Neustále ji propaloval pohledem, který jasně říkal, kdo je tu pánem. Na okamžik se nechala zmást, ale hned poté, co si to uvědomila, nastavila si svůj obvyklý sebevědomý pohled a oplatila mu to. Ovšem on nehnul ani brvou, jen se stále tak tajemně usmíval. Stála tam, uprostřed davu, který měl svá rozvášněná těla hluboko v rytmu, čekaje jestli on vykročí jako první. Nic neudělal, opíral se svými vypracovanými pažemi o rám dveří a jakoby jeho pohled říkal Nezajímáš mě, ale měla bys jít sem. Byla zmatená. Uvažovala, zda-li k němu má opravdu jít. A pak si vzpomněla, proč sem dnes večer dorazila. Aby získala jeho srdce i duši. Aby ho omámila, když to včera nevyšlo. A tak nahodila lhostejné oči, převrátila je v sloup a pomalu, znuděně došla až k němu. To byl její plán."Jsem tu každý den." Rozlehl se hlas, který byl jako pohlazení pro její uši. Tím naděje, že by tu byl dnes kvůli ní, pohasla. V duchu nad tím mávla rukou a odešla si sednout k baru. Namísto toho, aby ji on následoval, jak očekávala, si vykročil ke svému zjevně oblíbenému místu - sedačce u který byl malý prosklený stolík. Lenivě usrkl ze svého nápoje - tentokrát z červeného vína. Amundsen zřejmě nebude jeho nejoblíbenějším pitím.
Sakura udělala, jako když vůbec nestála o jeho přízeň, objednala si svou sklenku bílého a odešla na wc. Podívala se na sebe do zrcadla a vydýchla se. Ještě, že sem jeho zraky nemohly dohlédnout, jinak by ji viděl téměř na hranici zoufalství. Neustále ji hlavou míhaly myšlenky, že není jeho typ, a nebo je prostě gay. Ale dělala to pro úspěch, pro jeho šťavnatou duši, která by jí mohla přinést tolik energie.
Zírala na sebe do velkého zrcadla, pod kterým kapala z kohoutku vlažnou voda. Ona kohoutek stočila úplně na ledovou a opláchla si s ním obličej. Párkrát se otočila kolem sebe, aby se ujistila, že tu nikdo není a opřela se dlaněmi o hrany umyvadla. Jsi sebevědomá a nenecháš nikoho, ani jeho, aby tě vyřadil ze hry. Dokážeš to, poté si pochutnáš na jeho výtečné duši. Vyřídila sama sobě v hlavě. Tak si zvedala jistotu.
Ještě se pokusila nějak setřít ubrouskem zbytky vody z tváře a mohlo se jít opět na plac. Vypadalo to, jako by to pomohlo. Její chůze byla opět, jakoby se vznášela, jediné co prozrazovalo její nelevitaci bylo klafání podpatků. Šaty se jí vlnily pod pohyby jejího trupu a odkrývaly přitom část jejích útlých nohou. Snažila se dívat k baru a lehce se usmívat, přesto se periferním viděním zaměřila na Sasukeho a potěšilo ji, když zjistila, že si ji měří pohledem. Pohlédla na pult, kde nebylo její víno. Měla chuť plácnout se do čela, vždyť sama říkala číšnici, ať jí skleničku donese ke stolečku, který z druhé strany obýval černovlásek. Posadila se do druhého křesla naproti němu a chopila se nápoje. Probodla ho svými smaragdy, přičemž popíjela.
"Nechápu, proč mi servírka donesla pití zrovna k tobě." Poznamenala suše. Sasuke se uchechtnul, to ji trošku vyvedlo z míry, protože nevěděla čemu. V dalším okamžik však zašklebení vyměnil za svůj obvyklý poker face.
"Těžko říct." Odpověděl a pokrčil rameny. Na chvíli odložil svou nádobu na stůl a rozepnul si košili o jeden knoflík víc, čímž odhalil ještě více ze svého těla.
"Je tu teplo." Vysvětlil s malým zazubením. Takže on jí to dělá schválně! Teď ho v mysli zaklínala všemi kouzly, které znala. Měla co dělat, aby nezačala slintat, bylo to zvláštní. Nikdy takové nutkání neměla. Jasně, líbila se jí svalnatá těla mužů, ale odsud po cud. Dala si ruku před ústa a snažila se, aby potlačila červenání. Moc jí to nešlo, Sasuke se znovu zachechtal a ona raději odvrátila pohled. Přiložil si opět chladné sklo k ústům a vylil si celý obsah sklenice do úst, když polkl, smyslně si jazykem přejel po rtech, následně čekal, co na to Sakura. On to umí lépe než já! Co to tady na mě hraje? Čertila se v duchu, celá rudá. Položil hrnek na stůl a vyšel k východu. Odešel. Bez jediného slova.
A Sakura stále ještě seděla na křesle, neschopna pohybu a třeštíc oči do prostoru. Dokonale ji pobláznil. Měla pocit, jako kdyby její srdce tepalo rychleji než normálně. Nevěděla, co je to za pocit a proč se to děje zrovna jí. Jediné co věděla, bylo, že odsud musí vypadnout. Hodila na stůl peníze, přece jenom to byl trochu seriózní podnik, a tak peníze bezpečně přečkaly dobu do návratu servírky.
Popadla svou malou kabelku a jak nejrychleji uměla, vypadla ze dveří.
Sklonila se na kolena a vydýchávala se, pot jí stékal po spáncích a ona nevěděla proč. Bylo to zřejmé, ale ona to neznala. Ještě nikdy takovýhle stav neměla, nezažila to. Byla zmatená a snažila se, aby to přešlo, ale jak chtěla, stejně se jí vždy vracely myšlenky na Sasukeho s tím kapky a rtů. Ty jeho rty… Rozplývala se v duchu, ale jakmile si to uvědomila, okamžitě se snažila myslet na něco jiného. Pomohlo jí až, když se podívala na nebe, kde jasně svítily hvězdy.
Popošla dál a snažila se dostat do své normální pohody. Ale byla tak rozrušená. A když je čarodějka rozrušená, obvykle i její schopnosti ubývají na intenzitě.
"Podívej, není támhle něco?" Zeptal se stále energicky Izumo, když se Sakura opět chtěla neviditelně prohnat kolem brány. To snad ne! Zaklela a více se soustředila na shromáždění energie do potřebného zneviditelnění.
"Máš vidiny, já nic nevidím." Podotkl Kotetsu a Sakura si vydechla a byla ráda, když se schovala za stínem lesů.
Dívala se do všech zákoutí, ale nikde nemohla najít blonďáka, na obvyklém místě ještě dohořívaly poslední uhlíky. Škobrtla a upadla. Lehce si zamazala své červené šaty. Zdálo se jí, jako kdyby za ní někdo dupnul. A pak znovu a znovu. Nastražila své smysly a pohotově se postavila. Očekávala vpád nějakého pacholka, nebo pokud možno někoho z Narutovy party, ale místo toho se z keře vylopotilo maličké ostnaté zvířátko. Jenom ježek. Oddechla si…
Na moment ji to vyrušilo, ale potřebovala najít Narutovo tábořiště.
A po usilovném hledání, nakonec našla.
"Vy jste se od včerejška přesunuli?" Zeptala se lehce a vyšla zpoza kmene. Narutovi zazářily oči a honem k ní přiběhl.
"Jo, museli jsme, dvakrát na nás někdo zaútočil a potom nám sdělil, že jsme prý příliš blízko vesnice. Tak jsme nechtěli dělat problémy." Pokrčil rameny se svým věčným úsměvem.
"To jste dobře udělali." Přikývla a prohlédla si i ostatní. Více znala jenom Naruta, protože si s ním celý včerejší večer povídala, ale pamatovala si alespoň jejich jména. Paměť jí zatím sloužila dobře. Byl to Kiba, Shino, Shikamaru, Neji a Gaara. Všichni vypadali dobře, ale pořád to byli táborníci, nevěděla, jestli umí bojovat, vypadali namakaně, to musela uznat. Ale nejvíce se jí stejně líbila Narutova duše, byla sice trošku idiotská, ale v závěru by mohla být hodně dobrá. A ona cítila, že s ním by se to mohlo povést. Konečně by mohla…
Natáhla se a políbila ho na čelo.
"Stýskalo se mi." Musela už zacházet trošku dál, aby se do ní úplně zamiloval. Jinak by nemělo cenu se ním zabývat. Hodiny stále tikaly a čas ubíhal jako voda. Postřehla Narutův ruměnec a potěšeně se usmála. Naruto na chvíli nemohl vyslovit ani půl slova.
"Mě taky." Dodal nakonec a objal ji okolo pasu a zavedl k teplému ohni, aby se mohla ohřát.
"Jsi neuvěřitelně studená." Až se skoro zhrozil a snažil se, aby se dostala co nejblíže k ohni, ale nedokázal zpozorovat žádnou změnu.
"To je v pořádku, já jsem studená celoročně. Někdo mi už říkal tuším ledová královna." Na okamžik se ztratila ve svých myšlenkách na hnědovlasého chlapce, ze kterého vysála duši, jak ten kluk byl bláhový. Zasmála se.
"Co se děje?" Zeptal se, ale taky se usmál.
"Nic." Odbila ho a zadívala se do plamenů. Byl nespoutaný. Zděsila se nad tím, že za to dodala jako Sasuke. Zase na něj myslela, prudce zatřepala hlavou. To nebylo vůbec fér!
"A ledové královna je až příliš chladné přirovnání. Nelíbí se mi. Budu ti říkat Třešinko. To se k tobě hodí mnohem víc." S tím si přičichl k jejím vlasům. Byl o něco vyšší než ona. Stočila mu hlavu na rameno a jenom tam tak společně seděli. Měl štěstí, že jí neviděl do tváře, protože na ní právě hrál vítězoslavný úsměv. Cítila, jak se do ní postupně více a více zamilovává. Byl to… nádherný pocit. Opravdu se jí líbil. Ale nebylo to takové potěšení z toho, že vás má někdo upřímně rád, spíš škodolibý, že jí takhle jednoduše poskytl svou duši a nebyly to skoro ani dva dny. On byl jeden z těch idiotů, kterých už potkala tolik. Alespoň co se lásky týče.
"Fajn…" Tohle ji přinutilo se usmát. Už už zavírala oči, ale něco zašelestilo na stromě a ona měla pocit, jakoby tam někoho viděla, ale byla příliš ospalá na to, aby mohla dále vnímat.
Až ráno si uvědomila, co si způsobila. Ležela teď na chladné zemi na karimatce, přikrytá dekou, na níž spočívala modroočkova ruka. Spokojeně si vydechoval vedle ní. Opatrně se snažila dostat zpod jeho paže.
"…Sakuro…" Zašeptal, Sakura se zděsila, že by se mohl vzbudit, i když to dělala snad nejtišeji jak dovedla. Ovšem hoch nevypadal při smyslech, jelikož měl stále zavřené oči. Na to zamlaskal a převrátil úplně na druhou stanu, čímž Sakuře ušetřil práci. Měl pootevřená ústa.
Ještě jednou Naruta políbila, tentokrát na tvář. Byla to její jistota, že nezemře. Necítila k němu nic, jen nepřemožitelnou chuť na jeho duši.
Rychle vyskočila na nohy a pelášila pryč, musela se dostat domů, aby se uklidnila a pročistila a hlavně utřídila si myšlenky. Potřebovala si naplánovat, jak to podnikne dneska. Měla tušení, že Sasuke v tom podniku bude zase, a pak zase a znovu. S tím neměla starost. Spíše chtěla z Naruta vytáhnout jeho bytost. Vysát mu život. Přece jenom, co kdyby se něco stalo a on se nějakým způsobem odmiloval? I když to bylo spíše nepravděpodobné, největší stádium zamilovanosti je, když to začíná. Vytáhla z pochvy pod lemem šatů čepel, strou jako dračí zuby. Se zájmem si jí prohlížela.
"Dnes to bude záviset ovšem jen na tobě, má drahá." Byla to dýka, s propracovaným jílcem a velmi dlouhou rýhou na čepeli. Našla ji kdesi v rodinných starožitnostech. Prý patřila její babičce, když se dozvěděla o svých čarodějných schopnostech, utekla od rodičů a začala žít sama ve své "staré chatrči". Od té doby ji používá jako nástroj k vytahování duší, speciálně ji začarovala, řekla si, že to bude dokonalé. Vidět ten výraz překvapení, až mu dýku zabodne přesně do srdce, čímž ho usmrtila, poté dvakrát rukou zakrouží ve vzduchu a přiloží mu ji na prsa a začne za pomoci zbraně vytahovat duši z nic netušícího muže. Někdy při tom něco zaklejí jako "ty mrcho" nebo "tys…já tě miloval" ale většinou na to už nemají síly.
A ptáte se, jak vlastně vypadá ta lidská duše? Není to nic plápolavého a zvláštních odstínů laděno, jak by si myslelo spousta lidí. Je to něco malého a většinou lesklého, jako třeba kamínek z čistého safíru tvarován do něčeho, co toho člověka nejlépe vystihuje. Setkala se již s mnoha případy, například se smaragdovým hadem, onyxovým králíkem, a nebo prostě pozlacenou tvrdou,zato ale křehkou korunkou. Byli tu i prstýnky, copánky, vlasy, rostliny, úsměvy, slzy, prostě něco, co mělo za úkol přesně vystihnout osobnost dotyčného. Jako například slza, vytrvale stéká po tváři a razí si cestu dál, ale jedním setřením se dá lehce vyhladit a vsáknout se do kůže či se odpařit. V takovémto případě byl člověk velmi nestabilní, ale dokázal bojovat a stát si za svým, no jakmile mu někdo ošklivě oponoval, okamžitě jeho nadšení pohaslo a vypařilo se, přesně jako ta slaná voda.
Vždy je to něco malého, s ničím jiným se ještě nesetkala, jde jen o to, jak je to propracované, v takovém případě je propracovaná a krásná i jeho osobnost. Bylo by vám toho líto? Sakura taková nebyla, prostě si vzala to, co potřebovala, aby přežila. Zabij, nebo budeš zabit. To bylo její motto.
Jakmile už v rukou držela lidskou duši, přiložila ji na svá prsa, pokud možno co nejblíže k srdci, vše utichlo a kolem ní se utvořily kotouče barvy podle duše a ta se vsákla do ní. Při tom jako kdyby její oblečení neexistovalo, byla naprosto nahá. Na jazyku ucítila výjimečnou chuť, ale ta se hned rozplynula. Ale byla nenahraditelná a každá chutnala trošku jinak. Když dokončí svůj rituál šaty se jí jakoby zázrakem opět navrátí.
Ale byla tu i jedna nevýhoda, pokud byste čaroději sebrali duši, kterou se chystá pozřít, na místě by zemřel. Buď by se rozpadl na prach, který by ihned rozfoukal vítr, nebo zkameněl, následně se ho stačí dotknout, aby se roztříštil na ty nejmenší kousíčky, které už nikdy neposkládáte zpět…
Co na to říkáte? Prosím si KOMENTÁŘE :3


















Jéé takže Saske se jen tak nedá
! Krásný dílek ! :))