Zlodějka duší 8

21. dubna 2013 v 9:48 | Ufonek |  Zlodějka duší
Když se od něj konečně odprostila, pohlédla mu hluboko do očí, načež je sklopila a mrštně se kolem něj provlékla do spletitých chodeb. Poté se ale zarazila a znovu se obrátila na černovláska. Ten se jen tajemně zazubil, chytil ji za ruku, přičemž Sakuře do celého těla vyrazil elektrický proud, a vedl ji.


Když už se začaly objevovat první louče, jednoduše ji zase pustil, až se v Sakuře kdesi objevil takový pocit osamělosti. Znovu ji zavřel do toho mírně osvětleného pokoje, i když teď v něm byla tma jako v ranci. Avšak ještě dříve, než stihl pláchnout, ho růžovláska zastavila pouhým chycením za ruku.
"Děkuju, žes mi znovu umožnil nadechnout se a vidět okolní svět, Konohu." Mrkla na něj a pustila ho. On se jen pousmál a zavřel dveře. Ten úsměv se Sakuře vryl do paměti tak hluboko, že bude mít ještě několik dalších dní potíž vyhnat tu představu z hlavy.

Ulehla do peřin a na okamžik zavřela oči, aby je pro příští chvíli mohla znovu otevřít. Koukala do stropu a přitom nic neviděla. Nic než černočernou tmu panující a okupující tento tmavý pokoj. Co by dala za to, aby místo těch mříží v okně měla alespoň trošku výhled na třpytící se hvězdy. Co by dala za to, aby byla opět volná. Jenomže s tím by asi ztratila Sasukeho. Ztratila. Co si pod tímto pojmem vůbec představuje?
Když ten další moment zavřela oči, už nevěděla v jakém storočí žije a v jakém světě, ani co se kolem ní odehrává. Ani to, že ji někdo přišel navštívit.

Ráno se probudila a cítila nepřirozený tlak na svém klíně. Protřela si oči a musela párkrát zamrkat, aby si její oči znovu zvykly na to přítmí.
Zadívala se před sebe a oči jí utkvěly na víčkách. Černovlásek právě spokojeně vydechoval a relaxoval na jejích nohou.
"Sasuke?" Zeptala se a černoočko otevřel ty své černé tůně. Zahleděl se na ni a když zaregistroval, v jaké poloze se nachází, automaticky se postavil a chtěl odejít, ale růžovláska ho znovu zastavila, tentokrát svými slovy.
"Neodcházej ještě." Kupodivu ji poslechl. Obrátil svůj krk asi o šedesát stupňů a mrkl na ni. "Jen chvíli…" Zašeptala a on se vrátil na své původní stanoviště - na židli.
"Promiň, že jsem tě obtěžoval." Pronesl s kamennou tváří. To není možné, někdo jako Sasuke Uchiha se omluvil. Sakura na něj zkoumavě pohlédla zpod dlouhých řas. Měla takové nějaké nutkání ho chytit za ruku a přejíždět svým palcem po jeho, naštěstí ten pud potlačila a zanechala si vážnou tvář.
"Omluva přijata." Řekla jako nějaký hologram ze Star Treku. Vše to bylo tak zvláštní, ona koukala na něj, on na ni s takovým zvláštním zájmem. Normálně by se v romantických filmech k sobě najednou vrhli, ale proč to neudělali teď? Odpověď je až přespříliš snadná, tohle není film. Tohle je realita, kde na vás na každém kroku číhá faleš, beznaděj a zlost. No ne vždy je to tak, jak se na první pohled zdá.
Sasuke se lehce nadzvednul, ještě jednou mrknul na růžovlásku a opustil pokoj. Sakura padla znovu na postel a zírala do stropu.
Klidu na přemýšlení však mnoho nebylo, jelikož za okamžik sem pro změnu vtrhlo blonďaté individuum - samozřejmě znovu nabité energií.
"Čau Naruto." Pozdravila a znovu se narovnala. Modroočko si přisedl a jen se tak na ni chvíli koukal. Nedokázala rozeznat v jeho očích žádné emoce, což bylo pro něj dost zvláštní, neboť se v něm dalo často listovat jako v otevřené knížce.
"Ahoj, chtěl bych ti něco říct!" Vzkřikl a podíval se z okna krytého mříží přes které se zastavovaly už tak dost slabé paprsky sluneční záře.
"A co to bude?" Zeptala, nepříliš nadšeně, chtěla přemýšlet o Sasukem a ne se tady vybavovat. To, co jí však řekl, její pozornost plně přitáhlo.
"Dneska se jde ven!" Zazubil se.
"Cože? Vždyť jsme byli včera." Podivila se, ale stále naslouchala a civěla do jeho pomněnkových očí.
"Jop, ty se Sasukem, dnes jdeš se mnou!" Znovu nahodil ten svůj typický úsměv a palec přiložil ke své hrudi. Sakura se usmála, venek bude fajn…

A tak než se nadála, už stáli znovu před Sasukeho úkrytem, růžovláska už tak podvědomě cítila, že černovlásek s nimi nepůjde, ale jakmile to bylo jisté natvrdo, nějak to na ni více dolehlo. Chtěla být znovu v jeho přítomnosti. Navzájem se propalovat pohledy, chtěla stát po jeho boku.
"A kam půjdeme?" Vyptávala se zvědavě. Naruto jí přiložil prst na ústa a poté se rozběhl po lesní pěšině klikatící se vedle jezera. Růžovláska neváhala a smělým krokem se vydala za ním, neběžela, nebylo třeba spotřebovávat energii na něco takového. Hlídala si ho, stejně jako on hlídal ji. Když už se skoro zase ohlédl, zneviditelnila se mu, v klidu ho došla, zatím co on se mohl obracet k smrti a stále ji nenalézat.
"Sakuro!" Zvolal, někdo mu přiložil prsty přes oči, málem vykřikl. Znovu se zviditelnila.
"Sak?" Zeptal se váhavě, poté mu jemné prsty odstranila z výhledu.
"Už bych tě klidně mohla zabít." Líbezně se usmála a pokračovala v cestě, i když sama nevěděla, kam jde, dokud jí blonďák nedá pokyn, nezahne.

Když pěšina skončila, tyčil se před nimi jen jakýsi pahorek asi zhruba o sto metrech nad mořem.
"A teď?" Vyčkávavě pohlédla na modroočka, který si jen hladil bradu, až to vypadalo, že přemýšlel.
"Víš, nahoře je něco, co ti chci ukázat, ale to bys mě musela chytit a vyskočit. Tak to vždycky dělá Sasuke, já čarovat neumím." Pokrčil s úsměvem rameny, Sakuře neušel jeho záblesk lítosti v jeho pomněnkách. Na chvíli měla chuť ho soucitně obejmout, ale ovládla se.
"Nikdy jsem to nezkoušela, ale můžu začít." Zazubila se. Soustředila veškerou svou sílu do chodidel, potom trošku pokrčila kolena a podsadila pánev a potom to vše pustila jako časovanou bombu - tak tak stihla Naruta zachytit za lem košile, poté se jim na chvíli ukázal výhled, jaký ještě neviděla, načež s žuchnutím dopadli na onen pahorek.
"Páni…" Vydechla, když uviděla třpytící se vodu stékající v lehkých pramíncích dolů do jezera obklopeného horou. Naruto, ještě trošku otřesen skokem se kolíbavě vydal za ní. Slezl trochu níž, na jednotlivé vystouplé balvany a na jeden se usadil a pobídl Sakuru, aby ho napodobila. Ona tak bez rozmýšlení učinila.
"Už dlouho jsem ti chtěl něco říct." Pověděl a zahleděl se hluboko do jejích nádherných smaragdových očí.
"A co?" Lehce se usmála, blonďák lehce pootevřel ústa a uhnul očima. Za okamžik se však vrátil do předešlého očního kontaktu.
"Že tě-" Nestihl ani dopovědět, protože ho někdo přerušil.
"To by myslím stačilo." Oba dva sebou jako na povel trhli a stejně tak měli na tváři výraz překvapení, neboť těsně nad nimi stál Sasuke.
"Naruto, cos mi chtěl říct?" Zareagovala těsně po tom.
"Sakuro, pojď sem, hned." Zahřměl jeho hlas.
"Myslíš, že mi můžeš poroučet?" To bylo teprve po několikáté, kdy se mu postavila. Stanula a došla až k němu. "Naruto se mi tu právě pokoušel něco sdělit a já bych ráda věděla, co to bylo." Upřela na něj své oči. Černovlásek na něj hněvivě mrkl, sebral Sakuru za předloktí a odtáhl pryč. Teď už vůbec nechápala jeho chování. Byl jako hromádka řeřavých uhlíků, nikdy nevíte, kdy vás popálí.

Chvíli se nechala vést, ale pak se mu pomocí lehkého kouzla vysmekla.
"Sasuke, co to mělo znamenat?" Dožadovala se odpovědi, a když se kvůli její otázce ani nemínil zastavit, zatarasila mu cestu.
"Neměl žádné právo brát tě ven." Zahlaholil a pokračoval v chůzi, mohl ji totiž jednoduše odstrčit, na to jeho paže byly dost silné, přestože se Sakura snažila vzdorovat, jak nejlépe dovedla, oproti němu byla mládě. Naprosto bezbranná. Na světě už je několik století, ale bůhví, jak dlouho tu je černovlásek. Chvíli se jen tak dívala na jeho pohybující se záda, než ho zase dohopsala, asi nemělo cenu zabývat se jeho složitou povahou. Jednu chvíli je hodný a chce jí pomoct, avšak na tu druhou zase chladný a nepřístupný. Sakura se oblízla. Jeho duše musí být velmi chutná. Ale jaký to mělo smysl, když proti němu stejně nevyhraje, i kdyby stokrát chtěla?

Jakmile došli do "domu" Sasuke ji znovu zavřel v tom pokoji, kde už trávila více než šestinu svého času. Bylo to tak nervy drásající. Sakura složila hlavu do dlaní. Kéž by se o něj nikdy nepokoušela, kéž by nikdy nešla do toho zpropadeného baru. Všechno by tak bylo lepší. Ona by si mohla žít svůj poklidný život jako zlodějka duší. Místo toho tady z ní dělají něco, čím není. Vzhlédla, musela se mu vzepřít, musela se odsud dostat. Ještě ji přetransformují na někoho, kdo jí jen ze zvířat. Opravdu je tak ubohá? Musela jednat. Konečně si to uvědomila, ztratila tady příliš mnoho času. Vstala a postavila se naproti stěně, tentokrát té protilehlé od dveří.
"Rajahdys hiljaisuudessa!" Natáhla ruce a zašeptala, takže hned jak to vyslovila, zatemnilo se jí před očima a zeď byla rozmetána. Ano, opravdu to dokázala, měla více síly než předtím a taky to možná bylo způsobeno tím, že ta stěna nebyla tolik chráněná jako ta, co byla u dveří. Ale byl tu otazník, rychle se zacelovala. Už by neměla sílu na něco dalšího, musela to risknout. Proskočila. Jakmile se ocitla na druhé straně, když se ohlédla, ve stěně nebylo ani známky toho, že by kdy někdo porušil její vazby.
"Olkoon hyppy." Špitla a vznesla se do vzduchu. Za krátkou chvíli znovu spadla, ale odrazila se, takže zase letěla. Vše se jí zdálo tak neuvěřitelné. Tak snové, opravdu se dostala z toho domu. I když nevěděla, kde je, bylo jí to jedno, je volná. Nic ji teď nemohlo zastavit…

Zatímco ona se těšila ze svého útěku, Sasuke s Narutem nic netušili. Dál "klábosili" v pokoji, vládlo mezi nimi mrtvolné ticho, přerušované jen šploucháním vody ve sklenicích a občasného odkašlání. Tážete se, jakto, že to nebylo slyšet? Zaprvé, Sakura použila kouzlo s tichostí a za druhé, ti dva byli na opačném konci úkrytu.
"A co sis jako myslel? Jak jí vyžvaníš, že ji miluješ a budete navždy šťastní?" Rozhořčoval se. Naruto jen obrátil očima.
"Byl by v tom problém?!" Zvedl se ze židle, která vydala nepříjemný zvuk sunoucí se po zemi.
"Ona by tě nechtěla, je to čarodějka." Odfrkl si a vyložil nohy na stůl. Naruto se znovu posadil.
"Asi máš pravdu, ale nemusels mi to takhle kazit, ani nevíš, jak dlouho jsem se odhodlával jí to říct, potom přijdeš ty a všechno zkazíš." Opřel si hlavu o dlaň.
"No jo hoď to všechno na mě." Usrkl si.
"A proč ti to vůbec tak vadí?" Zeptal se, ale hned své otázky litoval, protože Sasukemu zamrzl výraz, vstal, vylil zbytek obsahu sklenice do dřezu a přešel ke dveřím.
"O tom se nehodlám bavit." A zabouchl za sebou.
Přemáhaly ho myšlenky, jak by růžovláska reagovala, kdyby se dozvěděla, co jí chtěl Naruto oznámit, bavila by se s ním ještě? Odmítla by ho? Nevěděl proč, ale měl takovou zvláštní touhu ji ochraňovat a příčilo se mu jen pomyšlení na to, že by ho třeba mohla políbit. Zatřepal hlavou, jak se urputně snažil vytěsnat tyto nápady. Chtěl se na ni podívat.
Odemkl dveře a vstoupil do pokoje. Jestliže ho znepokojilo, že už před dveřmi necítil přítomnost dalšího čaroděje, teď byl přímo mimo sebe. Rozhlížel se po pokoji, a i když přeházel pokrývky, nebyla tam. Jako kdyby se do země propadla.
"Ten bastard…" Zaklel, bouchl pěstí do nočního stolku, tác se vymrštil do vzduchu a spadl na zem. Švihem se obrátil a spěchal do pokoje. Podivil se, když v kuchyni, ze které ještě asi před minutou odešel, nikdo nebyl.
"NARUTO!" Zařval.
"Co je?" Vykoukl zpoza jiných dveří. Sasukemu zaplály v očích jiskřičky zloby.
"To ty… kde je?" Řekl, přitlačil ho na zeď s rukou pod krkem.
"Kde je kdo?" Pověděl pridušeně, celý zmatený, snažíc se oddělat neposlušnou cizí ruku z jeho krku. Ale marně.
"Sakura." Naruto vytřeštil oči.
"Já o ní nic nevím, přísahám…" Sasuke se k němu přiblížil na centimetry blízko, takže měl volný průhled do jeho očí, které byly plné hlouposti a nevědomosti. Sasuke si povzdychl a pustil ho.
"Prostě zmizela, Naruto, musíme ji najít." Lamentoval a začal přecházet z jednoho rohu místnosti do druhé.
"No to jistě, a nebylo by třeba lepší ji nechat jít?" Navrhl, ale tušil, že to nebyl nejlepší nápad. Jen dráždil hada bosou nohou.
"Ty to nechápeš, další čarodějka v mém okruhu a já ji nechám pláchnout? No to tak." Odfrkl si a přešel do chodby, ze které byl východ nejblíže. Naruto se šouravě vydal za ním.

Rajahdys hiljaisuudessa - výbuch v tichu
Olkoon hyppy - let a skok
___________________________
Tak, dočkali jste se :3 doufám, že se díl líbil a patřičně jej ohodnotíte :) předem vám děkuji, stejně za ty minulé, potěšili jste mě :3
Nemůžu uvěřit, že už v úterý mám přijímací řízení, sice už na jednom gymplu přijatá jsem, no ale upřímně - raději bych na ten druhý =.= držte mi palečky :3
Znáte někdo Gothic? Naprosto jsem si zamilovala tento soundtrack ;3 Jinak jste si mohli všimnout, že trošku předělávám stránku, takže ještě strpení ;)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janulik-chan Janulik-chan | 21. dubna 2013 v 10:19 | Reagovat

WAaau úžasný diel, najskôr sa mi táto poviedka nepáčila, ale teraz ma úplne pohltila, len tak ďalej, teším sa na ďalsi diel :-D :-D :-D

2 Aki Aki | Web | 21. dubna 2013 v 10:33 | Reagovat

Výborní dielik len škoda že ho nepridávaš častejšie je to super poviedka.

3 yuki-chan yuki-chan | 21. dubna 2013 v 12:12 | Reagovat

uuuuuzzzzzzzzzzaaaaaaaaasssssssnnnnyyyyyyyyyyyyyyyyy :D  :D  :-)  :-D

4 Cherry Cherry | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 12:19 | Reagovat

Úžasné!Sice to trvalo dýl ale nevadí.
Ať ti to s tím gymplem vyjde! :)

5 BB20 BB20 | 21. dubna 2013 v 18:34 | Reagovat

Juj, já mám zkoušky zítra a pozítří -__-, takže s tebou soucítím a věřím, že ti to také dopadne výborně! :-)
A díky za díl!

6 Michyseji Michyseji | Web | 21. dubna 2013 v 18:46 | Reagovat

no konečne som sa dočkala :D milujem túto poviedku teším sa na pokračovanie :)

7 Katty Katty | 21. dubna 2013 v 21:39 | Reagovat

Nádhera :)) nyáá ty už seš přijatá! To se máš :) já jdu zítra i v pondělí :DD chjoo.....x) drřím palečky

8 Kacule Kacule | 22. dubna 2013 v 21:38 | Reagovat

Opět si mě mile překvapila. Líbí se mi ta Sasukeho povaha, tu jsi udělala velmi dobře. Těším se moc na pokračování, doufám ze Ho.pridáš brzy, jsem totiž na téhle povídce totálně závislá.

9 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 23. dubna 2013 v 22:03 | Reagovat

Neviem kam ti to mám napísať, ale jedno viem určite, parádna práca s menu! Gratulujem ;) Konečne tu máš poriadok :3

10 BB20 BB20 | 24. dubna 2013 v 19:05 | Reagovat

Ahoj, tak jak jsi dopadla u přijímaček?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama