Skok

22. ledna 2013 v 3:04 | Ufonek |  Jednorázovky
Tohle, citovka jak vyšitá :D Tak co s tím nadělám...
Doufám, že me zase potěšíte komentáři :)


S Jabkou ;)








Jenom tak sedím na chladném kamenném mostě. Nohy mám svěšené dolů pod zábradlím, ještě nemůžu přepadnout… ještě ne. Jenom se tak ptám sám sebe, proč se to stalo? Proč všechno na světě je občas tak zbytečné. Všechny skutky, které jsem pro ni udělal byly na nic, všechno, co jsme spolu kdy zažili, je teď promarněno. Opravdu to za to stojí?
Koukám se dolů na průzračnou vodu skrze černé vlasy, jenž mi padají do očí. Nebudu se zaobývat jejich odhazováním. Vypadal bych jako nějaký šampon a to já nejsem. Nechal jsem ji odejít. Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že by mohla dolézt. Ne, ani ona tak hluboko neklesne. Místo ní jsem to byl já, kdo se pozvolna snášel ke dnu. Byl jsem to já, a to jsem si vždy myslel, že mě se něco takového stát nemůže. Byl jsem oděn výhradně do černé. Kalhoty s cinkajícími řetězy, na rukou prstýnky s popisky různých metalových kapel. Ve vlasech černou sponku, kterou si u mě kdysi zapomněla. Tričko s krátkým rukávem. I když bylo plus pět, nebyla to zima, která mě zajímala. Havraní vlasy mi ledabyle rozcuchával větřík. Nedbal jsem ani na to. Ach, já blbec.
Havraní vlasy.. vždycky si s nimi hrávala. Teď čekám, až mi ptáci stejné barvy vyklovou srdce z těla ven. Možná.. možná by to bylo lepší. Možná by to už tak strašně nebolelo... Já už vážně chci jen počkat na ty ptáky a slyšet jak mi do ucha krákají Gauguinovo never more. V této chvíli by to bylo jako rajská hudba. Ale pak si vzpomenu na tvoje růžové vlasy. Taková krása a já ji dokážu ocenit až teď. Jsem pitomec. A tvé zelené oči, které mi vždy viděly až do duše.. stejně jako ta voda pode mnou. Nikdy jsem tě neměl poznat.. Bez moře neztroskotáš, vždyť víš. Ale ono se stalo a teď jsem tady.
Tady, kde už snad nikomu není pomoci. Opřu se dlaněmi o měkké dlaždice. Lidé kolem mě procházejí a nikdo se o mě nezajímá. Ovšem, kdo by to dělal? Jsem jenom další ztracený případ, který ještě skoro neví nic o světě a už to chce skončit. Ano, jsem bídák. Ona mi vždy dokázala zvednout náladu jejími nečekanými úsměvy. Vždy to byla ona, kdo mi dokázal podat pomocnou ruku a vytáhnout mne z hlubin. Jenomže já si to neuvědomoval. Já jsem byl ten, který ji neměl od sebe odhánět. Jednou, jedinkrát jsme se políbili. Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě. Potom se to hned skončilo. A tak jsem sám s hořkou svobodou.
Marně doufám, že bych někde uviděl odlesk jejích kondicionérových vlasů. Její rty jako dva plátky růží, které by mi řekly opět ta slova hřejivá u srdce. Jenomže, všechno je to pryč a já si to zavinil sám.
Znovu se chytím zábradlí a trošku se předkloním, je to jako něco svádějícího. Vždy, když tam spadne nějaký kamínek voda se rozvíří v ladném tanci a vytváří něco podobného oku. Ale, to jsou opět mé představy. Kéž by přišla. Ale pochybuju. Silně pochybuju.
Ta voda je tak hnusná.. všechno okolo mě je hnusný, šedý. Chci zpátky ty letní dny, kdy nejen na mě, ale i do mě svítilo Slunce. Každé ráno rozpouštělo třásně a každý večer zase stahovala a my na to koukali spolu. Blí to.. strašně to bolí.
A najednou se mi chce běžet, utíkat, dopít pivo a utíkat za tebou, chytit se tvé ruky, pohladit tvé vlasy, podívat se ti do očí a prosit. Chybí mi tvoje vůně. Najednou fakt nevim co bude dál. Doprdele.. kurva! Chci tě zpátky. Ale možná je nebe.. to místo, kde máš všechno co chceš. Kde bych měl tebe. To nebe na zemi už jsem zmeškal tak třeba..
Znovu si prohlédnu hloubku. A takhle skončím.. jako další ubožák. Jsi vrah vílo moje, bezcitnej vrah!

Když tu najednou za sebou uslyším kroky. Lehké, naivně se otočím, ale úsměv mi povadne, když jsou to mužská chodidla. Vyjedu pohledem výš a zřím rysy mého dávného přítele.
"Sasuke, co tady zase děláš. No tak, ona už je pryč." Přisedne si ke mně a rádoby mne obejme okolo ramen. Odstrčím ho.
"Na to se tě nikdo neptal." Odseknu a zadívám se do dáli. Jenom tohle mi pomáhá od bolavých očí. Párkrát uslyším zakdákání kachen.
"Ale mě nezajímá kdo se mě na to ptal. Jsem tvůj přítel." Zadívá se mi do očí a já nedokážu vzdorovat jeho pohledu.
"Naruto, mě už Sakura dávno nezajímá." Odplivnu lež jakoby se nechumelilo. On si mě zpytavě přeměří.
"Nikdys neuměl moc lhát." Vypraví ze sebe a já si povzdychnu.
"No tak dobře, ale co mám dělat." Svěsím ramena a pozoruju černé mraky v dáli.
"Sasuke, kdyby ses omluvil-" Přeruším ho ještě dřív, než to stačí dopovědět.
"Ani náhodou!" Prsknu, nesmí vědět, že jsem to tu celou dobu plánoval. To prostě nejde.
Pro sebe se ironicky usměju. Jsem debil, který si prostě nedokáže přiznat porážku a schovává se za druhé. Nestaví se k problémům čelem, ale místo toho jen zbaběle utíká. Kéž bych měl víc síly. Nastavil jsem svou hlavu k nebi, které se pomalu začínalo zatahovat, ale déšť byl ještě daleko. Cítil jsem to.
Bylo to jakoby mi to nebe padalo na hlavu.. a vedle mě seděl člověk, který ho dokáže odrazit zpátky. Jako vždycky. Další nedocenění. Asi jsem byl zakletý, já nevím.
Ale možná by v tom nebi bylo lépe než tady. Ale pokud člověk nemá odvahu k tomu, aby spadl, rozdrásal si zápěstí, a nebo si prostě uvázal smyčku kolem krku, asi to znamená, že tu má ještě něco udělat.
"Naruto…" Vzdychnu a dlouze se na něj zadívám. On jen vyčkává, co řeknu jako další. Nic mě v tu chvíli nenapadá, a tak se prostě jenom prozradím ze svého trápení. Někdy je potřeba se se vším někomu svěřit. Protože jak vám pak má někdo pomoct, když ani neví, co vám je?
"Já už jen prostě nevím, co dělat…" Sklopím oči.
"Chápu. Víš Sasuke, když jsem to potřeboval já, nikdo tu pro mě bylo. Možná jenom stařík od Ichiraku ramen." Ušklíbne se. "Jenomže ty máš tu možnost, se s tím vypořádat s někým, kdo je ochoten ti pomoct." Ukázal zdviženým prstem na sebe. "A já tě vyslechnu kdykoliv budeš potřebovat, tak si toho alespoň trošku važ." Koutky mu neustále cukají, ale není v agónii nepřestávajícího smíchu. Vypadá jako někdo, kdo je svým postavením výš než já.
"Dospěls." Uchichtnu se.
,,Hele Naruto.. já musim jít.." Zvednu oři a kouknu na jeho klidný výraz. Žádný slzy, žádná lítost. jako bych jen opustil hospodu a zítra se tam měl zase vrátit. Přesně tak jak jsem to chtěl. Se vším už jsem se rozloučil. Řekl jsem sbohem západu slunce i čištění zubů. Jsem připravený odejít.
,,Měj se tam líp, než tady." Popřál mi Naruto a objal mě.
Mrknul jsem na něj a potom stočil oči opět k řece. Byla dost mělká. Vlastně se tomu nedalo říkat ani řeka, byl to takový větší potok. Pokrčil jsem rameny a slabě se usmál. Vstal jsem a přehoupl se přes zábradlí. Stál jsem těsně blízko smrti. Když už jsem se pomalu pouštěl kovu, pípla mi smska. Hlavou mi automaticky projely vzpomínky na Sakuru. Určitě je to ona. Takhle to většinou bývá, na konci se vždycky všichni ozvou, samozřejmě.
A tak jsem padal a padal, pak jsem ucítil tvrdý náraz, který jen minimálně zbrzdila pokrývka vody a před mýma očima se promítnul celý můj život. Od té doby, co mě bratr nosil na zádech přes chvilky strávené s růžovláskou až po rozhovor s Narutem. V ústech jsem ucítil železnou pachuť krve. Pro sebe jsem se usmál. Tak přece jsem to dokázal. Dokázal jsem se zabít. Bylo to až ironické… cítil jsem, jak mě opouští duše a pak všechna barevnost i tma tohoto světa byla prostě… pryč.

Druhého rána vytáhla policie z řeky zbělavělou mrtvolu mladého Sasukeho Uchihy. Řeka dál tekla, slunce znovu vyšlo, lidé znovu a znoovu prožívali všední dny. Smutná zpráva dorazila do rodin Uzumaki, Uchiha a Haruno. Přese všechnu tu všednost na ten den nikdo nikdy nezapomene. Paní Uchihová se zhroutila, její manžel složil hlavu do dlaní a ptal se Boha jak to mohl dopustit. Itachi Uchiha, Sasukeho bratr odešel do svého pokoje a celé čtyři dny z něj nevylezl.
Naruto Uzumaki se pouze smutně usmál a zahleděl se do blankytného nebe. Mezi mraky vyšlo slunce.
Sakura Haruno byla zprávou zdrcena. Plakala, nechápala, křičela. Nemohla spát, nemohla jíst. Vteřiny ji dělily od Sasukeho života. Kdyby jen napsala dřív, kdyby jen.
A přešly dny, týdny, měsíce, roky. Slunce vycházelo a zacházelo, lidé vzpomínali a zapomínali. Všechno se vrátilo do své všednosti.
______________________________________________________________________
No?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KriStý KriStý | 22. ledna 2013 v 7:03 | Reagovat

pááni..prostě wow páni nemam slov.. dokonalost :3

2 Katty Katty | 22. ledna 2013 v 12:26 | Reagovat

Néé on vážně skočil :DDD téda málem jsem brečela :)) krásné x)

3 misaki misaki | 22. ledna 2013 v 14:11 | Reagovat

Nesnáším špatny konce ale tenhle byl extrémně boží... !! :-D

4 bajča bajča | Web | 22. ledna 2013 v 17:26 | Reagovat

hezky napsané ale na mě moc smutné. :-(

5 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 22. ledna 2013 v 18:51 | Reagovat

Řekla jsem ti to už jednou pokud chceš psát povídky ala když má tarei depku použij jiný jména nedělej ze Sasukeho promiň za ten vulgarismus vypičeného emaře.... okej beru no ale zas se zabijí... co takhle napsat sex ?? hm?? sex patří mezi první pětku čtenosit a to fakt

6 Jabka Jabka | Web | 22. ledna 2013 v 21:02 | Reagovat

Ty Térko jedna plešatá! To jsme psaly spolu a jako na mé jisté zásluhy zapomeneš..? :DDD

7 Jabka Jabka | Web | 22. ledna 2013 v 21:05 | Reagovat

[5]: Shiki ty úchyle :DD

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 22. ledna 2013 v 21:21 | Reagovat

Tak ale kdyby to bylo někde vyjasněn énevinila bych tě období deplkou nemámrada jak skoro nesmrtelní umírají... včak komu dokáže být tak dlouho pouhých šestnáct sedmnáct let

[7]: já? tak samozdřejmě jako vždy

9 Ája Ája | Web | 26. ledna 2013 v 9:53 | Reagovat

Noooo... unhappy end... miluju, když někdo dává Sasukemu takový chrakter, ale ten konec... asi se k tomu hodil, ale stejně... já jse moc přecitlivělý člověk :D

10 camelia camelia | Web | 28. ledna 2013 v 17:06 | Reagovat

Originální název abys pohledala, fakt že jo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama