Vrácení z horkých pramenů leccos změnilo. Sasuke začal být k Sakuře mnohem podezíravější než dřív, ale pořád to byla jeho Sakura, takže se o ni musel starat a to ne že by nechtěl. Stále bezmezně toužil po jejím těle, po jejích očí, po jejích dotecích, po ní celé. Ale bohužel, někdy člověk musí být odloučen od toho, co ho činí šťastným a musí dělat své povinnosti. Ostatně, bez nich by asi nebyl generálem."Musím do další bitvy." Oznámil jí u snídaně. Sakura jen na chvilku vytřeštila oči, než se vrátila do své normální vyrovnanosti. Vstala, lehký kimono se vlnilo podle jejích pohybů a došla s doprovodem klapavých zvuků až k Sasukemu.
"Věřím, že to zvládneš." Dala mu pusu na čelo. Toto její gesto mu připadalo neuvěřitelně roztomilé, nevydržel to a přitáhl si ji k sobě na klín. Vyhledal její rty a chtivě políbil. Její společnost mu byla neuvěřitelně příjemná. Už se nemusel bát, že když přijde domů, bude na něj čekat jen futon a pár skleniček vína. Bude na něj čekat nádherná žena, která mu splní přání. A proto se musí vrátit z bitvy, musí ji vyhrát, kvůli ní. Zabořil hlavu do jejích prsou, ne schválně, jak to dělají nějací úchylové, ale tak, aby mohl poslouchat tlukot jejího srdce, který mu momentálně zněl jako rajská hudba.
Hrozně ji mrzelo, že on musí odejít. Nedokázala si představit dům bez něj, nechtěla usínat bez jeho těla položeného vedle ní. Už nemusela spávat na podhlavníku, nevyžadoval od ní speciální účesy. Navíc jí i řekl, že se mu na ní více líbí růžová barva vlasů. Koupil jí drahou paruku z drahých lidských vlasů, aby si měla co nasadit, když půjde ven. Obočí barvila černým uhlem, to dělávají i gejši při líčení. Pomohla mu zabalit věci a doprovodila ho k autu, které ho má odvést do hlavního města Tokia. Oblékla si slavnostní zelené kimono a nenalíčenou tvář ukrývala za smaragdovým vějířem.
"Dávej na sebe pozor." políbila ho na ústa, když nastupoval do přepravního, vojensky zeleného, zabláceného auta. On obtočil ruce kolem jejího pasu a ještě chvilku tak stáli ve společném objetí, nevnímajíc zvědavé pohledy Sasukeho spolubojovníků.
"Hej Sasuke, to sis našel pěknou květinku." zasmál se jeden, ten, co černovláskovi vypůjčil hambatý časopis v domnění, že svobodnému muži udělá radost. Netušil, že doma chová takový skvost.
"Hej Sasuke, to sis našel pěknou květinku." zasmál se jeden, ten, co černovláskovi vypůjčil hambatý časopis v domnění, že svobodnému muži udělá radost. Netušil, že doma chová takový skvost.
"Má nádherné oči." Ozval se druhý. Sakura jejich chování nechápala. Japonci jsou přeci ke gejšám zdvořilí. Tihle očividně navštěvovali spíš vykřičenou čtvrť, než opravdové okiji. Nechápala, jak se s nimi Sasuke může přátelit.
"Je mi povědomá..." Promluvil poslední, co seděl ve vozu a zaujatě se na růžovlásku koukal. Ona na něj obrátila pohled a zhrozila se. Ano, i ona toho muže zná. Doufala jen, že on si ji přesně nepamatuje. "Ale ne, asi ji vážně neznám. Má jiné vlasy." zkonstatoval voják nakonec a zabral se do rozhovoru s kamarády. Sasuke se od zelenoočky odpojil a hodil na ni pochybovačný pohled. Teď to však neměl čas řešit. Věnoval jí opravdu poslední políbení a zašeptal do ucha.
"I ty si dávej pozor." načež nastoupil a auto zmizelo Sakuře z dohledu. Sklopila hlavu, roztáhla slunečník a ve dřevácích se vydala zpět do domu. Již prázdného.
Teď si mohla dělat, co chtěla, v jeho domě, nechal jí tu peníze. Kdyby byla nějaká intrikářka, sbalila by peníze a utekla, jen by se zaprášilo. Ale ona taková nebyla, byla vychována ke cti a zodpovědnosti. Navíc, měla nepříjemný pocit, že k Sasukemu cítí něco víc než by se mělo. Měla ho ráda. Ráda romanticky. I když matka vždy říkala, že gejši mají zakázáno milovat, bylo by jim to jen přítěží, Sakura cítila, že ji má Sasuke taky rád… Navíc je to její opatrovník, koupil si ji…
Pořád viděla před sebou ten jeho pohled, kdy někdo řekl, že je mu dost povědomá. Ten pohled… a přece jen musela stále dělat něco, co se jí už kvůli Sasukemu začalo pomalinku příčit. Ona nebyla jen tak obyčejná gejša. Měla jiný původ. Amerika. Město tisíců světel a barů. Pacholků i gentlemanů, života ale i bezdomovců. Její oči byly trošku zešikmené než u normálních bělochů, ale to jen proto, že jeden z jejích předků opravdu asiat byl.
Rozhodla se, že se vydá ven.
Ano, a právě díky svým rysům, vysokému dívčímu hlasu a neobvyklým očím dostala tuto práci. Práci u americké armády. Jako špionka. Byla pověřena tím, aby zjistila, jaká je osobnost japonského národa a jaká by se s nimi vedla rozhodující válka. Je totiž jasné, že pokud je ve válce Amerika, Hitler nemá šanci na výhru. Ona opravdu nechápala, jak se takoví milí lidé mohli spojit s tyranem. Jak můžou nasazovat životy na zlo, i když je jasné, že to špatně skončí. Přála si, aby tohle neviděla. Přála si, aby zde neprožila dva roky a neviděla tu krásu země vycházejícího slunce. Tu honosnost, bohatou historii. Všichni ji tu přijali jakoby nic, a ještě si její zvláštnosti vážili. Našla tu nový domov, Našla tu lásku. A to všechno má zradit?
Ještě chvilku se politovala, jaké to má těžké poslání. Raději by viděla japonce jako krvelačné bestie, ne zdvořilé gentlemany, jak je to nyní. Ji na tuto misi nasadili i pro to, že od své rodiny uměla japonsky a její pra pra babička byla gejša. Věřili, že když se Sakura dostane do přízně vojáků, bude moci získat něco málo z jejich strategie. Plán vyšel. Nacházela se v domě jednoho z generálů. Určitě má někde na policích svitky s bojovými plány, klidně i starými. Lidé v japonsku, zvlášť v Kjótu, si válku nijak zvlášť neuvědomovali. I Sasuke byl lehkovážný. Mezi jeho uniformami našla truhlu s dokumenty z poslední bitvy.
Okamžitě jimi začala listovat a nacházela pomalinku všechny potřebné informace na předání. Ano, byla s Amerikou v neustálém spojení. Jen přes vzkazy, které nechodily tak často, a přece to stačilo na popsání veškeré situace. Nikdy si neposílali krátké vzkazy, jako třeba rozumím to nebylo potřeba. Muselo se vždy po dlouhých a za krátkou dobu, aby to nebylo podezřelé. Sakura poslala správci americké armády svou novou adresu, na které má posílat rozkazy. Protože předtím je vždy zasílali na adresu okiji, ale teď už by to bylo hodně divné, kdyby se na tu adresu dostavil dopis o něčem, co kdyby našla matka, to by bylo vskutku velmi nebezpečné.
Ještě stále si prohlížela staré spisy, ale už nebyly tak obsáhlé, neboť byly potrhané a místy zničené či spálené. Pořád se tam ale dalo leccos vyčíst - třeba to, jak japonci postupují.
Všechno znovu pečlivě schovala a uklidila, doufala, že Sasuke se do té truhly dlouho nepodívá, něco by mu mohlo být divné, jaktože se to takto zpřeházelo? Sakura se snažila o stejnou posloupnost, ale nějak se do toho zaplantala. Byla sice dobře cvičená špionka, ale chybovat je lidské a ona ještě žádné nadpřirozené schopnosti nevedla.
Oblékla si kimono, nasadila paruku a trošku si tvář přetřela bělostí, jako když to dělala každý den. Ale nezamazávala se celá, nebylo to potřeba, teď už nemusí dělat společnost mnoha mužům, stačí, když bude věrná jednomu. Nejraději by se praštila za to, jak mu lže, jak se k němu chová. No, kostky však již byly vrženy. Nazula si dřeváky a vyklafala ven.
Chvíli trvalo, než se Sasuke vrátil. Sakura mezitím měla dost času promyslet si, proč se jí po něm tak neuvěřitelně stýská. Byla jako v jednom ohni když ho neměla u sebe. Všimla si, že po něm bezmezně toužila každou sekundou. Znovu chtěla, aby ji sevřel v náručí, aby přitiskl své vláčné rty na její, aby ji pohladil po tváři. To vše chtěla…
A nakonec se dočkala. Jednoho slunečného rána, přijelo znovu auto před jejich společný dům. Vyšla před něj a chtěla nahlédnout do auta, jestli neuvidí černovláska. Ale okna byla černá a zatím nikdo nevycházel. Slyšela z auta jen nějaké hlasy, ale neslyšela Sasukeho. Když se otevřely dveře a on vyšel, spadl jí kámen ze srdce. Nedbala na pohledy ostatních, přede všemi ho chtivě objala.
"Sasuke… chyběl jsi mi!" Zašeptala mu do ucha, musela se trošku natáhnout, i když byla na vysokých botech, stejně byl o trochu vyšší než ona.
"Ty mě taky…" Řekl a málem jí klesl na ramena. Asi byl vskutku unavený. Vypadal tak. Měl pár odřenin přes tvář. Pohladila ho po ní a spolu ruku v ruce odešli do domu.
Pomohla mu vysvléct se ze zabahněné uniformy a odvedla ho do koupelny. Opláchla mu tvář, omotala mu ručník kolem boků a usadila ho na nízkou dřevěnou stoličku. Sama se taky zbavila kimona, ale nenamáhala se zahalit ručníkem. Proč by se před mužem, který byl jejím patronem měla zahalovat? Ohřívala kádě vody a opatrně mu houbou umývala záda. On uvolněně vzdychl, asi si koupele od ženy neužil už pěkně dlouho. Ona se jen ušklíbla.
"Je mi povědomá..." Promluvil poslední, co seděl ve vozu a zaujatě se na růžovlásku koukal. Ona na něj obrátila pohled a zhrozila se. Ano, i ona toho muže zná. Doufala jen, že on si ji přesně nepamatuje. "Ale ne, asi ji vážně neznám. Má jiné vlasy." zkonstatoval voják nakonec a zabral se do rozhovoru s kamarády. Sasuke se od zelenoočky odpojil a hodil na ni pochybovačný pohled. Teď to však neměl čas řešit. Věnoval jí opravdu poslední políbení a zašeptal do ucha.
"I ty si dávej pozor." načež nastoupil a auto zmizelo Sakuře z dohledu. Sklopila hlavu, roztáhla slunečník a ve dřevácích se vydala zpět do domu. Již prázdného.
Teď si mohla dělat, co chtěla, v jeho domě, nechal jí tu peníze. Kdyby byla nějaká intrikářka, sbalila by peníze a utekla, jen by se zaprášilo. Ale ona taková nebyla, byla vychována ke cti a zodpovědnosti. Navíc, měla nepříjemný pocit, že k Sasukemu cítí něco víc než by se mělo. Měla ho ráda. Ráda romanticky. I když matka vždy říkala, že gejši mají zakázáno milovat, bylo by jim to jen přítěží, Sakura cítila, že ji má Sasuke taky rád… Navíc je to její opatrovník, koupil si ji…
Pořád viděla před sebou ten jeho pohled, kdy někdo řekl, že je mu dost povědomá. Ten pohled… a přece jen musela stále dělat něco, co se jí už kvůli Sasukemu začalo pomalinku příčit. Ona nebyla jen tak obyčejná gejša. Měla jiný původ. Amerika. Město tisíců světel a barů. Pacholků i gentlemanů, života ale i bezdomovců. Její oči byly trošku zešikmené než u normálních bělochů, ale to jen proto, že jeden z jejích předků opravdu asiat byl.
Rozhodla se, že se vydá ven.
Ano, a právě díky svým rysům, vysokému dívčímu hlasu a neobvyklým očím dostala tuto práci. Práci u americké armády. Jako špionka. Byla pověřena tím, aby zjistila, jaká je osobnost japonského národa a jaká by se s nimi vedla rozhodující válka. Je totiž jasné, že pokud je ve válce Amerika, Hitler nemá šanci na výhru. Ona opravdu nechápala, jak se takoví milí lidé mohli spojit s tyranem. Jak můžou nasazovat životy na zlo, i když je jasné, že to špatně skončí. Přála si, aby tohle neviděla. Přála si, aby zde neprožila dva roky a neviděla tu krásu země vycházejícího slunce. Tu honosnost, bohatou historii. Všichni ji tu přijali jakoby nic, a ještě si její zvláštnosti vážili. Našla tu nový domov, Našla tu lásku. A to všechno má zradit?
Ještě chvilku se politovala, jaké to má těžké poslání. Raději by viděla japonce jako krvelačné bestie, ne zdvořilé gentlemany, jak je to nyní. Ji na tuto misi nasadili i pro to, že od své rodiny uměla japonsky a její pra pra babička byla gejša. Věřili, že když se Sakura dostane do přízně vojáků, bude moci získat něco málo z jejich strategie. Plán vyšel. Nacházela se v domě jednoho z generálů. Určitě má někde na policích svitky s bojovými plány, klidně i starými. Lidé v japonsku, zvlášť v Kjótu, si válku nijak zvlášť neuvědomovali. I Sasuke byl lehkovážný. Mezi jeho uniformami našla truhlu s dokumenty z poslední bitvy.
Okamžitě jimi začala listovat a nacházela pomalinku všechny potřebné informace na předání. Ano, byla s Amerikou v neustálém spojení. Jen přes vzkazy, které nechodily tak často, a přece to stačilo na popsání veškeré situace. Nikdy si neposílali krátké vzkazy, jako třeba rozumím to nebylo potřeba. Muselo se vždy po dlouhých a za krátkou dobu, aby to nebylo podezřelé. Sakura poslala správci americké armády svou novou adresu, na které má posílat rozkazy. Protože předtím je vždy zasílali na adresu okiji, ale teď už by to bylo hodně divné, kdyby se na tu adresu dostavil dopis o něčem, co kdyby našla matka, to by bylo vskutku velmi nebezpečné.
Ještě stále si prohlížela staré spisy, ale už nebyly tak obsáhlé, neboť byly potrhané a místy zničené či spálené. Pořád se tam ale dalo leccos vyčíst - třeba to, jak japonci postupují.
Všechno znovu pečlivě schovala a uklidila, doufala, že Sasuke se do té truhly dlouho nepodívá, něco by mu mohlo být divné, jaktože se to takto zpřeházelo? Sakura se snažila o stejnou posloupnost, ale nějak se do toho zaplantala. Byla sice dobře cvičená špionka, ale chybovat je lidské a ona ještě žádné nadpřirozené schopnosti nevedla.
Oblékla si kimono, nasadila paruku a trošku si tvář přetřela bělostí, jako když to dělala každý den. Ale nezamazávala se celá, nebylo to potřeba, teď už nemusí dělat společnost mnoha mužům, stačí, když bude věrná jednomu. Nejraději by se praštila za to, jak mu lže, jak se k němu chová. No, kostky však již byly vrženy. Nazula si dřeváky a vyklafala ven.
Chvíli trvalo, než se Sasuke vrátil. Sakura mezitím měla dost času promyslet si, proč se jí po něm tak neuvěřitelně stýská. Byla jako v jednom ohni když ho neměla u sebe. Všimla si, že po něm bezmezně toužila každou sekundou. Znovu chtěla, aby ji sevřel v náručí, aby přitiskl své vláčné rty na její, aby ji pohladil po tváři. To vše chtěla…
A nakonec se dočkala. Jednoho slunečného rána, přijelo znovu auto před jejich společný dům. Vyšla před něj a chtěla nahlédnout do auta, jestli neuvidí černovláska. Ale okna byla černá a zatím nikdo nevycházel. Slyšela z auta jen nějaké hlasy, ale neslyšela Sasukeho. Když se otevřely dveře a on vyšel, spadl jí kámen ze srdce. Nedbala na pohledy ostatních, přede všemi ho chtivě objala.
"Sasuke… chyběl jsi mi!" Zašeptala mu do ucha, musela se trošku natáhnout, i když byla na vysokých botech, stejně byl o trochu vyšší než ona.
"Ty mě taky…" Řekl a málem jí klesl na ramena. Asi byl vskutku unavený. Vypadal tak. Měl pár odřenin přes tvář. Pohladila ho po ní a spolu ruku v ruce odešli do domu.
Pomohla mu vysvléct se ze zabahněné uniformy a odvedla ho do koupelny. Opláchla mu tvář, omotala mu ručník kolem boků a usadila ho na nízkou dřevěnou stoličku. Sama se taky zbavila kimona, ale nenamáhala se zahalit ručníkem. Proč by se před mužem, který byl jejím patronem měla zahalovat? Ohřívala kádě vody a opatrně mu houbou umývala záda. On uvolněně vzdychl, asi si koupele od ženy neužil už pěkně dlouho. Ona se jen ušklíbla.
"Lázeň je hotová, Sasuke." oslovila ho. Už dávno si tykali, on jí to povolil a jí přišlo divné mluvit zdvořilostně k muži, se kterým už spala a byl vlastně, když se to tak vezme, jejím přítelem. Její láskou. Pobídla ho, ať si do obrovské kádě vleze. Dosedl uvolněně na vyvýšené dno a ještě jednou si vydechl. Mokrý ručník, co měl uvázaný kolem boků vytáhl z vody. Káď stlučená z pevných, masivních a řádně zabroušených kusů dřeva byla zapuštěná doprostřed místnosti. Zelenoočka ani chvilku neváhala a vlezla si za ním.
"Tolik, tolik jsi mi chyběl." Sténala toužebně a sedla si mu na klín. Byl sice unavený, ale to, jak se o něj otírala mokrým tělem, ho vzrušovalo. "Nemohla jsem se dočkat, až přijedeš." mumlala dál a začala ho líbat na krku. On vydechl ještě jednou. Sakura se rozhodla dominovat a mu to kupodivu nevadilo. Pak na chvilku přestala obšťastňovat jeho tělo a zašeptala mu do ucha větu, která ho definitivně nažhavila i přes to, že byl z několikatýdenní vojenské mise unavený.
"Moje prsty jsou moc krátké." Sasukeho reakce byla okamžitá. Ruce, kterými se opíral o okraj ´vany´ teď zanořil do vody a chytl svoji dívku za boky. Bez čekání ji narazil na svůj úd. Nepřekvapilo ji to, ale přesto se prohla v zádech a vyjekla. On se nemohl kontrolovat. Natáhl se k ní pro políbení, ona vyhověla jeho prosbě a přidržovala mu hlavu tak, aby jejich ústa byli ve stejné úrovni, i když jeho prudké přírazy nutily Sakuru nadskakovat a voda šplouchala všude kolem. Tohle milování bylo úplně jiné, divoké, nespoutané, plné hříšné touhy. Není pro to divu, že Sasuke už se nemohl ovládat a vyvrcholil uvnitř ní. Najednou se cítil, jakoby měl sílu ještě na dalších deset kol, i když růžovláska sténala únavou z vášnivého milování.
"Dáme druhé kolo?" Usmál se lišácky a obrátil ji pod sebe, její nohy si opřel o ramena a splnil to, co řekl. Taky mu chyběla...
___________________________________________
Jak se líbilo? Píšu s Katou-chan, děkujeme moc za komentáře ~ :)
"Tolik, tolik jsi mi chyběl." Sténala toužebně a sedla si mu na klín. Byl sice unavený, ale to, jak se o něj otírala mokrým tělem, ho vzrušovalo. "Nemohla jsem se dočkat, až přijedeš." mumlala dál a začala ho líbat na krku. On vydechl ještě jednou. Sakura se rozhodla dominovat a mu to kupodivu nevadilo. Pak na chvilku přestala obšťastňovat jeho tělo a zašeptala mu do ucha větu, která ho definitivně nažhavila i přes to, že byl z několikatýdenní vojenské mise unavený.
"Moje prsty jsou moc krátké." Sasukeho reakce byla okamžitá. Ruce, kterými se opíral o okraj ´vany´ teď zanořil do vody a chytl svoji dívku za boky. Bez čekání ji narazil na svůj úd. Nepřekvapilo ji to, ale přesto se prohla v zádech a vyjekla. On se nemohl kontrolovat. Natáhl se k ní pro políbení, ona vyhověla jeho prosbě a přidržovala mu hlavu tak, aby jejich ústa byli ve stejné úrovni, i když jeho prudké přírazy nutily Sakuru nadskakovat a voda šplouchala všude kolem. Tohle milování bylo úplně jiné, divoké, nespoutané, plné hříšné touhy. Není pro to divu, že Sasuke už se nemohl ovládat a vyvrcholil uvnitř ní. Najednou se cítil, jakoby měl sílu ještě na dalších deset kol, i když růžovláska sténala únavou z vášnivého milování.
"Dáme druhé kolo?" Usmál se lišácky a obrátil ji pod sebe, její nohy si opřel o ramena a splnil to, co řekl. Taky mu chyběla...
___________________________________________
Jak se líbilo? Píšu s Katou-chan, děkujeme moc za komentáře ~ :)


















Krásni dielik už aby ste pridali pokračovanie.Určite by si mala s Katou-chan napísať ešte nejakú poviedku spolu ste dokonalé duo.Aj ked každá sama píše nádherné poviedky.