Get Lucky 2/2

7. května 2013 v 21:37 | Ufonek |  Jednorázovky

Nejdříve se pomalým krokem rozešel, já na něj hodnou chvíli hleděla, než došel k východu a otočil se.
"Jdeš?" Lehce vyzdvihnul svůj pravý ret nahoru do šikmého úsměvu. Zatřepala jsem hlavou a rozeběhla se za ním.

"Koukala jsem se, tancuješ dobře, tohle nejsou tvé první taneční, že ne?" Už jsem nevydržela to ticho, které mezi námi panovalo už asi pět minut. Myslela jsem si, že mi třeba bude chtít něco povědět, když už se vyzval k tomu mě doprovodit domů.


"Ne, krokoval jsem doma." Pokud by se dalo říct, že já jsem ho hltala očima, on se na mě ani nepodíval. Jen stále zarytě zíral před sebe, občas strhl svůj pohled na odhozený kamínek, co mu šmátral pod podrážkou či na ševel v křoví.
Na toto jsem jen přikývla. Nemělo cenu odpovídat, tímhle tempem se ale konverzace nerozvine…
"Máš sourozence?" Gratuluji Sakuro, stupidnější otázka už tě napadnout nemohla. Když neodpovídal, vší silou jsem kopla do kamene a potlačila zaskučení.
"Mám." Utrousil poté se zamyšlením.
No ty jo, to je vážně rozhovor na úrovni. Měla jsem chuť se přerazit. Nic mě už nepobízelo k nějakému slovu a tak jsem to prostě přenechala na něm. On chtěl jít se mnou, takže ať něco zapřede, já se o to vlastně nemusím starat. Pro sebe jsem se usmála a podívala se na chladné nebe, ozářené teď tisíci hvězdami. Vždy mi připomněly, jak titěrní jsme.

"Máš ráda noc?" Řekl už trošku přívětivěji, předtím se tvářil tak neústupně. Zaškobrtla jsem a pak se na chvíli zastavila, abych si poupravila botu. Vše kolem mě se zdálo být tak hrozně vzdálené, až na Sasukeho. Probodával mne těmi svými černými uhlíky a neuhýbal.
"Popravdě, bojím se tmy. Ale miluju hvězdy…" Zasnila jsem se a opět zvedla hlavu k nebi.
"Proč se bojíš tmy?" Nadzvedl jedno ze svých černých obočí.
"Nikdy nevíš, co na tebe vyskočí." Pokrčila jsem rameny a znovu se dala do kroku.
"Mohl bych tě ochránit." Pověděl jako by se nechumelilo. To mě znepokojilo. Cítila jsem, jak se mi ruměnec hrne do tváří, v tomto mi dobře posloužila rouška noci.
"J-jak to myslíš?" Teď už jsem musela být úplně rudá. Zahnuli jsme za roh, kde už za chvíli měl být můj dům.

Doklopýtali jsme až k němu, opřel mne o zeď a přitisknul své rty na moje. Bylo to krátké, a přesto jsem na kratičkou chvíli cítila jeho teplo… jeho vůni, jeho dech… Chtěla jsem si ho ještě přitáhnout blíž, ale on se ode mne odtáhl.
"Dobrou noc, Sakuro." Zašveholil s podtónem vtipu, otočil se na patě a dříve, než jsem stačila něco doříct, se vzdálil.

Nikdy nebyla noc, kdy bych měla nějaké závažnější potíže se spaním, ale… vše je jednou poprvé.
Nemohla jsem na něj přestat myslet, neustále se mi motal v hlavě. Pořád jsem přemítala o tom, jak sladké jsou jeho rty, jak ráda bych se zachumlala do jeho voňavé košile, abych ji mohla fetovat. Chtěla jsem své prsty nechat vískat jeho havraní vlasy. Líbat ho na čele a taky jsem chtěla, aby měl ty jeho nekonečná kukadla jen a jen pro mne.
Ještě nikdy jsem si nepředstavovala tak živě jako to, že mě znovu obejme a políbí. Pořád jsem byla dostatečně zmatená, co udělal, ale neskutečně se mi to líbilo. Třásla jsem se a odkopala si pokrývku. Bylo mi dost teplo i bez ní. Tak moc jsem chtěla být se Sasukem…

Další den pro mne ve škole byl utrpením. Na nic jsem se nemohla soustředit a dávat pozor. Dokonce ani svačinu jsem nemohla sníst normálně. Neustále jsem se zadrhávala a jídlo mi vypadávalo z úst.
Všechno učení, co jsem se šprtila na písemky, mi jakoby zázrakem vypadlo z hlavy a měla jsem okno. Tak jsem si jen po prázdném papíře, na kterém se v pravém horním rohu majestátně vyjímalo moje jméno, kreslila ovečky a různé obrazce. Nikdy jsem si nemyslela, že to udělám, ale na zadní stranu jsem napsala tlustým zdobeným písmem Pětku prosím sem:, co to se mnou je? Taková jsem nikdy nebyla, nikdy jsem se o nikoho tak moc nezajímala jako právě o Sasukeho. A co víc, bylo možné, že i on se zajímal o mne? Pousmála jsem se a zastrčila si jeden neposlušný vlas za ucho.
Mezitím co se sbíraly listy, čmrkala jsem si po lavici jeho jméno…
***
"Sakuro!" Zakřičel někdo. Jen jsem vystrčila hlavu z okna a máchla rukou.
"Hned jsem tam!" Opáčila jsem s úsměvem. Obula jsem si botky a pomalu slezla dolů po schodech, prošla brankou a už se ocitala s Hinatou. Dnes jsme se domluvily, že půjdeme na taneční společně. Bylo čtvrt na sedm a měly jsme tam být na půl.
"Máme trochu zpoždění, ale to zvládneme." Snažila jsem se o pozitivní myšlení, i když jsem věděla, že ta sprcha byla přece jen příliš dlouhá. Ještě teď mi dosychají konečky.
"Seš sprostá." Ušklíbla se a já se neubránila smíchu.

***
"Jdete pozdě." Pokáral nás učitel. S modrovláskou jsme se na sebe zadívaly a pokrčily rameny, tak nějak jsme to čekaly.
"Tak běžte." Zalamentoval, prohrábl se ve vlasech a já očima vyhledávala tak známého černovláska.
Chlapci se museli zařídit jinak, když jim chyběly partnerky a to, co jsem uviděla, mě v celku namíchlo.
Po černookém se plazila nějaká rudovlasá nána s obroučkami až do vedlejší vesnice. Nenávistně jsem ji probodla a šla se usadit na lavičku. Naruto se chopil Hinaty (nebo jsem je k tomu spíš dokopala já?).

"Smím prosit?" Otázal se někdo najednou. Vzhlédla jsem a nade mnou postával kantor.
"Zajisté…" Usmála jsem se a už už jsem chtěla vložit svou ruku do té jeho, ale někdo mi ji vzal a prostě přitáhl k sobě. Přitiskl mi hlavu na jeho hruď, takže jsem příliš nevěděla, kdo je to. Ale jeho vůně ho prozradila. Kakashi se vzdálil a já obmotala ruce kolem jeho krku a nechala se houpat. Vůbec jsme netancovali do rytmu hudby a naučených kroků. Prostě jsme jen tak stáli a klimbali. Bylo mi dobře, zvlášť když jsem se ještě více zavrtala do jeho košile.
Trošku jsem se od něj odpojila, ale jen na takovou vzdálenost, abych mu viděla do očí. Vymizí někdy ta jeho nespoutaná krása?
Chvíli jsme na sebe byli jen tak přicapení, načež se sklonil k mému uchu a lehce uchopil mezi své zuby můj ušní lalůček. Do celého těla mi vyrazil elektrický proud a já sebou trhla.
"Včera večer jsem si něco uvědomil." Vydechl a mě se to ozývalo v hlavě, musela jsem si to přebrat, než jsem zjistila, co mi to vlastně chtěl říct.
"A co to bylo?" Obrátila jsem se na něj.
"Že máš ty nejhezčí oči…" Pohladil mě po tváři, víčka se mi svévolně zavírala. "A taky, že tě mám asi rád…" S tím si položil hlavu na moje rameno a silně stiskl. Do celého těla se mi rozlil takový zvláštní pocit. Nedokázala jsem to popsat, takhle jsem se ještě nikdy v životě necítila.
"Pojď ven." Pobídl mě, a co jsem udělala? Šla jsem. Člověk má uchopit příležitost, když ji má na dlani.

Před vchodem nás čekaly dvě židle a výhled na oblohu. Podivila jsem se.
"Řekl jsem Kakashimu." Vysvětlil a tím odpověděl na nevyřčenou otázku. Usmála jsem se. "Řekni už taky něco." Zahleděl se na mě s vyčkáváním. "Mám rád tvůj hlas." Otřel se svou tváří o tu mou. Můj úsměv se ještě více roztáhl. Usadili jsme se a já si položila svou dlaň na jeho, která ležela na opěradle židle.
"Že tě mám taky moc ráda…" Jezdila jsem mu po hřbetu ruky a dávala si na čas, abych se mu podívala do očí. To, co jsem viděla, bylo pro mě jako dar. On se usmíval. Jeho úsměv jsem viděla poprvé a hned mi bylo jasné, že ho z hlavy asi ještě hodně dlouhou dobu nevyženu.
Všechno se teď zdálo být tak idylické. Pod šaty mi profukoval teplý vítr, který Sasukemu česal vlasy a dodával mu nedbalý look, propletla jsem si s ním prsty a vnímala jeho teplo… Došlo mi, že nechci, aby někdy zmizelo.
Nechápu, jak se mi za tak krátkou chvíli mohl vmáčknout do srdce. Také mi něco jiného říkalo, že ho mám mnohem víc než ráda.
"Možná jsem naivní a hloupá, ale asi jsem se zamilovala." Pronesla jsem do klidu noci, který narušoval jen vítr brázdící listy na stromech a hlazení trávy. Jen se usmál, nechal dva prsty, aby mi nejprve zastrčily vlasy za ucho, poté se přesunuly na bradu a potom si mě konečně přitáhl a políbil. Dlouze, něžně, nádherně… Byla jsem mu naprosto oddaná. Líbali jsme se dlouho, dlouho do chladivé noci. Na setinu vteřiny jsem pootevřela oko a upřela jej na nebe. Zrovna padala hvězda. A ptáte se, co jsem si přála? Přála jsem si, abych se Sasukem mohla být už napořád. Aby tu už nikdo jiný nebyl a aby nebyl ani nikdo jiný pro něj. Více jsem sevřela jeho dlaň ve své.
"Miluju tě…" Pamatuju se, co jsem řekla. Jak následně všichni rozrazili dveře, žárlivý pohled rudovlasé holky. Sasuke mě popadl do náruče a utíkal…

__________________________________
Moc děkuju za komentáře! Možná právě to přispělo k tomu, abych se dokopala a dopsala to mnohem rychleji :)
Takže, doufám, že se líbilo a ohodnotíte :3
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michyseji Michyseji | Web | 7. května 2013 v 21:59 | Reagovat

bolo to dovre až na taký moc rýchly koniec , na to som neni u teba zvyjnutý ale príbeh sa mi páčil :D

2 Kyuubinka Kyuubinka | E-mail | Web | 7. května 2013 v 22:57 | Reagovat

super a piš zlodějku :-D

3 Aki Aki | Web | 8. května 2013 v 10:35 | Reagovat

Nádhera dokonaly diel mne sa nezdalo žeby to bol rýchly koniec.

4 BB20 BB20 | 8. května 2013 v 11:09 | Reagovat

Díky moc za díl, pěkné završení. :-)

5 Zuzanka Zuzanka | Web | 8. května 2013 v 20:18 | Reagovat

pěkné

6 Baby Baby | 9. května 2013 v 10:29 | Reagovat

Úchvatné.Nádhera!Takové jemné pohlazení :)

7 yuki-chan yuki-chan | 9. května 2013 v 16:18 | Reagovat

WAAAAAAAAAAAAAUUUUUUUUUUUUUUU :D to bylo něco :D

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. května 2013 v 17:24 | Reagovat

Četla jsem oba dva díly a smekám, ten konec byl teda dobrej hihi :-) no a ten originální nápad s tanečním...jé :-D

9 Katty Katty | 10. května 2013 v 18:44 | Reagovat

nýá suprový x))

10 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 13. května 2013 v 19:57 | Reagovat

Ten konec je hodně vtipný, jinak celkem krásné

11 Camelia Camelia | Web | 13. května 2013 v 20:24 | Reagovat

Jop, líbilo ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama