Den po Sasukeho boku Sakuře utíkal. Vůbec jí nevadilo, že s ním musí trávit tolik času, ba naopak. Měla ráda jeho společnost na úrovni, jeho vtipy, i když občas to byly jen sarkastické poznámky. K ní se choval vždy mile, i když přišel po těžkém dni. Sakura se cítila… že je potřebná. Tedy, ne že by předtím nebyla, ale teď to byl docela jiný pocit."Dnes bychom mohli jít do horkých pramenů, mám den volna…" Předhodil černovlasý u snídaně, když mu právě černovláska dolévala čaj. Přesměrovala své oči od horké konvice na Sasukeho. Nejprve dolila a položila nádobu, než se znovu usadila a rozhodla se mu odpovědět. Černooký na ni mezitím se zájmem zíral.
"Ráda." Znovu vykouzlila ten svůj úsměv, který Sasukemu připadal naprosto neodolatelný. Sasuke jí úsměv oplatil a poté již mlčky, s občas vyměněnými kradmými pohledy, dojedli svou snídani.
Jakmile tak udělali a již bylo vše umyto a uklizeno, Sakura se vydala do svého pokoje, který jí tu Sasuke v jeho obrovském domě přidělil. Nejdříve jí nabízel jiný, větší a prostornější, ale Sakura ho odbila s tím, že nikdy nepotřebovala mnoho prostoru. Sbalila si všechny potřebné věci do jedné tašky, kterou jí stejně vzal Sasuke jakožto pravý gentleman a mohlo se vyrazit.
Pomalu se procházeli ulicemi, kde se člověk málem ani nezastavil, jedinou výjimkou byly Sakuřiny oči. Vždy, když kolem ní někdo prošel a ona na něj vrhla jeden ze svých dobře vytrénovaných pohledů, musel se zastavit. Vždy, když se to stalo, Sasuke dal nějak najevo, že ona je jenom jeho…
Zelenoočka se však záměrně otáčela jenom za lidmi, co měli vojenskou uniformu a bohatou sbírku medailí. Držela se vedle Sasukeho a vlasy si schovávala pod světle zelený, ornamenty zdobený, slunečník. Po jejich nedávné noci se jí ještě pořád nepodařilo dát je dopořádku. Nebyla sama schopna vytvořit si složitý účes a za kadeřníkem pro gejši se jí nechtělo. Vždycky ji vytváření účesů bolelo, tahání za vlasy a uhlazování ještě horkým voskem. Inu, byla ráda, že Sasuke na onom upraveném účesu netrvá. Že ho její vlasy nezajímají a uchvátily ho jen ze zelené, nadpozemské oči.
Sasuke zaplatil na recepci pro oba jeden horký pramen a taky pokoj, kde si mohli odložit své věci. Sakura se začala soukat ze svého kimona a Sasuke se taky vysvlékl z uniformy, zahalil se jen ručníkem na intimních partiích.
"Přijď, až budeš hotová." pobídl ji, i když by nejraději v pokoji zůstal a kochal se pohledem na její obnažené tělo. Měl hrozně rád ruměnec na jejích tvářích, které již už dva dny nebyly potřené bílou barvou. On ji nenutil k tomu se líčit a ani ona se k tomu nijak neměla. Zamiloval si barvu a hebkost její kůže.
Do horké lázně vstoupili nazí, neměli se před kým skrývat. Sakura pořád ještě měla se svou nahotou před mužem, který ji donutil křičet slastí a viděl z ní prakticky všechno, problém. Nebyla na takovéto věci zvyklá. Nevěděla, jak je možné, že ty věčně stydlivé gejši bez problému vlezou do vody s nahými muži. Uvažovala, jestli je to vůbec normální. Teď je ale Sasuke její patron a ona musí dělat, co se mu zlíbí. A právě si přál držet její tělo v náručí.
"Nemáš hlad?" zašeptal ji do ucha, protože ji měl posazenou na klíně zády ke své hrudi a objímal ji kolem boků. O nic se nesnažil, o žádné intimnější dotyky. Jí to vyhovovalo.
"Trošku i ano." přiznala se. Nevěděla ale, jestli to jídlo bude muset přinést ona.
"Tak tady na mě počkej, já něco donesu." Nadzvedl ji, aby zpod jejího těla vyklouzl a popadl ručník, co byl položený na skále. Hned jak se vynořil z vody, zakryl si intimní partie, i když Sakura opět zčervenala. On se spokojeně usmál. "Budu zpátky hned, jak to bude možné." V jejich pokoji si přes sebe hodil předpřipravený župan a odešel.
Sakura místo toho, aby se plně uvolnila a ponořila se do vody, prudce vstala. Ani se neobtěžovala tím, zahalit se, vždyť ji stejně nikdo nevidí. Rychle utíkala ke své brašně, kterou si záměrně z domu vzala. Vytáhla z ní speciální šampon, tubu jakési černé barvy, štětec a zrcadlo. Rychle se vrátila zpátky do koupele a vyhledala odtok vody vytesaný do kamene. Ponořila se pod vodu.
Černá barva se začala pomalu, ale jistě vymývat, místo černi se objevila jemná růžová. Znovu se vynořila, aby si setřela barvu z tváře, načež se znovu ponořila.
"Sakuro?" Zeptal se s úlekem, divže mu tác nespadl na zem. Předstoupil před ni. Už neměla šanci schovat veškeré náčiní, bylo by to stejně k ničemu. Růžová barva už byla více než z poloviny odkrytá, jen sklopila oči, nechtěla, aby se to dozvěděl.
"Tvoje vlasy… co to má znamenat?" Věděla, že by se to někdy dovtípil, ale ne tak brzo. Ne teď. Proklínala sama sebe a jen hleděla do vody. Neměla odvahu na něj pohlédnout byť jen koutkem oka.
"Já… tohle je henna…" Koktala.
"Ale, proč? Jak? Co?" Nechal jídlo jídlem a prostě si za ní vlezl do vody. Pohladil jí po ramenou, byl naštvaný, ale více než to mu dělalo potíže vidět její nádhernou a teď bohužel ztrápenou tvář.
"Víš, je tu něco, co jsem ti zatajovala. Hrozně mě to mrzí…" Sklopila hlavu, ale Sasuke jí ji znovu dvěmi prsty pozvedl.
"Tak mi ho řekni." Poručil. Už to nebyl tak milý Sasuke, jako vždy býval. Potřeboval, chtěl se o ní dozvědět co nejvíce, chce ji znát, ale když se stalo tohle, má pocit jako kdyby mu celý ten život, který strávil se Sakurou jen lhali.
"Když jsem byla malá…." Povzdychla si. "Měla jsem těžký úraz hlavy a po probuzení jsem si nic nepamatovala. Díky lidem, kteří mě zřejmě politovali, jsem se stala gejšou. Odvedli mě do domu gejš, kde se o mě matka začala starat a taky mi začala barvit vlasy, abych tolik nevyčnívala z davu. Moje vlasy by poutaly více než dost pozornosti." Byla smutná, že mu to musí říkat takhle. Ale moment to vyžadoval. Sasuke se na ni s citem podíval, zahleděl se do těch olivových očí, vždyť, bylo možné, aby mu lhaly? Přitáhl si ji k sobě blíž a tuze ji objal. Pohladil ji po vlasech.
"To jsem nevěděl…" Zašeptal jí do ouška a ona mu obmotala ruce okolo krku.
Vše mu bylo jedno. Nechal Sakuru, aby si vlasy znovu začernila, než se rozhodne, jestli by bylo lepší, aby si vlasy nechala přirozeně. Byl dobrý důvod, aby si je barvila, přece jen, co by tomu řekli lidé. Aby gejša měla růžové vlasy a zelené oči. To je už opravdu dost divné.
Doma nad tím začal více přemýšlet. Kdo ta Sakura vlastně je? Věděl, že není obyčejná, ale že by nebyla ani japonka? To s určitostí říct nemohl, i když byla pravda, že už dříve si všiml jejích trošku jiných rysů.
Ona už dávno spala, když si vzal do ruky časopis, co mu přinesl jeho kamarád z fronty. Prý pochází z Ameriky. Ze země, se kterou Japonsko po boku Německa vede válku A co se vojenského pakti zvaného ´osa´ týče, tito američané se zajímají nejvíce o jejich zemi vycházejícího slunce. Sasuke poprvé ten nemravný časopis otevřel. Jeho přítel říkal, že ho našel ve vybydleném táboře a že mu přijde tak zajímavý, že mu ho pučí. Hned na první stránce na Sasukeho vybafla nahá černobílá dívka. Převrátil očima, nezajímalo ho jiné tělo, než to Sakuřino. Zadíval se však ale pozorně na obličej té modelky. Měla stejně postavené oči jako Sakura, podobné rysy, jen vlasy se lišily, délka nosu a křivka úst. Podle něj nebylo pochyb o tom, že Sakura nemá s japonskými kořeny nic společného. Ocitla se tu náhodou. A její příběh, co mu dnes v horkých pramenech povyprávěla, se trošku vylučoval s informacemi, co mu podala majitelka okije. Tohle pro něj byla záhada, které se rozhodl přijít na kloub. O dívce, která ukradla jeho srdce, chce vědět opravdu všechno.
____________________________________________________
Tak co? Píšu s Katou-chan a doufáme, že se vám tato povídka líbí! :-) děkujeme za komentáře :)
Tak co? Píšu s Katou-chan a doufáme, že se vám tato povídka líbí! :-) děkujeme za komentáře :)


















Mne určite už sa teším na pokračovanie.