Zlodějka duší 9

29. dubna 2013 v 21:29 | Ufonek |  Zlodějka duší
"A proč bys ji neměl nechat jít? Vždyť je to čaroděj stejně jako ty. Možná, že už jí nebaví ta pouta, jak je stísněná a uvězněná!" Namítl. Docela se vcítil do její situace. Pravdou je, že ještě dříve, než se z nich stali přátelé (a to vážně nenormální), Sasuke chtěl Naruta taky vysát. To vlastně díky Narutovi je tím, kým je, ale tuhle minulost si raději nechává sám pro sebe.


Na toto Sasuke nereagoval ani mrknutím oka, jen se na něj otočil a vyskočil na celkem nízkou pahorkatinu, Naruto se snažil o podobné, ale noha mu podklouzla a on se odřel. Černovlasý se na něj ani nepodíval, prostě pokračoval. Dalo by se říci, že tím hecoval Naruta, aby zvládl věci sám.
"Jak daleko ještě půjdeme?" Ptal se blonďáček, který byl už celý propocený od neustálého skákání, i když hlavní zátěž vykonával Sasuke. "To ti snad nikdy nedojde energie?" Dožadoval se alespoň nějaké odezvy, Sasuke se na něj jen ohlédl a odfrkl si.
"Neboj, ještě tak dvě hodiny a dáme si přestávku, jsi úplně zmožený, aby ne, jsi jen člověk." Zaškaredil se. Naruto zkroutil ruce v bok, tohle od něj nebylo hezké. Dělával to často, o to větší měl Naruto motivaci se snažit.
"Říkáš to, jako kdybych za to snad mohl. Čarodějem se člověk rodí, ne učí." Odbil ho a stále hleděl na jeho neustále se pohybující svalnatá záda. Nohy ho pálily, srdce se namáhalo a dýchal rychle, ale stále kráčel, kdyby ne, Sasuke by na něj nebral ohledy a šel by dál. Navíc říkal, že za dvě hodiny si dají pauzu. Narutovi se to zdálo jako dost dlouho, když má krk vyprahlý jako Saharu, ale nesměl ho opustit. Chtěl taky najít Sakuru. Představil si růžovlásku, jak ji objímá a hladí. Pro sebe se usmál. Někdy by ho zajímalo, co taky cítí Sasuke. Nikdy se mu nesvěřoval. Ani jedinkrát, co byl u něj pod ochranou, neprojevil city, až poslední měsíc to s ním začalo nějako viklat. Ale nechal to být, je to jeho volba…

Překonávali překážky, jejichž rozměry byli až nevyslovitelné, lesní stezky jim poskytovaly na chvíli chladnou útěchu od oslnivého slunce, jehož paprsky se jim obtíraly o kůži.
"Sasukeee…" Vzdychl Naruto a padl na kolena… Černovlásek tedy zastavil a obrátil se k němu čelem, snad poprvé za ty dlouhé hodiny běhu a rychlé chůze, ke všemu to bylo tak, že ani nevěděli, kam jdou. Tedy, alespoň Naruto si to myslel.
***
Ani sama neví, jak dlouho je na cestě, odhaduje tak půl dne, žádné hodiny si pro jistotu nečarovala, bylo by to silně nepraktické, kdyby se jí Sasuke vydal hledat a ucítil by ji. Ani nevěděla, ve kterém kraji se nachází. Prostě jen šla a šla…

Zhruba za půl hodiny před sebou konečně uviděla něco jiného než skály a prašné výrůstky. Byla to nějaká vesnice. Pohlédla na bránu. Musela přijít ze západu, z naprosto neobydlených částí. Byla ráda, že narazila na civilizaci. Upřela zraky na znaky napsané na bráně.
"Písečná." Zašeptala si pro sebe a poté pravou nohou vykročila vstříc. Bylo to úplně jiné, než v Listové, kde lidé byli plní energie a neustále pobíhali z jednoho konce vesnice na druhý. Stráže tu měli. Sakura už kašlala na nějaké prozrazení Sasukemu. Musela to udělat. Zneviditelnila se a ladně prošla kolem. Chudáci, nic netušili… Ale ona musela…. Ta duše, kterou ji poskytl Sasuke sice ještě chvíli vydrží, ale nic není na věky a ona musela dělat to, co potřebovala.
Všude byl písek, občas potkala nějaké děti, které si venku hráli, kolemjdoucí, no ve většině případech byli lidé zalezlí doma v teple. Musela uznat, i když bylo jaro, tady bylo vcelku chladno.

"Co tu chceš?!" Křikl někdo. Sakura se trhavě otočila. Cítila přítomnost jiné duše, než lidské. Zděsila se. To tu je tolik čarodějů?!
Viděla před sebou nějakou dívku, v bojovém postavení, hledící přímo před sebe, tudíž na ni. Ale nemohla ji vidět, byla přece neviditelná…
"Nemysli si, že nevím, že tam jsi!" Pokračovala ve svém monologu, jelikož Sakuře nepřipadalo bezpečné se zjevit, pořád tu byla možnost, že mluví na někoho jiného. Ale ten její pronikavý pohled… Musela ji vidět, ale… jak?!
"Vidím tvou zkaženou duši…" Ušklíbla se a přejela ji pohledem. Už neměla důvod se schovávat. Měla za to, že sama je silnější než tato divoška. Měla slámové vlasy svázané do čtyř culíků kontrastující s jejíma tmavě zelenýma očima. V jedné ruce svírala vějíř o výšce jen o trošku nižší než ona sama. Byla trošku přikrčená a na špičkách.
"Kdo jsi? Cítím tvou duši, ale není úplně čarodějnická. Kdo jsi?" Růžovláska věděla, že by si měla dávat pozor, ale přinejhorším může utéct nebo ji prostě přemoct bojovými i kouzelnickými zkušenostmi. Dívce se najednou zúžily zornice.
"Ty jsi…" Pootevřela ústa. "Slyšela jsem o tobě hodně věcí. Nejsi z Listové?" Najednou jakoby se něco stalo, už vůbec nevypadala tak hrůzostrašně. Dokonce se skoro usmívala.
"J-jak to víš?!" Tohle vážně nebyl obyčejný člověk. "Vysvětli mi to. Jak?" Hleděla na ni.
"Jsem Temari, to ti prozatím stačí, tady není bezpečné se motat." Pokynula jí rukou k sobě, Sakura si ji trošku nedůvěřivě přeměřila, jak ji mohla poznat? Vždyť se dokonale schovávala celá ta léta!
***
"Sasukeee…" Sípal Naruto už skoro bez dechu. Nezastavili se, i když Sasuke mu to slíbil a byl to už hodný přesah.
"Cítím ji, cítím ji…" Vzdechl si pro sebe, načež se otočil k podle něj naprosto neužitečnému blonďákovi. On sám ještě mohl, ale též už jen stěží, tak jak by mohl Naruto?
"No dobře, zastavíme se, ale nanejvýš na půl hodiny." Pronesl s klidem a usadil se na jeden kámen poblíž. Teď už byli jen na otevřených pláních, slunce se už pomalu snášelo k západu a rudě žhnulo. Modrooký se usmál na svého přítele, otřel si pot z čela a zmožen padl na suchou zem. Když dopadl, jen se zaprášilo, ale mu to bylo jedno. Na chvíli zavřel oči a nechal se kolíbat lehkými paprsky k spánku.
"Naruto, ještě neusínej." Napomenul ho Sasuke. Blonďák roztržitě mrkl očima a málem vykřikl, protože Sasuke byl asi dvacet centimetrů od jeho obličeje.
"Otevři ústa." Pokynul mu a Naruto se nedvážil vzdorovat a otevřel pusu se známým "áááá". Ani ne za deset sekund pocítil takovou úlevu. Sasukemu stékala (nebo spíše vytékala?) voda z prstu a tak kojila blonďákovi žízeň.
"Díky…" Zazubil se opět.
"Co bys beze mne dělal." Černovlásek pokrčil rameny, stopl vodu, jako kdyby zavřel kohoutek a přesunul se zpátky na svou židli, což momentálně představoval ten zašedlý kámen.
***
"Máš to tu hezké." Zhodnotila, když se procházela po prostorném domku, očividně celý z písku, kromě oken, za kterými teď řádila písečná bouře.
"Máš celkem štěstí, žes na mě natrefila. V téhle bouři se nezachrání ani čaroděj. Je to přírodní jev, který jen tak nezastavíš nějakými kouzly." Usmívala se, mezitím co nalévala mátový čaj z mosazné konvice.
"Nejsem tak neschopná." Odfrkla si a sedla si na kus nábytku za stůl. Temari před ně za chvíli předložila teplý nápoj a sedla si naproti ní. Sakura se natáhla po šálku.
"Tarkistaa." Toto kouzlo bylo na prověření, zda-li se v pití nenachází nějaký jed, který by ji jakkoliv znepříjemnil život. Ale nic tam nebylo, až se podivila. Musela být obezřetná, lidé - i když tohle nebyl úplně člověk - byli všelijací.
"Tak řekneš mi něco o sobě? A jak to, že mě znáš?" Vysoukala ze sebe, když zjistila, že čaj je ještě příliš horký na to, aby si mohla jakkoliv usrknout.
"Jsem Sabaku no Temari. Zkráceně Temari. A jsem učeň." Napila se, zřejmě na takovou horkou tekutina byla zvyklá, jelikož polykala, jako kdyby měla jazyk z oceli.
"U-co?" Zeptala se nechápavě. Blondýnka jen zakroutila hlavou.
"To si říkáš čarodějka? Učeň je někdo, kdo se nenarodil čarodějem, ale učí se jím být." Poučila ji.
"Myslela jsem, že lidé spíše čaroděje nevyhledávají. Bojí se jich." Zadívala se do hrníčku a to, jak se v něm voda kroutila v různých spirálách.
"To je pravda, ale to říkej někomu, kdo mezi nimi nevyrůstal." Nadzvedla jedno obočí a zvonivě se zasmála. Sakura byla zmatená, myslela si, že čarodějové jsou něco mytického, lidé si myslí, že to jsou jen pověsti, a teď natrefí hned na několik v celkem krátkém sledu.
"Cože…Jak…?" Nedokázala ze sebe vydat nic jiného.
"Mám dva bratry, oba jsou čarodějové, ale já jsem tak nějak zbyla na ocet nebo jak to mám říct." S tím trošku sklopila hlavu, načež ji však pozvedla s novým elánem vepsaným v očích. "Ale rozhodli se mě učit."
"Vůbec jsem nevěděla, že něco takového je…" Růžovláska se chytla za hlavu. Postupně zjišťovala, v jakém nevědění celou dobu žila. Ale možná je to lepší.
"Je tu základna společenství čarodějů. Někdy tě tam možná vezmu." Dopila čaj a jen tak seděla a hleděla na ni. Sakura stále byla zmatená. "Zapisují si všechny čaroděje, proto jsem tě hned poznala. Už je dokážu vycítit, když si nechrání svou duši. A ty jsi asi pěkně neopatrná." Postavila se. "Chtěla bych si s tebou dát zápas." Vzala do rukou svůj obrovský vějíř a zahleděla se do zelených, smaragdových očí plných nechápavosti.
"To jako teď? Vždyť-" Chtěla říct, že stále zuří bouře, ale se podívala do okna, za ním nic nebylo. Počasí se tu mění vážně rychle. Ušklíbla se.
"Výzvu přijímám." Pokrčila rameny. Vždyť musela být silnější než tahle blondýna. Ona je jen učeň, kdežto růžovlásce v krvi koluje pravá krev.
***
"Písečná? Proč zrovna písečná? To jako čekáš, že bude tady?" Zazubil se blonďák, div se nechytal za břicho.
"Je tady, cítím ji." Odvětil s kamennou tváří Sasuke. Načež Naruto zmlkl. Věděl, že není dobré ho příliš škádlit a navíc věřil jeho slovům, která řekl s takovou vážností. Nechápal, co to s ním je. Nikdy se takhle nechoval. Nikdy do ničeho nebyl tak zapálený, a to se spolu znají už nějaký ten pátek.

Sasuke se podíval sem a tam. Ostrahy hleděli bedlivě, ale na jeho plán to nemělo. Zopakoval si v hlavě pár kouzelných slov, chytnul Naruta a vyletěl velkým obloukem přímo do středu vesnice. Ochranné bariéry vesnice, byly proti Sasukeho odporu až prapodivně silné, ještěže měl tolik zkušeností, aby je prorazil.

"Poběž." Pobídl Naruta a utíkal napřed. Naruto se těžce zvedal ze země, jelikož ho Sasuke při dopadu pustil.
"Blbej Sasuke…" Utrousil si pod vousy, ale sebral všechny síly na to, aby se rozběhl za ním.

***

"Sakra…" Zaklela Sakura, když vyšli ven a ona několikset metrů před ní uviděla postavu, nápadně podobající se jejímu trýzniteli.
"Co se děje?" Otázala se Temari, která si právě pročesávala své slámové vlasy.
"Sasuke." Vyslovila. "Čaroděj, hledá mě. Co mám dělat?" Byla vcelku vyděšená, ale nehodlala se vzdát bez boje. Zrak přesunula tam, kde postavu viděla, ale ta už tam nebyla.
"Těžko říct. Ale možná tě už viděl, když jsi taková, že si nemaskuješ duši." Vyplázla na ni jazyk. Přesunula se před ni a roztáhla svůj vějíř. Následně jím prudce máchla směrem do nebe, proud vzduchu ostrý jako břitva si razil cestu, až na něco narazil a tělo spadlo přímo před ně.
"Jaks to věděla?!" Křikla po Temari Sakura a odskočila dva metry dozadu.
"Už mám něco naučené." Mrkla nazpět.
Černovlasý se mezitím zdvihal ze země, tuhle ránu nečekal. Zamumlal něco ve smyslu "vyléčit" a rázem všechny jeho odřeniny byly pryč. Lhostejně si zahákl ruce o kapsy a hypnotizoval Sakuru.
"Hledal jsem tě." Oznámil suše a Sakura pokrčila rameny.
"A našel a co já s tím?" Prskla. Už si nemínila nechat poroučet. Pohled na něj ji tak zvláštně bolel. Nedokázala to popsat.
Natáhnul ruce, Sakura věděla, že tohle nevěštilo nic dobrého, a tak si zatím jen v hlavě omílala slova, která by použila proti náhlému útoku. On je však znovu stáhl a co víc - pousmál se! Tím Sakuru naprosto odzbrojil.
"Chtěl jsem se jen zeptat, proč jsi utekla?" Kriticky si ji přeměřil od hlavy až k patě. Sakura byla zaskočená.
"Já… chci být volná, potřebuju prostor a ne nějaké malé prostory, nechci být spoutaná." Opáčila sebevědomě.

"Sasukeeee…" Modrooký se div, že neplazil. Jakmile však uviděl růžovlásku, opět se mu energie jakoby zázrakem napumpovala do žil a vstal. "Sakuro! Rád tě vidím!" Byl by ji objal, kdyby mu to dovolila blondýna.
"Kdo jsi a co tu chceš?!" Štěkla po něm. Měla teď nějakou zvláštní touhu chránit zelenoočku.
"Temari, to je v pohodě. Není nebezpečný." Sakura odstranila Temari ruku z napjatého vějíře a tím Naruta "osvobodila".
"Ok." Dala se do pohovu. Růžovláska se zasmála, vypadalo to, jako kdyby byla její bodyguard. Ale stále tu byl někdo, kdo byl nadmíru nebezpečný i pro ně dvě. A to nebezpečí představoval Sasuke.
Jeho černé tůně ji teď propalovaly, lehce se houpal v bocích, jako kdyby se snad chtěl rozejít přímo za ní. Ale neviditelné okovy ho stále držely při zemi. Okovy strachu. Ale ne fyzického, nýbrž psychického.
________________________________
STRAŠNĚ SE OMLOUVÁM! Že vás tak zanedbávám :// Dostala jsem se na jeden gympl, ale tam nechci, na ten druhej jsem 5. pod čarou, dneska byla mamka s odvoláním tak mi držte palce!!
Doufám, že se vám povídka líbila a prosila bych o názory :) :3
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kacule Kacule | 29. dubna 2013 v 21:58 | Reagovat

Úchvatné! Konečně jsem se dočkala! Jsem přímo nadšená, píšeš naprosto dokonale. Těším se na pokračování, doufám, že bude brzy.

2 Michyseji Michyseji | Web | 29. dubna 2013 v 22:10 | Reagovat

júúj strašne som sa tešila :) normálne mi to nešlo do hlavy prečo si tak dlho nič nepridala ale držím ti palce nech ti to výjde :) a teším sana pokračko :)

3 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 29. dubna 2013 v 22:19 | Reagovat

ach čekala jsem vážně delší... ae jinak super :)

4 Aki Aki | Web | 30. dubna 2013 v 6:57 | Reagovat

Výborne už som sa nevedela dočkať. A držím ty palce nech sa ti to podarí.

5 Katty Katty | 30. dubna 2013 v 15:12 | Reagovat

Nebooj vemou tě ;)) já byla 6 pod čarou na lyceu a včera mě vzali :) tak hodně štěstí x))! Jinak dílek nádherný jako vždy x)

6 BB20 BB20 | 30. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

Díky moc za díl a pevně věřím, že se ti podaří tam dostat! :-)

7 Cherry Cherry | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 16:01 | Reagovat

No tak konečně.Čekala jsem a konečně další díl.Každopádně ti držím všechny palce aby se ti vše dařilo a měj se :-D

8 Kajká Kajká | 6. května 2013 v 19:12 | Reagovat

Och rýchlo na pokračovanie :D!!
Hrozne som sa začítala do tejto poviedky.
Teším sa ako to zakončíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama