Mine

24. února 2013 v 11:33 | Ufonek |  Jednorázovky


GaLe ^^













Nemohl uvěřit tomu, co právě dělali. Kde stáli. Byla tma, světla se začínala pomalu rozsvěcovat, ale jen velmi, velmi pomalu a on děkoval. Mohl se totiž dívat na její překrásnou tvář. Byla maličká, právě upírala svá očka na kapelu, vycházející před nimi. Ale on ty své nemohl odpoutat od ní. Dnes jí to moc slušelo. Když za ním přišla, aby s ní šel na koncert, nejdřív tomu nemohl uvěřit. Zrudnul a podíval se na plac. Byli tam čtyři lidé - bubeník, kytarista, který byl zároveň zpěvákem, ještě jeden bass kytarista a pianista. Spolu tyto nástroje vydávaly překrásnou hudbu.
"Jsem ráda, že jsem tady." Usmála se a vrhla oči na černovlasého chlapce, který stál vedle ní a jen po ní rádoby nenápadně házel očkem.
"Já taky." Vydal ze sebe a více se jí zavrtal do očí.
"No vidíš, a jak jsi nechtěl jít!" Zasmála se. Ruměnec se mu nahnal do tváře. Nevěděl, proč ho neustále její maličkost přivádí do rozpaků. To kdyby řekl, pěkně by kecal, věděl už dlouhou dobu, co k ní cítí. Bezmezně ji miloval. Pokaždé posmutněl, když si vzpomněl na to, jak se poprvé setkali. Nejdřív ji zbil a pak přitloukl i s jejími společníky ke stromu. Za to se nenáviděl. Ale jak mohl vědět, že by k ní pocítil něco takového? Nebyla nijak silná, malinká, modré vlasy lemovaly její bezchybnou tvář a dívala se hnědým pohledem. Potřebovala neustále chránit. Ale to mu nevadilo, byl rád, když jí mohl ochraňovat. Byla pro něj jako stvořená. Ale byl to i on pro ni? Toť otázka. Nenáviděl dva chlapce, kteří jí doprovázeli celý život. Jet a Droy. Ty dva měla ráda, často se s nimi vydávala na dlouhé procházky. A to ho neskutečně štvalo. Zároveň ho hřálo na srdci, že často dávala přednost jemu před těma dvěma. Ale zároveň ho spaloval ještě jiný cit. Nebylo to nic jiného než žárlivost, žárlil na ně, že s ní můžou trávit tolik času. Co by on za to dal. Byl by tak šťastný. Tak rád. Jenomže, co kdyby s tím nesouhlasila? Nemohl ji do ničeho takového nutit. Povzdychnul si a znovu se zadíval na pódium. Hudba řvala, celé jeviště bubnovalo nadšením a on, chudák, ani nevěděl, jakou hudbu hrají. Doufal jen, že to nebudou žádné nic neříkající texty a že budou zpívat o něčem. Neměl ani odvahu zauvažovat, co by udělal, kdyby se mu to nelíbilo. Asi by jen dělal to co vždy - sledoval ji.

This is not really me
You're an angel not asking who I am
You understand
That is not really you
You look at me as if I'm something more
Well dream on.

Zpěvák se sebe vydával první slova. Musel se určitě snažit, protože už po první sloce mu z čela vyrašila kapka potu. Nedával mu to za vinu, sám znal takové chvíle. Jenže na rozdíl od zpěváka, jeho zpěv se nikomu nelíbil. Kdežto tady tomu začali tleskat do rytmu hned. Málem ho porazilo na kolena, když si uvědomil, co ta slova znamenají. Dávala mu tak nějak sílu, ale zároveň se musel zamyslet nad věcmi, jaké skutečně byly. Sevřel ruku v pěst.
Co kdyby tu pro něj nebyla? Jak by zvládal svět? Kdo by se o ni staral? Co by dělal on? A co ona?
Všechny tyhle otázky byly směřovány na jeho nejbližší osobu, která momentálně stála po jeho boku a vždy mu nějakým způsobem pomohla, i kdyby o tom třeba nevěděla. Usmál se. Díky ní je teď tady a je, kým je.
Neustále ji pozoroval, to, jak otevírala její měkké rty a pohupovala se do rytmu hudby. To ho fascinovalo. Ona ho fascinovala. Lesk jejích očí byl nenahraditelný. Vždy, když se na něj podívala, v jejích očích byly vidět neposedné jiskřičky. Nikdy nechtěl, aby vyhasly. Proto skočil před každý útok, který byl mířen na její maličkou osobu.
Maličká osoba možná, zato s velkým srdcem, které za tak krátkou dobu stačil poznat. Znovu se z jeho spálených rtů vydal povzdech. Jen takový tichý. No, i kdyby byl hlasitější, nejspíš by nebyl slyšet, hukot byl nepřemožitelný. Jeho sluch byl citlivý, ale ne tolik.

Welcome to my life
You see it is not easy
But I'm doing all right
Welcome to my dream
It's the only one who needs me
And stays right by my side.

Cítil z té písně jakousi procítěnou auru, už chápal, proč se to modrovlásce tak líbí. Je v tom cit. Je v tom procítění. Zpívají o něčem. Za to byl velmi rád. Neposlouchá s prominutím nějaké sračky. Pro sebe se usmál. Věděl, že by si nikdy nevybrala něco, co by bylo bez limitu a bez hodnosti.
Začínala ho brnět pravá ruka, to byla ta, která byla natočená k ní. Měl takovou neskonalou chuť jí chytnout za tu její… drobnou a nezjizvenou. Na rozdíl od něj. Podíval se na svou ruku. Jizvy ji lemovaly. Ale mu to nevadilo, je jedno kolik utrpí ran, dokud bude moci pohlédnout do tváře jeho nejmilejší.
"Levy." Zašeptal. Ani neměl naději, že by ho mohla slyšet, ale uviděl, jak sebou nepatrně trhla. Nic jí však nevyrušilo z koncentrace na zpěváka.
"Levy." Řekl už trochu hlasitěji. To už ho musela slyšet. A opravdu. Otočila na něj svou alabastrovou tvář a zvedla jedno ze svých kaštanových obočí.
"Hmmm? Děje se něco?" Přistoupila k němu blíž. Teď si nemohl dovolit zrudnout. Jenom se k ní sehnul. Orientoval se podle lesku jejích očí.
"M-mohla bys jít prosím tě se mnou? Chtěl bych ti něco říct." Už to v sobě nemohl dál držet, musel jednat správně. V té chvíli mu nedošlo, co to může mít za následky. Chtěl jí jen držet v náručí a obdarovávat ji letmými polibky. Nic důležitějšího na zemi momentálně pro něj nebylo.
"Dobře." Nenápadně se vytratili a tím i ztratily blízké místo ve čtvrté řadě. Ale to Levy zdaleka netrápilo. Chtěla jen následovat Gajeela. Držel ji za paži a táhl k východu.
Nevěděla, co má na srdci, co by ho, jakožto drakobijce s nepřekonatelnou vůlí mohlo trápit. Nikdy jí nenapadlo, že by ji mohl mít rád.

Welcome to my wonderland
It'll take time to find out where we stand
In all this mess
There was the first day for me too
And I had no guide and I was lost like you
I still am.

Slyšeli ještě, ale už jen tak jako kulisu, když stáli před kovovými dveřmi. Bylo tu i trochu světla.
"Co se děje?" Zeptala se ho a zavrtala se do jeho rudě žhnoucích očí. Teď musel vytrvat.
"Možná to nebudeš akceptovat, ale byl bych radši, kdyby ano. Cítím to už dlouhou dobu a už to prostě nemůžu držet pod pokličkou." Začal. Dýchal přerývavě, i když se snažil, aby byl jeho dech vytrvalý a hluboký. Moc mu to nešlo. Stále tam jenom tak stála a vyčkávala, co z něj vypadne dále. Nevypadal, že by se měl k nějakému srdceryvnému proslovu, který si dřív plánoval. Chtěl jí vylíčit jeho dosavadní pocity co nejlépe, tak, aby pochopila, proč se o ni neustále tak staral a proč na ní vrhal co raz častěji své pohledy. Proč se neustále hádal s Jetem a Droyem. Proč to všechno dělal.
Nenáviděl, když na něj křičela. Ale mnohem víc než tohle nenáviděl bezmoc a to, že je na něj Levy smutná, kvůli němu. To vše pro něj bylo strašně bolestivé. Neměl se k proslovu, to daleko ne.
"Miluju tě, Levy." Objal ji, tuze. Vykulila oči a marně se snažila vybavit si tóny její nejoblíbenější písně od dané skupiny. Ale nešlo to. V hlavě měla jako vygumováno, nemohla myslet na nic jiného, než na tahle slova, která jí právě řekl. S nikým ještě neměla žádný vztah. S nikým se ještě necítila jako s ním. Neměla ráda, když jí ochraňoval. Vždy se totiž musela tolik bát. Zároveň jí to však velice lichotilo.
"Řekni něco… mám rád tvůj hlas... To on mi vždy dodával sílu." Vzpomínal, jak za ním křičela, aby neumíral. Aby se udržel. A on to dokázal.
"Já nevím, co mám říct." Sklonila hlavu, když ji pomalu pouštěl. Trošku posmutněl. Nedokázala popsat své city k němu. Věděla, že to už dávno nebylo kamarádství, co to přerostlo, ale taky nevěděla, jestli je to láska.
"Miluj mě, prosím." S tím se sehnul k její tváři, kterou uchopil do obou promrzlých a dlouhodobě studených dlaní a přitiskl své horoucí rty na její. Tohle už toužil dávno udělat. Ale pořád se mu tak nějak nenaskýtala odvaha. Až teď.
"Nechci být sám. Ale kdyby ano, chci být s tebou za dobře." Mluvil, když si tiskl její hlavu na svá prsa. Líbal jí do vlasů a vůbec všude, kde jeho neposedné rty dosáhly. Ona stále nic neříkala. Byla až příliš zaskočená jeho city.
Vždyť on byl ten, který se jen neustále staral o boje a o práci. Nikdy jí nenapadlo, že by zrovna on mohl něco cítit k ní. Bylo to tak… nečekané. Vždy jí říkal prcku či knihomolko. Musela ho dlouho přemlouvat, než konečně svolil, že s ní půjde na nějaký blbý koncert. Ano, tak to nazval, blbý koncert. Ale pro ni to něco znamenalo. Chtěla tuhle skupinu už dlouho vidět. Myslí si, že pro něj to nic nebylo.
A najednou se z té jeho tvrdé slupky vykoukne taková milá duše, která by pro ni snad skočila do ohně. Byla zmatená, hodně zmatená.
"Víš, opravdu nikdy mě nenapadlo, že bych k tobě něco cítil." Slzy se mu zaleskly v očích. Ovšem nedovolil, aby mu sklouzly z tváře.
"Ale cítíš…" Vydechla ohromeně a dala si ruku na srdce. Zhluboka se nadechla. A vydechla.
"Co to se mnou děláš… Gajeele." Nevěděla totiž, jak mu má odpovědět. Její srdce plesalo, ale v koutku duše tu byla i malá zášť, která ho nenáviděla za to, co jí kdysi udělal. Věděla, že to bylo už dávno a za tu dobu si stačil vydobit lepší pověst a u ní si šplhnout na první místo, ale pořád to tam bylo, pořád se ozývaly staré rány.
"Možná mě nepřijmeš. Ale je to pro mě důležité a byl bych rád, kdybys mi odpověděla." Odstoupil od ní jeden krok, nevydržel u ní stát tak blízko a nemoct se jí dotýkat. Bylo to pro něj bolestivé.
Nelíbil se jí snad? Věděl, že jeho piercingy v nose, na bradě, na uších a místo obočí byli trochu zavádějící, ale přece jenom, ve svém nitru nebyl tak hrozný, nebo ano?
"Já vím, a snažím se, ale… dej mi trochu času." Celý se klepal. Nemohl uvěřit tomu, že to vážně vypustil z úst. Že jí pověděl o svých dlouho zatajovaných citech.
Neustále nad ním musela přemýšlet. Ta maličká zášť, co ovládala kousek jejího srdce, a nebo osmdesáti procentní láska? Bylo to těžké, tak těžké… až tomu nemohla skoro uvěřit. Ale bylo tomu tak.
"Víš, jsi vlastně roztomilý, když se červenáš. A nemysli si, že jsem si toho nevšimla." Usmála se, aby odlehčila situaci. Ale popravdě Gajeelovi svým chováním ještě přitížila. Tak sladký…Pomyslel si o jejím úsměvu a přiložil si ruku před ústa. Znovu zčervenal jako právě zapadající slunce. Mohl by soutěžit i s rudým rajčetem.
"Levy…" Zašeptal znovu a upřel své zraky do země.
"Přistup blíže a obejmi mě, prosím…" Nevěděla, co má dělat, a tak se rozhodla pro toto. Byl sice zaskočen jejím přáním, ale nemohl jí nevyhovět.
Proč mě jeho ruce najednou objímají tak něžně? Mám pocit, jako bych toho člověka ani nepoznala. Je to opravdu ten Gajeel, kterého znám? Ten, který se věčně žene za prací a mě s sebou bere jen z nějakého nepopsatelného důvodu? A nestřílí si tu jen ze mě? Ne, to není možné, jinak by se nechoval tak jak se chová. Co mám dělat? Neměla odpovědi na otázky, věděla, že musí nechat rozhodnout své vlastní srdce. Ale vše pro ni bylo tak zmatené. Ale musela se vzchopit a donutit se. Měl položenou hlavu na jejím rameni. Nechápala, jak mohl být tak veliký. Řekl, že jí udělá větší, tak kde je ta výška?
"Nemyslel jsem to tak, že bych tě zvětšil, ale že udělám větším tvého ducha, a to se mi myslím… povedlo." Jakoby jí snad četl myšlenky. Zhrozila se. Jak propojeni oni jsou?
"Gajeele… Motáš mi hlavu čím dál tím víc." Už se rozhodla. Už stejně nebylo cesty zpět, věděla, že se do něj dávno zamilovala. Láska, která teď prostupovala celé její tělo.
"Taky tě miluju… sváděla jsem vnitřní boj, ale tohle jednoznačně vyhrálo." Slza jí sklouzla po hedvábné tváři. I když tu byli hlavně kvůli kapele, tohle převyšovalo daleko víc její pocity z kapely. A to byla láska k Gajeelovi. Ještě jednou uchopil její tvář a dlouze, něžně ji políbil.
___________________________
Hodně jsem přemýšlela, jestli to sem mám dát. Ale zhodnotila jsem, že tím některé možná potěším. Tak... Neočekávám moc komentářů, ale kdyby si to přece jenom někdo přečetl, jak to zhodnotíte? ~
Sloky jsou z písně Welcome to my life - Sunrise Avenue
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yuki-chan yuki-chan | 24. února 2013 v 14:15 | Reagovat

tak to bylo naprosto jedinečně uchvatne a nadherne :D

2 Kacule Kacule | 24. února 2013 v 18:33 | Reagovat

Krásně napsané. Mám tenhle pár ráda. Budeš psát i najiné páry? např. Gray-Juuvia,Gerard-Erza, Natsu-Lisana.

3 Tarei Tarei | Web | 24. února 2013 v 19:31 | Reagovat

[2]: Těžko říct :D ale tak můžu to zkusit že ^^

4 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 25. února 2013 v 21:39 | Reagovat

juhuuuuuuuu dobrýýýýýýýýý

5 BB20 BB20 | 25. února 2013 v 22:06 | Reagovat

Pěkné! :-)

6 Stanush Stanush | Web | 27. února 2013 v 20:01 | Reagovat

ooooch... toto bolo strašne zlatučkééééééééé *3* :-D

7 Cherry Cherry | Web | 1. března 2013 v 22:52 | Reagovat

To bylo ohromné.Musím se přiznat já teď ujížďím na Fairy Tail ,ale doslova a sleduju to už od 1.Dílu.Zatím jsem se dostala k 51.Dílu ,to není nic.Nevím který díl byl ,jak Gajeel vzal Levy na misi sebou?Nikdo to totiž neví.Mě to hrozně zajímá :D.To jsem trochu ujela ,ale ta povídka byla vážně ohromná.Nechápu proč jsem to odkládala? (Čučela jsem na Fairy Tail :D)...Pěkné :-)

8 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 5. března 2013 v 13:57 | Reagovat

Dokonalý pár :3

9 lola lola | 7. ledna 2014 v 19:43 | Reagovat

Super já miluju Nalu, ale Gale je u mě na 2. místě ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama