At the beginning

6. června 2013 v 7:28 | Ufonek |  Jednorázovky
Všechno bych si vyložila jinak, jen kdyby se mi o tom třeba nezdálo, bylo to pro mě utrpením. To pomyšlení mě děsilo víc než cokoliv na světě.

A teď od začátku… chodím s jedním klukem. Je můj ideál muže. Je krásný, jeho splývavě černé vlasy mu olizují okraje tváří, jeho hypnotické oči jsem si naprosto zamilovala, lesk v jeho očích mi vždy dokázal ovlivnit den natolik, že se mi zlepšil. Jeho hlas mne vždy ukonejší ke spokojenosti. Je vyšší než já, skoro o hlavu.


Nikdy náš vztah nebyl lepší. Řekla bych, že se kvůli mně začal i více usmívat, i když stejně jen v neobvyklých případech. Možná proto si jeho úsměvu vážím mnohem víc. Vážím si ho více než čehokoli jiného…
Ale dnes v noci. Zdál se mi hrozný sen. A ten byl, jak jsme se rozešli. Šli jsme ruku v ruce v nějakém městě, nevím, zaprášené okolí jsem moc nevnímala, on byl pro mě jako středobod vesmíru. Hleděla jsem mu do jeho překrásných očí. A pak najednou promluvil.
"Rozcházím se s tebou." Řekl a pak už nic. Pustil mou ruku, kterou po tom zanechal ještě rozhořenou.
"Ale… proč?" Zeptala jsem se a ukročila o kousek zpět. Cítila jsem, jak mi skelnatí oči. "Prosím neopouštěj mě." S tím jsem se musela hodně natáhnout, abych ho dokázala políbit, tak jsem to zopakovala asi třikrát. "Strašně moc tě miluju." Dodala jsem, on se jízlivě usmál a mou ruku znovu vzal.
"Jsem stále s tebou." Promluvil do ticha, které teď narušoval jen vítr prohánějící se nám nad hlavami. To mě trošku uklidnilo, ale jakmile mne dovedl domů, tak jsem se probudila. Zjistila jsem, že jsem naprosto zpocená. Koukla jsem se na mobil a zkontrolovala hodiny. Bylo něco málo po sedmé ranní. Byla neděle, takže vůbec nebyl problém v dlouhém vyspávání. Stejně obchod, abych mohla nakoupit, otevírají až v osm, takže mám klid.
Ještě na chvíli jsem upadla do neklidného spánku, než jsem oči znovu otevřela. To už se rýsoval čas 7:21 a já tomu nutkání neodolala a vzala svůj křáp do rukou.
"Dobré ráno, zdál se mi hroznej sen, že jsme se rozešli. Prosím, to nikdy nedělej, hrozně moc tě miluju a nevím, co bych bez tebe dělala." Nacvakala jsem, samozřejmě bez celé interpunkce a čárek, to bylo prostě moc piplání a navíc mi to ubíralo i znaky.
Zadívala jsem se na bílý strop, nad kterým dozajista rachotilo několik myší, neboť tam byla půda plná různého harampádí.
Asi o pět minut později mi přišla nová sms. Okamžitě jsem si ji přečetla.
"Dobré ráno. Já tě taky moc miluju, nevím, co bych bez tebe dělal. Neboj se, já se s tebou nerozejdu. Ale ty mi musíš slíbit, že taky ne." Každé slovo jsem přímo hltala očima. Takovouto sms mi nikdy nenapsal. Chodíme spolu teprve kolem tří měsíců, ale trvalo dlouho, než mě učinil tou nejšťastnější holkou na světě. Samozřejmě jsem mu to odpřísáhla, prostě jsem cítila, že tohle je láska na celý život. Na to mi napsal jen "Moc se na tebe těším." A víc nic. Zaklapla jsem přístroj a na chvíli ještě zavřela oči. Víčka se mi chvěla a já se nemohla soustředit na spánek. Bylo asi půl, když jsem vykopla nohy do vzduchu, díky nimž jsem se postavila a oblékla. Měla jsem ještě chvilku času a tak jsem se dívala po snídani, samozřejmě, že tu byly jen suché skoro ztvrdlé rohlíky, ale bylo jedno. Rozehřála jsem si je v troubě a s máslem, které se tak rozpouštělo na horkém pečivu, se najedla.

Mezitím, než jsme se viděli, jsem stihla nakoupit a udělat si oběd. To čekání na odpoledne bylo nekonečné. Bylo to pro mne jako každodenní týrání. A dnes se navíc vidíme až od tří, protože se musí učit. Já vlastně taky, ale preferuju to spíš ve večerních hodinách, protože kdybych se učila odpoledne, do večera bych všecko zapomněla.

***
Nemohla jsem se od toho rána na nic soustředit. Byla jsem stále jako v jiném světě - ve svých myšlenkách. Zahrabaná, hluboko, hluboko pod lidským vnímáním. Vzbudila mě až nahraná žena v autobuse, která oznamovala konečnou a ať prosím vystoupíme. Tak jsem učinila a musela ještě chvíli čekat. Nevadilo mi to, nikdy mi nevadí čekat na osobu mě milovanou. Poté jsem konečně zahlédla jeho autobus, ze kterého svou stylovou chůzí vystoupil.
Ruce měl v kapsách, na uchu jedno sluchátko, které jakmile mě uviděl, hned sundal a zastrčil do hluboké kapsy.

Když ke mně došel, chytnul mě za boky, přitáhl k sobě a něžně políbil.
"Stýskalo se mi." Pošeptal mi do ucha a já se štěstím zatetelila. Kdybych mohla, asi ho v objetí spoutám napořád. Trošku se ode mě odtáhl.
"Mně víc…" Řekla jsem a moje oči opět trošku zvodnatěly.
"Co se děje?" Zeptal se, když si toho všiml. Musela jsem být úplně červená.
"Bojím se Sasuke, bojím se, že tohle někdy skončí. Bojím se, že se se mnou rozejdeš. Bojím se, že mě opustíš a necháš samotnou. Děsí mě to. Ten sen tomu ještě výrazně napomohl. První dva měsíce byly strašné, ale musela jsem to nějak překousnout a teď se to znova vrátilo." To už ze mě lilo jako z fontány. On měl co dělat, aby je stíhal všechny stírat. Znovu mě k sobě přivinul a já neměla jinou možnost než zabořit hlavu do jeho hrudi. Stiskla jsem ho pevněji.
"To se nestane miláčku." Jeho hlas mě uklidňoval, s ním je všechno barevnější.
"Moc tě miluju…" Fňukla jsem a zadívala se mu do očí, které teď byly plné porozumění a lásky.
Jen mě pohladil po vlasech a nic neříkal, za to se usmál. Nádherně, lehce, jak to dělá a umí jen on. To mi stačilo. Nemusel říkat, že mě taky miluje. Prostě jsem z něj cítila tu lásku, celou svou bytostí jsem věděla, že mě obklopuje, že mě chrání. Ještě hodnou chvíli jsme tam jen tak stáli v objetí, dokud jsem se neuklidnila.
"Půjdeme?" Pobídl mě a nastavil ruku, načež jsem tu svou do ní vložila. Všechno to bylo jako v pohádce. Jako nějaký sen, o který jsem se tolik bála. Chtěla jsem věřit, že to nikdy neskončí. Doufala jsem v to.
__________________________________________________

Tak co? :3 Snad se líbilo a okomentujete ~ :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 6. června 2013 v 11:42 | Reagovat

Jee také peknučke sladučké také mám najradšej. :-D

2 will will | 7. června 2013 v 16:49 | Reagovat

To bolo sladké !  Podarilo sa ti to.. máš krásny štýl písania :)

3 Kacule Kacule | 9. června 2013 v 9:47 | Reagovat

Paráda, píšeš úžasně, ale přiznám se, už nevím, co ti sem psát, abych se neopakovala. :-D

4 Cherry Cherry | E-mail | Web | 13. června 2013 v 19:20 | Reagovat

Krása <3 :D :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama