Saying goodbye to those you so love

15. června 2013 v 11:06 | Ufonek |  Něco z mé duše...
I když to možná bude bolestivé. Vždy budu stát na prahu našich vzpomínek. Vždy se budu dívat tam, kam se vaše záda otáčejí a kde zanechávají stopu vaše šlépěje.
Vždy budu hledět kupředu, na vaše cíle a budu vám přát jen to nejlepší.


Vždy, když sedím ve čtvrté řadě u okna, kde mám výhled skoro na všechny spolužáky, vzpomenu si na to, že už zanedlouho vás všechny budu muset opustit a dokonale si začnu užívat ten pocit, že vedle vás můžu stát. Že jsem vedle vás mohla stát… Zakoukám se na učitele, s jakými jiskrami v očích se na nás dívá, které říkají, jak se mu po nás bude stýskat. Ale nebojte, my se vrátíme, pane učiteli, ještě silnější a plnější než předtím.
Nastoupíme jako ještě nikdy, budeme vás vítat s otevřenou náručí. Přesně tak si to představuju. Ještě nikdy to na mě nedolehlo jako teď, ještě nikdy jsem tak nebulela jako želva. Neuvědomovala jsem si pořádně, co odchod ze školy bude znamenat. Opustit všechny ty úžasné chvíle, které jsem prožila. Všechny ty nepořádky a seřvání, všechny ty špatné známky… Ach, jak já jsem byla naivní. Všude rozhlašuju, jak už se těším na novou školu, že po té staré se mi vážně stýskat nebude. Ale opak je pravdou, na novou školu se sice těším jako nikdo, ale zároveň jsem ještě něčím připoutaná k té staré. Ano, jsou to veškeré vzpomínky, které tu budou stále žít, budou nás doprovázet.
A tak si uvědomuju, jak moc jsem sakra šťastná. Mám všechno, co ke svému životu potřebuju - rodinu, přátele, milujícího kluka a jistou školu, kam se prvního září přesunu. Ano, to je můj život. Žiju si svůj sen. Nic mi nechybí a šťastnější jsem se ještě nikdy necítila. Chtěla bych, aby to štěstí přetrvalo navěky. Doufám v to. Ale jak se říká, nic netrvá věčně a ani naše cesta.
Cesta devátých tříd. Je bolestivé, když musíte opustit ty, které z celého srdce milujete. S kým máte společné vzpomínky.
I když jsme se občas nepohodli, vždy tu bude něco, co nás bude spojovat. Vždy budou témata, o kterých se bude dát povídat a smát. Ano, smích je to nejlepší na životě. Ale k němu neoddělitelně patří i pláč. Jinak by to zkrátka nebylo ono a lidé by si nevážili, toho, co mají. I když to i teď mnozí.
Jsem ráda za to, že alespoň se dvěma spolužáky budu sdílet ještě další kroky. Jdou na stejnou školu, dokonce i do stejné třídy.
Vždy si ráno češu své hnědé vlasy a říkám si, jak se mi do té školy nechce, ano, ale všechny ty pocity přebije jedno "znovu je uvidím", znovu se budu s nimi po boku smát. Zažiju další úžasné chvíle. Abych pravdu řekla, Ino je pro mě z celé třídy nejdůležitější. Sasukeho bych taky nevyměnila, proto jsem ráda, že s nimi můžu jít dál. Někde v dálce na mě myslí můj kluk Neji, dokonalejšího člověka jsem nepoznala. Dnes jsou to přesně tři měsíce, co jsem s ním. Šťastnější chvíle jsem nezažila.
Je to něco, co člověk zažije snad párkrát za život, a mě se to poštěstilo již v tak útlém věku. Říká se, že po třech měsících už je to na vážný vztah. Ale těžko říct, každý si myslí něco jiného.
Vím, že na nové škole budu muset makat, budu se muset začít učit, jelikož na té základní jsem se moc neučila, jen co je pravda. Ale jsem na to připravená, jsem připravená postavit se překážkám, mám víru, která se nezlomí. Věřím, pevně věřím, že vše zvládnu. Nebudu jako ostatní, možná budu vynikat a možná tak tak prolézat, ale jedno je hlavní, opět si utvoříme kolektiv plný dozajista skvělých lidí. Možná se naleznou i tací, se kterými budeme v rozbroji. Nikdy nemám rozbroje sama, vždy mi po boku někdo stojí, za což jsem neskutečně ráda.
U obědního stolu se budu setkávat s Hinatou, mou nejlepší kamarádkou. Je to zvláštní, ale zrovna my dvě jsme si padly do oka, hádky sice občas poskvrnily náš vztah, ale doufám, že vše bude v pořádku. Chci, aby to tak bylo. Protože tu osobu mám neskonale ráda.
Vždy, když se podívám na naše světle modré tričko - někdy až bijící do očí - s nápisem "Absolvent 2013", kromě pocitů, že je mi úzké v ramenou, mi automaticky vyraší vzpomínky a zahřeje mě u srdce. Ano, to je síla.
Utírám si poslední zbytky slz, po nichž se mi utvořili slané cestičky, jen tak mžourám do světla a něco datluju do klávesnice. Je mi je jedno, že kolem chodí rodiče, já pláču štěstím, zároveň i smutkem. Nikdy jsem se takhle necítila, jsem v psychickém rozpoložení.
Ale všechno překonám, všechno. Tím jsem si jistá, protože i když třeba bolest neodejde hned, po čase ano. Čas je magická věc, vždy nás utěší, čas rány zahojí. Není to tak, jak bývá v mnohých citátech, že jsme si na tu bolest zvykli. Dle mého hlediska je to blbost. Rány se zacelí a my se staneme silnějšími lidmi.
Cítím, že i když stále nadávám na vedení školy, že mám ředitele v skrytu duše ráda a že mi bude chybět jeho úsměv, který vždy ukáže zažloutlé zuby od kouření, jeho popichovačné poznámky a přísné pohledy. Jeho pach a závan, když kolem nás vždy prošel, radím vám, nikdy nemíchejte Kolínskou a cigarety.
Zažila jsem toho spoustu, jak špatných tak dobrých chvil. Ale vždycky jsem se postavila na nohy a šla dál. Protože nic není tak hrozné, aby se kvůli tomu muselo skákat z okna. Jasně, některé životní chvíle vás prostě složí na kolena, ale vy se nesmíte přestat soustředit na to, že musíte udržet dech. Protože všechno bude dobré. Jednou určitě. Jen nesmíte přestat věřit. Jak se říká: "Věř a víra tvá tě uzdraví." Já tomu věřím.
A tak, člověk musí jít dál, i přesto, co mu život naloží za dobrůtku. A to je třeba i tahle situace. Jasně, někteří mi vážně chybět nebudou, jako třeba zmalované fifleny, které si myslí jak jsou krásné, a když přijdou bez make-upu, jeden by se hned lekl. Ale to je jen jedna stránka duše, kterou ukazují lidem. A to je právě ta chyba. Věřím, že někde v nitru je každý dobrák a v každém můžete naleznout sympatii.
Adie devátá třído!
___________________________________________________________________
Dlouho tu nebylo něco takového, no ne?
Mimochodem omlouvám se, že jsem se zase ozvala až po týdnu (a něco..) ale je to teď takové zvláštní, v pondělí zemřel jeden člověk, já ho teda moc neznala, ale byl to dobrák od kosti, no, co dodat, pro Katu-chan znamenal daleko víc.
Teď jsme byli se školou v Praze, bylo suprově :3
Vím, že tohle není jednorázovka, kterou byste si asi představovali, ale za každé přečtení a ohodnocení budu ráda ~ je to všechno z mojí hlavy a citů, kamarády jsem si dosadila pod známé jména z Naruta. Přesně takto to cítím :)
Info: Chybí mi asi 200 slov do dalšího dílu Zlodějky, tak mi držte palce ať to napíšu co najrychleji :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 15. června 2013 v 12:56 | Reagovat

Presne viem ako sa cítiš..ja som tento rok tiež mala byť v 9 triede, ale išla som už v 8 na strednú školu, a presne som sa tak cítila ako si to opísala.........Vravela som si, že nie, nikto mi nebude chýbať a nakoniec som plakala ako malá....a na strednej som s jedným spolužiakom aj v triede a druhá spolužiačka je v inej...ale..už je to fajn.. :) zvykla som si :) :) :) Jo a mimochodom my máme tiež modré absolvenstké tričká (vyprosila som si, nech urobia aj mne, nech mám spomienku :D) :) :)

2 Michyseji Michyseji | Web | 15. června 2013 v 14:15 | Reagovat

už sa neviem dočkaj zlodejky , lebva už na Ňu čakam :)

3 Kata-chan Kata-chan | Web | 15. června 2013 v 16:54 | Reagovat

Ino a Sasuke? Umřu :DD
Jsem ráda, že jsi ráda ;3 Nemůžu si pomoct a sobecky se usmívat nad tou Hinatou n.n povídka byla moc hezká a zajímavá n.n Hlavně, jiná, to je potřeba ;3
Och ano, to osudné pondělí...v toto úterý se snad uvidíme ještě před trenálem, však ty víš kde :)

4 Kacule Kacule | 15. června 2013 v 22:42 | Reagovat

Pěkně napsané, taky mě to za chvíli čeká. Těším se na další díl Zlodějky, držím pěsti ohledně těch 200 slov. :-D

5 Peťula Peťula | Web | 16. června 2013 v 14:09 | Reagovat

Krásně napsané! A já si vždy říkám, jak některé ve třídě nenávidím. Ale je pravda, že někteří mi budou chybět. Naštěstí se ještě nemusíme loučit a třeba si spolu ještě užijeme hodně zábavy.. :)

6 Baka - chan Baka - chan | Web | 25. června 2013 v 12:08 | Reagovat

Heh, tak to máš super, že spolu takhle držíte, to já jsem třídní outsider (a je mi to jedno, o nic nepřicházím :D)... a celkově jsme takový rozdělený na skupinky. :D

Mě tohle všechno čeká až za rok (to bude rok plný nervů -_-), tak uvidíme, jestli budu kvůli těm idiotům brečet nebo ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama