Březen 2013

Smaragdový vějíř 7

31. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Zelenoočka se odplížila k futonu, padla na kolena a zobořila obličej do matrace. Nevadilo jí, že je nahá nebo mokrá, prostě byla příšerně utahaná. Se Sasukem strávila asi hodinu v koupelně. A věru, nekoupali se. Jenom. Trošku i litovala, že se na něj tak vrhla, protože ho parádně nažhavila a zítra určitě nebude moct chodit. Navíc jí přijdou informace o nedávné bitvě a jí se krátí čas, kdy má podat osudné info. Jestli jsou japonci tak hrdí, že by nepodepsali kapitulaci. Ale zpátky k jejich vášnivé eskapádě, růžovláska neřešila, že je čas oběda. Sasuke vydržel s přestávkami čtyři kola. Čtyři. Ví, že je voják, ale že má až takovou fyzičku...zabralo jí asi pět sekund, než po dopadu do postele usnula.

Smaragdový vějíř 6

27. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Vrácení z horkých pramenů leccos změnilo. Sasuke začal být k Sakuře mnohem podezíravější než dřív, ale pořád to byla jeho Sakura, takže se o ni musel starat a to ne že by nechtěl. Stále bezmezně toužil po jejím těle, po jejích očí, po jejích dotecích, po ní celé. Ale bohužel, někdy člověk musí být odloučen od toho, co ho činí šťastným a musí dělat své povinnosti. Ostatně, bez nich by asi nebyl generálem.

"Musím do další bitvy." Oznámil jí u snídaně. Sakura jen na chvilku vytřeštila oči, než se vrátila do své normální vyrovnanosti. Vstala, lehký kimono se vlnilo podle jejích pohybů a došla s doprovodem klapavých zvuků až k Sasukemu.

Smaragdový vějíř 5

26. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř

Den po Sasukeho boku Sakuře utíkal. Vůbec jí nevadilo, že s ním musí trávit tolik času, ba naopak. Měla ráda jeho společnost na úrovni, jeho vtipy, i když občas to byly jen sarkastické poznámky. K ní se choval vždy mile, i když přišel po těžkém dni. Sakura se cítila… že je potřebná. Tedy, ne že by předtím nebyla, ale teď to byl docela jiný pocit.

"Dnes bychom mohli jít do horkých pramenů, mám den volna…" Předhodil černovlasý u snídaně, když mu právě černovláska dolévala čaj. Přesměrovala své oči od horké konvice na Sasukeho. Nejprve dolila a položila nádobu, než se znovu usadila a rozhodla se mu odpovědět. Černooký na ni mezitím se zájmem zíral.
"Ráda." Znovu vykouzlila ten svůj úsměv, který Sasukemu připadal naprosto neodolatelný. Sasuke jí úsměv oplatil a poté již mlčky, s občas vyměněnými kradmými pohledy, dojedli svou snídani.

Jakmile tak udělali a již bylo vše umyto a uklizeno, Sakura se vydala do svého pokoje, který jí tu Sasuke v jeho obrovském domě přidělil. Nejdříve jí nabízel jiný, větší a prostornější, ale Sakura ho odbila s tím, že nikdy nepotřebovala mnoho prostoru. Sbalila si všechny potřebné věci do jedné tašky, kterou jí stejně vzal Sasuke jakožto pravý gentleman a mohlo se vyrazit.
Pomalu se procházeli ulicemi, kde se člověk málem ani nezastavil, jedinou výjimkou byly Sakuřiny oči. Vždy, když kolem ní někdo prošel a ona na něj vrhla jeden ze svých dobře vytrénovaných pohledů, musel se zastavit. Vždy, když se to stalo, Sasuke dal nějak najevo, že ona je jenom jeho…

Zlodějka duší 6

23. března 2013 v 21:54 | Ufonek |  Zlodějka duší
Když dojedla, zvedla se a převlékla. Bylo to zvláštní, nevybírat si přesně takové oblečení, které chtěla. Měla jen nějakou černou tuniku, která se převazovala u pasu, bílé kalhoty s modrým lemováním a černé, úzké boty. Nebylo jí to přesně na míru, ale co s tím teď mohla dělat.
"Jsi připravená?" Někdo vtrhnul do dveří a nebyl to nikdo jiný než černovlásek sám. Sakura se ještě trošku upravovala, ale v závěru ano…

Smaragdový vějíř 4

22. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Večer se pomalu chýlil ke konci a voják v zelené uniformě pospíchal už méně zaplněnými ulicemi. Všichni už by raději byli doma, jen okije byly stále v provozu. Doufal v to, že tam jeho zelenooká princezna stále bude.
Divže nevyrazil závěs, jak moc už si ji přál spatřit. Byla od něj jen kousek a zrovna nesla tácek s horkým nápojem. Jen ho přelétla očima a pokračovala. Uložila tác na své místo a sedla si k jednomu muži. Černovlásek se k nim tak říkaje nenápadně přiškvařil. I když to moc nenápadné nebylo.
"Sakuro." Řekl tak, aby to slyšela, ale nepodíval se na ni. Otočila se k němu.
"Sasuke." Poklonila se mu a on jí krátkou poklonu opětoval.

Smaragdový vějíř 3

20. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Neustále si v hlavě přehrával její reakci. Jak přesně popsala jeho boj. Překvapilo ho to. Jak může mít gejša, které se do rukou dostanou jen japonské noviny, které vypichují pouze pozitiva a neúspěchy si nechávají pro sebe, takový přehled. Ona není obyčejná, to už vyčetl z jejích očí, ale tohle bylo vyloženě...divné.

Oslovil dívku v purpurovém kimonu po své levici s požadavkem, aby mu přivedla majitelku okiji. Měl spoustu otázek, nad kterými se rozhodl už nespekulovat a zeptat se rovnou, přímo. U zdroje.

Zlodějka duší 5

17. března 2013 v 6:02 | Ufonek |  Zlodějka duší
Tiše polkla s očima zabodnutýma do těch jeho. Nesměla dovolit, aby ji někdo takový vyvedl z míry, musela být silná, potlačila rudnutí a jedním pohybem ze sebe svlékla oblečení, které se po jejích útlých nohou sesunulo až na podlahu. Viděla, jak ji zkoumavě přelétl. Už její tělo vidělo tolik zkoumavých očí, ale žádné nebyly jako jeho. Houpavě došla až k němu a vzala si z tácku malý hnědý kamínek. Přiložila si jej do mezerky mezi ňadry a dvakrát se nadechla, poté se kolem ní utvořily kotouče barvy kaštanu a černovlásek mohl vidět, jak se duše zarývá do jejího těla. Když vše utichlo a světla zhasla, nahradilo je pouze přirozené světlo z malého okýnka, znovu se oblékla a pohlédla na něj.
"Je trošku hořčí než lidská duše." Zamumlala jakoby k sobě, černoočko však zareagoval. Znovu si zalezla do postele.
"To máš pravdu." Přikývl. "Chvíli mi trvalo, než jsem si na tu chuť zvykl, ale v závěru jsou dobré a zároveň zvířat na světě je mnohem více než lidí." Růžovláska se na vteřinku zamyslela, zda-li se dá duše vytáhnout i z mravence, ale stejně, jak udělá to, aby se do něj zvíře zamilovalo? Dodávalo mu to jakousi tajemnost.

Smaragdový vějíř 2

16. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Od zábavy v okiji uběhla už celá noc, byla nádherná, hvězdy jasně zářily na nebi a měsíc jasně zářil svou oslnivostí. Jenže lidé už skoro ani nemají čas pozastavovat se nad takovými maličkostmi, ani kdyby jim měla vytesat úsměv na tváři.

Černovlasý muž se procházel rozjasněnými ulicemi a hledal jeden jediný dům. Chtěl jí to říct. Přece jen, co kdyby ho zabili a ona by ani nevěděla proč. Neměl tušení, zda-li se o něj ta zelenooká dívka zajímá tak, jako on o ni. Lidé kolem něj běhali a míjeli ho - někteří, hlavně ženy a dívky, se pozastavovali, aby si ho pořádně prohlédli, stejně neměli šanci, nikdo jiný než černovlasá gejša ho nezajímal.

Smaragdový vějíř 1

13. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
V ulicích vládl strach, nejistota, to vše pod pokličkou a zahaleno do metrů hedvábí, posypáno pozlátkem...Byla tu však i místa, kde člověk mohl nalézt spásu a nějakým způsobem se odreagovat v této děsivé době. Města obydlená lidmi s teplými plápolajícími ohni dodávají pocit domova.
Domy lehce zdobené napovídaly, že za nimi se jistě budou skrývat velmi zábavné společnice. Bylo to zvláštní a přece jen se oči upoutávaly dost často.
Muž v lehké zelené uniformě do jednoho takového zrovna vešel. Sebevědomým pohledem se prodíral přes veškeré pohledy ostatních. I když se na něj usmívali ze všech stran, on se byť jen jedinkrát neusmál. Někoho hledal.

Zlodějka duší 4

12. března 2013 v 14:14 | Ufonek |  Zlodějka duší
Den opět uběhl jako voda. Její doba lovení je noc. Tam se cítí jistější a dokáže se pohybovat jako kočka. Její oči tak dokonce i září.
Nevěděla, co ji dnes potká, ale cítila takové nepříjemné tiky v prstech na nohou. To mívala vždy před něčím velkým. Možná se jenom těším na další duši. Pokrčila rameny a nechala to být.

č. 34 - Uchiha brothers

12. března 2013 v 13:05 | Ufonek |  Skříň
Tak, nový design, doufám, že s ním budete spokojeni, dnes ještě asi přidám nějakou povídku :) Jak se vám líbí?

Zlodějka duší 3

9. března 2013 v 1:34 | Ufonek |  Zlodějka duší
Neustále ji propaloval pohledem, který jasně říkal, kdo je tu pánem. Na okamžik se nechala zmást, ale hned poté, co si to uvědomila, nastavila si svůj obvyklý sebevědomý pohled a oplatila mu to. Ovšem on nehnul ani brvou, jen se stále tak tajemně usmíval. Stála tam, uprostřed davu, který měl svá rozvášněná těla hluboko v rytmu, čekaje jestli on vykročí jako první. Nic neudělal, opíral se svými vypracovanými pažemi o rám dveří a jakoby jeho pohled říkal Nezajímáš mě, ale měla bys jít sem. Byla zmatená. Uvažovala, zda-li k němu má opravdu jít. A pak si vzpomněla, proč sem dnes večer dorazila. Aby získala jeho srdce i duši. Aby ho omámila, když to včera nevyšlo. A tak nahodila lhostejné oči, převrátila je v sloup a pomalu, znuděně došla až k němu. To byl její plán.

Smaragdový vějíř - recenze

6. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Krutost, boje, násilí. Neúcta a beznaděj. To jsou jen některé ze slov, která dokáží přesně vystihnout válku. Druhou světovou válku, do které je zapleteno i Japonsko. Ostrovní říše s hlubokou historií. Není to však tak, že by v celé zemi zavládla temnota. V jednom městě, v bájném Kjótu, se lidé ještě dokáží bavit. Díky ženám, které však nejsou kurtizány, ale pouze společnice. Připomínají dávnou honosnost Japonska a skládají čest historii své říše. Černé vlasy, bíle nalíčené tváře, krvavě rudé rty. Proč ale jedna dívka má oči svěže zelené?
Sasuke Uchiha je válečník s ostrou čepelí za pasem a čestný člen japonské armády. Lidé se po čas této kruté doby musí nějak uvolnit, on si jako každý voják zašel zlepšit náladu do domu gejš, užít si jejich kultivované společnosti a popovídat si s přáteli.

Dívka s očima zelenýma jako naleštěný smaragd ho ale zaujme víc, než by bylo běžné. Většina Japonců nemá rádo, když někdo vyčnívá z davu, Sasukeho ale takovéto věci či lidé přitahují. A tady začíná náš příběh…
____________________________________
Tak, nová spoluautorská povídka s Katou-chan, doufám, že se těšíte n.n Možná ještě změním úvodník, ale vážně jen možná :P :D
Prosím názory :3

Smaragdový vějíř - rozcestník

6. března 2013 v 2:59 | Ufonek |  Povídky + rozcestník
Smaragdový vějíř - společná povídka s Katou-chan

Zlodějka duší 2

4. března 2013 v 4:24 | Ufonek |  Zlodějka duší
Byli na sobě doslova natisknuti, nedali se jen tak odlepit. Ona si hlavu opírala o jeho vypracovanou hruď a občas její drobná ručka sklouzla až k jeho bokům. Vždy, když to udělala, zasyčel výhružně jako had a ona se v okamžiku stáhla.
Myslela si, že to bude spíš on, co ji bude ošahávat, ale zatím to bylo přesně naopak. Jeho ruce byly umístěny formálně na jejích zádech. Ani o píď níž. Povzdychla si. Už to nemohla vydržet, byl neuvěřitelně sexy. A tahle otázka ji pálila na jazyku už od té doby, co ho nijak nevyvedl z míry její mokrý výstřih s vystouplými bradavkami.

Zlodějka duší 1

1. března 2013 v 4:15 | Ufonek |  Zlodějka duší
Právě koukala do západu slunce. Vyčkávala, než sejde za obzor, aby se mohla vydat na dlouhou cestu do města, kde obvykle lovila své kořisti. Ne, že by snad byla nějaké dravé zvíře. Jen žena. Ovšem ne tak ledajaká. Byla oděná do bílé tuniky a tříčtvrtečních kalhot. Nebyla potrhaná, právě naopak, byla čistá a opečovávaná, dobře zbavená všeho prachu.
Oči jí zajiskřily, když se kotouč doplazil až na konec své obvyklé trasy a stíny se prodloužily. Tmavě purpurová stále zdobila večerní oblohu.