All what you need is dreaming - Fourth

9. února 2013 v 4:08 | Ufonek |  All what you need is dreaming
Tak, nekončíme, pro někoho hurá a pro někoho "omg ty jsou ještě tady?" :D
Ale ne... moc děkuju všem za názory a BB20 za kritiku, vážně si cením takové slohovky na toto téma :) díky moc, pokusím se to zlepšit...


"Ale já nechci odejít." Zareptám a ihned toho lituji.
"Ale já se neptal." Odpověděl přísně, znovu mi naskákala husí kůže.
"Fajn." Zamumlám, on mě chytne za ruku (raději už nebudu zmiňovat, že mnou automaticky projel elektrický proud) a vyvleče až před ten dům.
Chci mu říct alespoň ahoj, ale on dřív za sebou zabouchne dveře. Udělala jsem něco?
"Sasuke…" Zašeptám a chci se raději odebrat zpátky do mé ubytovny, ale… kudy mám jít? Rozhlížela jsem se na všechny strany, ale nic mi nepřipadalo povědomé, když se vlastně tak dívám. Je to tu celé jakoby věčně zahalené v mlze. Normálně už bývá něco kolem 20- ti stupňů, ale teď bylo chladno, tmavo. Začínala jsem se trochu bát, že nenajdu cestu, ale asi pořád lepší chodit, než být tady uvízlá. A tak jsem se loudavým krokem vydala směrem, odkud jsem si myslela, že jsme přišli.

To jsem ale zanedlouho zjistila, že to bylo úplně špatně. Už nejmíň půl hodiny bloumám po lese, nevidím skoro na krok, zakopávám o větve a často se zadrhnu například o ostružiní. Nohy mám skoro jako zbičované a na tváři zřejmě umouněný flek od jednoho nepěkného pádu. Můj žaludek sípá od hladu. Vzdychnu a opřu se o strom. Tak takhle zahynu? Už vidím úvodní článek v novinách "ztratila se a vyhladověla jen pár kilometrů od normální civilizace", počkat… mají tady vůbec noviny?
Sjedu po jeho studeném obvodu a skončím až na zemi, zadek mě studí, ale pořád lepší si trochu oddechnout.
Pomalu zavřu oči, jen trošku se vyspím…

Vzbudí mě pak nejasný křik, tak daleko a přitom tak blízko. Pomalu otevírám oči, jsem zesláblá.
"Sakuro! Sakuro! Co jsem si myslel?" Řekl to spíš jen jako řečnickou otázku, nevěděl, že by jej někdo mohl slyšet. Někde ve mně se rozlil pocit štěstí a možná bych si ho užila i víc, kdybych byla více při smyslech. On mě hledá… A došlo mi, že bych se asi měla ozvat. Opět za pomoci stromu jsem se vydrápala na nohy. Byla jsem vždy dobře krmená, proto není divu, když skoro nic nevydržím. Měla bych možná více cvičit.
"Sasuke…" Špitla jsem roztřeseným hlasem, byl asi dva metry ode mě a to ještě za stromy, ale přesto mě slyšel. Téměř okamžitě byl u mě.
"Tak tady jsi." Pohodil s vážným hlasem. "Co tě to napadlo, chodit sama."
"To ty mi vyčítáš, že chodím sama, když to ty jsi mě doslova vyrazil?!" Chtěla jsem do něj šťouchnout prstem, ale asi to vypadalo spíš, jako kdybych ho chtěla ošahávat. Usmál se, v tu ránu se mi podlomila kolena, naštěstí má tak pohotové reflexy a zachytil mě. Vyzdvihl si mě do náručí.
"To není nutné, zvládnu to sama!" Moc dobře jsem věděla, že to tak nebylo, ale bez protestování by to nebylo ono, možná jsem chtěla znovu slyšet jeho zvučný hlas.
"Nikdy se nepřeceňuj." Pokáral mě. Držel mě s takovou lehkostí, jasně, nebyla jsem nějaký tuček, ale v jeho podání to vypadalo, jako bych snad byl pírko z polštáře. Musel být opravdu silný… Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a nechala se jeho pravidelnými kroky ukolébat ke spánku.

I když bych za normálních okolností nejraději spala dál, ale ukrutný hlad mi bránil. Byla jsem ve své posteli v ubytovně, rozhlížela jsem se všude, na stole ležel tác s jídlem, ale můj zachránce nikde. Trošku jsem posmutněla, vstala a s obtížemi usedla do dřevěné židle. Ochutnala jsem, bylo to výtečné. Teď mi každé jídlo připadá jako záchrana.
Když jsem dojedla, tak jsem si příjemně odfoukla. Ještě nikdy jsem nebyla tak dlouho bez jídla. To mi připomnělo, jaký je čas? Za okny se zračila tma a na hodinách s římským číslováním tikalo právě na druhou hodinu ranní. Zajímavé, měla bych jít spát? Ale nějak se mi nechce. Půjdu to tady prozkoumat.
A tak jsem se nejtišeji, jak jen to šlo, vyloupila z pokoje a zamkla za sebou. Klíč jsem si bezpečně schovala do kapsy od kalhot.

Byla krásná noc. Hluboké tmavé nebe s tisíci zářícími body na mě zvědavě koukalo, bylo mi dobře. Ale něco jako by mi chybělo. A něco mi taky říkalo, že to byla Sasukeho blízkost.

Na druhý den, když jsem na sebe koukla do zrcadla, měla jsem obrovské kruhy pod očima. No, to nevadí. Upravila jsem a vydala ke kováři. S Narutem jsme jako obvykle dělali hovadiny a hlavně mě znovu naučil nějaké pohyby jak se vyhýbat meči. Někdo zaklepal, sem většinou nikdo nechodí, až na senseie a ten nemá důvod, aby klepal. Oba dva jsme s blonďákem ztichli a jen zírali na pomalu otevírané dveře.
"Sasuke." Řekl někdo ještě dřív, než jsem to stihla já sama. Byl to Naruto, nikdo jiný ani v místnosti nebyl. Ale počkat, oni dva se znají? No jo, je to možné, vždyť já tu nebyla od pradávna.
"Naruto." Vymění si vražedné pohledy, tedy, z Narutovi strany to asi nebude tak horké, ale Sasukeho to prožíralo skrz na skrz. Jaký je mezi nimi vztah? Nechápu to.
"Sakuro," Přistoupil ke mně. "Nechceš se projít?" Zeptal se mile a pousmál se. Vytřeštila jsem oči.
"Sasuke, co si myslíš, že děláš? A odkud se vlastně znáte?" Prskl modroočko. Já jen zamáchala rukou a přikývla. Nemohla jsem ze sebe dostat sebemenší slovíčko.
"Vem to za mě prosím." Šeptla jsem ještě a Naruto neměl daleko k naštvání. Naštěstí jsme zmizeli dřív, než jsme ho mohli zastihnout v rozhořčení.

A my se vážně jen procházeli. Jasně, že jsme občas promluvili, ale nebylo to nic extra záživného. Prostě jako kdyby se bavili dva normální kamarádi. My byli kamarádi? To si nejsem jistá, ale nějaké takové malé pouto mezi námi se začalo rodit.

Od té doby jsme byli den co den spolu, chodívali jsme ven, jezdili na koních (on mám mimochodem nádherného opečovávaného vraníka) a prostě se bavili. Nemohla jsem uvěřit tomu, co prožívám.
Ještě jednou mě dokonce zavedl i k sobě (do té staré chatrče) a já mohla znovu obdivovat tu kočku. Modré oči, avšak černá srst. Měla jsem pocit, jakoby mi neustále chtěla něco říct, ale jen zarytě mlčela.

"Mám neblahé tušení." Řekl jednou a přivinul si mě na hruď. Často jsme jenom tak lehávali pod nebem a užívali si vzájemné blízkosti. Byli jsme oficiálními přáteli. Pořád pro mě byl tak trochu tajemný, ale prostě… líbil se mi. A mám tu odvahu říct, že i jsem se mu líbila. Vůbec mě nenapadala jiná možnost, proč by se mnou jinak trávil tolik času. Vlastně kdykoli, kdy se mu zamanulo. Proto jsem taky práci dost flákala a tak není divu, když se to odrazilo i na mých penězích.
Přestože jsem chtěla znát poměry mezi ním a Narutem, nikdy mi nechtěl nic říct. Chtěla jsem to vědět, tak moc.
"Jaké?" Optala jsem se a přetočila jsem se na břicho, takhle jsem mu hleděla přímo do očí a zároveň zacláněla v jeho výhledu na mraky. Zastrčil mi neposlušné vlasy za ucho, ale ony stejně znovu spadli.
"Jako kdyby se mělo bojovat." Pravil a zamyšleně hleděl rádoby někam za mě.
"Hmmm, zajímavá teorie. Jak tě to napadlo?" Svalila jsem se z něj a opřela se na bok.
"Při dumání nad tím, že tě nechci ztratit." S tím se mi podíval do očí. Tváří se, jako kdybychom mluvili o počasí. Do tváří se mi nahnal ruměnec a já ukotvila oči všude jinde jen ne na něm.
"Neodvracej pohled." Pohladil mě po tváři a já byla nucena na něj znovu pohlédnout.
"Já jen-" Nestihla jsem ani nic doříct, když jsem ucítila mírný tlak na rtech. Nechala jsem samovolně splynout víčka a hodnou chvíli jsme se tak opatrně líbali. Poznávali jsme se. Objala jsem ho okolo ramen a pokračovala, až dokud nám nedošel dech.
Usmál se. Tak nádherně… Nevěděla jsem, že něco takového umí.
"Sasuke…" Vzdychla jsem omámeně a zabořila hlavu do jeho vypracované hrudi. Nemůžu tomu uvěřit, já se líbala! A ke všemu s tak nádherným chlapem! Rozplývala jsem se v duchu a vdechovala jeho osobitou výraznou vůni.
_____________________________________________________

Zasloužím si těch 10 komentářů? :)
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kun56564 kun56564 | 9. února 2013 v 4:41 | Reagovat

nádhera už se těším na další díl a já tvoje povídky čtu asi rok :D jinak píšeš úžasně a nádherně

2 Charley Charley | Web | 9. února 2013 v 7:10 | Reagovat

nádhera... fakt jako... mimochodem Tarei jak se jmenuje ta slovensko-česká povídka kde Sasuke nenávidí ty slovíáky jen proto, že je oorazily ve fotbale???? nemůžu ji najít... :D

3 Cherry Cherry | Web | 9. února 2013 v 9:19 | Reagovat

Doufám že je nezabiješ :D Těším se dál. :-)

4 Katty Katty | 9. února 2013 v 11:38 | Reagovat

Kawai!!

5 BB20 BB20 | 9. února 2013 v 13:03 | Reagovat

Budu komentovat :-) Tak pokračuj!

6 saske8310 saske8310 | E-mail | 9. února 2013 v 14:04 | Reagovat

nadherny diel len tak dalej.

7 Vája Vája | 9. února 2013 v 19:30 | Reagovat

Jasně že si zasloužíš 10 komentů! :D bylo to úžasný a honem pokráčko prosíím ;) :)

8 yuki-chan yuki-chan | 9. února 2013 v 20:40 | Reagovat

moc pekne rychle dalsi :D

9 misaki misaki | 9. února 2013 v 21:34 | Reagovat

kjá..!! :D to je užasný..!! :D už aby byl další díl.. :D

10 Lucika Lucika | 9. února 2013 v 22:26 | Reagovat

Ouuu mééén! Tak tohle, nemám slov, chci pokračování! I kdyby to mělo stát světový mír :-D /No, to zase ne, ale chápeme, ne?/ Vážně krásné píšeš. Haters gonna hate!

11 Michy Michy | 10. února 2013 v 18:03 | Reagovat

čaw :) prosím jukni na môj blog :) len pred pár dnami som si ho vytvorila a chcela by som poznať tvoj názor :)

michychan.blog.cz

12 hynyty sarah hynyty sarah | 10. února 2013 v 19:33 | Reagovat

Povídka je krásná,
jako hvězda jasná.
Moje tělo ale povstane,
Co když nás Sasukova smrt zasáhne????
Povídka se mi líbí moc!!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama