Zlodějka duší 12

31. května 2013 v 13:47 | Ufonek |  Zlodějka duší
"Můžu se tě na něco zeptat? Nechtěla bys se mnou trávit víc času?" Zastrčil si vlasy za ucho a poškrábal se na hlavě. Ona na chvíli ztuhla a odtrhla se od něj.
"Jak to myslíš…" Byla nesvá, kroutila se a střídavě si mnula ruce.
"No jestli bys chtěla být se mnou víc. Nebo je ti to jedno?" Najednou na ni hleděl s takovou nedočkavostí. Nevěděla, co si má o tom myslet.


"Já nevím, možná. Ale ty mě nechápeš Sasuke. Chtěla bych, abys mě pochopil." Usmála se.
"Kdybych tě mohl víc poznat…" Vzdychl a znovu po ní natáhnul ruce a pohladil po vlasech. "Možná by to bylo lepší." Pousmál se tak, jak to dělal jen on a Sakuru to dokonale odrovnalo…
"Možná." Přimhouřila oči a přeměřila si ho jedním káravým pohledem. Vzpomněla si, jak ji věznil v těch hnusných kobkách, ale zároveň na to, jaké pocity při něm měla, když ji trénoval.
"Mohl bych tě toho naučit mnohem víc!" Jako kdyby odtušil, na co právě myslela. To jí trošku znepokojilo.
"Musím se rozmyslet. S Temari by mi bylo mnohem líp." To poslední si pošeptala pod vousy, načež vrhla na Sasukeho ještě jeden střídmý pohled a rychle odklusala pryč.
Černovlasý tam zůstal na místě jako přikovaný a přemýšlel. Udělal právě něco, díky čemuž dosáhne toho, aby růžovláska změnila svůj názor na něj? Postupně si uvědomoval jak na ní byl zlý.

Sakura se procházela lesem, ze kterého se ozýval šelest hopsajících veverek v korunách stromů, zpívání ptáčků a svištění chladného větru. Více než cokoliv byla překvapená, že je tu les. Tohle je ještě Písečná? Nebyla si vůbec jistá. Jenom tam tak kroužila a pro své vlastní potěšení se zneviditelnila a začala chodit, jak nejtišeji dokázala.
Potom uviděla jeden hezky tvarovaný pařez a neodolala, usadila se na něm. Zjistila, že se ocitala na nějakém prosluněném paloučku. Slunce jí hřálo tváře, dokonce tu bylo vidět i na nebe, po kterém pluly šedobílé mraky.
"Co bych měla dělat?" Zeptala se sama sebe, možná by mu měla dát ještě šanci. Při něm se cítí jako ještě při nikom. Chtěla by vědět, jestli by to mohlo zajít i někam dál…A když se tam tak objímaly, Sakuře se do srdce znovu nalil ten hřejivý pocit.

Zavřela oči a myslí vyhledala nějakou živou bytost. Ano, jedna z nich byla Sasuke, ale tu druhou, která se v její blízkosti objevila, prostě nedokázala identifikovat. A pak se někdo znenadání vyloupl zpoza keře.
"Tak tady jsi Sakuro, rád tě vidím." Naruto jí zamával a na jeho tváři se roztáhl široký úsměv.
"Ahoj." Odpověděla celá nesvá. Teď neměla chuť na to si s nikým povídat. Ani s tímhle blonďákem, který by udělal cokoliv, aby jí zlepšil její chmurné dny.
"Co je?" Ano, i teď to poznal. Přidřepl si k ní a schoval její ruku do své teplé dlaně. Svým způsobem jí to celkem uklidnilo, ale zároveň jí neskutečně děsila představa, co bude následovat.
"Už to v sobě nemůžu držet. Sasuke mi sice říkal, ať to nedělám, ale já už nemůžu. Miluju tě, Sak." S tím stiskl její ruku ještě více, začervenal se a místo toho, aby studoval její nádherné lesknoucí se smaragdy, zahleděl se na listnatý strom kousek vedle, do kterého právě ťukal svým dlouhým zobákem datel.
Sakuře něco říkalo, že by se měla bát a bylo to tu. Smíšené pocity. Zavřela oči. Co by měla dělat? Zamýšlela se tak usilovně, až ucítila mírný tlak na svém čele, když se její růžové obočí k sobě nepříjemně natlačilo.
"Naruto… já… cením si tvých citů, ale jsi jenom kamarád." Bylo těžké to pro ni říct, ale kdyby to neřekla teď, musela by ho stejně odmítnout. Oči znovu otevřela a zírala do těch jasných pomněnkových, najednou jeho vnitřní pohodu a dobrou náladu vystřídal smutek. Sakura se mu vytrhla a rozutíkala se plnou parou pryč. Už tady nemohla trávit delší čas. Proč je najednou tak zmatená? A proč všichni kolem ní reagují tak bláznivě? Vždyť ona je jenom čarodějka, která jen teprve nedávno objevila, že je na světě mnohem více čarodějů, než si kdy byla myslela.

Vyskočila do vzduchu a odrazila se od neviditelného stupínku k výšinám, chtěla si přičarovat křídla, aby se mohla odpoutat od všeho zlého a špatného, co se jí chytalo za paty. Chtěla být volná. Z očí jí samovolně začaly kanout slzy a vítr jí je rozháněl do stran, po kterých se kutálely až na bradu. Už nebyla v Písečné, nevěděla ani vlastně kde je. Jediné, co potřebovala vědět, bylo, že potřebuje být nutně sama a všechno si to promyslet. Všechno v jejím životě teď bylo vzhůru nohama. Náhle zakopla o vysoce rostlou větev stromu a tvrdě dopadla na zem. Celá poškrábaná se snažila zvednout, načež usoudila, že to nemá cenu a jen se otočila, aby viděla na lenivě se povalující mráčky na obloze.
"Sasuke…Naruto…Naruto…Sasuke…Sasuke…" Přemítala a nemohla se rozhodnout. Bylo to hrozně zvláštní. Všechno na tomhle světě vlastně bylo zvláštní. I ona, no, ona byla víc než to, ona byla divná. Byla čarodějka. Potom si sedla, otřela zamokřené oči a usmála se. Vždyť je čarodějka! Musí zůstat silnou, nesmí ji vyvést z míry něco takového, jako je láska. I když stále příliš nechápala, co to slovo ve skutečnosti znamená, začínala cítit více než kdykoli jindy. Vstala a znovu se začala procházet.

***

"Nemůžu ji kontaktovat, kdyby byla v Písečné, dávno bych jí měla. Sasuke ji musel unést." Oznámila Gaarovi, kazekagemu, který stále seděl za jeho pracovním stolem zaházeným spoustou papírů.
"Dobře, myslím, že bychom jí z toho měli dostat." Pokynul rukou k levé straně, díky čemuž zpoza rohu vyšel Kankuro, který si povoloval bandáž na jeho pravé ruce - to se mu stalo při posledním boji s loutkami.
"Dobře, začneme jednat, už mám jakž takž vymyšlený plán, který by možná mohl zabrat. Provedeme to dnes večer, jakmile se setmí." Konstatovala a její zelené oči nabraly pořádnou dávku odhodlání.
"V pořádku, máte prozkoumané, kde sídlí Sasuke Uchiha?" Zeptal se a na chvíli stočil oči ke své starší sestře.
"V záznamech by nějaká lokalita měla býti poznačená." Mrkla na něj a on to uznal.
"V pořádku, teď můžeš odejít, ale něco by se mělo udělat s těma dveřma." Zmínil se, ona přikývla, otočila se na patě a odkráčela.
***

Sakura stále byla na tom jednom a tomtéž místě. Nemohla nic vymyslet, její hlava byla, jako kdyby si dala nejméně dva jointy.
"Už jsi se rozhodla?" Zahřímal někdo za jejími zády. Otočila se a nestál tam nikdo jiný než černovlásek - znovu se svým obvyklým vzhledem, kamennou tváří a neodolatelným pohledem.

____________________________________
Další díl, doufám, že nebyl moc zmatený, líbil se vám? Prosím si názory ^^
Dneska jsme se ve škole neučili, na počest dnu dětí, joooo! :D Byli jsme v muzeu :3
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 31. května 2013 v 13:57 | Reagovat

Podľa mňa nemal chybu výborni diel už sa teším na pokračko. :-D

2 kyuubinka kyuubinka | E-mail | Web | 31. května 2013 v 15:25 | Reagovat

Skvělé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 Fejfarka Fejfarka | 31. května 2013 v 18:08 | Reagovat

Úžasný :)

4 hynyty sarah hynyty sarah | 1. června 2013 v 8:53 | Reagovat

A zase!!!!Jak já nesnáším povídky kdy se Sakura rozhoduje meni Sasukem a Narutem!!!!!!!!!!!Ale jinak moc pěkné!

5 Katty Katty | 1. června 2013 v 20:13 | Reagovat

Krásné :33 ! Saký vyber si Sasukeho xDD!!

6 Kaylula Kaylula | 1. června 2013 v 22:21 | Reagovat

Znamenitě! Skvělý díl mé oblíbené série. :-D

7 Cherry Cherry | E-mail | Web | 5. června 2013 v 19:30 | Reagovat

jsem tak pozadu :D tohle se mi líbilo :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama