Jungle 12

10. ledna 2013 v 5:06 | Ufonek |  Jungle
Tradááá!
Nom takže :D Po dlouhé době Jungle, doufám, že mě potěšíte komentáři ^^












Zítřejší den přinesl mnohé, především pro Sasukeho. Vše měl sbaleno. Neodpovídal na žádné dotazy jeho právě přicházejících přátel. Nereagoval na nic, nechtěl jíst. Jak dlouho trvá, než se dostane do Japonska? Jak dlouho potrvá, než-li v Tokyu najde Sakuru? A co se stane pak když ji najde? Určitě ji obejme a políbí, přesně tak, jako v těch romantických filmech. Jenže… co když ji nenajde? Najde, musí si věřit, kdyby neměl víru, co by ho pak drželo nad hladinou. Držel v ruce svůj malý batoh se svačinou (ano, Tenten mu přibalila bagetu s vodou) a s těmi nejdůležitějšími věcmi, jako například náhradní trenky a tričko s riflemi. Vše ostatní mu bylo ukradené. Jo a samozřejmě nesmíme zapomenout na peněženku, bez které by se neobešel, bez dokladů, beze všeho.

Sakura ležela ve své posteli, brek jí donutil usnout a byla celkem ráda, že alespoň na ten malinký okamžik mohla vypnout. Jakmile se rozhostil zvuk budíku, jen ho líně zaklapla a dívala se do zdi. Měla ještě deset minut, nastavila si ho na dřív, aby mohla jen tak polehávat. Teď by byla však raději kdyby ještě spala. Když si našla volnou chvíli, vždy se její myšlenky ubíraly směrem k onomu černovláskovi. Jejímu Sasukemu. Co vůbec teď dělá? Baví se s Tenten? Dává si snídani? Obíhá v lese? Myslí vůbec na ni? Nedělala mu jen problémy a teď se těší z toho, že ji má konečně z krku? Prudce zatřepala hlavou, to by přece nikdy neudělal, sama viděla jeho dotčený výraz, když mu tak řečeno mizela před očima. Stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo, jakoby to byl nějaký zázrak. Neocitla se na druhém konci světa jen proto, aby se změnila? Pokud ano, docílilo se toho hodně.
Vydechla a převrátila se na záda (dosud ležela na boku). Bylo ještě přítmí, neboť je ještě častě zrána.

"Sakuro! Vstáveej!" Slyšela zdola a ona chtě nechtě přehoupla své útlé nohy přes postel, protáhla se a stoupla si. Natáhla na sebe kalhoty, ponožky a všechno ostatní. Obula si růžové bačkory, jak nerada teď tuto barvu viděla. Najednou si strašně oblíbila černou, že by to bylo proto, že do ní býval většinu času oděn Sasuke? Že si zamilovala jeho krásné oči? Že tak ráda hladila jeho bezchybné hedvábné vlasy? Bylo to jedno, milovala ho celého, nemělo smysl nad tím bádat. Pohlédla na sebe do zrcadla, jež bylo položeno na stole, učesala si své kadeře, která po ránu byla vytřeštěna do všech světových stran. A ještě před tím, než sešla dolů, pokusila se make-upem alespoň částečně zamaskovat velké až děsivé kruhy, marně. Vykašlala se na to a sešla po točitých schodech až do jídelny, kde ji, jako vždy už čekalo připravené jídlo.
"Dneska jsem ti udělala salát, ten máš ráda." Usmála se na ni její matka a čekala, že jí úsměv oplatí, nebo si odfrkne. Nic takového se nestalo. Růžovláska kývnula na pozdrav, usadila se ke stolu a vzala do rukou horký šálek s černým čajem. Její táta jí celou dobu pozoroval.
"Co je s tebou, dítě?" Zeptal se, když odložil noviny a usrkl si od kávy. Sakura na něj zmateně pohlédla.
"Nic, tatínku." Snažila se usmát, ale více než jako úsměv, to vypadalo jako hrůzostrašná grimasa.
"Nejsi ty zamilované?" S oblibou o ní mluvil v třetím rodě, takhle ji škádlil. Vždy by jen vyrokovala něco jako Nech toho, nebo Běž s tím někam! Ale už tomu tak dávno nebylo. Díky své výpravě se poučila ze svých chyb. Ale stejně to teď nebylo moc platné. Když neměla Sasukeho, neměla nic.
"Ne." Zavrtěla hlavou, ale pak si uvědomila, že by vlastně neměla lhát. Mírně se začervenala. "Možná." Něco jakoby na okamžik zlomilo zábrany a ona se mohla volně nadechnout, pousmát a pustit se do jídla. Ale jak ta nálada přišla, hned zase odešla. V mysli se jí neustále promítal obraz spícího Sasukeho, smějícího Sasukeho, naštvaného Sasukeho. Viděla tolik jeho zajímavých tváří. Proč od sebe byli odděleni?

Sasuke už byl patnáct minut na cestě. Velká sluchátka měl nasazená na uších, aby alespoň přes ten hluk helikoptéry něco slyšel. Jeho řidič s ním chtěl už několikrát zapříst konverzaci, ale Sasuke ho svým neustálým opakováním Hnnn odradil. Neměl na nic náladu. Jenom se opíral a sklo a zíral ven. Do těch prérií, savan, které právě opouštěli. Jak dlouho trvá takováto cesta? Doufal jen, že tam bude brzo. Chtěl najít svou zelenoočku, chtěl ji konečně sevřít v náručí, chtěl ji mít u sebe.
Už bylo na dohled moře… pro sebe se pousmál. Ne, že by mu bylo nějak do smíchu, ale přece ten pocit, že zase může být s ní, ten ho neskonale hřál u srdce.

Sakura se učila už druhou hodinu. Ne, to nebyl ten správný výraz. Dalo by se říci, že spíš lelkovala a nic se jí nechtělo dělat. Měla pocit, jakoby jí měla odpadnout hlava. Nikdo v této třídě kantora neposlouchal. Všichni jen viděli učitele povídající si s tabulí a sem tam někoho vyvolala, ale když se z něj jen vydrmolilo Co? Nechala to být a pokračovala. Kolikrát jim říkala, aby dávali pozor, že je to pro ně, že ona si to tu klidně odvykládá a půjde pryč. Všechna ta slova byla, jakoby házel hrachem o stěnu. Neplatilo to na ně.

Najednou Sakuru vyrušilo zaklepání souseda v lavici na její loket. Ohlédla se, byla by na něj i upřela svůj vražedný pohled, kdyby jí před nos nestrčil lísteček s jejím jménem. Zvědavě jej otevřela.
Jak ses měla?:-)) Porozhlédla se po třídě a když viděla, že se na ni netrpělivě koukají dvě tmavomodré studánky.
Ušlo to, Hisashi. Ve škole se vlastně nebavila s nikým jiným, kromě něj a učitelů. Ta její kamarádka Ririn… po tom co se vrátila z divočiny nemohla se bavit s někým jako je ona, byla na ni moc namyšlená, když si představila, že se tak kdysi chovala i ona, převracel se jí žaludek.
Dnes vypadáš jinak, stalo se něco? Je nějaký zvědavý, nebo je to starost? Sakura to nevěděla rozeznat.
Nic, nic. Naškrábala a hlavovým gestem mu řekla, aby se už na nic neptal. Dnes by chtěla jen spát, to jí ale bohužel nebylo dopřáno.

Hned, co přišla domů, přehodila si věci do školy, musela se svalit na postel. Celý den se cítila prapodivně slabá. Při vzpomínce na Sasukeho, se jí znovu začaly slzy řinout z očí. Už to nemohla vydržet, ten nápor byl hrozný. Přitáhla si k sobě polštář, který pevně sevřela a zabořila do něj hlavu, nemohla dál. Dokonce jí napadaly i myšlenky, že se zabije, ale ona ještě věřila ve svůj pohádkový konec…

****

"Už tam budeme?" Ptal se nervózně černoočko, když už bylo téměř k zahlédnutí průhledné moře.
"Ještě tak den a možná." Odpověděl nadurděně ten, co ovládal řízení. Sasuke si povzdychl, trvá to moc dlouho, byl by nejraději, kdyby uměl létat. Ihned by vyskočil z vrtulníku a tryskem by se vydal do Japonska. Poháněla by ho touha, a tak by tam byl stoprocentně dřív, než tady nějaký ten moula. Upravil si vlasy, které mu spadaly do očí a opět pozoroval bílé chomáčky poletující nad zemí.

Den uběhl pomalu pro oba dva, nebylo divu. Když si Sakura lehala do postele na druhý den, Sasuke se už konečně ocital v Tokyu. Tenkrát mu pošeptala, že bude v Shibuye, nemělo by tak těžké ji najít. Ale co on věděl, mohlo mu to trvat dost dlouho. Třeba jen pár hodiny, možná dny, týdny… Nevědění bylo hrozné…

A pro Sakuru to bylo taky utrpení. Neustále se přetvařovat a dělat, že je všechno v pořádku, přitom jen potřebovala, aby se jí někdo podíval do očí a řekl, že ví, že to tak není. Chtěla obejmout a někomu se vyplakat na ramenou.

Pro Sasukeho to bylo hrozné, koupil si rámen, pojedl a hned byl zase na nohou, aby ji konečně mohl najít. Vždy, když mu už docházely síly, vzpomněl si na její nádherný oslnivý úsměv a hned ho něco popohnalo kupředu. Zvonil na všechno zvonky, koukal se na jména bytů. Ale nikde neviděl Haruno, ani nic tomu podobného. Rozhodl se teda zajít do té bohatší čtvrti. Mělo mu to dojít hned, že by tam mohla být, vždyť to, že byla rozmazlená jasně vypovídalo o tom, že ji musel někdo rozmazlovat. A to se dá nejlépe penězi.
Vydýchával se a šel pomalu, tím se mu možná zlepšila koncentrace a více si pročítal názvy zvonků, které přecházel. Až konečně na jednom viděl Haru, v mžiku zazvonil, trápením pro něj bylo, když to znovu nevyšlo.
A pak, se mu konečně naskytla ta možnost. Svým slabým prstem najel na zvonek, už ani nevěřil, že by to mohl být on. Jméno na něm nebylo moc čitelné. Zazvonil jenom párkrát, ne jak u jiných domů, kde to bylo stlačeno dlouze. Chvíli čekal, až se ze dveří konečně vysoukala postava ozářená světlem, držíc v rukou noviny a vlasy nedbale rozcuchané.
"Prosím? Kdo je tam?" Ptala se silueta, Sasukemu oči padaly, ale musel odpovědět.
"Nejmenuje se vaše dcera náhodou Sakura Haruno?" Vypravil ze sebe vyčerpaně.
"Ano jmenuje, ale proč?" V tom momentě Sasuke na nic nečekal, přeskočil branku a hnal se do bytu. Lehce odstrčil tatínka ze dveří a jakmile se ocitl v domě, zařval její jméno. Růžovláska, opět uspaná brekem, hned jak uslyšela jeho hlas, její nohy vyskočily jakoby samy od sebe.
"Sasuke!" Seběhla schody. Nemohla uvěřit svým očím. "Tati pusť ho! To není nikdo nebezpečný!" Zakřičela, když viděla, jak se ho snaží ten silný pán odvést z předsíně a řve na něm něco v tom smyslu, že co si to dovoluje.
On ho tedy na její přání pustil, teď tam jenom tak stáli a hleděli si do očí…
_______________________
Tak co na to říkáte?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yuki-chan yuki-chan | 10. ledna 2013 v 14:26 | Reagovat

moc pekny dil :D

2 nanachan nanachan | 10. ledna 2013 v 15:06 | Reagovat

Krasne :3 len tak dalej :>

3 Katty Katty | 10. ledna 2013 v 15:41 | Reagovat

Aaaah nádherné x) takové happy shledání a ty nám to utneš xDDD krása xD

4 Mikeira Mikeira | 10. ledna 2013 v 16:34 | Reagovat

Opravdu krása!! :-D

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 19:55 | Reagovat

našli sééééééééééé hustýý a co dál a co dál??

6 Camelia Camelia | 10. ledna 2013 v 20:54 | Reagovat

:) Jop, nebylo to dokonalý, ale líbilo se mi to ;)

7 Sakura-chan Sakura-chan | 10. ledna 2013 v 21:11 | Reagovat

jeeeee to je kawai....prosim tě mohla by ses podivat na moje povidky na blogu??? jsou tam zatim 2 dily z 1. povidky a 1. díl nove povidky je to na par sasusaku nooo a chtela bych vedet Co si o tom myslis no tak uvidime...MUJ BLOG..team7sasusakunaru.blog.cz.....a tvoje povidky jsou vazne prekrasny

8 hynyty sarah hynyty sarah | 11. ledna 2013 v 19:58 | Reagovat

Kawai!!rychle další díl pls.hádám že další bude konec-dobrý konec :-D

9 misaki misaki | 11. ledna 2013 v 22:41 | Reagovat

hustý... :D já chci vědět co bude dál.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama