close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

All what you need is dreaming - Fifth

11. února 2013 v 4:24 | Ufonek |  All what you need is dreaming


Děkuju moc za komentáře :3





Všechno bylo najednou tak idylické a já děkovala Bohu za to, co jsem krásného dostala. Byla jsem šťastná. Všechno bylo barevné, zdálo se mi, jakoby se celý svět usmíval. Já měla Sasukeho, toho Sasukeho, který byl ochranitelský, kapku žárlivý, ale přesto pro mě dokonalý. Zamilovala jsem se. Poprvé, za celý svůj život. Těch sedmnáct let jsem žila v nevědění, že by se mi něco tak krásného mohlo stát. Ještě kromě kovářského umění jsem měla nějakou zvláštní sílu léčit. Z mých rukou vždy vyšlehly zelené vlny a dokázaly dotyčného uzdravit.
Pro sebe jsem se usmála a více sevřela Sasukeho ruku. Právě jsme na sobě znovu leželi pod nebem a občas se obdarovali letmým polibkem. Bylo to… no zkrátka dokonalé. O nic jsem se nemusela starat, žádné učení, jenom práce, ve které i tak bylo spoustu srandy. A potom vždy Sasuke…Sasuke…Sasuke.
Na nic jiného jsem po čas dne nemyslela, jenom na to, až se s ním znovu shledám.


A jednou přišel den, kdy se stalo něco velice neočekávaného. Ale já mám pocit, že Sasuke to čekal…
"Sakuro… Západ nás vyzval, chce přebrat naše území. Jsme Jižani, hlavní velitelka shromáždila muže a-" Ani to nedokončil a už se mi slzy leskly v očích.
"Budeš bojovat?" Fňukla jsem. Smutně přikývl. Objala jsem ho. "Tak dobře…"
"Víc mi na to neřekneš?" Byl trošku zaskočený, ale já jsem mu na to nic nemohla odpovědět, bolelo to. A pak jsem dostala možná šílený, ale pro mě asi nejlepší plán.
"Já… já nevím co bych ti na to měla říct. Stejně tě už nezastavím tak jakou cenu by to mělo kdybych ti tady klekla k nohám a plakala?" I tak jsem věděla, že viděl to, co se mi třpytí a marně se snažím zatlačit pod víčka.
"Máš pravdu." Vysoukal ze sebe a pohladil mě po růžových vlasech. Na mě byl hodný, ale jinak to byl pořád takový ten strašlivoun, jakého jsem znala na začátku mého příběhu. Poté se sehnul k mým rtům a hodnou chvíli se s nimi mazlil.
"Miluji tě, Mana-" Zarazil se a já ho napodobila. Určitě chtěl říct Manami, byla to má intuice co mi to potvrzovala.
"Aha, tak takhle to je! Celou tu dobu… celou tu dobu jsi ve mně viděl Manami! Nikoho jiného, žádná já, to ta tvoje bývalá holka! Mělo mi to být hned jasné! Proklatě!" Řvala jsem. Nic na to neříkal, jen se na mě se smutkem díval. Odflusla jsem.
"Tak, já už půjdu." Cítila jsem, že déle už v jeho přítomnosti nevydržím. Vstala jsem, oprášila se a rozutíkala se pryč. Potřebovala jsem se od něj dostat pokud možno co nejdále. Slzy mi samovolně stékaly po tvářích. Leč jsem teď měla zlomené srdce, nechci, aby někde bojoval a zranil se! To mám všechno, co jsem od Boha dostala zase ztratit? No tak to povídejte někomu jinýmu! Já mám plán.

Přišla jsem ke kováři.
"Mohla bych si půjčit tohle brnění?" Zeptala jsem se mile, vím, bylo drahé a já si to momentálně nemohla dovolit. Sensei se na mě jenom tak podíval přes své jedno oko.
"Můžeš." Svolil a já si to slovo chvíli musela v hlavě přehrávat dokola. On se mě ani nezeptal na co! Když jsem na něj stále třeštila oči jenom se usmál.
"No tak, věřím, že s ním nebudeš dělat nic nekalého." Zasmál se, no… je mi líto, že tolik zklamu jeho důvěru. Jen jsem se zazubila. Tahle zbroj byla snad jediná, která mi padla, byla nejmenší a už několikrát jsem si ji zkoušela, když jsme dělali blbosti (tasení kordu a takový rádoby wrestling) s Narutem.
Nějakým zázračným způsobem se mi ji podařilo sbalit a odnést až na ubytovnu. Vytáhla jsem z pochvy starodávný meč. Byl… ostrý. Samo se mi povedlo ho ozkoušet a zůstala mi po tom malá jizvička na ukazováčku.
Položila jsem jej vedle skříně a zasedla před takový kosmetický stolík, jak jsem tomu s oblibou říkala. Byl to prostě dřevěný stůl a na něm velké zrcadlo. Měla jsem na něm položený hřeben, manikúrní nůžtičky a další hovadinky.

Pohlédla jsem na sebe do zrcadla a povzdychla si. Uchopila jsem mezi prsty nůžky a pozvolna začala stříhat. Růžové pramínky spadaly na chladnou zem a svým způsobem se mi odlehčila hlava. Teď jsem měla takové růžové mikádo, možná ještě kratší než to. Každopádně jsem trošku přivřela oči a vyprsila jsem. Sama jsem neměla zrovna největší hrudní objem a tak se dalo snadno nabýt dojmu, že jsem chlapec. Sklidila jsem vlasy do koše a nandala si přilbu, hnědé kalhoty a vytahané tričko. Vyšla jsem ze dveří, cítila jsem jak ve mně proudí napětí. Připadala jsem si jako nějaký jiný člověk. Brnění jsem ještě nechala v bytě, zatím jsem jej nepotřebovala.

"Myslím si, že byste mě mohli potřebovat." Prohlásila jsem hraným hlubokým hlasem a zaťukala na kancelář velitelky.
"Vstupte." Vyzvala mě, hlasitě jsem polkla a doufala, že to vyjde. Chytila jsem za mosaznou kliku, na které jsem zanechala kapičky potu. Stála jsem v ohromné pracovně, na každém rohu byly štosy papírů.
"Kdo jste?" Zareptala a mé oči nejprve utkvěly na velkém výstřihu, měla tam takyže co dát. Vzpamatovala jsem se.
"Jsem Sa-" Doprdele… "-chio." Vystřela jsem eso z rukávu, ještě štěstí, že mám dobrý smysl pro přítomnost. Kriticky si mě přeměřila, jen jsem sklonila pohled a snažila se oči nechat co nejvíce polozavřené. Sice jsem měla polovinu obličeje zakrytou přilbicí, ale oční kontakt šel navazovat neustále.
"Sachio? Tebe tu nemám v zápisu vesnice." Byla určitě velmi ostražitá. "Chlapec. Kolik je ti let?"
"Devatenáct." Zalhala jsem a odkašlala si.
"Dobrá a chce nám pomoct, máš pravé srdce Jižana?" Měla rty semklé do tvrdé linky, mluvila lehce a ostře.
"Samozřejmě." Přitakala jsem hraným hlasem a ona máchla rukou.
"Ať jsi kdo jsi, vidím v tobě odhodlání. Co umíš?" Další otázka, naštěstí na to můžu i celkem pravdivě odpovědět.
"Kovářské činnosti, opravování nejrůznějších kordů a mečů, zacházení se zbraněmi, léčení." Zachraplala jsem.
"Činný, dozajista mrštný. Dobře, věřím ti, ale pokud kohokoliv z nás zradíš, věz, že my si tě najdeme." Až mi přeběhl mráz po zádech, ještěže jsem žádnou zradu neměla v úmyslu. Poklonila jsem se.
"Rozkaz, paní!" Křikla jsem, otočila se na podpatku a odešla. Už se stmívalo.

Vydechnout jsem mohla až teprve na ubytovně, kde jsem si sundala přilbu a znovu hodila pohledem na zrcadlo. Určitě jsem se změnila. Ale ani nevím kdy je nástup, nevím nic…

Což se mi teda nakonec pěkně vymstilo, ráno v šest hodin se ozvaly trumpety. Ach, asi jsem se stihla (nebo stihl?) nahlásit právě včas.
"Rekruti! Shromážděte se na Druhém náměstí!" Vyřvávalo se, za tu dobu, co jsem tu strávila už jsem se tu vyznala, takže jsem s tím neměla problém. Nemusela jsem trávit tak dlouho nad česáním vlasů a rovnou se nasoukala do brnění, meč uložený za pasem. Zbroj byla těžká a já si připadala jak sumo zápasník. Vhodila do úst pár kousků trošku tvrdého rohlíku ze včerejška a pospíchala na místo setkání.

Všichni upírali oči na velitelku, stála na bílém koni. Byla to majestátní chvíle.
"Teď se rozhodne, jestli podlehneme, a nebo se patřičně pobijeme a vybudujeme si další z dobrých pověstí. Jste připraveni?" Zařvala, až mi málem zalehly obě uši.
"ANO!" Ozvalo se sborově. Byla jsem překvapená, kolik chlapů a dokonce i kluků bylo připraveno bojovat za své území, svou vlast. Mezi prvními jsem zahlédla černé vlasy, rozhodně to byl Sasuke. Jeho zbroj bych poznala všude. Posmutněla jsem. Nechci, aby to skončilo špatně. Znovu jsem přesunula své soustředění na velitelku, žádný Sasuke už tu pro mě v podstatě nebyl… Žádní my, už jenom on a já.
_____________________
Co na to říkáte? Prosím si KOMENTÁŘE :3
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Charley Charley | Web | 11. února 2013 v 6:15 | Reagovat

ty jo to bylo super... už se těším na pokráčko... ;)

2 hynyty sarah hynyty sarah | 11. února 2013 v 8:32 | Reagovat

To bylo super!!!!Kawai!!!!

3 saske8310 saske8310 | E-mail | 11. února 2013 v 10:03 | Reagovat

bomba diel.

4 Martin Martin | Web | 11. února 2013 v 12:38 | Reagovat

wow :-)

5 Katty Katty | 11. února 2013 v 15:19 | Reagovat

Fíha krása ! :D takže bude to boj !x))

6 yuki-chan yuki-chan | 11. února 2013 v 16:37 | Reagovat

uz me ani nebavi tady psat komenty porad sou stejne .... :D FAKT SUPER :D

7 Vája Vája | 11. února 2013 v 16:52 | Reagovat

No na ten boj jsem opravdu zvědavá! ;) xD tak už ať je další dílek, moc pěkný :)

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 11. února 2013 v 20:55 | Reagovat

do bojé uáááááááááááááááá

9 Cherry Cherry | Web | 11. února 2013 v 21:48 | Reagovat

Hm zajímavé.Doufám ,že je na konec nenecháš zabít.Už se těším na další díl...

10 BB20 BB20 | 11. února 2013 v 22:02 | Reagovat

Privilegium 10. komentáře si protentokrát ukradnu.
A pokračuj! :-)

11 misaki misaki | 12. února 2013 v 17:25 | Reagovat

to je uchvatný.. :) vimže jsem tito psala hodněkrát když já nenacházim slov.. :D ty to vždy tak krásně napíšeš a já ani nevim jak ti říct díky.. :D prosté krása a těším se na další díl.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama