Smaragdový vějíř 7

31. března 2013 v 3:00 | Ufonek |  Smaragdový vějíř
Zelenoočka se odplížila k futonu, padla na kolena a zobořila obličej do matrace. Nevadilo jí, že je nahá nebo mokrá, prostě byla příšerně utahaná. Se Sasukem strávila asi hodinu v koupelně. A věru, nekoupali se. Jenom. Trošku i litovala, že se na něj tak vrhla, protože ho parádně nažhavila a zítra určitě nebude moct chodit. Navíc jí přijdou informace o nedávné bitvě a jí se krátí čas, kdy má podat osudné info. Jestli jsou japonci tak hrdí, že by nepodepsali kapitulaci. Ale zpátky k jejich vášnivé eskapádě, růžovláska neřešila, že je čas oběda. Sasuke vydržel s přestávkami čtyři kola. Čtyři. Ví, že je voják, ale že má až takovou fyzičku...zabralo jí asi pět sekund, než po dopadu do postele usnula.


Sasuke vyšel z koupelny o několik minut později, sušil si vlasy jediným nemokrým ručníkem, co zbyl v celé pocákané koupelně. S úsměvem se podíval na Sakuru. Pohled mu zněžněl, naklonil se k ní a políbil ji na čelo. Poté přes ni přehodil dvě pokrývky, její, i tu svou. Ona si neoblékla žádné pyžamo. Vysušil se, obvázal si jemně krvácející škrábance a zalehl k ní. Objal ji kolem pasu, zabořil nos do jejích přírodních vlasů a spokojeně zaspal.

Probudili se až večer, a to se jim spát vůbec nechtělo.
"Jak bylo?" Sakura promluvila jako první, když hladila Sasukeho v havraních vlasech, ležel jí na hrudi a vdechoval její osobitou vůni.
"Nebylo to nejhorší…" Zamumlal ještě stále se zavřenýma očima. Růžovláska se usmála, byla šťastná, že s ním mohla být, ještě chvíli jen tak ležela a pak se na něj podívala.
"Ty hele, nemáš hlad?" Zeptala se a nadzvedla se na loktech, přikrývka sklouzla z jejího krku na prsa, kde sídlil Sasuke. Jen se neohrabaně zavrtěl a konečně odestřel víčka.
"Mmmmhm…" Byla jeho odpověď. Ale Sakura se už rozhodla, něžně položila Sasukeho hlavu na polštář, přehoupla nohy přes futon a postavila se. Hodila přes sebe župan a zašla do kuchyně něco ukuchtit.

Na další den slunce vyšlo celkem brzy. Vše se rozzářilo a obloha přešla ve světle modrou. Mraky se jen tak líně povalovali.
Sakura se Sasukem zrovna jedli a Sasuke si prohlížel nějaký katalog, načež vrhl na Sakuru jeden ze svých vytříbených pohledů.
"Dnes se jde na loď." Vybafl na ni a usmál se. Sakura něco takového vůbec nečekala.
"Vážně?" Oči se jí rozzářily, ale zároveň měla trochu strach jak dlouho tam budou. Ještě neposlala vzkaz. Doufala, že si na to během dne najde čas.
Psát dopis pro ni bylo složité. Musela listovat knížkou šifer, starat se o Sasukeho a balit si věci na třídenní výlet na lodi. Říkala si, že je trošku riskantní vyrazit během války na moře, Sasuke ji ale ubezpečil, že plavba bude bezpečně mezi ostrovy.
S ruměncem na tvářích jí řekl, že jim chtěl zařídit romantický výlet jako odškodnění za tu jeho dlouhodobou nepřítomnost. Posílali ho poslední dobou spíš k letectvu, kde mu nehrozilo až tak velké nebezpečí, měl ale z války špatný pocit. Tušil, že se něco chystá. Ani si nedokázal představit, že rozřešení má přímo před nosem.
Růžovláska tedy dopis úspěšně odeslala, i když skrývat to před Sasukem bylo něco, myslela si, že to nezvládne, ale nakonec se vymluvila na to, že posílá dopis bývalé matce a nechtěla tam vzkaz nést sama. Černovlásek jí to uvěřil, chytnul ji za ruku a vedl do přístavu.

Moře bylo nádherně blankytné. Slunce se na ně usmívalo zpod haldy načechraných mráčků, byl nádherný den, jako kdyby snad ani nebyla válka. Ale skutečnost bohužel byla jiná. Sakura si dala za cíl, že na lodi na to nebude snad vůbec myslet. Bude si prostě užívat blízkost se Sasukem. Za tu dobu se do něj stihla bezhlavě zamilovat.
"Jdeme?" Zeptal se, nabídl jí rámě, které zelenoočka s vděčností přijala a oba dva současně sestoupili z mola na velkou prostornou loď. Byla bílá a nosila jméno Mei. To bylo napsáno zboku na lodi. Její příď podepírala socha mořské panny.
"Páni, už od pohledu to vypadá slibně." Položila si ruce přes zábradlí lodi a koukala se na třpytivost této nádhery. Sasuke se usmál tak spokojeně, jak jen to šlo. Hřál ho na srdci pocit, že se to Sakuře bude líbit. Měl chuť jí stále něčím obdarovávat a říkat jí, jak je krásná. Ale… ještě ani nebyli oficiální pár. Byl jen jejím danna. Doufal, že je to jen prozatím.
Proč by si ji vlastně nemohl vzít? Časem...samozřejmě pokud by ona souhlasila. No, když si vzpomenul na jejich nedávné vyvádění v koupelně, jak křičela jeho jméno a prosila ho, aby přidal, řekl si, žo odpor k němu snad necítí. Sakura je podle něj člověk, kterému když se něco nelíbí, tak to řekne. On ji miluje takovou, jaká je. Jediné, co ho mrzelo, že se nad ní neustále vznášel zvláštní opar tajemství. A nebylo to tajemství gejš, spíše tušil, že o ní neví všechno. Chtěl zapomenout na nesrovnalosti, co objevil v jejím příběhu z minulosti. Chtěl zapomenout na její podobnost s americkými dívkami. Chtěl zapomenout i na to, jak asi před čtyřmi měsíci věděla, jak si počínal v bitvě. V něčem mu neříká pravdu. Něco mu tají.

Všechno jim teď připadalo tak idylické, byli tu dva, on ruku kolem jejího pasu, vítr se jim proháněl ve vlasech. Vždy, když se na něj Sakura se zájmem podívala a usmála se, on byl nucen se usmát taky. Věděl, že tahle gejša ho naprosto změnila. Dřív necítil něco jako je láska, že dýcháte rychle, když jste s milovanou osobou. Nic takového neznal. Věděl, že v ní našel tolik zalíbení, ale to, jak přesně dokázala odhadnout tu roztržku ho více než mírně znepokojovalo. Snažil se na to nemyslet, no ale příliš to nešlo… Její úsměv mu však všechny obavy většinou vytěsnalo z hlavy.

"Jaké by to bylo… kdybychom byli svoji?" Zapřemýšlel jakoby pro sebe, ale úmyslně to řekl nahlas, aby to slyšela i růžovláska. Ona na něj pohlédla. Svatba jí naprosto nepřicházela v úvahu vzhledem k tomu, v jaké je pozici. V pozici špiona. V duchu se zděsila, ale na živo to nesměla dát na jevo. Jen se mírně pousmála.
"Nevím, chtěla jsem se vdát až tak ve třiceti." Doufala, že to ho odradí, ale černovlásek měl před očima jasnou vidinu rodiny a pohody…
"Já bych si na tebe počkal…" Hlesl a zakoukal se do jejích zelených očí jako orosená tráva.
Dokázal by si vůbec nyní představit život bez ní?
______________________________
Doufám, že se vám povídka, kterou píšeme spolu s Katou-chan líbila a podělíte se o vaše názory :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 31. března 2013 v 6:39 | Reagovat

Krásni dielik. :-)

2 Kyuubinka Kyuubinka | E-mail | Web | 31. března 2013 v 7:04 | Reagovat

krásné, já už málem šílela jestli to tam bude nebo ne :-D

3 Cherry Cherry | E-mail | Web | 31. března 2013 v 9:20 | Reagovat

Yay!Super!Už se těším na další díl :-)

4 Kacule Kacule | 31. března 2013 v 10:16 | Reagovat

Jé nový díl. Je to velmi zajímavé a ohledně Sakury tajemné. Moc se těším na pokračování. ;-)

5 BB20 BB20 | 31. března 2013 v 14:24 | Reagovat

Hm... Chudák Sasuke.
Díky! :-)

6 yuki-chan yuki-chan | 1. dubna 2013 v 11:28 | Reagovat

asi budu brečet dojetím :D je to užasnéééééééééééééééééééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama