close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlodějka duší 2

4. března 2013 v 4:24 | Ufonek |  Zlodějka duší
Byli na sobě doslova natisknuti, nedali se jen tak odlepit. Ona si hlavu opírala o jeho vypracovanou hruď a občas její drobná ručka sklouzla až k jeho bokům. Vždy, když to udělala, zasyčel výhružně jako had a ona se v okamžiku stáhla.
Myslela si, že to bude spíš on, co ji bude ošahávat, ale zatím to bylo přesně naopak. Jeho ruce byly umístěny formálně na jejích zádech. Ani o píď níž. Povzdychla si. Už to nemohla vydržet, byl neuvěřitelně sexy. A tahle otázka ji pálila na jazyku už od té doby, co ho nijak nevyvedl z míry její mokrý výstřih s vystouplými bradavkami.

"Ty jsi gay?" Zašeptala mu do ucha a se zatajeným dechem vyčkávala na jeho odpověď. Normálně by u mužů postřehla trhnutí, ale on se nijak nevzrušil.
"Nejsem." Oplatil jí stejným tónem, až se otřásla od návalu mrazení. Oddechla si, kdyby tady celou dobu hustila do teplého, všechno její snažení by přišlo v niveč, i když to asi i tak.
"Asi budeš ráznější osobnosti…" Poznamenal a ona se líbivě usmála. V tom mu musela dát za pravdu. S nikým a s ničím se nepárala, lhala by, kdyby řekla, že se jí to nikdy nevymstilo. Ale ona brala tak svou povahu.
"Co bys řekl tomu… kdybychom zašli na pokoj?" Oblízla si červené rty a zahleděla se mu do jeho onyxů. Chtěla mu předvést více té upřímnosti, co v sobě má.
"Ne." Sakura měla co dělat, aby nevykulila oči a nepootevřela ústa. On ji odmítl! Tudy cesta nevede…
"Dobře…" Snažila se usmát, přesto však nezakryla to zklamání v jejím hlase. "Řekls to jen proto, že je to kratší než ano?" Pokusila se o vtip, ale moc jí nevyšel. Nemohla se dostat do své původní nálady. Byla zmatená.
"Ne." Pokrčil rameny a upustil její záda. Cíleně, píseň skončila a ona zůstala na parketu úplně sama. Pak se jí zhostil jiný chlapec, a ona se rozhodla na chvíli vydechnout.

Ale jen do té doby, dokud se jí nenavrátila její bojovnost a přesvědčivost. Měla už přesně promyšleny její další kroky, které by zkusila, aby zabrali. Jenomže když se podívala na gauč, který ještě před chvílí hostil, nikdo tam nebyl. Prázdná sklenička od melounového Amundsenu se povalovala na malém jídelním stolku. On odešel a ani jí nic neřekl! No jo, proč by ti něco říkal, když se celý večer choval tak odměřeně? Promýšlela si v hlavě nějak, aby jí to dávalo smysl a přitom jí nálada znovu poklesla na bod zmatení. Nevěděla, jak může existovat muž, který by jí odolal. Setkala se za ta staletí už s různými typy, ale nikdy ne s tímto. Je zvláštní…
Na tváři se jí zjevil zvláštní úsměv plný napětí a očekávání. On je myška, která jí dozajista neunikne. Ušklíbla se a opustila podnik.

Procházela chladnými ulicemi, strávila tam asi pouhé tři hodiny, jindy by tam byla do rána, dávno by jímala penis některého z blbých mužů a poté z něj vysála celou jeho duši s velkým úsměvem na rtech. Ale teď se vydávala do svého dalekého domova už v půl jedné ráno. Hvězdy oslnivě zářily na nebi a každá hvězda pro ni znamenala nové naděje. I když je pravda, že to co máme před očima, když se díváme na hvězdy, tak je minulost. Světlu trvá neskutečně dlouho, než sem vůbec dolétne a to, na které se díváme je už dávno pryč. Je to zvláštní, ale je tomu tak. To ji vždy neskutečně fascinovalo.

Těsně před branami se znovu zneviditelnila, i když tušila, že ti dva budou stejně spát. Nebo se pošťuchovat a nebo snažit se bdít…
Jak viděla, to poslední byla pravda. Vzájemně se rýpali do tváří, aby neusnuli. Někdo na tu vesnici ještě musel dávat pozor. Uchechtla se. Kotetsu a Izumo, nerozlučná dvojka. Naštěstí pro ně nebyli její typy, a tak je nechala na živu. Zachihotala se a opět svou neslyšnou chůzí odplula do stínu lesů.

Překvapilo ji, že u ohně ještě sedělo několik duší. Nejvyšší čas si najít nějakou zálohu, kdyby to se Sasukem nevyšlo.
"Ahoj. Můžu tu s vámi na chvíli pokecat?" Nahodila svůj zvláštní přízvuk. Obvykle se takhle nevyjadřovala, nebylo to v jejích hodnotách. Zviditelnila se a ladně prošla kolem keřů. Bílá tunika jí spadala skoro až ke kolenům a bílé kalhoty měla na kolenou trošku ušpiněná. Vlasy jen tak ledabyle rozházené. I tak působila neodolatelně. Zvlášť pro tyhle měšťácké typy chlapů.
"Jasně!" Přitakal a zuby se mu zaleskly ve svitu ohně. Opatrně si k nim přisedla a přisunula sek jednomu z nich až nebezpečně blízko. Jemu se na chvíli rozšířili zorničky a dech se mu zastavil. Přemýšlel, jak mohla být tak krásná. Její růžové vlasy jí báječně ladily k zeleným duhovkám a zanechávaly lehký pocit půvabu.

A tak tam tak posedávala, občas se ošila pod návalem zimy, která jí proudila do zad, ale jinak upírala oči do plamenů a na rozžhavené uhlíky v něm. Nemohla si pomoct, ale pořád musela myslet na toho tajemného Sasukeho. Uhlíky jí připomínaly jeho neskonale krásné a svádivé oči.
"Posloucháš mě, Ichi?" Drcl do ní jeden z těch, jenž seděli okolo ohně. S ním si celou dobu povídala, ale teď se nějak zahleděla.
"Jasně." Přikývla, ve skutečnosti vůbec nevěděla, o čem to ten kluk blábolí. A proč jí nazval Ichi? Vlastně Sasuke byl první, komu prozradila své pravé jméno. Jinak všem lhala, aby ji nikdo nemohl vystopovat. Ale u toho černovláska to bylo jiné, jako kdyby prostě nedokázala lhát.
Když se tak zadívala do pomněnkových očí onoho kluka, přišel jí hrozně… nevěděla jak to říci… sympatický a zároveň dostávala chuť na jeho duši. Byl to zvláštní pocit. V očích se jí zajiskřilo.
"Jak že se jmenuješ?" Zeptala se znovu, i když se přitom necítila zrovna dobře. Ptát se někoho na jméno, kdo vám ho říkal ani ne před hodinou. Dotyčný blonďáček si povzdychl.
"Naruto. Naruto Uzumaki." Nasadil svůj charakteristický úsměv.
"Díky za objasnění." Líbezně se usmála. A povídali si dál.

Rozhodla se, kdyby Sasuke nevyšel, Naruto bude její záloha. Musí ukořistit alespoň jednu z těch duší do dvou měsíců. Jinak by musela pozřít svou záložní duši, aby nezestárla a aby přežila.

"Už asi půjdu." Vymluvila se už asi po půl hodině, když se z ohně už skoro jen kouřilo a v dálce viděla nenápadné zarudlé flíčky od svítání.
"Tak brzo? No, asi bychom měli zalehnout. Uvidíme se ještě?" Vzhlédl k ní své blikavé oči. Ona se jen zazubila.
"Určitě." Mrkla na něj. Přece jen, právě Naruta jmenovala na záložní duši. Musela se s ním setkat. Cítila, že to, aby se do ní zamiloval, nebude nijak těžké.

Když byla od nich dost daleko, znovu "zmizela". Nesměla dovolit, aby věděl, že je čarodějka. Byla si téměř jistá, že by ho to od ní odradilo. Jak už bylo kdysi zmíněno, má dobrou intuici a to nejen na lidské duše.
Zalezla si do své "chatrče" která zvenku vypadala maličká, ale když jste do ní vstoupili, byla nádherně prostorná a čistá. Díky tomu nikdo nepodezříval starý dům, že by se v něm mohlo ukrývat něco tajemného a magického, zároveň nepoznaného, kde kdo se čarodějů bál. Měli proč. Skoro nikdo ale netušil, o co jim skutečně jde. Duše, lidské duše.

Ráno bylo bouřlivé. Deštivé kapky bubnovaly na okenní parapety. Jaro začínalo a takovéto počasí bylo typické. Sakura se nejvíce těšila, až rozkvetou květiny. Měla ráda jaro, skoro stejně tak jako podzim. Vše bylo barevné a jí to dodávalo ještě větší chuť k lovení.
Dnes se rozhodla znovu navštívit podnik. Ale až večer. Tipovala, že ráno stejně budou uklízet po té včerejší party. Doufala jen, že tam onen mladík bude. A přinejhorším by znovu vyhledala Naruta. Měla možnosti. Vždy si je dělala. Výběr je lepší než jedno, co vás potom stejně zklame. Na jazyku se jí shromažďovali sliny na Sasukeho duši. Nemohla se dočkat. Ne, že by je snad přímo jedla, jen je určitým způsobem vpravovala do svého těla.


Ani se nenazdála, a přítmí se přihnalo rychleji, než by člověk řekl duše. Dnes se rozhodla být trošku svůdnější. Namísto včerejší bílé tuniky se rozhodla dát červené šaty. Lehoučké liliové polobotky vyměnila za vysoké podpatky do ruda zbarvené.

Párkrát se prošla kolem vypouleného skla, které připomínalo zrcadlo, a zkušeným okem zhodnotila svůj vzhled. Párkrát zamrkala a znovu odkryla své bílé zuby. Vše bylo dokonalé. Tak by to řekla obvykle. Ale dnes o sobě začínala trošku pochybovat. Ten hoch pořádně zacloumal s jejím egem.
Dnes se rozhodla jít takzvaně na ostro. Uvidí se, jak to dnes bude. Odhodila si své růžové vlasy na záda, popadla do ruky černou malou kabelku, do které se taktak vešla peněženka (kterou často nepotřebovala, neboť za ni většinou objednávali hloupí muži, kterým stačí pořádný výstřih).
Svým dobře naučeným krokem došla až ke dveřím, její podpatky za ní zanechávaly rytmické klapání. Práskla dveřmi a opustila svou zvenku vypadající chatrč.
"Dnes ho dostanu." Řekla si pro sebe a sevřela ruku v pěst. Veškerý úspěch závisel na myšlenkách. Pokud jste nevěřili sami v sebe, nikdy jste ničeho nemohli dosáhnout. A ona si opravdu věřila.

Když uviděla známé třepotající se světélko v dálce, v mysli jí vysvitlo jediné jméno - Naruto. Slíbila mu, že se ještě uvidí, ale teď to neměla v plánu. Nejdříve musela své síly upřít na Sasukeho a až potom se mohla tak řečeno "vydýchnout" na Narutovi. Naruto byl z jiného těsta a dalo se s ním lépe manipulovat. Kdežto Sasuke pro ni představoval výzvu, byl jako nespoutaná vlna v oceánu, která prorazí vše, co jí přijde do cesty. Ona musí vystavět dost vysokou horu, která by jej zdolala a zastavila se. No i tak, po nějakém čase začne voda omílat břehy a tvořit jeskyně pro svou další cestu. Ale než to přijde… Sasuke do ní musí být dávno blázen.
Kdyby si to dobývání mohla jen tak zjednodušeně užívat, ale ona měla dilema… byl tu nastolen i tvrdý časový termín, kdy musela pozřít další duši.
Opět nahodila zneviditelnění a propletla se kolem Narutova sídliště s ladností vánku. Pro sebe se usmála, měla vážně neobyčejné schopnosti.

Stejně tak to udělala, když míjela brány města. Kotetsu a Izumo nedělali nic zvláštního, posedávali a o něčem se žhavě bavili. Bylo zatím jen krátce po půl deváté večer, neměli ani důvod být unavení, kdyby měli misi, vypadalo by to jinak.
Ale i tak se kolem sebe obezřetně podívala. Byla ve většině případů opatrná a to ji zachránilo z mnoha nesnází. I když by si s nimi hravě poradila, lidé okolo by ani nestačili hnout prstem a ona by je měla na háku. Až tam sahala její moc čarodějky. Ale vždy k tomu musela vydat hodně energie a to jí za to většinou nestálo. Mnohem raději se jen neslyšně skrývala a pozorovala dění před ní - pokud právě nebyla na lovu. To se dokázala vážně rozvášnit.

A potom konečně uviděla ten křiklavý nadpis s lichým číslem uměle zpracovaným do pořádného, seč kýčovitého vzhledu.
Jindy by sebevědomě vstoupila a vyhlížela svou kořist - přesně tak, jak to dělala včera - ale dnes se ještě před tím, než se ponořila do svého živlu, párkrát nadechla a vydechla. Důvěřovala Bohu, že to zařídí tak, aby byla spokojená. Pohlédla k nebi a potom se konečně odvážila vejít do toho podniku.

Vypadala to tam přesně totožně jako včera, kromě lidí, a bylo tu i dokonce o trochu méně zakouřeno. Ale to nebylo to podstatné. Jakmile si přivykla na přítmí o sem tam blikajících a barevných světlech, hledala pohledem onoho muže.
Trošku se zhrozila, když ho nikde neviděla, ale její zrak byl na okamžik ošálen, jelikož jej za chvíli viděla přicházet od toalet. Byl stejně oděn jako včera. Bílá plandavá košile mu ladně splývala až skoro do půlky stehen, poté byla doprovázena černými kalhotami a moderními botami stejné barvy. Vlasy rozčepýřené větrem a možná i přeleželostí, ale to mu nijak neubližovalo, ba naopak, dodávalo mu to look rebelského chlapa. Oči se mu leskly ve světlech a při každém jejich přebliku dostali tak trošku jejich odstín. Ale stále to byla ta černá, ve které se pomalu nedalo vyznat. Bylo to jako hrníček rozpuštěné hořké čokolády, akorát tmavší… hlubší…
Sakuře skoro přivodilo srdeční zástavu, když se na ní znenadání podíval a jeho ret se krapet zvednul do lehkého nenuceného poloúsměvu.
______________________________________________
Máte to delší, všimli jste si? n.n
Doufám, že se líbilo a zahrnete mě názory :) Moc děkuju k těm minulým!! Kdybyste to zopakovali, bylo by to dobré n.n
Mimochodem tenhle týden jsem na lyžáku, je to přednastaveno takže až přijedu tak doufám, že budu potěšená :) A vy zase doufejte, ať si na lyžáku nic neudělám :-D
Nebojte na tenhle týden máte ještě přednastavené :) Snad si je užijete! ;)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 itasaku15 itasaku15 | Web | 4. března 2013 v 6:44 | Reagovat

Výborny diel mňe to pripada ako keby Sasuke nebol obyčajny muž žeby bol tiež čarodej?

2 Yuki-chan Yuki-chan | 4. března 2013 v 13:31 | Reagovat

moc pekny :-)

3 Katty Katty | 4. března 2013 v 14:15 | Reagovat

Nádherný dílek! A bylo super že byl delší ;) taky mi připadá že by Sasan mohl být něco víc :DD

4 Cherry Cherry | Web | 4. března 2013 v 18:00 | Reagovat

Mám určitou představu co by mohl být Sasuke ,ale to si nechám pro sebe.Těším se na další díl :-)

5 misaki misaki | 5. března 2013 v 16:35 | Reagovat

ty jo úža.. ;) už se těšim na další díl.. :)

6 Stanush Stanush | Web | 6. března 2013 v 14:49 | Reagovat

ou jea :D pekne davaj okamžite ďalšiu časť!!!!!!!!!!!!!!!!

7 BB20 BB20 | 6. března 2013 v 20:32 | Reagovat

Konečně jsem se dokopala k okomentování!
Pěkné a pokračuj :-D

8 Michyseji Michyseji | Web | 7. března 2013 v 18:58 | Reagovat

Dobrééé :) dúfam že Sasuke sa tak lahko nená a Sakura sa trocha potrápy hehe :)

9 Vája Vája | 11. března 2013 v 20:09 | Reagovat

úplně úžasné! :D podobnou povídku jsem ještě nikdy nečetla x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama