Od zimy 2/2

27. ledna 2013 v 4:05 | Ufonek |  Jednorázovky
Lidičky lidičky, já ty povídky píšu pro vás a když si jednou dám přestávku a chci komentáře, je to moc? Nemusíte mě hned kamenovat... Já se snažím a chci nějakou odezvu.
Ale jinak samozřejmě všem děkuju za komentáře, a užijte si druhou část :) brzo se seznámíte s mou novou dílovkou nebojte :)








A jak se tak čas pne dál, my neustále stárneme, a už je tomu celý rok, od toho dne, kdy jsme se loučili na můstku, nechávali horké polibky na naší studené kůži. Nejednou mi připravil šok, když mi více jak měsíc neodepisoval a nechával stále v ponurých myšlenkách, co se mohlo přihodit.
Pak vždy ale napíše a já se cítím blaženě, i kdyby v tom dopise bylo jen pár řádků, vím, poznám podle písma, že ho psal. Už je tomu dávno, co si nepíšeme zamilované slohovky, jednak na to nemáme čas, já neustále studuju, ale už se blížím ke konci. Zatím co on někde bojuje a po nocích potřebuje hlavně spánek a ne psát do němoty.
Jeho psaní mě však vždy neuvěřitelně potěší, jestli to tak je i u něj? To vážně netuším, můžu jenom doufat.
A tak se čas hrne dál, s Hinatou se snažíme nějak vzájemně rozesmívat. Obě jsme trochu uzavřenější, než jsme bývaly, ale doufáme, že s jejich příchodem se znovu otevřeme a naše tváře rozkvetou. Odlehčí nám srdce, ale i mysl.
Ale když se na to tak hloubavěji zadívám, náš vztah s mou kamarádkou ještě nebyl pevnější. Nemáme vlastně nikoho kromě nás a našich rodin. Ale ty nám nemohou nijak pomoct, kromě jídla, na která nás často zvou.
A už je tomu rok a půl… Vážně, ten čas ale ubíhá. Ve škole se snažím jak nejvíce to jde, a pomáhá mi mé myšlenky na chvíli odtrhnout od pana dokonalého.

"Už jenom půl roku." Zastesknu si nahlas, když sedím na okenním parapetu a s myšlenkami v oblacích doprovázím malé lidičky chodící dole po chodníku.
"To zvládneme." Poplácá mě Hina přátelsky po ramenou, já ji jen počastuju smutným pohledem. Ona ví, jak se cítím, cítí to stejně. Povzdychnu si a usrknu z černého čaje, zdánlivě se tvářící jako zelený.
"Doufám. Už je to dlouho. Opravdu dlouho. Když mě někdo někam pozve, cítím se provinilá, že se prostě nedokážu donutit s ním někam jít." Skloním hlavu, ale modrovláska mi ji opět pozvedne svými šikovnými prsty. Něžně mě políbí na čelo, přesně tak, jak to dělávala má matka. Leccos už se od ní naučila.
"To není tvá chyba, je to jen důkaz, jak moc pro tebe neustále znamená. Stále ho tak bláznivě miluješ." Pohladí mě po tváři a pak mě nechá opět snít ve vlastní hlavě. Snít s otevřenýma očima. A já nesním o nikom jiném než o Sasukem. Je to vážně něco jiného, něco… Mám stále to teplo v srdci, ale pomalu zapomínám. To nesmím dovolit, ještě chvíli a budeme se moci setkat, sevřít v náručí a… a to nejhlavnější, políbit se a být spolu. Konečně. S tím mi trochu zacukají koutky. Směju se mnohem méně, než jak tomu bylo dříve.

A tak uplyne další půl rok a už tomu jsou jen holé dva dny, které nás dělí.
Probdělé noci nedokážu nijak ovlivnit, i když bych byla radši, kdybych se mohla vydat do jiných světů a na chvíli svou mysl nechat volně plachtit po obloze splněných přání. Jenže, nejde to. Neustále musím kontrolovat display mobilu, abych se dozvěděla, že uplynula coby jen minuta. Už to bude… za chvíli…
Rána jsou pro mě hrozná, ale to ráno, kdy už vím, že odpoledne bude v mých rukou, to je daleko lepší, než to předešlé.

Už jen tři hodiny, tři hodiny… Opakuju si neustále v hlavě a srdce mám jako na trní. Co když se v poslední sekundě něco změní? Co když jsme se my změnili? Co když už mě nebude chtít vidět a co hůř, ani cítit u sebe? Zastrčím si uvolněný vlas za ucho. Sužují mě podobné myšlenky.

"Je čas." Vypraví ze sebe modrovláska, skoro neschopna hlasu. Nedivím se jí, mám sucho v krku a srdce skoro v ústech. Bolí to, když mám polykat. Připadám si, jako kdybych se s ním měla poprvé políbit. To vzrušení, ale zároveň i strach mě doprovází na každém kroku. Propletu své předloktí s jejím a tak, jen v lehkém tílku a kraťasech, se vydáváme napříč městem až k přístavu. Ostatně, je léto. Ale vůbec se necítím tak, že bych si měla užívat. Až Sasuke rozhodne, jak se můj život bude dále ubírat. Poslední dopis od něj mi přišel včera. Líčil mi, jak se těší, až znovu nastoupí loď, a že se těší na mě. To mě jak jinak než potěšilo. Cítím se zvláštně.

Udělám pár kroků a stojím přesně tam, kde jsme před dvěma lety stávali. Jsem jiná, změnila jsem se, oči nemají takovou poťouchlou jiskru a vlasy mám delší. Méně jsem se o ně starala. Rysy mám asi trošku hubenější. Opravdu jsem se už dlouho nepřecpala. Přece jen, nic se nemá přehánět. Jsme tu asi tak o půl hodiny dřív, šli jsme opravdu rychlým krokem. A potom to konečně zahlédnu, koráb, tentokrát se přibližující. Zatím nevidím nikoho na palubě. Na přídi, vyhlížející pevninu. Jenom páru, která vychází.

Váhavě přešlapuju, jsem nervózní, spíše bych měla být natěšená z našeho setkání. Ale asi jsem divná. Hinatě se po tváři pomalu spouštějí slzy, když zaslechne své jméno vyřčené jejím milovaným. Blonďák jásá a trhavě mává z přídi. Sasuke tam není, co je s ním, to mě nechce vidět? Až potom, asi po pěti vteřinách se též postaví do mého zorného pole. Pár slz mi taky sklouzne po tváři. Sevřu si dolní ret mezi zuby. Otřu si oči. Černovlásek tam jenom tak vyrovnaně stojí, nehne ani brvou, ani náznak úsměvu. Kde je můj starý Sasuke? Začínají se mé obavy naplňovat? Nechce mě snad vidět?
Ne, tak to určitě není. Uklidňuje mě mé podvědomí, ale stejně se neubráním pochybám.
Loď dopluje až sem. Naruto okamžitě energicky přeskočí zábradlí a uvězní Hinatu ve svém objetí. Kdežto Sasuke mlčenlivě popojde, vyzvedne si svůj batoh - tentokrát potrhanější a zchátralejší než kdy dřív - na ramena. Poté na mě konečně pohlédne a já strnu. Vstoupí na samí konec můstku. Jenom tam tak stojíme. Já se držím jednou rukou té druhé a cítím na sobě desítky zvědavých očí. Nervózně se ošiju a taky k němu zvednu své uplakané oči. Pomalu spouští svůj batoh na dřevěné podlaží. Jenom se tak na sebe koukáme. Ani jeden z nás nepromluví, ani jeden se nepohne. Přerývaně se nadechnu a pak zase vydechnu. Je to na mě, Sakuro, pohni se. A jak velím, tak se mé tělo, přestože s potížemi, doopravdy hne. Tiše a velmi opatrně našlapuju v mých umělohmotných žabkách. Sasuke se stále ani nepohne, jen mě bedlivě sleduje a propaluje svými černočernými kaňkami. Je to hypnotizující, cítím, jak mi z čela stéká kapička potu. Slunce už se blíží k západu a já jsem stále jen v půlce cesty za ním.
Ocitám se v jeho těsné blízkosti. Těkám očima z jedné jeho části těla na druhé. Je jen v černém potrhaném tílku. Ruce má svalnatější než dřív, ale taky pokryté různotvárnými jizvičkami. Některé jsou i hrozivě velké. Smutně se usměju a vztáhnu k němu ruku. Přejedu mu po tváři. Cítím, jak se zachvěje, ale nic víc.
"Sasuke…" Promluvím jako první a svou ruku pomalinku stahuju. "Čekala jsem, vytrvala jsem." Říkám a má dlaň už se znovu nachází podél těla lehce spuštěná. Jeho vlasy jsou ledabyle rozhozené a napomáhá tomu ještě lehký větřík. Jeho rty jsou semknuty do jedné tvrdé a přísné linky.
"No tak, řekni něco, chci slyšet tvůj hlas." Zaprosím šeptem. Je tu ta chvíle, kdy se opět setkáváme, ale ani jeden se nemáme k tomu, abychom po sobě dravě skočili, přesně, jak to udělal Naruto s Hinatou. Teda, já bych se i měla, ale pokud mi to on nedovolí.
"Promiň." Řekne ledově a oči na chvíli skloní k zemi. Je to tak? Obavy se potvrdily? Nemá mě už rád? Nechce mě? Podváděl mě snad, našel si jinou, lepší?! Zelenkavé oči pomalu začínám třeštit do prostoru, nemůžu se odpoutat od těch představ. To, co potom udělá, mě překvapí. Hezky.
Jednou rukou vklouzne do té mojí a políbí mě na kloubky. Přesně tak, jak to rád dělával. Hledí mi do očí a já jsem zmatená.
"Nedokážu tě vřele přivítat. Omlouvám se za to. Já jen nemůžu uvěřit tomu, že tu stojíš, nedotknutá, stále moje. Žes počkala." Na chvíli se odmlčí a víčka nechá, aby zahalily jeho kukadla. "Jsem tak strašně šťastný…" Vydechne a potom se mu po tváři rozlije ten jeho úsměv. Ten, díky kterému se mi vždy místo kolen objeví želé a jsem dokonale odzbrojená. Přivine si mě na hruď a pevně sevře. Znovu můžu vdechovat jeho nádhernou osobitou vůni, která se za ty roky nepatrně pozměnila.
Všichni na okolo začínají tleskat. Nechápu to, cítím se jako dívka z nějakého filmu, ne-li knížky. Ještě k tomu nějaký romantický soundtrack, a bylo by to vážně ono. Pomalu a váhavě mu dlaně přesunu na jeho vypracovaná záda a lehce po nich přejedu. Je to opravdu ten Sasuke, kterého jsem znávala? Nadechnu se jeho vůně.
"No tak, řekni něco, mám rád tvůj hlas." Zaprosí tentokrát on. Slyším má vlastní slova. Z jeho úst. Vzhlédnu k němu. Moje srdce zaplesá, když uvidím ten jeho kukuč. Tak láskyplný.
"Miluju tě." Šeptnu a natáhnu se k jeho rtům. On se sehne a konečně se dotýkáme. Jemně sevře mé rty ve svých a pěkně se s nimi pomazlí. Každé zákoutí prozkoumá svým jazykem, tak známé a přitom… jiné.
"Já tebe víc." Řekne a zrychleně dýchá. Bere mě do náruče a společně překonáme tu malou vzdálenost z můstku až na pevnou zem. Na batoh kašle, jenom mě líbá. "Jsem tak rád, že jsi tady…" Pohladí mě po vlasech a nechá stoupnout si. Až teď se vrací pro své zavazadlo, znovu jen tak přehozené přes ramena. Loučí se s kapitánem a děkuje. I se všemi chlapi z posádky si potřese rukou. Oni jsou poslední, které vysazuje.
"Stále nemůžu uvěřit, že jsi tady." Řeknu a sevřu jeho prsty ve svých. On se jen usměje, nic na to neříká.

Dorazíme domů, povečeříme, pořád se sledujeme, přátelé jsou na tom stejně. Nemůžou se dočkat, až budou sami, a vlastně tak je to i u nás.

Jdeme do ložnice. Sednu si na postel, on ke mně dojde, sehne se, a něžně políbí.
"Je to tak dlouho, a pořád jsem okouzlená." Vyrukuju a má víčka jsou jen pootevřená.
"Blázníš? To já jsem okouzlen tebou!" Namítá, ale já mu jen dám prst před pusu. Tím ho jednoduše umlčím, on se usměje. Přetáhnu mu tričko přes hlavu. Naskýtá se mi pohled, je jako nějaký válečný hrdina, no, vlastně ne jenom jako… on je. Jizvami má poseté celé tělo.
"Co ti to udělali?" Vydechnu zaskočeně. Nečekala jsem toho tak moc. On se jen obepne pažemi, jak by to udělala stydlivá dívka.
"Věděl jsem, že se ti to nebude líbit." Pronese pod vousy. Já nad tím jen máchnu rukou a vstanu.
"Ale kdepak, líbíš se mi ještě víc." Přejedu po nich svými prsty, cítím, jak se napne, ale neucukne.
"Těší mě to. Miluju tě, Sakuro. Tak strašně moc." Znovu si ukořistí mé rty pro sebe.
"Já tebe víc." Opakuju do nekonečna a pak spolu padneme na postel. Přitahuje si mě do objetí. Nesvlékáme se, jenom ležíme a užíváme si blízkost toho druhého. Jak moc dní uplynulo od toho dne, co jsme tak leželi naposledy. Jsem tak ráda, že se nezměnil a stále stojí při mně. Spokojeně se usměju. Už ho nikdy nenechám odejít…
_______________________
Tak co? :) Prosím komentáře :3
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charley Charley | Web | 27. ledna 2013 v 7:38 | Reagovat

je to D O K O N A L É.... :D ne vážně... tahle jednorázovka se mi líbila... ;) jen tak dál... :)

2 hynyty sarah hynyty sarah | 27. ledna 2013 v 8:05 | Reagovat

To je nádhera!!!Na chvíli jsem si myslela že Sasuke bude hnusný ale dokonalý konec!!!!!!Jen tak dál!!!

3 yuki-chan yuki-chan | 27. ledna 2013 v 9:22 | Reagovat

to byla KRASA :D

4 Bella-chan Bella-chan | 27. ledna 2013 v 12:09 | Reagovat

Dokonalý, už jsem si myslela, že Sasuke něco provedl, díky za happyend

5 saske8310 saske8310 | E-mail | 27. ledna 2013 v 13:17 | Reagovat

vyborny dielik.

6 Katty Katty | 27. ledna 2013 v 13:55 | Reagovat

Dokonalé x)) opravdu x)

7 Cherry Cherry | Web | 27. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Bylo to napínavé.Nečekané.Líbilo se mi to :-)  :-D

8 Vája Vája | 27. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

Už jsem si myslela že happy end nebude a on je! Juhůů! moc se mi ta povídka líbila :)

9 misaki misaki | 27. ledna 2013 v 19:38 | Reagovat

Bezvadný.. :-D  moc se mi to líbilo.. :-) hlavně ten happyend na konci... :-D

10 nanachan nanachan | Web | 28. ledna 2013 v 6:40 | Reagovat

Nom, toto bolo omnohi lepsie :3krasne :)

11 Jabka Jabka | Web | 28. ledna 2013 v 17:45 | Reagovat

krásnééé... :3

12 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 28. ledna 2013 v 20:28 | Reagovat

jůůůů jééé fakt fajnová pohádečka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama