close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

This is a gift - pro Katu-chan

16. dubna 2013 v 21:24 | Ufonek |  Jednorázovka na přání
Kdysi bylo vše jednodušší, ty ses mi smávala v náručí, já tě mohl lechtat na lýtkách, líbat na tvých měkkých ústech, obdarovávat tě motýlími polibky po celém těle, držet tě za ruce a tisknout si tě blíže k tělu. Dělat ti oznáčky lásky na tvé šíji. Jen tak tě laskat… to vše jsem mohl, až do té doby, než jsem si to totálně zpackal tím, že jsem tě uhodil. Už ani nevím, jak se to stalo, ale krutě jsem za to zaplatil. Zřejmě jsem si to zasloužil. Nechápu, jak jsem něco takového vůbec mohl udělat, kdybys jen věděla, jak mě to mrzí… tak hrozně moc.


Měli jsme spolu jít na koncert, ty sis kvůli mně koupila lístky, ani nevím, jestli se ti ta kapela vůbec doopravdy líbí, těžko posoudit, teď už se to asi nedozvím, díky tomu, jak tvrdě to se mnou zamávalo. Rozešla ses se mnou, ale asi to byl rozumný tah, chodit s někým, kdo tě uhodil, by nebylo správné. Jak jsem to mohl udělat? Stále se táži a stejně tak nenalézám odpověď. Je to jako sebemučení, stále sedět doma, poslouchat tvrdou hudbu a opíjet se alkoholem. Ale tohle není řešení, problémy na vás pak dolehnou a možná že ještě více.
Pozvednu hlavu, už se začíná smrákat, koncert má být od osmy asi do dvanácti hodin v noci… ne-li více, dnes. Už dnes bych ji měl zase vidět, pokud se proderu mezi tou zácpou lidí. Ještěže už mám lístek doma.
Ale, má vůbec cenu tam chodit, rád bych ji viděl, ale promluvíme spolu vůbec? Pohlédne na mne těma svýma smaragdovýma očima, nebo se raději bude odvracet. Vlastně bych se jí nedivil, jeden se nikdy nezavděčí a ona je moc čistá na to, aby se táhla s někým jako jsem já.

Kašlu na to, obuju si tenisky - po šesti měsících únavné zimy je to vážně pohodlné - podívám se na sebe do zrcadla a vyrazím ze dveří, nezapomenu za sebou zamknout. Je teprve půl osmé, ale pódium se staví až na druhé straně Konohy, a nechci být za blbce a přijít pozdě, navíc je dobré splašit nějaká místa blízko zpěváků, nejlépe uprostřed před zvukařem.

Kroky jsou svižné a dlouhé, bez větších zkratek se loudavě zamotám do nějaké skupinky lidí, kteří jdou taky asi na koncert. Vše tomu nasvědčuje. Jsou to dívky, pokukují po mně, ale žádná nemá tak krásnou barvu očí a žádné nevoní vlasy jako jí. Jako Sakuře, jenom to jedno jméno mám v hlavě, nikdy jsem nevěřil, že by se to mohlo stát, že bych se skutečně zamiloval. Někteří si Sakuru pamatují jako tu ufňukanou holku, která za mnou pořád lozila, ale hodně se změnila. A já ji začal upřímně uznávat a mít rád… mít víc než rád…

Už nebylo vidět více než na metr a já zašel do jedné z velkých budov. Ano, bude to kryté, ani bych nevěděl, jak by se to rozléhalo venku, hodně maminek by si šlo stěžovat, že je ten hluk obtěžuje kvůli spícím dětem, nebo kvůli samotnému jejich spánku a svěžesti. Už mluvím jak z nějaké reklamy na prací prostředek.
Sotva se nějak proderu ke dveřím, kde je fronta jak něco, uvidím ji. V lehkých kratičkých hadr-rockových saténových šatičkách a balerínách. Okamžitě se mi v krku utvoří Sahara a já na sucho polknu. Upře na mě své zelenkavé oči, tentokrát plné bolesti. Uvidím, jak se jí tam zalesknou slzy a ona ode mě zrak odvrátí. Posmutním, kéž bych ji mohl znovu držet za ruku a svírat ve svém náručí, pošeptat do ucha miluji tě. To všechno bych udělal, jen prosím, ať se mi vrátí zpátky…
Už už jsem vykročil pravou nohou, abych jí byl blíž a konečně uskutečnil ten svůj sen ji znovu držet pod svými ochrannými křídly, i když já sám jsem jí ublížil, tu najednou mě však zavalí vlna lidí a já jsem odtažen někam do zadních řad.

Horko těžko se přes ně probojovávám zpátky a konečně jí stojím tváří v tvář. Lehce zvednu ruku v náznaku pozdravu a snažím se usmát, ale pohled na ni mě trýzní, ten pocit je hrozný… A když se ke mně obrátí svými malými zády, ubíjí mě to, udělám krok a obejmu ji zezadu, položím hlavu na rameno a ona sebou trhne.
"Prosím… neboj se mě, je mi hrozně líto co jsem ti způsobil, jsem hrozný…" Vymaní se z mého objetí a já jsem raněn, všechno mě tak ubíjí… Dostávám facky z jedné tak i z druhé strany. Neprohodí ke mně ani slovo, jen upřeně hledí na pódium, kde již zaznívají první tóny bass-kytary a kláves, popřípadě zpěvu. Ona mě ignoruje, problém je v tom, že já ji ignorovat nedokážu. Ona je to, zač jsem ochoten bojovat, ale byla by taky ona za mě? Vzpomenu si, jak při mně vždy stála, vždycky o mě fantazírovala, možná to je to, proč ji tolik miluju. Upřu své černé tůně na zpěváka s hlubokým hlasem, který se právě díky rezonanci rozeznívá po celé místnosti. Líbí se mi to, ale jak se mám teď radovat z toho, že vidím někoho, koho jsem toužil vidět celou věčnost, když se mnou růžovláska nemluví… už to nedokážu napravit, nedokážu… skloním hlavu a po očku ji sleduju. Její útlé nožky se pohupují do rytmu, vlasy jí volně splývají k ramenům a na jejích rtech se rýsuje lehký poloúsměv. Jak se můžeš usmívat? Tážu se, ale opět nenalézám odpověď. Cítím, jak mi skelnatí oči… Proč nemůžu být důvodem jejího úsměvu? Měl bych něco udělat, ale co? Co bych měl udělat.
Najednou mě to uhodilo přímo do očí, tělo jednalo za mne. Vykročil jsem pravou nohou, to jen tak, ne že bych věřil na báchorky o štěstí, prostě… Chytnul jsem ji za ruku a lomcoval s davem, až dokud se nezlomil a my měli volný průchod. Ač se snažila sebevíc, nevyvlekla se z mého pevného sevření. Protáhli jsme se až na čerstvý vzduch, z haly bylo slyšet jen hluk a řev… Ale já to nevnímal, měl jsem oči jen pro ni. Pustil jsem ji a zadíval se jí hluboko do očí, i v té tmě se tolik leskly. Hvězdy nad námi svítily, okolní svět vrhal ostré stíny.
"Proč mi to děláš?" Špitla a sklopila hlavu k zemi, lehce si přešlápla. Tohle gesto mi přišlo nekonečně roztomilé.
"Proč mi to děláš ty…" Potlačil jsem nutkání ji obejmout a vtisknout pusu.
"Ty to nechápeš." Prohodila a já se k ní přiblížil víc, lehce jsem nechal ovinout své paže okolo jejího pasu. Začala do mě bušit svými maličkými pěstičkami, bylo to spíš jako lechtání.
"Omlouvám se, nechtěl jsem… nikdy jsem tě nechtěl uhodit…" Sehnul jsem se a opřel si hlavu o její rameno, přičemž se mi moje vlasy nahrnuly do obličeje, ale mě to bylo jedno. Ztuhla… Čekal jsem na její reakci.
"Ale-" Nestihla dopovědět, protože v ten moment jsem přesně věděl, co musím udělat. Políbil jsem ji. Jen krátce na rty, abych ji umlčel.
"Miluju tě." Nebyla to slova, která bych jí říkal příliš často, protože jsem nechtěl porušit to kouzlo výjimečnosti.
"Taky tě miluju…" Řekla plačtivě, jedním prstem jsem jí setřel neposednou slzu. Znovu jsem si udělal čas na to, abych jí něžně políbil a těmi pohyby jí dal jasně najevo, jak moc mi na ní záleží. A to, že mi odpustila, je dar…

OPOŽDĚNĚ ŠŤASTNÉ NAROZENINY!! :3
__________________________________________________________________________
Jak jistě víte, Kata-chan měla zhruba před dvoumi měsíci narozeniny, ano, měla jsem jí jako každoročně napsat povídku a tady je :3 (omlouvám se za to, že je tak pozdě). A taky se omlouvám vám, že jsem tu dlouho nic nepřidala, chci prázdniny... :3
Tak, doufám, že se povídka líbila a zaslouží si nějaké komentáře :3 :)
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kata-chan Kata-chan | Web | 16. dubna 2013 v 21:31 | Reagovat

No ten se moc dlouho nedusil :D Škoooda n.n :D Ale pěkné, moc moc :3 Děkuji za konečně napsanou povídku, zvlášť tak hezkou n.n

2 Charley Charley | Web | 17. dubna 2013 v 6:21 | Reagovat

je nádherná... jako fakt... :D XDDDD ale i tak se těším na čaroděje.... :D XDDD

3 yuki-chan yuki-chan | 17. dubna 2013 v 10:45 | Reagovat

asi budu brečet je to naprosto uchvatny :D  :D

4 Cherry Cherry | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 19:29 | Reagovat

Nádhera! :-)

5 Katty Katty | 17. dubna 2013 v 20:11 | Reagovat

Nyáá krásné x33

6 Misha Misha | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

nechceš spřátelit...moc se mi líbí na tvém blogu

7 Kacule Kacule | 17. dubna 2013 v 22:46 | Reagovat

Krásně sepsaná povídka. Jen mi to přijde jako docela pošetilé rozejít se na tvrdo s někým kvůli facce (aspoň tak jsem to pochopila). Jinak dějové i slohově krásná povídka, moc tě chválím.

8 Michyseji Michyseji | Web | 18. dubna 2013 v 15:36 | Reagovat

prosím pridaj už Zlodějka duší 8-)

9 Vája Vája | 18. dubna 2013 v 18:54 | Reagovat

Zajímavý děj ;) moc pěkná jednorázovka x) Už se těším na Zlodějka duší :)

10 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 18. dubna 2013 v 21:12 | Reagovat

Ach romantika romantika už mi je z ní až yle chce to sex tvrdej dlouhej avšak něžnej sex... ae jo ujde to.. ach kdybych nebyla tolik posedla dopsaním mojí knihy psala bych na blogu pořádně se sexem jpooooo.... ae jinak fakt celekm i pěkné

11 Arlin Arlin | 21. července 2013 v 13:37 | Reagovat

Krásné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama