close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlodějka duší 7

8. dubna 2013 v 20:04 | Ufonek |  Zlodějka duší
"To bylo těsně." Vydechl černovlásek a nechal zvíře zmizet. Sakura si jen povzdychla. Holt asi nikdy nebude tak dobrá jako Sasuke. Posadila se pohodlněji a zastrčila svůj růžový pramen vlasů za ucho. Stále ji trápilo to, že už dlouhou dobu neviděla denní světlo, tak dlouho se nerozkoukala po krajině plné rozkvétajících květin a nenasála čerstvý ranní vzduch. Nepohlédla na tu krásu, která se před nimi vždy objeví, ale teď je vše pryč. Ona musí být zavřená v tomhle chladném domě, nevědíc jeho polohu. Nemůže dělat nic, nevyzná se v těchhle kobkách a tmavých chodbách, i kdyby použila kouzlo, Sasuke by ji ihned zastavil. Tak co pro to mohla udělat? Co mohla udělat pro to, aby se znovu dostala pryč, aby byla volná…

Neměla narazit na čaroději, neměla tak lačnit po jeho duši. Místo veřejného prostranství je teď tady, zavřená a nespokojená. Sasuke přítomnost jí dodává trochu energie, dokonce jí donutil pozřít i zvířecí duši před ním úplně obnažená.
"Chceš to zkusit znovu?" Zeptala se ho s nadějí v hlase, že by z toho snad ustoupil a místo toho jí dovolil se jít projít. Ale ta naděje pohasla, jakmile stočil hlavu do přikývnutí.
"Je to jenom pes, psi jsou hloupí, nevědí, co dělají, tys jen projevila strach a to byla tvá neuvěřitelná chyba, pojď to zkusit znovu." Pobídl ji a už už chtěl natáhnout pravačku, ale Sakura ho zastavila.
"Možná by mi pomohlo, kdyby to zvíře nebylo tak černé." Zamumlala a stáhla svou ruku zpátky na kolena. To bylo to, ta neustálá čerň, která se kolem ní míhala, kamkoli se podívala, ji už trochu iritovala. On se na ni podíval s jistým zájmem, ale potom jen zakroutil hlavou a vykouzlil dalšího psa, tentokrát měl tlapky lehce našedlé.
"Promiň, černá mě doprovází, ať už se hnu kamkoliv." Řekl a ona trošku posmutněla, byť jí neunikla jeho snaha. Potěšilo jí to. Z nějakého nepředstavitelného důvodu se jí teď do čarování chtělo mnohem více. Zavřela oči, párkrát se nadechla a představila si, co by chtěla, aby se stalo. Poté svoje kukadla znovu prudce otevřela a namířila je přímo do těch černých kaněk psa. On jen párkrát zavrčel, Sakura nadzvedla obočí a její pohled začal být ještě neúprosnější. Zvíře zavrtělo ocasem a s pozbytím veškeré ladnosti doklopýtalo až k ní a lehce se jí čumákem otřelo o tvář. Sakura se otřásla, ještě nikdy tohle nezkoušela, ale i přesto ji to naplnilo zvláštním štěstím. Začala si psa hladit a snažila se mu lépe porozumět. On měl oči velké a kulaté, plné lesku, už vůbec nevypadal tak strašidelně, jako se jí zpočátku zdálo.
"Hm, zvládlas to překvapivě rychle." Řekl a jí neušel jistý podtón obdivu.
"Když zvládnu ještě něco víc, vsadíme se o něco?" Zeptala se a on jen zakoulel očima.
"Co by sis tak představovala?" Odpověděl lhostejně. Ona na něj i přes to, že by to na něj nefungovalo, svůdně zamrkala.
"Když zvládnu vytáhnout duši z tohohle čokla, necháš mě vyjít ven a projít se." Řekla rázně a zvedla se. Pes kolem ní stále energicky pobíhal až dokud ho černovlasý nenechal znovu zmizet tam, odkud se zjevil. On nad tím na chvíli zauvažoval, než se rozhodl vyrukovat:
"Tak dobře. Dávám ti na to tři dny, pokud to neuděláš, nikdy tě nenechám vyjít ven." Jeho oči ztrpkly a dostaly větší nádech přísnosti. Ona se trošku lekla, ale nemohla dovolit, aby si o ní myslel, že neuzavře ani takovouhle sázku. Byl to dost velký závazek, alespoň na ni. Sice její doba lovení byla noc, ale chtěla se cítit volná… nespoutaná… jako dřív.

Vše to začínalo nabírat obrátky, Sasuke ji neustále zaučoval a radil jí, jak to má správně udělat, ale postřehl u sebe jakousi zábranu, která mu nedovolovala sdělit jí více informací, než bylo potřeba. Nějak nechtěl, aby tu sázku vyhrála. Sužoval ho takový nepříjemný pocit, neuměl ho nazvat. Tohle se mu ještě v životě nestalo.
A jak to tak ubíhalo, najednou už zbývalo jen jedno odpoledne do skončení ultimáta sázky. Sakura se zlepšovala, to ano, ale stále nemohla přinutit zvíře, aby se do ní zamilovalo. Už z toho začínala být pomalu zoufalá, ale nemohla připustit, aby už nikdy nemohla vyjít ven a on ji tu navždy uvěznil.
Najednou se v ní něco probudilo, něco se probralo, nějaká zvláštní síla, která způsobila, že celé její tělo začalo vibrovat a jasně zářit. Poté se celá ta síla sebrala a zavrtala se do nitra zvířete.
"Imeyta." Pohltit, znamenalo. Její ruka se začala svévolně hýbat a vypadalo to, jako kdyby psa ovládala jako nějakou loutku. Ještě jednou zakroužila prstem ve vzduchu, načež zvířeti vyschly oči, všechen lesk se ztratil a jí na dlani přistál malý kamínek o velikosti asi půl palce, byla to tmavomodrá hvězdice s vyrytými znaky. I přesto, jakou radost to v ní vzbudilo, byla naprosto vyčerpaná, divže ještě držela oči otevřené.
"Vyhrála jsem…" Prohlásila než s žuchnutím dopadla na podlahu. Sasuke chvíli třeštil oči do prostoru, než konečně s jistou nechutí uznal, že Sakura má pravdu. Bude jí muset nechat vyjít ven a nadýchat se čerstvého kyslíku. Poté se však probral z myšlenek, vzal Sakuru na ruce a odnesl až do jejího pokoje.
Celou noc musel přemýšlet nad tím, jaktože to najednou zvládla, když jí zatajil tu nejdůležitější informaci, přesně tu, kterou právě udělala. Převracel se na posteli a nemohl spát, vše to pro něj bylo záhadou. Ona má vážně krev čaroděje…

Sakura prospala celý den, jednotlivě se u ní střídali Sasuke s Narutem, aby se ujistili, jestli se náhodou neprobrala. A neprobrala. Až kolem osmé hodiny večerní.
"Jak dlouho jsem spala?" Zabrumlala a protřela si stále ještě nevyspalé oči. Jakmile si vzpomněla, co se událo, měla co dělat, aby nezačala skákat radostí, bude si moci protáhnout nohy!
"Asi den. Vážně tě to vyčerpalo, neměla by ses namáhat." Odpověděl jí blonďáček a pohladil jí po paži. Sakura vyhledala očima černovláska. Ledabyle se opíral o rám dveří a lhostejně na ně hleděl.
"Sasuke, vezmeš mě teda ven?" Zeptala se a mrkla na noční stolek vedle ní, na kterém se vyjímala zvířecí duše, její první…
"Hmpf." Byla jeho odpověď. Ona se jen zakabonila a rozhodla se hrát stejnou hru jako on.
"Slíbils mi to." Řekla kousavě, načež on se přiblížil k její posteli. Povzdychl si.
"No tak dobře." Viděla mu na očích, že to neříkal moc rád. Zajímal ji důvod, proč ne? Chtěla se ho na něco ještě zeptat, ale pak jí došlo, že to asi nebude dobrý nápad, vzhledem k tomu, jaký na ni házel pohled.
"Půjdeme zítra." Pravil a potom za sebou zabouchl dveře. Chvíli jen tak hleděla do prázdna, pak přesunula své soustředění na blonďatou palici před sebou. Zářivě se zazubil, jako vždy.
"Bylas úžasná, jaks s ním bojovala, tohle se povedlo málo komu." Mrkl na ni a sevřel její dlaň ve své. Ona se mu vysmekla a zababušila se pod peřinou.
"Tím chceš říct, že on už nějaké čaroděje potkal?" Upřela na něj své zelené oči.
"Jo, nechápu, jak to dělá, ale vždy na nějakého narazí, ty jsi první žena - čarodějka." Odkašlala si, lehký úsměv mu stále hrál na rtech, i když po tom, co neopětovala jeho sevření, se dalo říct, že byl trošku smutnější.
"Hmmm… promiň, jsem unavená, budu ještě spát." Přetočila se na bok a vyčkávala, než se Naruto odebere pryč. Potom se zahleděla z okna a naplnil jí zvláštní pocit štěstí. Zítra se zase bude moct popocházet po otevřených ulicích aniž by ji někdo ohrožoval a nebo neustále sledoval. Tím přešla myšlenkami na Sasukeho a už u něj zůstala. Stále se jí připomínaly jeho černé vlasy, chtěla by si v nich proplétat prsty, okusit hebkost jeho kůže a měkkost jeho rtů…
Netušila, proč ji napadaly takové myšlenky,věděla jen, že po nich už usnula…

Ráno se probudila s nově načerpanou energií a taky představou, že si venku sundá boty a bude tam pobíhat. Jen ji trápilo, že musela vyčkat až do příchodu Sasukeho, protože dveře se zevnitř nedaly jen tak otevřít - to si ozkoušela už minule. A jeho příchod trval nejméně dvě hodiny, za tu dobu u ní byl i Naruto.
Vešel dovnitř.
"Jdeme." Pokynul s kamennou tváří a podržel jí dveře. Ona s úsměvem vykročila vpřed. Sasuke ji následoval, poté ji však musel předejít, protože ona se v těchto spletitých chodbách jen těžko vyznala.
Do té doby, než vyšli ven, na ni ani jedinkrát nepohlédl ani nepromluvil. Nechápala jeho změnu chování.
Před nimi se konečně rozprostřelo světlo, stromy však byly seschlé a jediné, co tu vypadalo živě, bylo jezero, třpytící se. Od jezera se odrážely sluneční paprsky, které prosvítaly skrze naducané mraky.
Sakura vydechla… všechen ten obraz jí dodával takový zvláštní obraz krásné tragédie, co vše se tu muselo udít? Když se obrátila, aby se tu porozhlédla, uviděla, že Sasukeho dům není nic jiného, než-li kámen a bylo to jako kdyby ani nikde neměl okna. Vytřeštila oči. Je tohle ta možnost, proč nechtěl vycházet ven.
"Jak daleko jsme od Konohy?" Zeptala se a pohlédla černovlasému do jeho nehybné alabastrové tváře.
"Daleko." Jeho hlas zněl nepatrně roztřeseně, normální člověk by to ani nepostřehl. Ale Sakura ostatně ani člověk nebyla.
"A mohli bysme se tam podívat?" Zaprosila, on se chtěl nejdříve tvářit tvrdě a neústupně, ale pak si jen povzdychl.
"Pokud chceš." Řekl a chytnul ji za paži. "Teleport." Vyslovil a zavřel oči. Ona ho napodobila a společně se přenesli do centra města. Bylo ještě příjemně slunečno a lehký vánek si začal pohrávat s jejich vlasy. Sakura se se zájmem rozešla zaprášenými ulicemi, po kterých se procházeli dospělí a malé děti se kočkovali. Bylo to tak známé, tak blízko a přitom tak daleko.
Prošla kolem Ichiraku a ucítila známou vůni vařených nudlí.

A tak pomalu ubíhal čas, Sasuke za Sakurou jen líně bloumal, vůbec neměl vůdčí odhodlání, kdežto Sakura si tu procházku užívala, nechala dopadat slunce, aby jí olizovalo její odhalená ramena a paže, její dlouhé útlé nohy, lehce se usmívala.
"Ahoj kočičko." Mrkl na ni nějaký hnědovlasý mladík s modrýma očima. Sakura se zastavila a přeměřila si ho pohledem. Potom najednou ucítila lehký stisk její pravé dlaně a rozhodně ji překvapilo, když Sasuke chlapce odstrčil tak prudce, jak to jen dokázal. Přejel ho svým nevraživým pohledem a mladík se stáhnul. Nechápala jeho chování.
"Sasuke…?" Otázala se skoro vyděšeně. On jen ještě jednou sevřel její ruku a potom jí znovu pustil.
"Hm." Odfrkl si, zacouval a vyčkával, než se růžovláska dá do kroku. Ona to udělala, ale pořád jí běhalo po rozumu, co to do něj najednou vjelo. Vypadal jak nějaký vlk, který vrčí na svou oběť. Pro sebe se usmála.

Domů se vraceli až k večeru. Vše nasvědčovalo tomu, že to byl úžasný den, alespoň pro Sakuru. Nevěděla, jak to cítil Sasuke. Bylo to zvláštní, vidět ho v takovém rozpoložení. Od rána na ni skoro nepromluvil. Vůbec se nebavil a vůbec nejevil žádné známky emocí. Sakura z toho byla trošku zmatená, a když se znovu přesunuli na své dosavadní bydliště, růžovláska tu otázku v sobě prostě neudržela. Ještě před tím než pohlédla na Sasukeho, přesunula své zraky na vteřinku na blankytně modré jezero. Slunce právě zapadalo za obzor, ještě hřálo… Lehké paprsky dopadaly na jejich kůži.
"Sasuke, vím, že už jsem se tě ptala, ale musím se zeptat znova, proč jsi po něm najednou tak vyjel?" Upřela na něj své dva smaragdy, které teď naplňovalo na rozdíl od minulosti tolik nových emocí. Díky Narutovi a Sasukemu se stala někým úplně jiným, nový způsob a styl života ji změnil k nepoznání. Kdyby jí někdo řekl v minulosti, že taková někdy bude, ani za mák by mu nevěřila a ještě by se mu vysmála. Tak to cítila. Ano, i ona dokázala cítit.
"Hmmm." A znovu ta samá nic neříkající odpověď. Sakura si povzdychla a natáhla paže kolem jeho těla, objala ho a přitiskla si hlavu na jeho prsa. Sasuke nejdříve vykulil oči do prostoru (to se mu obvykle nestávalo, aby ho něco vyvedlo z míry, ale na tohle byl dost velký důvod). Nejistě jí položil ruce na záda a opřel si hlavu o její ramena. Nadechl se.
"Co to děláš…" Zašeptal proti jejímu tělu a na chvíli zavřel oči.
"Těžko říct." Pokrčila rameny a tuze ho objala. Připadala si jako nějaká maličká v medvědím objetí. Vlastně ani sama nevěděla, proč to udělala. Věděla jen, že to dělá, a že ji to naplňuje zvláštním pocitem. Štěstím.
______________________________________________________

Snad se díl líbil, prosím si komentáře :3
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zakura Zakura | 8. dubna 2013 v 20:31 | Reagovat

no konečně.......to to trvalo....

ale jinak.....super!!!! :D  :-D

2 Katty Katty | 8. dubna 2013 v 20:56 | Reagovat

Hurá !!  xDD Parádně krásný dílek ;) !! Moc se těším na pokráčko x)

3 Aki Aki | Web | 9. dubna 2013 v 7:15 | Reagovat

Krása výborní dielik milujem túto poviedku už sa teším na pokračovanie.

4 misaki misaki | 9. dubna 2013 v 14:04 | Reagovat

už se to rozjíždí.. :D těším se co bude dál.. :) parádní dílek.. :)

5 Michyseji Michyseji | Web | 9. dubna 2013 v 14:19 | Reagovat

Jeeeje ja uz som sa tak tesila a stalo to za to :) dikis za cool diel s patricnou romantikou :) tesiiín sa na pokracovanie :)

6 yuki-chan yuki-chan | 9. dubna 2013 v 15:27 | Reagovat

NAPROSTO UUUUUUUUUUUUUUUŽÁSNÉ :D  O_O

7 BB20 BB20 | 9. dubna 2013 v 17:11 | Reagovat

Spíše lev chránící si svou kořist...
Ale pěkné :-)

8 Kacule Kacule | 9. dubna 2013 v 23:23 | Reagovat

Konečně jsem se dočkala nového dílů téhle povídky. Je to úžasný díl a nemůžu se dočkat.dalšího.  Naprosto mě uchvátilo jak si sforomovala ten poslední úsek od té vycházky až po to objetí, u této fáze jsem se nejvíc bavila. Velmi podařená povídka jen tak dál. :-D

9 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 10. dubna 2013 v 21:31 | Reagovat

ach už aby tam byl sex poslední dobou všichni vynechávají dobrý sex.... což zapříčiňuje jistí deprese v určitém věku

10 Kyasarin Kyasarin | 12. dubna 2013 v 15:23 | Reagovat

NÁÁÁDHERNÁ

11 Kyasarin Kyasarin | 12. dubna 2013 v 15:24 | Reagovat

Promiň blbla mi klávesnice :) Nááááádherná povídka. Máš úžasný blog. Těším se na další díleček. :D

12 Cherry Cherry | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 21:46 | Reagovat

Jedno slovo - KRÁSNÉ :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama