All what you need is dreaming - Seventh

16. února 2013 v 6:00 | Ufonek |  All what you need is dreaming

Další dílek :3








Na zítřejší den, to už všichni byli tak trošku probraní ze včerejšího boje. Zápaďani se pokusili o obléhání, ale nepovedlo se jim to. Znovu všichni tasili meče a ti, jenž neměli žádné štíty, byli často pobiti. Já jsem se tak pořád nějak míhala mezi houfy a proplétala davy ke zraněným, abych je mohla vyléčit, občas jsem musela odrazit nějaký útok, a když řeknu, že byly silné, je to slabé slovo. Medici jsou v bitvách velice důležití, a proto není divu, když útoky šli hlavně po nich. Ale já byla jakousi výjimkou, byla jsem drobná.

Je pravda, modřiny jsem už nějaké měla. A pak se stalo něco, co mi naprosto znemožnilo další utajování. Někdo mi z hlavy strhl helmu. Sice jsem měla na krátko ostříhané vlasy, ale snad by nebyl nikdo, kdo by podle jemných rysů obličeje nepoznal, že jsem dívka, ostatní to nějak moc neřešili, ale byl jeden, který jen tak třeštil oči a zapomněl na bojiště. Ne, Naruto byl momentálně dobrých sto stop vzdálený. Jediný, kdo mi tu byl na blízku, byl Sasuke. Sklopila jsem hlavu. Odrazil nějaký útok a došel až ke mně. Jako kdybychom teď byli jen my dva.
"Sakuro, co tady sakra děláš?!" Pronesl, mírně vyvedený z míry. Já jenom potřásla hlavou.
"Nemohla jsem tě v tom nechat samotného." Opáčila jsem s trochu roztřeseným hlasem, abych pravdu řekla, bála jsem se jeho reakce.
"Nechat samotného?! Hlupačko. No, když už jsi tady… Aarrrhg!" Zařval, protože do něj právě někdo strčil, on se však obratem otočil a dotyčného zabodl. Chvílemi mi bylo mdlo s té množiny krve, ale jako lékař jsem nemohla odpadnout.

Nenechávali jsme se tím rozptýlit, tedy až na to, že jsem běhala s odhalenou hlavou a mé vlasy si přímo řvali o všimnutí, světélkovali do dálky. A díky tomu na mě bylo směřováno neustále víc a víc útoků. Zatím jsem je všechny úspěšně odrážela. Ovšem jednou mi přejel hrot po obličeji a zanechal tam nepříjemnou ránu, ze které se začala řinout rudá krev. Viděla jsem, jak se Sasukemu zablýsklo v očích a on se přiblížil ke mně. Snad proto, aby mě chránil…? Zahřálo mě u srdce, teď jsem hlavně nemohla polevit.

Uběhlo asi pět minut a moje oči ukotvily na Sasukem, stál už dost dlouho na jednom místě, načež klesl na kolena. Zanechala jsem všeho a rozběhla se za ním. Musí být zraněný!
Ale pravda byla jiná. Skláněl se nad nějakou dívkou. Teď už v kleče. Měla jsem pocit, jako kdyby snad popotáhl, ale to v jeho případě není snad ani možné.
Byla potřísnění krví, všude po těle, jen v lehkých věcech, bez brnění, zřejmě se do bitvy jen připletla. Ošklivě to schytala. Její oblečení bylo potrhané a zmáčené od červené. Oči ještě otevřené, ale už v nich nebyly neposedné jiskřičky a zdravý lesk. Byly… prázdné. On ji uchopil za týl a mírně jí hlavu pozvedl. Kukadla měla zelená, jako jarní orosená tráva. A lehce nažloutlé vlasy. Připadala jsem si, jako kdybych hleděla do zrcadla, až na ty vlasy. A pak mi to došlo. To musí být ONA. Nemělo ani cenu pokusit se ji oživit, už byla mrtvá.
"Tak tady jsi celou dobu byla…" Zašeptal a pustil ji. Stoupnul si. Snažila jsem se mu podívat do tváře, ale měl jí zahalenou vlasy, které si tam zřejmě plánovaně nahnal.
"Sasuke-" Chtěla jsem ještě něco říct, ale dokonale mě umlčel svou bolestnou grimasou. Už už se jen rozplakat. Ale to neudělal, nevím, jaké vnitřní souboje svádí, ale musí být dost silný na to, aby viděl, že jeho nejmilovanější osoba není už mezi námi. Jak jsem na něj mohla být tak zlá? I on má přece nějaké city… Viděl ve mně tuhletu…

Následně se vrhl do boje, jako nikdy předtím. Měla jsem pocit, jako kdyby z něj sálala nějaká zvláštní aura a síla. Je to osobnost, jakou jsem ještě nikdy nepoznala. Miluju ho. Oči se mi zalijí slzami a taky vytáhnu meč a proplétám si cestu, abych mu byla na blízku a případně mu kryla záda.

Najednou jsem ucítila tlak, až jsem spadla na zem, stále přede mnou, v rameni zabodnut šíp s labutím peřím. Vykulila jsem oči tak, že vypadaly jako dva tenisové míčky.
"Sasuke…" Vypravila jsem ze sebe stěží.
"Co to děláš? Vždyť si ublížíš!" Bezmocně klekl na kolena, znovu, mohutně rozpřáhl ruce, čímž mě dokonale zastínil. Jeho zbroj byla velká a mohutná, ale jak se říká. Každé brnění má nějakou slabinu a ani jeho nebylo výjimkou.
"Došlo mi, že už nikdy nechci ztratit někoho, kdo je mi drahý." Zaburácel jeho hlas. Postavila jsem se a začala mu léčit ránu. Znovu to štěstí, které se mi rozlévalo do celého těla… Byla jsem tak nesmírně šťastná.
"Myslím, že je čas." Promluvil někdo a mě se před očima promítl obraz černé kočky s modrýma očima. A pak mi došla ta spojitost. Ta Sasukeho kočka musí být zvíře té stařenky. Jméno, Chi…

Nedokážu říct, kdo poté roztržku vyhrál, protože já už nebyla na bojišti, ale na své židli. Celá pokroucená a rozlámaná. Kdesi v dáli zvonil budík a já měla chuť ten otravný stroj zavrhnout. Celé to, co jsem zažila, byl jen prachsprostý sen? Jak to? To se můj život má vrátit do normálu, jenom tak se učit celé hodiny? Potřebovala jsem vysvětlení.
Zaklapla jsem budík, jenž právě ukazoval sedm hodin ranních, a vypravila se do kuchyně. Pojedla pár toastů, přehodila si před rameno už předem přichystanou tašku s učením a vypadla do ulic.
Ne že bych snad zamířila do školy, ta počká… Měla jsem cestu do toho tajemného krámku a za tím kouzelným zvířetem. Potřebovala jsem vysvětlení. Všimla jsem si, že moje tělo mi přišlo tak lehoučké, to bude možná rozdíl od té zbroje. A možná mám i silnější paže. Co se to sakra stalo?

Bylo to tak nostalgické, znovu jsem vešla do toho prachem pokrytého obchůdku a znovu se mi zjevil ten stejný pohled. Všude různé lapače snů, magické a údajně věštbu vydávající koule, houpací křeslo v rohu, ale bylo prázdné. Žádná stará paní v něm již nesídlila. Možná šla něco zařídit. Horší bylo, že jsem ani nikde neviděla tu kočku. A tak jsem se rozhodla vejít do jádra obchodu. Bylo to sice zakázané, ale stejně sem nikdy nikdo nepáchne, tak jaký problém by z toho mohl být? Pohodila jsem zavazadlo na zem a rozutekla se. Hned jsem však zpomalila, neboť všude byla neskutečná tma a já se musela orientovat pouze pomocí hmatu, jelikož jsem prostě nemohla nalézt zapínání světla. Možná tam ani nebylo.
Vešla jsem do jedněch dveří, světlo z otevřeného okna mě skoro oslepilo.
Na stole sedělo ono zvíře, šlechetné a tajemné jako vždy. Ladnými pohyby si omývala pravou packu. Ani mi nevěnovala pozornost. Upřela jsem své soustředění na osobu, která ležela zavinutá v přikrývkách na posteli. Byla to ona stará dáma.
"Tady jste." Zašvitořila jsem a přisedla si k ní. Bylo na ní vidět, že jí už mnoho času nezbývá.
"Tak jsi tady. Myslela jsem, že už nepřijdeš." Zachraplala. "Nenapadl mě nikdo jiný, komu bych mohla svěřit mé zlatíčko Chi." Vrhla pohled na svou šedou kočku. Ta mi konečně věnovala jedno zadívání. Měla jsem pocit, jakoby mi okamžitě proplula myslí. Co je to za divný pocit?
________________
Porísm si KOMENTÁŘE za které vám předem děkuji :3
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 saske8310 saske8310 | E-mail | 16. února 2013 v 7:46 | Reagovat

krasny diel.

2 hynyty sarah hynyty sarah | 16. února 2013 v 8:42 | Reagovat

Tešda na chvíli jsem si myslela že tam někdo umře ale fakt dobře promyšlený.Doufám že se ještě se Sasukem potká. :-D

3 Kacule Kacule | 16. února 2013 v 8:53 | Reagovat

Úchvatně napsané. Moc se těším na další díl.

4 Cherry Cherry | Web | 16. února 2013 v 10:02 | Reagovat

Wow, jak napínavé už se těším na další díl :-)

5 Katty Katty | 16. února 2013 v 13:04 | Reagovat

Sugoi !! Nádherné jsem zvědavá jak to bude dál x)

6 misaki misaki | 16. února 2013 v 13:17 | Reagovat

Ty jo...!! To je parádní díl... :-) už se těším na další

7 yuki-chan yuki-chan | 18. února 2013 v 10:36 | Reagovat

prekrasne

8 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 18. února 2013 v 21:09 | Reagovat

tak to je něco uff ani dýchat nemůžu jak jsem to četla na jeden nádech těším na příští díl :)

9 jelimán333 jelimán333 | 19. února 2013 v 21:45 | Reagovat

....fakt hezký... těším se na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama