All what you need is dreaming - Eighth

20. února 2013 v 5:26 | Ufonek |  All what you need is dreaming
Další, jste rádi? n.n









"Svěřit? Mě? Ne, to bych vážně nedělala." Usmála jsem se na ni, mohla jsem zřít jak její oči pomalu vysychaly.
"Dítě…" Opětovala mi úsměv a potom se vydala hledat jiné světy. Nechápala jsem to, ona mne opustila…
"Teď tě mám na krku." Rozhlédla jsem se po pokoji, nikdo jiný tam nebyl kromě té kočky. Jasně, musela to být ona. Už zase na mě promluvila.
"Jak ty mě? Snad já tebe ne?" Byla jsem vyjevená. Jak už jsem kdysi zmiňovala, nikdy jsem neměla žádné domácí zvíře, a tak nevím jak to chodí. Měla jsem pocit, jako kdyby se to zvíře snad uchechtlo. Mávla jsem nad tím rukou.
"Každopádně… teď už se tě můžu dotknout, no ne?" Zeptala jsem se a přešla k ní. Myslím si, že bude lepší tu babičku tady nechat, stejně jí sem nikdo nechodí. Za nějakou dobu bych jí však měla někde zakopat. Zavrtěla jsem hlavou, na co to myslím k sakru?!
"Hmmm." Zavrněla, když jsem se jí dotkla. Její srst byla jako z hedvábí, nádherně jemná, díky jejím lesknoucím se očím jsem cítila duši, která byla poblíž mne.
"Měla bys snít častěji." Podotkla, jen jsem nadzvedla jedno ze svých růžových obočí a poté už nevěděla o světě.

Odpadla jsem? Každopádně už jsem nebyla ve svém normálním světě, v malém útulném pokojíčku oné stařičké paní, najednou jsem seděla na kameni, pode mnou vodopád, až jsem se toho výhledu lekla. Okamžitě jsem odskočila na jistější pevninu.
Všude byly houfy stromů, nedokázala jsem si vybavit, kde jen jsem tuhle krajinu už viděla. Naproti stála nějaká zřícenina, nevěnovala jsem tomu příliš pozornosti, až dokud jsem nesestoupila dolů podél toku vody a nevystoupala až k ní.

Byla zaprášená, ať jsem se dívala, kam jsem se dívala, nikde jsem nemohla najít žádného živého tvorečka. Jen veverky se proháněly v korunách stromů a ptáčci občas zatrylkovali.

Procházela jsem se spadlými hradbami a neubránila jsem se myšlenkám, že tohle tak dobře znám. Slunce pražilo a já jenom tak nevinně proplouvala mezi kostkami.
Uslyšela jsem jemné šustnutí, to mě donutilo se otočit. Ale nikde jsem nic neviděla. A tak jsem se opět vrátila k obcházení. Sáhla jsem si na vlasy. Nebyly o nic delší než pod uši. Na sobě jsem měla mikinu s kapucí, zděsilo mě, že to nebylo nic víc. Tedy, ještě kraťasy. Znovu něco vydalo nějaký hluk a já se bystřeji otočila. Tentokrát už to nebylo jenom tak pro nic za nic. Někdo tam stál. Zahalen listím stromu. Měl na sobě bílé oblečení, které lehce splývalo s jeho alabastrovou kůží.
"Kdo jsi?" Řekl a já k němu přistoupila blíže, za normálních okolností bych měla utéci, ale něco mi říkalo, ať zklidním své touhy a zůstanu, že se mohu dozvědět daleko více, než kdybych srabsky utekla.
"Já jsem já." Vyhrkla jsem, vlastně jsem to ani neměla v plánu říct, ale už to bylo. Jakoby za mne jednal někdo jiný.
"Ach… jak výstižná odpověď." Zaškaredil se a já odhrnula větev, která mi bránila nakouknout do jeho obličeje. Byl nesmírně krásný… a taky jsem měla dojem, jako kdybych ho znala. "Sasuke…" Zašeptala jsem. Odhrnul si vlasy a já měla možnost nahlédnout do jeho hlubokých onyxů. Havraní peří mu lemovalo obě tváře. Znala jsem ho dobře. Ale tak se ptám…
"Co tady děláš?" Přesně na tu otázku jsem se chtěla zeptat já. "A odkud znáš mé jméno?" Ach, takže to byl Sasuke.
"Já… já vlastně ani nevím." Nervózně jsem se uculila. Propaloval mě pohledem, který jsem u něj ještě neviděla. Přistoupila jsem blíže k němu.
"Už jsem myslela, že už tě nikdy neuvidím." Zasmála jsem se a pokusila se ho obejmout. Ale on mne ledově odstrčil.
"Já tě neznám." Odpověděl na mou nevyřčenou otázku suše. Posmutněla jsem. Copak jsem jediná, kdo má vzpomínky?
"Co je tohle za zemi?" Chtěla jsem zakrýt smutek, no ale uznejme, nějak dokonale mi to nešlo.
"Tohle je západní země. Už více jak sto let sem nikdo nezabloudil, to od té doby, odkdy je porazili jižané." Vytřeštila jsem oči… Tohle je ta země, ve které jsem už jednou byla… Ale o sto let později. Jižané nás porazili? To nemůže být pravda! Chytla jsem se za hlavu. Ale Sasuke žije… a je pořád tak mlád. Co je tohle za kouzlo.
"Možná bychom mohli spolu vybudovat nějakou populaci." Zahleděl se do větru. Znovu jsem vypoulila své oční bulvy.
"C-cože?" Přesunula jsem zrak na něj. Nemohla jsem ho od něj odtrhnout. Měl ruce v kapsách, na rukou četné jizvy a ne jen tak ledajaké. Měla jsem pocit, jakoby ta, co měl na pravém rameni, byla od šípu. Od toho šípu, před kterým mě chránil… Ale on přece řekl, že mě nezná!
"Ale nic." Povzdychl si, otočil se na patě a chtěl odejít.
"Počkej!" Snažila jsem se ho zastavit, přece jenom co bych tu dělala, kdyby mě tu nechal samotnou?
"Co tu vlastně děláš?" Stál ke mně zády, zastavil se. Byla jsem nucena na něj hledět s polo otevřenou pusou, to od údivu. Vzhlížela jsem k němu. Byl neskutečně silný. Tedy, pokud to byl ten, který mě chránil, troufám si říct, pro kterého jsem byla drahá. Sám mi to sdělil.
"Dejme tomu, že stojím." Opáčil ledově. Chytla jsem se za hlavu.
"Tak jsem to nemyslela. Co děláš v této krajině, když jsi mi sám řekl, že už dlouhou dobu se tu neobjevil ani živáček!" Vykřikla jsem. Potřebovala jsem odpovědi.
"To bych sám rád věděl." Nastavil tvář slunci a nechal vítr, ať si pohrává s jeho vlasy stočené do zvláštního účesu. Měla jsem pocit, jakoby byl uzavřen v nějaké melancholické bráně.
"Ty si na mě opravdu nevzpomínáš? Kdysi jsi mi říkal, jak mě miluješ." Zoufale jsem se snažila v něm probudit nějaké vzpomínky, ale marně.
"Vůbec si na někoho takového jako jsi ty, nepamatuji." Znovu se na mě otočil. "Ale je tu taková zvláštní věc. Normálně bych se takhle nesvěřoval. Ale mám neskutečnou chuť tě obejmout." Takže to je ten starý Sasuke! Musí to být on. Možná ztratil paměť, ale je to on! Usmála jsem se, tohle by mohlo být vodítko. Ale stejně mě nenapadá důvod, proč by tak dlouho žil a nezastárl ani nezeslábl.
Znovu jsem překonala tu vzdálenost, která mezi námi panovala a sevřela ho v náručí. Pevně jsem se ho chytila, nemohla jsem dopustit, aby mi jej znovu vítr odvanul. Váhavě mi položil dlaně na ramena. Vychutnávala jsem si tento nezdolný pocit, který se nedá ničím a nikým nahradit, jsem ráda, že znovu můžu být u osoby, která je mi dražší než cokoliv jiného. Byl to právě Sasuke, který pro mě takovou osobou byl. A ve skrytu duše jsem doufala, že bych to samé mohla být i já pro něj. Ale… sni dále.

"Jak dlouho tak plánuješ stát?" Vyrušil mě z rozjímání a opatrně své ruce sundal z mých ramenou. Ještě chvíli jsem tak zůstala a potom se i já od něj odpojila. Vzhlédla jsem, ruce stále trošku opřené o jeho vypracovanou hruď.
"Pamatuješ si vůbec něco?" Tahle otázka mě již dlouhou dobu pálila na jazyku.
"Jsem Sasuke Uchiha a žiju tu od nepaměti." Vyslovil krátce.
"A co jsi dělal před dvěma týdny?" Tehdy se totiž se mnou objímal, vodil si mě k sobě domů a laskal mé rty.
"Nevzpomínám si, má mysl je zakalená. Vím jen, že je můj osud tady žít." Co se to stalo? No tak, přece tu musí být nějaké vysvětlení. Co se mu stalo v bitvě, jaktože byli všichni zápaďané pobiti…
Najednou se mi na mysl dostal vždy usměvavý blonďák, který nikdy neztrácel naději. Miloval své přátele více než sebe. Ten, který prožil tolik bolesti, ale i přesto se pořád díval dopředu a věřil v lepší zítřky. Ten, jenž mi vždy dokázal pozvednout náladu na úplně úžasnou úroveň. Ten, kdo mě cvičil s kordem a zažila jsem s ním spoustu zábavy. Naruto.
"Nebojoval jsi v bitvě proti jihu?" Otázala jsem se a zadívala se mu do černých kaněk.
"Blázníš? Vždyť ta byla před sto lety…" O tom vypovídaly i hradby. Ale jižané už museli být taky dávno mrtví.
"Ale já tam byla." Svěsila jsem hlavu.
"Není možné, abych ti to uvěřil… ale věřím ti. Nevím proč." Tak tenhle chlapec mě snad nikdy nepřestane udivovat.
"Sasuke!" Usmála jsem se a znovu se mu hodila i přes jeho remcání okolo krku.
___________________________________________________
Snad se líbilo, a prosím si 10 komentářů ^^:3
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 yuki-chan yuki-chan | 20. února 2013 v 11:24 | Reagovat

dobry zvrat udalosti uz se tesim na dalsi dil :D

2 jelimán333 jelimán333 | 20. února 2013 v 13:30 | Reagovat

hezký díl... a neinspirovala si se náhodou Narnií?? :-)

3 BB20 BB20 | 20. února 2013 v 15:49 | Reagovat

Pěkné :-)

4 misaki misaki | 20. února 2013 v 16:33 | Reagovat

Ty jo to je hustý..!! :-D těším se na další díl.. :-D`

5 Cherry Cherry | Web | 20. února 2013 v 17:07 | Reagovat

Krása :-)

6 hynyty sarah hynyty sarah | 20. února 2013 v 17:57 | Reagovat

Tak teď jsem nahraná!Jak to asi dopadne??Ale krása!!!! :-D

7 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 20. února 2013 v 18:42 | Reagovat

huuu magičuje!! chci další díl a t oco nejdříve :D

8 Katty Katty | 20. února 2013 v 20:11 | Reagovat

Fíha tos to pořádně zamotala :D ! Krásnéé :))

9 itasaku15 itasaku15 | Web | 21. února 2013 v 9:42 | Reagovat

krasny diel rýchlo další.

10 Kacule Kacule | 21. února 2013 v 20:20 | Reagovat

Krásné jako vždy. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama