"To jsem opravdu tak hrozný?" Zeptal se znenadání a jeho výraz ve tváři se změnil. Z toho pokerového hráče tu stál najednou někdo, komu se obočí kroutilo do mračících vrásek a jeho oči napovídaly už o nějakých zkušenostech. Musela hodně přemýšlet před tím, než něco odpověděla."Nejsi hrozný, jen chci roztáhnout křídla… nemůžu být v kleci, Sasuke." Prohodila a poškrábala se na hlavě, nechtěla, aby to vyznělo divně. Najednou ho nechtěla trápit.
"S tebou se nemá cenu zahazovat." Pokrčila rameny a otočila se na patě, cítila pohled Naruta na svých zádech, ale neotočila se. Možná, že by jí změnil názor z toho odejít, a to nechtěla. Nechtěla se podvolit, být sluha. Měla právo žít právoplatný život plný štěstí a hlavně volnosti. Ta pro ni byla na prvním místě.
Náhle ucítila nějakou vlnu, která jí projela zády. Ohlédla se a zjistila, jak Temari brání svým obrovským vějířem Sasukeho výpad. On si však jen přešlápl a zmizel s poryvem větru. Sakura si kolem sebe pro jistotu utvořila štít, a kdyby to slovo šeptla o chvíli později, už by ji asi držel. Takhle se to jen odrazilo a byl zase pryč.
"Co to sakra děláš!" Štěkla a vztáhla ruce nad sebe. Zašeptala pár slov a vznesla se na kouzelných křídlech k obloze. Neviděla ho, nikde nebyl. A pak najednou ji něco shora koplo.
"Argh." Vydala ze sebe a snažila se zbrzdit pád, který ji položil na kolena. Dodřená byla tak jako tak. Chtěla se zvednout, ale někdo jí zkroutil ruce za zády a sedl si na ni, takže byla naprosto bezmocná.
"Nech mě jít…" Zasípala do písku, který jí zvětšiny zakrýval obličej. Následně ucítila další vlnu a očekávala povolení stisku, černovlásek si však přendal její dvě ruce do jeho jedné a pouhým ukazováčkem zastavil Temariin úder.
"Dattebayo!" Ozvalo se ještě a blondýnka se chytla za břicho. Naruto sice nebyl učeň ani nic takového. Prostě použil své fyzické síly a zaútočil na její břicho.To jim získalo nějaký čas.
"Osobní zadostiučinění." Zaškaredil se, sehnul se k jejímu uchu a lehce skousl její lalůček. Překvapením vydechla a potom ucítila, jak se černovlasý konečně zvedá a nechává jí prostor. Tedy alespoň si to myslela, její ruce stále držely u sebe. Musel je nějakým způsobem očarovat. Zaklela a pokoušela se vstát, dokonce i s tím jí musel pomoct Sasuke.
"Tak to je paráda… RAJAHDYS!" Zařvala z plna hrdla a modlila se, aby ty dva prsty, které si tiskla za zády, fungovaly. A účinek se dostavil. Sice sama odletěla o několik metrů dál, ale výbuch splnil svůj účel. Dostala se dál od Sasukeho. Temari se taky podařilo vzpamatovat a poslala na černovlasého s blonďatým svůj sekavý vítr, který jim rozdrásal kůži.
"Padáme odsud." Prohodila k růžovlásce Temari, která ji následně sebrala pod paži a jedním máchnutím vějíře s pomocí kouzla uletěly. Jediné, co Sakuru v tuto chvíli trápilo, byly její svázané paže a to, aby byla od Sasukeho dostatečně daleko.
"Sasuke, myslím, že bys ji měl nechat jít…" Sáhl mu soucitně na rameno, aniž by tušil, že chlapec svádí vnitřní souboj. Neustále se nemohl rozhodnout, půjde teď nebo až pak. Nakonec se jen zadíval do Narutových ztěžklých a unavených očí a usoudil, že bude lepší počkat.
"Jde to nějak sundat?" Pokračovala v mluvení a Temari jí konečně začala věnovat kousek ze své pozornosti.
"To nevím, letím k nám domů, zeptáme se Gaary." Mrkla na ni a pomocí vzdušného proudu stočila vějíř trochu na stranu.
"Už je to krajně nepříjemné." Vzdychla a ještě jednou se zadívala nahoru. Všechno se teď zdálo být tak obrovské a rozlehlé. Na to, jakou hodnou chvíli strávila v těch černých kobkách, teď to nabralo nový směr. Znovu se mohla cítit volná. I když tušila, že Sasukeho se jen tak nezbaví. Zároveň ji sužoval nějaký zvláštní pocit. Sama ho nevěděla pojmenovat. Ale tak nějak podvědomě cítila, že jí Sasukeho společnost ve skutečnosti chybí. Jenom si neustále napovídala, že je to opak.
"-lou…" Z toho říkadla, které právě odříkala Temari Sakura rozumněla jen koncovku. Stály před velkými dveřmi, které se hned na to otevřely a dávaly možnost nahlédnout dovnitř. Bylo tu něco jako malé náměstíčko, podél kterého se točily věže a vížky, do nichž se dalo dostat za pomoci schodů.
"To jako bydlí tady?" Tázala se, když si to tu prohlížela.
"Jo, má moc práce, chudáček." Pokrčila rameny a rozešla se směrem k největšímu sídlu. Růžovláska ji napodobila, ruce stále svázané za zády. Zavrtěla se, měla pocit, jako kdyby jí to měla zaškrtit ruce a spolu s ní i tepnu. Představa, že tady všude kolem ní můžou být čarodějové, ji ubíjela.
"Vstupte."
Temari chytila za mosaznou kliku, zatlačila a dveře se s klapnutím otevřely. Vstoupila dovnitř a Sakuru protlačila s sebou.
"Ahoj Gaaro, představuji ti Sakuru Haruno…" Oznámila a pohlédla na rudovlasou osobu, sedící za pracovním tmavě dřevěným stolem, zaházeným všelijakými papíry a štětci.
Jmenovaný se na Sakuru se zájmem podíval a prsty si pročesal krátce střiženou ofinu. Kolem tmavě zelených očí bez lesku měl tlusté černé linky, které se jevily velmi výhružně. Sakuru trošku děsilo, že mladík byl bez obočí a hleděl na ni skrz kamennou tvář. Hádejte, koho jí, byť jen trošku, připomínal.
Doufám, že jste se na díl těšili a nezklamala jsem vás. Prosím si komentáře ~ :3
Mimochodem, budu psát kratší kapitoly, abych vám to tu sem mohla házet dřív, tak jste si to odhlasovali v anketě. :) Teď jsou na řadě vaše názory :)


















ani neviem , čo mám na to povedať , akt neviem asi jedine ušlo to
zo začiatku to bolo neskutočné hltala som každé jedno slovo . Ale potom ked už sakura zdrhla nejako mi to tam nesadlo
ale nevadí pokračovanie bude určite super tak teším sa naŇ 