá, většinou se to od něčeho odrazí a nakonec to skončí na zemi.
"Tak proč to jíš, když to nechceš?" Nechápala jsem jeho chování.
"No, víš že vlastně ani nevím. Nemám rád sladké. Je to na zemi, ukliď to." Zaškaredil se.
"Mám uklidit učebnu, ne to, co tu někdo v momentě pohodil." Řekla jsem mu s nevolí.
"Ale teď je to taky součást učebny." Znovu se zašklebil. Bohužel měl pravdu. Na chvíli jsem dala prachovku z ruky a razila si to ke koši. Předklonila jsem se a měla jsem neblahý pocit, že se mi kouká na zadek. Nechala jsem to tak a vyhodila tu jeho okousaninu. Sice byla ještě z půlky v obalu, ale já si raději umyla ruce, bůhví, co by se stalo.
"Ale no tak, zas tak infikován nejsem, Popelko." Usmál se, poprvé se upřímně usmál, i když na můj účet... A vůbec ,co je to za přezdívku? Až teď jsem věnovala pozornost tomu, co třímal v rukou.
"Dej to sem!" Křikla jsem, když už jsem byla blízko něj. Měl tu prachovku.
"Ne." Ach, jak výřečná odpověď.
"Tak jak chceš, ukliď si to sám." Otočila jsem se od něj a doufala, že takhle mi to vrátí.
"Já to nemám na starosti, Popelko." A znova. Zas měl pravdu. Přišla jsem až k němu a nastavila ruku. On to pometlo však nechtěl pustit.
"Dám ti ji pokud..." Na chvíli se zamyslel. "Mi budeš týden sloužit." Vyslovil.
"Háá? A tos jako viděl kde? Mě je to jedno, myslíš si, že prachovek je na celém hradě jenom jedna?" Vmetla jsem mu do tváře.
"No, ale víš co se stane, když se nějaká ztratí?" Mával mi jí před obličejem.
"Koupí se nová?" Zeptala jsem se příkře.
"No, a víš kdo to zacáluje?" Hrál hru, na kterou jsem momentálně, ač nerada, přistupovala.
"Kolik taková kouzelná prachovka může stát? Pro tebe málo." Vyplázla jsem jazyk.
"Pro mě? Snad pro tebe ne?"
"Ale když ty ji ztratíš..." Vykulila jsem oči, pochopila jsem. On to plánuje ztratit a na mě to svést.
"A když k tomu připočítáš, že by na to přišli tvoji rodiče." Zaškaredil se.
"Ty..." Chtěla jsem říct nějakou neslušnou poznámku, ale raději jsem to vypustila. "Tak dobře, budu ti sloužit." Upřela jsem na něj pohled a zamračila se. On mi ten objekt dohadů vrátil a já mohla dodělat svou práci.

"A si myslíš, že ti vážně budu sloužit? Vždyť to na mě v podstatě svést nemůžeš." Přemýšlela jsem, když už vše za tento den bylo uklizené a on u mě stále oxidoval.
"Haha, nezahrávej si, Popelko." Zasmál se a odmašíroval pryč. Vydechla jsem... To snad nemyslí vážně, kolik toho tady budu muset ještě vytrpět?
"Sakurooooo!" Otočila jsem se za hlasem a to, co jsem spatřila mě mile překvapilo. Konečně si budu moct v klidu pokecat. Ale rozhodně jim nesmím říct, co se teď stalo.
"Naruto, Hinato, ráda vás vidím." Objala jsem je okolo ramen a šli jsme společně na večeři.

Dny tady v té škole ubíhaly vážně rychle. Ani jsem se nenadála a už opět chci usnout ve své posteli s nebesy. Zavírám oči a myslím na to, co se dnes všechno semlelo. Díky tomu se mi podaří i usnout...
"Vstávej!" Poručí mi někdo a já jenom s potížemi otevřu oči.
"Temari?" Podivila jsem se. Nikdy mě tu nikdo nebudil.
"No nevylehávej, zaspalas ale to je mi jedno, měla jsem ti vyřídit, že tě čekají přede dveřmi." A zmizela, neřekla mi kdo na mě čeká. Ale asi to bude Naruto.
Oblékla jsem se, učesala, přehodila tašku přes ramena a vyrazila.

"To nemůže být..." Znovu jsem vytřeštila oči. Tohle se děje nějak často.
"Dneska ses nějak opozdila, příště ty mě budeš čekat, ne já tebe, Popelko." Vítězoslavně se zazubil.
"A teď čekáš jako co?" Stále jsem nechápala, co tu dělá.
"No, mám pocit, že jsem sehnal špatné informace, prý se o tobě říká, že jsi chytrá, ale zatím to tak nevypadá. Přece mi sloužíš." To snad ne, on to myslel vážně.
"Takže to s tebou budu muset chodit jako ocas?" Otázala jsem se v mírné naštvanosti.
"Přesně tak." Přikývl. Teď už chápu, jak si udělal ty svoje dolézavé ´přátele´.
________________________________________
Už se to blíží ke konci, tak co? :3
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 6. ledna 2013 v 10:06 | Reagovat

Zajímavý! Těším se na další díl ;-)

2 Nikdo Nikdo | E-mail | 6. ledna 2013 v 10:47 | Reagovat

Pěkny rychle další :-)

3 yuki-chan yuki-chan | 6. ledna 2013 v 10:56 | Reagovat

Super RYCHLE další dil :D

4 Katty Katty | 6. ledna 2013 v 10:56 | Reagovat

Mmmm vážně by mě zajímalo v čem mu bude sloužit :33 xDDD jinak krásnej dílek ;-)  :-)

5 saske8310 saske8310 | E-mail | 6. ledna 2013 v 14:22 | Reagovat

bomba rychlo další.

6 Shiki-chan Shiki-chan | 6. ledna 2013 v 15:28 | Reagovat

dalšíííí díl honem :) myslím že karin doléza sama :D :D a Suiovi to bylůo šumák a juuga chce Sasukeho krotit :) honem, dalšáíáíááááááá

7 Sasukey Sasukey | 6. ledna 2013 v 17:12 | Reagovat

Wouah! :-D pěkné!Tohle je první povídka na téma "bradavice+naruto",kterou od tebe čtu a musím uznat,že se ti fakt povedla!! :-P  :D Jen tak dál!! :-D

8 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 6. ledna 2013 v 20:56 | Reagovat

Skvělý díl, už se těším, jak to skončí! :-)

9 misaki misaki | 6. ledna 2013 v 21:34 | Reagovat

Mě se fakt děsně líbí ta povídka.. !!! :-D už aby bylo pokračování... :-D

10 kikiny kikiny | 7. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

podla mna to bolo fajne a mohol by nyť už pokračko

11 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 9. ledna 2013 v 18:15 | Reagovat

haha :D Popelko, popelko... sladke :D od vtedy co za nou prisiel do ucebne len cakam na to kedy jej da pusu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama