"Můžu se tě na něco zeptat? Nechtěla bys se mnou trávit víc času?" Zastrčil si vlasy za ucho a poškrábal se na hlavě. Ona na chvíli ztuhla a odtrhla se od něj."Jak to myslíš…" Byla nesvá, kroutila se a střídavě si mnula ruce.
"No jestli bys chtěla být se mnou víc. Nebo je ti to jedno?" Najednou na ni hleděl s takovou nedočkavostí. Nevěděla, co si má o tom myslet.



Jak už nadpis napovídá, můj blog dnes slaví 3 roky. Neuvěřitelné, už jsou to tři roky od doby co mě napadl ten nejstřeštěnější nápad a to založit si můj vlastní blog s mými povídkami. Doufám, že jste s ním spokojeni, upřímně, já vcelku ano! :D Takže... jsem moc ráda, že to tu se mnou držíte :) děkuji :3 ~
Lepší zítřky, ano, tak bych to nazvala, je to něco, v co věřím, že někdy doopravdy přijde. Momentálně sedím na lavičce pod stromem, aby na mne tolik nepršelo a zírám do prázdna před sebou. Všechno se to pokazilo. Moji nejlepší přátelé se na mě vykašlali. V tomhle platí pravidlo "v nouzi poznáš přítele". A ti moji, to byli jen banda pacholků, co smrdí a já jim s oblibou říkávala buzišlápci. Ano, to byli moji přátelé. I přes to všechno jsem je milovala a stále je miluju.
Bylo jaro, asi měsíc po dívčiných narozeninách. Slunce se proplétalo mezi žaluziemi a louče dívku hladily a lechtaly ve tvářích. Protáhla se a otočila se na druhou stranu s tím, že bude ještě chvíli odpočívat, pro její potěšení byla sobota.
Nejdříve se pomalým krokem rozešel, já na něj hodnou chvíli hleděla, než došel k východu a otočil se.













