Hadí krev 4/4 - Pro Katu-chan

8. ledna 2013 v 5:32 | Ufonek |  Jednorázovka na přání

Tak co škola? Ještě žijete? :D

















A tak jsem se s ním musela dobrovolně vydat napříč chodbami. Neopomenulo se to ani bez dávky udivení všech naokolo. Poslouchat ty poznámky bylo strašné.
"Podívej, ta růžová hlava jde s tou populární bandou. To se určitě vtěřila." Moje hlava klesla.
"Nedrbej, když nic nevíš." To co se stalo, mě teda řádně překvapilo. Vzhlédla jsem, byl to Sasuke. "Kašli na ně, jsou vypatlané." Mrkl na mě. Dokonce se obešel i bez nějakého popíchnutí. Co se stalo?

Osoby, které jsem viděla jako další, jsem vážně vidět nechtěla.
"Sakuro...?" Zeptal se váhavě,asi nemohl věřit vlastním očím.
"Naruto, není to tak jak si myslíš!" Vyjekla jsem plačtivě, ale on už se mnou zřejmě nechtěl ztrácet čas. Jenom kolem mě nadurděně prošel, Hinata mu byla v patách. Ta se na mě alespoň dívala, i když bych byla radši, kdyby ne. Pohnojila jsem si to u nich. Chtěla jsem jít za nimi, ale někdo mě opět chytil za paži.
"Nech je jít, teď patříš k nám." Promluvil opatrně Suigetsu. Jenom jsem na něj vrhla pohled bezmocnosti. Nemám ponětí, jestli mi odpustí. Ale já nemám na výběr! Proč je svět tak těžký?
Jenom jsem svěsila hlavu a kráčela.

"Dal bych si něco k pití." Prohovořil uprostřed hodiny. Dnes jsme měli s nimi. Ostatně, všechno hodiny jasnovidectví míváme s nimi.
Hodila jsem mu mou flašku s pitím. Neobešlo se to však bez dalších připomínek. Tentokrát je však Sasuke nechal, ať si o mě říkají co chtějí, nebylo to pomatení smyslů tam na chodbě?
"Neměli byste pít z jedné flašky." Řekl mi profesor Gai. On vždycky byl takový podivín, ale občas řekl pravdivé věty. Ale nevěděl, že já mám tu flašku speciálně pro Sasukeho, druhou mám ještě svoji.
"Ano." Řekla jsem a chytila pet-lahev nazpět. Prázdnou.
Jediné co jsem si přála bylo, aby už byl večer.

To se mi naštěstí splnilo, ostatně i kdybych nechtěla, tak by přišel. Ještě před tím jsem však musela vytrpět uklízení se Sasukem.

Teď už bylo po všem a já jsem stála před místnostmi své koleje. A je tu i Uchiha.
"Všiml jsem si, že jsi celý den nějaká skleslá, to tě pořád trápí ten Naruto?" Řekl to tak nasraně. Přitlačil mě ke zdi a znovu mi držel bradu.
"Co ty o tom víš..." Oči se mi opět plnily slzami.
"Takže jo." Poodstoupil ode mě, jenom jsem tam tak stále opřená. "Nechápu, co je na něm tak úžasného! Nějak pěkný není, má navíc přítelkyni, abys po něm jela. Fampfrpál zas tak skvěle nehraje." Práskl pěstí do zdi naproti. Oči mi znovu vylézaly z důlku.
"Ale já po něm nejedu! Haha, tohle sis myslel. Víš, přátelství mezi holkou a klukem exi-"
"NEEXISTUJE!" Přerušil mě dřív svým křikem, než jsem to stihla doříct. Nechápala jsem to.
"Co ty o tom víš." Zopakovala jsem svou předchozí větu.
"Dost na to, abych to mohl říct. Ale to je jedno, jdi!" Zakřičel na mě. Já jsem se sebrala a utekla nahoru do Havraspárské věže do dívčích ložnic. Co to do něj kruci vjelo? Nikdy jsem ho neviděla takhle rozčileného.
Raději jsem se nachystala na zítřejší den a tvrdě usnula. Tentokrát si dám pozor, abych nezaspala.

A takhle to šlo celý týden, Naruto s Hinatou se mnou - byť jen trošku - nepromluvili. Celkem mě to užíralo, ale musela jsem se vzchopit. Však potom jim to nějak vysvětlím.

V to jsem doufala, ale jakmile už jsem měla příležitost, bylo to těžké.
"Hinato, Naruto!" Oba dva se na mě otočili. Naruto se však ke mě obrátil znovu zády.
"Pojď Hinato!" Poručil, chytil ji za ruku a chtěl ji táhnout pryč. Ona se mu vzepřela.
"Počkej, třeba nám chce říct něco důležitého." Díky bohu za milou povahu Hinaty.
"Ale ona, ona... vždyť říkala jak nesnáší Uchihu a teď se s ním spřáhla." Vysvětlil a chtěl odejít.
"Vyslechněte mě, prosím!" Naříkala jsem. Byli jsme poslední, kdo šel z večeře, tady by už se nikdo neměl potloukat tak jsem si myslela, že by bylo dobré jim to tady říct.
"Já poslouchám." Řekla modrovláska a povzbudivě se na mě usmála. Hiny... Teď však nebyl čas rozplývat se nad dobrým přátelstvím, blonďák na mě stále vrhal ty své nesouhlasné pohledy.
"Mám k tomu důvod. Jednoho odpoledne, když jsem uklízela, Uchiha se tam připletl a vyhrožoval mi. Musela jsem se na týden stát jeho takzvanou služkou. Já za to nemohla, prosím,věřte mi." Usmála jsem se.
"A jak si můžeme být jistí? Vždyť proč by to Uchiha dělal, ten to nemá zapotřebí." Odmlouval mi. Je to opravdu ten Naruto, kterého jsem znávala? Je až přehnaně ostražitý. Ale asi má pravdu, já jsem tady ta, co zradila.
"Udělal jsem to." Zahřměl hluboký hlas, trhla jsem sebou. Právě vyšel zpoza sloupu, takže nás ten prevít odposlouchával!
"Sasuke..." Zašeptala jsem. Za ten týden jsem pochopila, že musí něco skrývat, něco, co nechce aby vyšlo na povrch. Proto se k ostatním lidem chová tak jak chová. Mám celkem odhad na lidi, i když je moc dlouho neznám. A taky že se Suigetsem a Juugem se dá dobře povídat. Dokonce si jednou i vyslechli, co mě trápí. Pak se tam ovšem přimotala Karin a začali se mi posmívat.
"Udělal jsem to." Zopakoval. "Tak jí odpusťte." Snažil se usmát, ale člověku, který to nedělal celý život, to jde trošku stěží. Nevěděla jsem, proč se mě vůbec zastával. Možná to přece jen není tak zlý člověk, jak jsem si myslela.
"Když to říká i Uchiha, no tak Naruto." Lomcovala jím jeho přítelkyně. Když jsem se mu podívala do tváře, zjistila jsem, že už tam vůbec nemá ten nepřístupný výraz. Vlastně neměl daleko k tomu, aby se rozbrečel.
"Sakuro..." Vypravil ze sebe a rozeběhl se, aby mě mohl obejmout. Ještě než jsem se mu začala plně věnovat, koukla jsem na Sasukeho. Jenom tam tak chvíli zamyšleně postával, ruce v kapsách, usmíval se a díval se mi do očí. Zrudla jsem a odvrátila pohled. Když jsem tam pohlédla znovu, už tam nebyl. Co se to s ním děje?
"Promiň, že jsem ti nevěřil, já jenom..." Drtil mě, skoro jsem nemohla dýchat, ale to teď bylo vedlejší. Jsme znovu v dobrém.
"Naruto... já tě chápu, taky bych se chtěla ujistit." Steklo mi pár slz radosti. "Už se nikdy nestane, abychom se rozhádali." Přísahala jsem si.


Další dny, to už jsem Sasukemu nemusela ´sloužit´ ale stále jsem musela uklízet. Přišel se už za mnou podívat jenom jednou...
"Máš konec." Oznámil mi a chtěl odejít, ale já ho zastavila.
"Počkej! Jakože už to nemusím dělat?" Zeptala jsem se a on přikývl. "Jakto?" Toužila jsem znát odpověď.
"Rozmyslel jsem si to a řekl otci, aby to zkrátil. A tak se stalo, už jen dnes." Řekl suše. Ve svém nitru jsem výskala. Už už znovu vykračoval k východu, ale já jsem ještě chtěla, aby posečkal.
"Sasuke!" Zařvala jsem jeho jméno, on na mě upřel ty svoje černé studny. Byly jiné než obvykle, jakoby se v nich střídaly emoce. Nedokázala jsem to popsat. Najednou jsem nevěděla co říct a to jsem toho měla na srdci tolik.
"Děkuju, že ses mě tuhle zastal." Měla jsem na mysli ještě ten den s Narutem a Hinatou.
"To nestojí za řeč." Mávl nad tím rukou a odešel. Zůstala jsem sama.
Dodělala jsem tu učebnu a šla na pokoj. Uplynul další den...

A tak šly dny, týdny, už skoro měsíce za sebou a já se Sasukem jsme se k sobě začali chovat jako předtím. Oba jsme se pošťuchovali a já cítila, že mezi námi panuje taková nějaká příjemnější ignorace. Že je to pořád ignorace, ale taková, jinačí než dřív.
Naruto nad tím vždy kroutil hlavou, ale nekomentoval to. A já jsem byla celkem šťastná, no neustále jsem měla takový ten pocit prázdnoty, jakoby mé dny nestály za nic. Něco mi prostě chybělo a stále jsem nemohla přijít na to, co.

Zvláštní bylo, že čím blíž jsem byla Sasukemu, tím jsem byla v lepší náladě. Chtěla jsem se před ním ukázat v nějakém lepším světle, než mne znal. On se mnou však nezaobíral, nikdy, když jsem ho sledovala, se na mě nepodíval zpátky. Nic, žádné odezvy. Nechala jsem to být a kašlala na to. Ale stále tu byl ten hryzavý pocit, že nemám všechno co potřebuju.


"Promiňte!" Znova jsem do někoho narazila, tentokrát mi nepopadali věci, jako minule a dokonce jsem se i udržela na nohou. Chtěla jsem pokračovat dál, spěchala jsem za Narutem, ale ten hlas... ten hlas, který bych poznala snad všude, mě zastavil.
"Nic se nestalo." Řekl, místo toho aby ze mě zase dělal vola. Neotočila jsem se, neměl s sebou tu svou bandu, byl sám. Myslela jsem si, že už dávno odešel, ale nebylo tomu tak. Chodby osvětlovaly jenom pochodně zasazené v dřevěných rámech.
"Jsi šťastná?" Mráz mi přejel po zádech. Nečekala jsem to. Vlastně to dávalo smysl, že tam pořád stál, neslyšela jsem žádné kroky.
"Ano." Vypravila jsem ze sebe. Sice to nebyla tak úplně pravda, ale rozhodně jsem si vedla lépe než dřív. S Nebelvírskými jsem se spřátelila natolik, že dokonce chtěli, abych s nimi seděla u jídla. Ale to jsem musela odmítnout. Do jejich společenské místnosti jsem znovu začala chodit a nikdo už to neřešil. Že by to bylo kvůli Sasukemu?
"To jsem rád." Konstatoval, tak trochu se značným smutkem v hlase.
"Děkuju za všechno." Slabě jsem se pousmála, to ovšem nemohl vidět, protože jsme k sobě stále stáli zády.
"Proč děkuješ, vždyť jsem ti jenom uškodil." Měl sice pravdu, jenže...
"Ale... vlastně´s mi dal i rady do života." Tohle bylo mé cítění. Díky němu jsem si všeho začala vážit mnohem víc.
"Sakuro?" Jeho hlas se nepatrně třásl, ale vážně jenom malinko, skoro až nerozeznatelně.
"Hmmm?" Opáčila jsem.
"Otoč se." Proč tak najednou? Ale udělala jsem to. Zděsila jsem se, když jsem viděla, jak blízko u mě je. Stál úplně těsně při mně. Kdybych se neobrátila, ani bych to nepoznala.
"No tak, přece se mě nelekneš." Moc jsem mu neviděla do tváře, takže jsem nemohla s určitostí říct, jak se tváří. Ale tentokrát to nebyla hříčka, žádné škádlení. Chytil mě za ruce a přiložil jeho horké rty na mé. Nejdřív jsem nechápala, ale něco mi říkalo... Ale no tak, bylo to srdce, které mi říkalo, že takhle je to správně. Začala jsem s ním spolupracovat, teda, snažila jsem se o to. Ještě nikdy jsem se s nikým nelíbala. Bylo mi to příjemné. Když jsem si s ním chtěla proplést prsty, přestal.
"Promiň, já... nechal jsem se unést." Pohladil mě po mé vyjevené tváři.
"Sasuke, nejenom ty se držíš." Řekla jsem. Už jsem to pochopila, už vím co mi celou dobu scházelo. Je to jeho blízkost, větší než jenom z přátelského hlediska.
"Cože?" Otázal se. Zasmála jsem se a znovu mu chytila ruku, protože se mě předtím pustil.
"Nejenom ty, i já tě chci. Možná to bude znít sobecky, ale já se chci s tebou smát. Chci s tebou sdílet radost, chci ti stát po boku. Chci tě hladit po vlasech, po tváři, všude kde se dá. Srdce mi tepe rychleji než normálně a to už jenom když tě spatřím. Ničí mě, když si mě nevšímáš. Miluju tvůj zamyšlený pohled. Znám už skoro všechny tvé nálady, ale chci jich poznat mnohem víc!" Promluvila jsem na jeden nádech. Nestiskl mou chladnou ruku svou, místo toho mi ji dal na tvář.
"Lépe bych to neřekl. Držel jsem se, nechtěl jsem abys to věděla. Vždycky jsem tě škádlil, protože jsem chtěl vidět tvé zajímavé tváře. Tvoje náhlé úsměvy mě vždycky překvapí, jsou krásné a zároveň tak nebezpečné, aby mi to rozbušilo srdce. Nechtěl jsem, aby ses to dozvěděla, miluju tě, Popelko." Usmál se. Objala jsem ho, pevně, už nikdy jsem ho nechtěla pustit.
"Vždy jsem se na tebe díval..." Pošeptal mi do ucha a políbil na čelo.
"Ale to já jsem dělala a ty ses nikdy nepodíval zpátky." Namítla jsem.
"Jo, ale já tě pozoroval, když ty mě ne. Bylo to takové střídání. Toužil jsem, ale musel jsem to zakrýt, nebyl jsem si jistý tím, co cítíš ty ke mě." Vypadalo to, že se uvolnil, mluvil klidně a vyrovnaně.
"Taky tě miluju." Potvrdila jsem a natáhla se pro polibek.
"To jsem rád." Usmál se od srdce a věnoval mi to nejkrásnější políbení. Ne žádné uspěchané, ale krásné, něžné, tím vším mi dokázal, co říká jeho srdce.
"Nikde jsem neviděl krásnější oči." Znovu mu přes tvář přelétl úsměv. "Ať si říká, kdo chce co chce. Jsou nádherné." Jak mohl vědět, na co právě myslím? Vzpomněla jsem si na ty nechutné poznámky, co na mě klouzaly horem dolem.
"Děkuju, Sasuke." Poděkovala jsem ještě jednou. Jenom jsme tam stáli a objímali se. To nám stačilo.

"Hej vy dva! Co to tam vyvádíte, holomci!" Zaječel kdosi, oba dva jsme se na dotyčného otočili a poznali v něm našeho školníka Jiraiyu. Je lepší, aby k vám nedošel, jinak by se strhl humbuk. Znovu jsme se na sebe podívali, zasmáli se a rozutekli se, tentokrát ruku v ruce...

________________________
Poslední dílek, jak se vám líbil? ^^
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 saske8310 saske8310 | E-mail | 8. ledna 2013 v 6:46 | Reagovat

krasa vyborne píšeš.

2 Hellequinassasin Hellequinassasin | Web | 8. ledna 2013 v 12:56 | Reagovat

Tak to bolo krásne ! :> Všetky diely boli nádherne, taký štýl písania by si si mala osvojiť, než ti odíde :D Krása juj :3

3 Mikeira Mikeira | 8. ledna 2013 v 14:58 | Reagovat

Super!! :-D

4 Katty Katty | 8. ledna 2013 v 15:12 | Reagovat

Aaaah kawai !! x)

5 yuki-chan yuki-chan | 8. ledna 2013 v 15:46 | Reagovat

tak to byla krasa :D

6 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 8. ledna 2013 v 17:43 | Reagovat

Jé, to bylo pěkné! :-) Sice nemám SasuSaku zrovna v lásce, ale tato povídka s opravdu povedla! :-) :-D

7 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 20:16 | Reagovat

zdrhej!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§§ Jo škola měsíc tam nejsem a dozvídám se vždy den předem že měli domluvený test.... jáj

8 Betušik-chan Betušik-chan | Web | 9. ledna 2013 v 18:30 | Reagovat

^^ to bolo take zlate xDD krasny koniec ^^

9 misaki misaki | 9. ledna 2013 v 22:02 | Reagovat

To bylo úžasné...!!! Líp si to napsat nemohla... :-)

10 Cherry Cherry | Web | 12. ledna 2013 v 17:32 | Reagovat

Krásné ,moc se mi to líbilo. :-D

11 kun56564 kun56564 | 26. ledna 2013 v 22:34 | Reagovat

Nádhera mě se to moc líbilo měla by si toho psát více na takové téma :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama