Bylo jaro, asi měsíc po dívčiných narozeninách. Slunce se proplétalo mezi žaluziemi a louče dívku hladily a lechtaly ve tvářích. Protáhla se a otočila se na druhou stranu s tím, že bude ještě chvíli odpočívat, pro její potěšení byla sobota.Dvacet minut uběhlo jako nic a dívka zjistila, že je znovu nastavená hlavou ke slunci, vlasy se vedle ní nespokojeně kroutí a zatarasují jí výhled. Peřina skončila odkopaná někde v dalším rohu postele. Povzdychla si a protřela si své zelené oči.
"Sakuro! Snídaně!" Zvolal někdo zdola.
"Už jdu!" Opáčila a natáhla na sebe vytahané triko a domácí černé tepláky. Ponožky a spodní prádlo netřeba zmiňovat.
Když chroupala snídani, která byla o toustech a teplém mléku, všimla si, jak jí telefon blikavě svítí. Okamžitě uchopila přístroj do rukou, zakousla se do toustu a četla smsku. Stálo v ní: Čau Saky, asi za půl hodiny jsem u tebe… Hinata.
Plácla se do čela. Naprosto zapomněla na tu schůzku s ní. Bylo už půl deváté a smska byla odeslána před patnácti minutami. Spěšně dojedla a vyběhla znovu do svého pokoje. Zaměnila své domácí oblečení za stylové rifle a tričko.
Když odcházela, přes rameno si přehodila tašku a lípla mámě pusu na líce.
"Měj se." Matka na chvíli odvrátila oči od loupání brambor.
"Ty taky." Opáčila a růžovláska zmizela ve dveřích.
"Ahoj!" Vystartoval někdo proti ní a sevřel v medvědím objetí. Sakura se zakuckala z nedostatku kyslíku.
"Nazdar Naruto, Hinato, co tu všichni dělají?" Zeptala se s úsměvem a vyhledala svou nejlepší přítelkyni stojící opodál ještě s černovlasým chlapcem, který se na zelenoočku tak zvláštně koukal. Byl to někdo, koho vůbec neznala.
"Chtěli jsme tě překvapit, jo a tohle je Sasuke. Sasuke, představuju ti Sakuru." Sakura mu nastavila ruku k potřesení, ale když na to černovlasý reagoval s pouhým "hm" a kývnutím hlavy, vzdala to a usoudila, že s tímhle toho moc společného mít nebude. Přesto měla pocit, že z něj pocházela zvláštní energie, která ji nějakým způsobem přitahovala.
"A podívej, co mám!" Blonďáček zašmátral v kapsách a vytáhl něco, nápadně podobající se lístku na koncert. Sakurou projela vlna vzrušení.
"Sice jsme ti nic nedali na narozeniny, ale plánovali jsme toto, už jsme tě i zapsali." Na tváři se mu roztáhl vůbec ten nejširší úsměv, se kterým Sakuře podával onu papírovou věc.
"Co je to?" Podivila se, když to převzala do rukou. Byl to lístek, to ano, jen na na koncert jak si vysnila, nýbrž tam bylo velkým ozdobným písmem napsáno Spring contest 2 - cute princess. Už o tom leccos slyšela, ale tohle… Pootevřela ústa.
"Naruto, Hinato… to snad nemyslíte vážně." Upřela na ně své ostré zraky, jakými je nelítostně probodla.
"Ještě jsme se rozhodovali mezi Hard Rock princess, ale tohle pro tebe bude přece jenom lepší." Modrovláska pokrčila rameny. Své mýdlové oči směrovala jen a jen do těch svěže zelených, které se mračily.
"Už jste to platili?" Otázala se s povzdechem a osazenstvo jen přikývlo.
"Tak to tam asi budu muset jít…" Zhodnotila situaci, i když se jí tam vůbec nechtělo.
"Výborně." Poskočila si Hinata a vzala Sakuru za ruku. "Vlastně je to dnes, tak se pojď připravit." Chytila ji za ruku a tahala. Ještě než se zdekovaly z místa, Sakura postřehla Sasukeho zkoumavý pohled. Poté chlapce nechaly za sebou.
"A o co tam vlastně jde?" Bombardovala Hinatu otázkami, když dorazily k Hinatě domů. Měla samozřejmě více oblečení než růžovláska, ta se o módu příliš nezajímala. Ne, že by snad modrovláska ano, ale přece jen si vybírala i trošku podle trendů.
"No, musíš být samozřejmě ta nejroztomilejší princezna. Však ty se moc upravovat nepotřebuješ, vždy jsem ti záviděla ty tvé řasy." Pronesla s rozplývavostí a Sakura jen obrátila oči v sloup. Vždyť jí přece nejsou k ničemu dobré! "Takže, nějak tě nádherně upravíme a podívej, co jsem ti pořídila!" Zavýskla radostí a předvedla jí korunku s malým žezlem zakončeným na konci svítivou hvězdičkou.
"To snad nemyslíš vážně, tohle si v životě nevezmu!" Uzemnila ji, ale jakmile viděla Hinatiny oči, věděla, že už není úniku.
"Soutěž začíná přesně ve dvanáct, takže bych tě měla připravit." Zašveholila a pustila se do přehrabování skříně.
Ze všech těch modelů byla Sakura už řádně unavená a svalila se na měkkou postel.
"Nemohla bys už vybrat něco normálního, prosím?" Řekla a odkopla jehlicové podpatky.
"Normálního?" Na okamžik se zastavila v pohybu, načež luskla prsty. "To je ono! Málem bych zapomněla! Koupila jsem si je ke speciální příležitosti, ale už mi jsou malé přes hrudník, tobě akorát padnou!" Sakura bolestně zavřela oči, nikdy nebude mít tak objemný dekolt jako Hinata.
"Aleee… no ták, nemáš malá prsa!" Snažila se ji uklidnit a potom ji vytáhla na nohy. Rozepla jí složité šaty a vzala do rukou krabici už značně opadanou prachem. Avšak když ji otevřela, skrývala bílé šatičky na kolena se stříbrnou stuhou jako lemováním.
"Ty jsou krásné!" Hlesla a byla ráda, když se do nich mohla obléci. Jak modrovlasá řekla, opravdu jí padly. Už bylo skoro čtvrt na dvanáct.
"Tak jdeme, převlečeme a učešeme tě až tam. Uvidíš, budeš nádherná!" Udělala takové to kuchařské očko, kterým někdo jasně dává najevo, že je to delikatesa a růžovlasá se mezitím převlékla do civilu.
Odklopýtaly s velkou taškou na rozlehlý plac, který byl obklopen domy a ve středu stálo malé pódium s oponou a přístavním místem pro princezničky. Sakura se trošku zděsila. Už teď se pomalu začínaly lidé scházet.
"Je to vlastně soutěž o nejhezčí dívku jara." Zahlaholila Hinata a otevřela dveře do převlékací kabiny. Bylo tam zrcadlo, židle, hřebeny a tak dále.
"Tak to jste si asi vybrali špatného adepta." Sykla si pod vousy, ale jinak svou kamarádku následovala a neodvážila se jí protiřečit. Věděla totiž, že by ji ihned zpražila. Znovu se navlékla do těch překrásných sněhobílých šatů, byly tak lehounké. Hinata posadila Sakuru před zrcadlo a chopila se nástroje - v tomto případě tedy hřebenu. Jemně začala Sakuře pročesávat její růžové háro. Teď to vypadalo, jako kdyby na sobě měla napatlané kondicionéry na slehnutí a přitom jí to Hinata jen důkladně upravila. Sakura se totiž neuměla česat, alespoň podle modrovlasé.
Vzala do rukou tubu s leskem a lehce Sakuře přetřela rty, na to zalovila ve své kabelce. Vytáhla nějakou krabičku, kterou položila na stůl.
"Co je v tom?" Podívala se přes odraz zrcadla do Hinatiny světlé tváře.
"Uvidíš…" Odpověděla tajemně a sčesala Sakuře ofinu na jednu stranu blízko k očím. Vlasy měla rozpuštěné splývavě jí spadající až pod ramena.
Neustále na sebe hleděla do zrcadla a mohla říct jediné - vážně se nepoznávala. Dokonce se sama sobě i líbila. Alespoň zčásti. Usmála se a druhá osoba jí něco položila na hlavu.
"Vždyť jsi říkala, že máš korunku a žezlo." Vyplázla na ni jazyk a obkoukávala věneček, který jí seděl na hlavě. Byl z bílých umělých květů konturovaný zeleným drátkem. Vypadalo to tak živě.
"Jo, to byl chyták. Od začátku jsem měla v plánu dát ti tohle a vidíš, jak ti to sedí." Mrkla na ni.
"Uhmm…" Začervenala se.
"Tak, hurá na plac!" Bouchla ji do zad tak, až musela vyrazit ze dveří a ocitla se mezi desítkami děvčat. V tu chvíli se Sakura chtěla zakopat, že by si jen myslela, že jí to sluší. Vždyť všechny byly tak krásné! A momentálně se všechny dívaly na ni. Raději se probojovala až do zadních řad. Jeviště bylo vystouplé a ony se ocitaly za ním schované, to aby je nikdo před show neviděl.
"Tak Sakuro, já půjdu vyhledat Naruta se Sasukem. Měj se, narovnej se, nehrb se, trošku vystrč prsa, tomu se říká zdravé sebevědomí!" Snažila se ji povzbudit.
"To tady bude i Sasuke?" Zděsila se, když si představila, jak by na ni černovlásek zíral.
"Už je to tak…" Drbla do ní ramenem, jako kdyby snad chtěla něco naznačit.
"A to mě tu necháš samotnou?" Byla naprosto zoufalá, nedokázala si představit, že by to tu mohla zvládnout sama. Ale to už Hinata byla pryč.
"A představí se nám číslo jedna…" Řekl někdo do megafonu a na pódium si se zdviženou hlavou nakráčela blondýna v honosných šatech, korunou jako od královny a ve svých rukou svírala tučné žezlo. Sakura se musela zasmát. Ne, že by ji to neslušelo, ale podle ní to bylo přehnané. Vlastně to tak bylo u všech, jen ona snad zvolila lehký look, za to musela poděkovat Hinatě. Najednou se v ní něco hnulo a ona též pozvedla bradu. Do rukou jí byl dán papírek s číslem 52. Páni, nikdy by nečekala, že tu bude tolik lidí. A nemožné uvěřit bylo, že byla poslední. Vzdychla si, už už si chtěla sednout na tu špinavou zem, ale to by si zašpinila šaty a tak celou dobu musela stepovat.
"A poslední, číslo padesát dva!" Zakřičel někdo a ozval se hromový potlesk, načež utichnul. Počkala si na tu správnou chvíli a ve svých lehkých botičkách vystoupila na pódium. Vítr jí pročesával vlasy a trošku hnal slzy do očí. Ona to však nevnímala a kráčela neustále rovně. Diváci stáli v němém úžasu. Vážně se jim zamlouvala. V jednoduchosti je krása. Znovu se ozvalo tleskání a růžovláska se třikrát za sebou v krátkém sledu uklonila. Nemohla si nevšimnout, jak na ni všichni zírali, a to i včetně toho Sasukeho, kterého poznala teprve ráno. Zadívala se do jeho černých očí. On, Hinata a Naruto byli v první řadě a křičeli v její slávu. Sasuke nic neříkal, jen tam tak stál s ledovým klidem. Odfrkl si a uhnul pohledem. To Sakuru trošku vyvedlo z míry. Nechápala jeho chování…
I když sklidila tolik potlesku, přece jen nebyla sama.
"A na druhém místě se umístila Sakura Haruno!" Hlásal. I přesto, že růžovláska si věřila, druhé místo pro ni bylo krásné. Cítila se tak uvolněně, když jí předávali cenu, což bylo nějaké šampaňské a čtyřgigová paměťová karta do telefonu, také čokoláda.
Zasmála se a sešla z pódia.
"Sakuro! Byla jsi úžasná! Moc ti to sluší!" Objala ji Hinata. "Gratuluju!" Ještě více ji sevřela.
Naruto udělal to samé, ale černovlasý tam jen tak zarytě stál a nic nedělal. Protlačila se až k němu.
"Ty mi nic neřekneš?" Pronesla provokativně. On se k ní otočil zády a odešel. Vydala krátký vzdech a obrátila se zpátky na Naruta a Hinatu.
"On je vždycky takový, toho si nevšímej." Prohodil blonďák a všichni tři si šli sednout na lavičku poblíž, aby to všechno prodiskutovali.
"A na druhém místě se umístila Sakura Haruno!" Hlásal. I přesto, že růžovláska si věřila, druhé místo pro ni bylo krásné. Cítila se tak uvolněně, když jí předávali cenu, což bylo nějaké šampaňské a čtyřgigová paměťová karta do telefonu, také čokoláda.
Zasmála se a sešla z pódia.
"Sakuro! Byla jsi úžasná! Moc ti to sluší!" Objala ji Hinata. "Gratuluju!" Ještě více ji sevřela.
Naruto udělal to samé, ale černovlasý tam jen tak zarytě stál a nic nedělal. Protlačila se až k němu.
"Ty mi nic neřekneš?" Pronesla provokativně. On se k ní otočil zády a odešel. Vydala krátký vzdech a obrátila se zpátky na Naruta a Hinatu.
"On je vždycky takový, toho si nevšímej." Prohodil blonďák a všichni tři si šli sednout na lavičku poblíž, aby to všechno prodiskutovali.
"My už asi půjdeme, a Saky nezapomínej, byla jsi skvělá!" Připomněla jí modrovlasá, zatím co byla na odchodu. Sakura na ni jen s úsměvem mrkla. Poté se ocitla sama. Ještě chvíli se dívala na to, jak blonďák chytá Hinatu za ruku a ona mu to nesměle opětuje. Kéž by si taky ona našla někoho, s kým by tvořila takový pár. Načež si všimla páru temných očí, které ji pozorovaly.
"Ahoj." Pozdravil a přišel blíž.
"Zdravím." Mávla rukou, přimhouřila oči a řádně si ho přeměřila. Nevěděla, co tu chce.
"Jen jsem ti chtěl říct, žes byla dobrá." To už vedle sebe seděli. Nechápala ho, na jednu stranu ji to nesmírně potěšilo, ale na tu druhou zase byla zmatená.
"Hm." Opáčila a pohlédla na druhou stranu od něho. "A důvod, proč jsi přišel, tu nemáš?" Nevěděla proč, ale najednou to z ní prostě vypadlo.
"Vlastně, předtím jsem se styděl." Pokrčil rameny. Ona okamžitě zrudla. Mluvil o tom, jako by se snad jednalo o počasí.
"V-vážně?" Vykoktala ze sebe, a když k němu přesunula svou pozornost, jen lehce přikývl a šikmě se usmál. Nikdy by si nemyslela, že by se kvůli ní někdo mohl stydět. Dala si ruku před ústa a kousla se do prstu. Stále rudá jako paprika.
"Co máš dnes v plánu?" Nepřestával živit konverzaci. Aby pravdu řekla, potěšilo ji to a celkem dost, nikdy si nemyslela, že by to byl snad on, kdo by ji rozvíjel. Ale to teď bylo jedno.
"Nevím." Odpověděla jsem suše. "A ty?" Se zájmem si ho prohlédla. Černé vlasy spadající mu na dvě strany na ramena, vzadu je měl tak zvláštně načesané a oči… ach, ty oči! Měla pocit, jako kdyby ji do sebe naprosto vtáhly a už nebylo úniku.
"Popravdě, chci být tady." Vytřeštila oči a zahřálo ji u srdce.
"Tak si tu buď." Vyplázla jazyk a zvedla se z lavičky, něco ji však následně stáhl zpět. Octla se na jeho klíně a obě jeho paže ji pevně svíraly.
"Zapomněl jsem dodat, že s tebou." Zabořil svou hlavu do jejích zad.
"Proč se tak chováš? Vždyť ráno to bylo něco jiného." Obrátila se k němu, ale zůstala na něm stále sedět.
"To máš pravdu; bylo. Ale už na začátku ses mi líbila." Vzhlédl a znovu odkryl ty své doutnající uhlíky. Přimhouřila oči. Byl neodolatelně krásný… A ta slova, která tak dokonale prohazoval možná způsobila to, že se nechala namotat.
"Jak si můžu být jistá?" Zapochybovala a přitom si v duchu přeříkávala, že se od něj už nedokáže odpoutat.
"Prostě mi zkus věřit." Doporučil jí a znovu na svých rtech vykouzlil ten oslnivý úsměv o řadě bílých zubů.
"A jsi si jistý, že by to nebyla ta největší chyba, kterou bych mohla udělat?" Pak ji něco napadlo. "Nebo mě chceš jen proto, že jsem se skoro stala Princeznou?" Popíchla ho. On se jen ušklíbl.
"Vždyť jsem tě poznal ještě před tím, než to začalo." Zahoupal s ní a natáhnul se pro polibek, ona ho však svým jedním prstem zastavila.
"To je sice pravda, ale…" Chtěla ještě něco namítnout, ale jeden pohled do jeho očí ji naprosto odzbrojil. Svou druhou rukou si ji vysunul výš a máchnutím odstranil její ruku z jeho úst. Na to už cítila, jak své přitiskl na ty její. Nejdřív si myslela, že to bude jen tak lehké a jen otření, ale on chtěl evidentně víc. Svým jazykem lehce pootevřel její sladké rtíky a prozkoumával v nich každou skulinku. Nemohla popřít, že se jí to líbilo. Možná až moc, říkala si. To jí ale nevadilo. Pokračovala a nechala se naprosto zmátožit.
"Taky chci být s tebou." Roztřapatila mu vlasy, a i když jí něco říkalo, že by se do toho neměla vrhat tak po hlavě, ta samota ji ubíjela. Celé její tělo teď tepalo jen proto, aby s ním zůstala a už ho nepouštěla. To taky udělala. Na chvíli se zakoukala na nebe plné poletujících mraků, modrá jí dodávala odvahu. Pevně uchopila jeho tvář do svých dlaní a znovu ho políbila. Jen jemně, tak, jak se jí to líbilo. On se na ni doslova natlačil a hladil ji po bocích. Usmála se. Možná, že by mohla mít někoho, kdo by se o ni staral a možná ji i měl rád…
"Ahoj." Pozdravil a přišel blíž.
"Zdravím." Mávla rukou, přimhouřila oči a řádně si ho přeměřila. Nevěděla, co tu chce.
"Jen jsem ti chtěl říct, žes byla dobrá." To už vedle sebe seděli. Nechápala ho, na jednu stranu ji to nesmírně potěšilo, ale na tu druhou zase byla zmatená.
"Hm." Opáčila a pohlédla na druhou stranu od něho. "A důvod, proč jsi přišel, tu nemáš?" Nevěděla proč, ale najednou to z ní prostě vypadlo.
"Vlastně, předtím jsem se styděl." Pokrčil rameny. Ona okamžitě zrudla. Mluvil o tom, jako by se snad jednalo o počasí.
"V-vážně?" Vykoktala ze sebe, a když k němu přesunula svou pozornost, jen lehce přikývl a šikmě se usmál. Nikdy by si nemyslela, že by se kvůli ní někdo mohl stydět. Dala si ruku před ústa a kousla se do prstu. Stále rudá jako paprika.
"Co máš dnes v plánu?" Nepřestával živit konverzaci. Aby pravdu řekla, potěšilo ji to a celkem dost, nikdy si nemyslela, že by to byl snad on, kdo by ji rozvíjel. Ale to teď bylo jedno.
"Nevím." Odpověděla jsem suše. "A ty?" Se zájmem si ho prohlédla. Černé vlasy spadající mu na dvě strany na ramena, vzadu je měl tak zvláštně načesané a oči… ach, ty oči! Měla pocit, jako kdyby ji do sebe naprosto vtáhly a už nebylo úniku.
"Popravdě, chci být tady." Vytřeštila oči a zahřálo ji u srdce.
"Tak si tu buď." Vyplázla jazyk a zvedla se z lavičky, něco ji však následně stáhl zpět. Octla se na jeho klíně a obě jeho paže ji pevně svíraly.
"Zapomněl jsem dodat, že s tebou." Zabořil svou hlavu do jejích zad.
"Proč se tak chováš? Vždyť ráno to bylo něco jiného." Obrátila se k němu, ale zůstala na něm stále sedět.
"To máš pravdu; bylo. Ale už na začátku ses mi líbila." Vzhlédl a znovu odkryl ty své doutnající uhlíky. Přimhouřila oči. Byl neodolatelně krásný… A ta slova, která tak dokonale prohazoval možná způsobila to, že se nechala namotat.
"Jak si můžu být jistá?" Zapochybovala a přitom si v duchu přeříkávala, že se od něj už nedokáže odpoutat.
"Prostě mi zkus věřit." Doporučil jí a znovu na svých rtech vykouzlil ten oslnivý úsměv o řadě bílých zubů.
"A jsi si jistý, že by to nebyla ta největší chyba, kterou bych mohla udělat?" Pak ji něco napadlo. "Nebo mě chceš jen proto, že jsem se skoro stala Princeznou?" Popíchla ho. On se jen ušklíbl.
"Vždyť jsem tě poznal ještě před tím, než to začalo." Zahoupal s ní a natáhnul se pro polibek, ona ho však svým jedním prstem zastavila.
"To je sice pravda, ale…" Chtěla ještě něco namítnout, ale jeden pohled do jeho očí ji naprosto odzbrojil. Svou druhou rukou si ji vysunul výš a máchnutím odstranil její ruku z jeho úst. Na to už cítila, jak své přitiskl na ty její. Nejdřív si myslela, že to bude jen tak lehké a jen otření, ale on chtěl evidentně víc. Svým jazykem lehce pootevřel její sladké rtíky a prozkoumával v nich každou skulinku. Nemohla popřít, že se jí to líbilo. Možná až moc, říkala si. To jí ale nevadilo. Pokračovala a nechala se naprosto zmátožit.
"Taky chci být s tebou." Roztřapatila mu vlasy, a i když jí něco říkalo, že by se do toho neměla vrhat tak po hlavě, ta samota ji ubíjela. Celé její tělo teď tepalo jen proto, aby s ním zůstala a už ho nepouštěla. To taky udělala. Na chvíli se zakoukala na nebe plné poletujících mraků, modrá jí dodávala odvahu. Pevně uchopila jeho tvář do svých dlaní a znovu ho políbila. Jen jemně, tak, jak se jí to líbilo. On se na ni doslova natlačil a hladil ji po bocích. Usmála se. Možná, že by mohla mít někoho, kdo by se o ni staral a možná ji i měl rád…
_____________________________________________________________________________
Vím, začátek pěkná nudařina =.= ale musela jsem vás uvést do děje :)
Snad se líbilo a bude to stát za nějaké to okomentování :) :3
Vím, začátek pěkná nudařina =.= ale musela jsem vás uvést do děje :)
Snad se líbilo a bude to stát za nějaké to okomentování :) :3


















Jak sladkéMoc se mi to líbilo!