Večer nastal brzy, stíny se prodloužily a rozžhavený kotouč na nebi zářil jasně rudým pronikavým světlem."Nikdy bych si nepomyslela, že může být vlastně docela sympaťák." Zasmála se pro sebe, když byl Sasuke v nedohlednu, šel na Sakuřino přání ulovit nějaké ryby.
Ona mezitím naskládala dřevo - mohla by to udělat kouzly, ale takhle to bylo zábavnější - a jedním lusknutím prstů jej zapálila. Rozhořel se jasný plamen, který jí dodával pocit domova a bezpečí. Ano, se Sasukem se tak vždy cítila, i když on si toho možná nevšiml.
Sedla si blízko ohně a ovinula okolo sebe deku, noci byli ještě celkem chladné. Dívala se na nebe, které teď nevlastnilo žádnou hvězdu, byly zastíněné večerními oblaky. Zahleděla se na jezero, které se v dáli třpytilo, a občas uslyšela žbluňknutí. Ale všechno tohle jasně přemohlo praskot suchého dřeva. Jiskry poletovaly všude kolem. Sedla si o kousek dál, aby jí náhodou nepropálily oblečení, a nebo nezanechaly šedivý flíček na její hedvábné kůži.
Na okamžik zavřela oči, znovu je otevřela až když uslyšela dusot Sasukeho nohou.
"Tak jsi tady." Konstatovala suše a pohlédla na něj. V ruce třímal dva klacky s ohromnými rybami, až se Sakuře začaly sbíhat sliny.
"Vypadá to dobře." Řekla a odebrala si od něj jeden klacek, který hned nastrčila nad plápolající oheň. Rozžhavené uhlíky se v něm postrkovaly.
"Nechceš deku?" Zeptala se ještě, když viděla, jak se souká do své obvyklé plandavé košile, která ještě nasává zbytky vody z jeho těla.
"Ne." Utrousil jednotvárně. Má nějakou divnou náladu. Pomyslela si Sakura a otočila svou kořist na druhou stranu, aby byla pěkně propečená z obou stran.
Chvíli ho jen tak letmo pozorovala, když si sedal naproti ní. I přes plameny se mu zahleděla do očí, do těch jeho kaněk černých jako uhel. On odvrátil pohled do plamenů.
"Sasuke, proč jsi dneska udělal, to, co jsi chtěl udělat?" Zeptala se nestráženě, když se zakusovala do čerstvého masa. Se solí by se dalo lépe dochutit, ale to už jí připadalo zbytečné. Chtěla co nejdříve mít na jazyku lidské jídlo. Bylo to jen pro její osobní uspokojení. Žaludek jí totiž může naplnit jen něco jiného. Už dřív přemýšlela nad tím, že kdyby třeba snědla dvě duše zároveň, jestli by byla tlustá. Zapřemýšlela, ale potom opět svou soustředěnost věnovala černovláskovi.
"Co máš na mysli?" Opáčil nevědomky. Ona ho měla chuť uškrtit, on musí dobře vědět, co chtěl udělat! Nadechla se a snažila se uklidnit její tikající podrážděné obočí.
"P-proč si mě chtěl po-políbit?" Zakoktala se, protože toto téma ještě s nikým neprobírala. Sasuke na ní mrkl. Ona svůj pohled stočila jinak, hlavně ne do jeho očí, protože věděla, že pak by z nich nebylo úniku. Sasuke vstal a rozmluvil se, až když stál nad ní. Udělala osudovou chybu, stejně ji svým pohledem spoutal.
"Něco zvláštního mě k tobě táhne Sakuro, nějaká síla, kterou si nedokážu vysvětlit." Sakura zpozorněla, Sasuke si k ní přiklekl. Jednou rukou vzal její obě a druhou si natočil její tvář. Přiblížil se a políbil ji. Něžně, chvilkově, ale pro Sakuru jako kdyby se zastavil čas. Vše okolo se proměnilo v nezajímavé věci a jediné, co mohla dělat bylo zběsile dýchat a koukat do Sasukeho tváře. Srdce jí tlouklo jako splašené. Nedokázala to zastavit.
"Já…" Uhnula očima a cítila, jak se jí do tváří žene krev. On jí ještě jednoou přejel po tváři bříšky prstů. Zrudla ještě víc.
"Nemusíš nic říkat." Pošeptal s úsměvem a potom chtěl vstát, ale nějaké sevření mu v tom zabránilo.
"Neodcházej." Řekla krátce, stručně, ale výstižně. Chtěla, aby stále mohla cítit jeho teplo. Jeho hebké rty na svých. Žádný Naruto pro ni teď nebyl a ani fakt, že se jí před nedávnem vyznal. Bylo jí to jedno. Nejdůležitější osobou se pro ni začal stávat Sasuke zjevně už od toho okamžiku, kdy se prvně viděli v baru. Kdy toužila po jeho duši, nikdy si neuvědomila, že tato touha vzešla i po něco většího než je jen hlad.
Na to se jen usmál a znovu k ní přiklekl. Sakura mu zajela rukama do vlasů a lehce je pročesávala, jako kdyby každý jeho vlas představoval to nejjemnější hedvábí. Jako kdyby jeho oči byly démanty, které jasně zářily do noci. Snažila se toto poznávání co nejvíce zapamatovat, načež se sama vrhla po jeho rtech, od kterých už se nedokázala odtrhnout. Cítila, jak ji Sasuke noří do měkké trávy a sám si na ni sedá obkročmo.
Už už otevírala ústa, aby opět něco pronesla, ale Sasuke ji jediným pohnutkem prstu zastavil. A tak mlčela, jen hleděla do jeho lesknoucích se očí a čekala. Zanedlouho si ji k sobě opět přitáhl, až se jejich rty setkaly.
Sasuke přejel přes její ramena, bříško až k jejímu nejintimnějšímu místu. Zachvěla se. Lehce ji pohladil přes kalhoty.
A najednou, jako kdyby všechno rázem utichlo, načež se ozvalo hromové bouchnutí kousek od nich tak, že od sebe odletěli skoro na metr. Sakura celá vyděšená a vyjevená zároveň hleděla do tmy, stále nenacházející Sasukeho sličnou tvář. Jak by ji taky mohla najít, když se automaticky schovala kdesi mezi stromy.
"Tak tady jste! Sakuro, není ti nic?" Přiběhla k ní blondýna, vějíř automaticky připravený k jakémukoli útoku.
"J-jsem v pořádku." Zakoktala se a byla ráda, že je skryta pod rouškou tmy, neboť jí tváře hořely, jako rozžhavené uhlíky. Utřela si neposednou slzu, co jí vyrašila pod okem a snažila se usmát.
"Co tu děláš?" Zeptala se růžovláska poté, co se alespoň trošku dala do pohody.
"To bych se měla ptát já tebe, kde je ten zlosyn?" Její obočí se přikrčilo, jak se snažila svýma zelenýma očima vyhledat černovláska.
"Já nevím." Řekla, ostatně to byla pravda. Pořád byla rozrušená, přece jen, co před chvílí dělali nebylo nic, co by se jí nelíbilo. Ale fakt, že ji tu Sasuke nechal, ji dost ničil.
"Tak pojď." Vzala ji za ruku a začala táhnout směrem zpátky k Písečné. Za normálních okolností by se jí asi vzepřela a vydupala by si, aby s ní nemusela, ale v tomto rozpoložení nemohla nic dělat. Přišlo jí to naprosto neuvěřitelné.
A tak s těžkým srdcem nejprve kráčela, poté běžela a díky Temariině síle to vypadalo, jako kdyby se ani neodrážely od země, to byla rychlost větru.
Sedla si blízko ohně a ovinula okolo sebe deku, noci byli ještě celkem chladné. Dívala se na nebe, které teď nevlastnilo žádnou hvězdu, byly zastíněné večerními oblaky. Zahleděla se na jezero, které se v dáli třpytilo, a občas uslyšela žbluňknutí. Ale všechno tohle jasně přemohlo praskot suchého dřeva. Jiskry poletovaly všude kolem. Sedla si o kousek dál, aby jí náhodou nepropálily oblečení, a nebo nezanechaly šedivý flíček na její hedvábné kůži.
Na okamžik zavřela oči, znovu je otevřela až když uslyšela dusot Sasukeho nohou.
"Tak jsi tady." Konstatovala suše a pohlédla na něj. V ruce třímal dva klacky s ohromnými rybami, až se Sakuře začaly sbíhat sliny.
"Vypadá to dobře." Řekla a odebrala si od něj jeden klacek, který hned nastrčila nad plápolající oheň. Rozžhavené uhlíky se v něm postrkovaly.
"Nechceš deku?" Zeptala se ještě, když viděla, jak se souká do své obvyklé plandavé košile, která ještě nasává zbytky vody z jeho těla.
"Ne." Utrousil jednotvárně. Má nějakou divnou náladu. Pomyslela si Sakura a otočila svou kořist na druhou stranu, aby byla pěkně propečená z obou stran.
Chvíli ho jen tak letmo pozorovala, když si sedal naproti ní. I přes plameny se mu zahleděla do očí, do těch jeho kaněk černých jako uhel. On odvrátil pohled do plamenů.
"Sasuke, proč jsi dneska udělal, to, co jsi chtěl udělat?" Zeptala se nestráženě, když se zakusovala do čerstvého masa. Se solí by se dalo lépe dochutit, ale to už jí připadalo zbytečné. Chtěla co nejdříve mít na jazyku lidské jídlo. Bylo to jen pro její osobní uspokojení. Žaludek jí totiž může naplnit jen něco jiného. Už dřív přemýšlela nad tím, že kdyby třeba snědla dvě duše zároveň, jestli by byla tlustá. Zapřemýšlela, ale potom opět svou soustředěnost věnovala černovláskovi.
"Co máš na mysli?" Opáčil nevědomky. Ona ho měla chuť uškrtit, on musí dobře vědět, co chtěl udělat! Nadechla se a snažila se uklidnit její tikající podrážděné obočí.
"P-proč si mě chtěl po-políbit?" Zakoktala se, protože toto téma ještě s nikým neprobírala. Sasuke na ní mrkl. Ona svůj pohled stočila jinak, hlavně ne do jeho očí, protože věděla, že pak by z nich nebylo úniku. Sasuke vstal a rozmluvil se, až když stál nad ní. Udělala osudovou chybu, stejně ji svým pohledem spoutal.
"Něco zvláštního mě k tobě táhne Sakuro, nějaká síla, kterou si nedokážu vysvětlit." Sakura zpozorněla, Sasuke si k ní přiklekl. Jednou rukou vzal její obě a druhou si natočil její tvář. Přiblížil se a políbil ji. Něžně, chvilkově, ale pro Sakuru jako kdyby se zastavil čas. Vše okolo se proměnilo v nezajímavé věci a jediné, co mohla dělat bylo zběsile dýchat a koukat do Sasukeho tváře. Srdce jí tlouklo jako splašené. Nedokázala to zastavit.
"Já…" Uhnula očima a cítila, jak se jí do tváří žene krev. On jí ještě jednoou přejel po tváři bříšky prstů. Zrudla ještě víc.
"Nemusíš nic říkat." Pošeptal s úsměvem a potom chtěl vstát, ale nějaké sevření mu v tom zabránilo.
"Neodcházej." Řekla krátce, stručně, ale výstižně. Chtěla, aby stále mohla cítit jeho teplo. Jeho hebké rty na svých. Žádný Naruto pro ni teď nebyl a ani fakt, že se jí před nedávnem vyznal. Bylo jí to jedno. Nejdůležitější osobou se pro ni začal stávat Sasuke zjevně už od toho okamžiku, kdy se prvně viděli v baru. Kdy toužila po jeho duši, nikdy si neuvědomila, že tato touha vzešla i po něco většího než je jen hlad.
Na to se jen usmál a znovu k ní přiklekl. Sakura mu zajela rukama do vlasů a lehce je pročesávala, jako kdyby každý jeho vlas představoval to nejjemnější hedvábí. Jako kdyby jeho oči byly démanty, které jasně zářily do noci. Snažila se toto poznávání co nejvíce zapamatovat, načež se sama vrhla po jeho rtech, od kterých už se nedokázala odtrhnout. Cítila, jak ji Sasuke noří do měkké trávy a sám si na ni sedá obkročmo.
Už už otevírala ústa, aby opět něco pronesla, ale Sasuke ji jediným pohnutkem prstu zastavil. A tak mlčela, jen hleděla do jeho lesknoucích se očí a čekala. Zanedlouho si ji k sobě opět přitáhl, až se jejich rty setkaly.
Sasuke přejel přes její ramena, bříško až k jejímu nejintimnějšímu místu. Zachvěla se. Lehce ji pohladil přes kalhoty.
A najednou, jako kdyby všechno rázem utichlo, načež se ozvalo hromové bouchnutí kousek od nich tak, že od sebe odletěli skoro na metr. Sakura celá vyděšená a vyjevená zároveň hleděla do tmy, stále nenacházející Sasukeho sličnou tvář. Jak by ji taky mohla najít, když se automaticky schovala kdesi mezi stromy.
"Tak tady jste! Sakuro, není ti nic?" Přiběhla k ní blondýna, vějíř automaticky připravený k jakémukoli útoku.
"J-jsem v pořádku." Zakoktala se a byla ráda, že je skryta pod rouškou tmy, neboť jí tváře hořely, jako rozžhavené uhlíky. Utřela si neposednou slzu, co jí vyrašila pod okem a snažila se usmát.
"Co tu děláš?" Zeptala se růžovláska poté, co se alespoň trošku dala do pohody.
"To bych se měla ptát já tebe, kde je ten zlosyn?" Její obočí se přikrčilo, jak se snažila svýma zelenýma očima vyhledat černovláska.
"Já nevím." Řekla, ostatně to byla pravda. Pořád byla rozrušená, přece jen, co před chvílí dělali nebylo nic, co by se jí nelíbilo. Ale fakt, že ji tu Sasuke nechal, ji dost ničil.
"Tak pojď." Vzala ji za ruku a začala táhnout směrem zpátky k Písečné. Za normálních okolností by se jí asi vzepřela a vydupala by si, aby s ní nemusela, ale v tomto rozpoložení nemohla nic dělat. Přišlo jí to naprosto neuvěřitelné.
A tak s těžkým srdcem nejprve kráčela, poté běžela a díky Temariině síle to vypadalo, jako kdyby se ani neodrážely od země, to byla rychlost větru.
____________________
Strašně se omlouvám, že jsem zase týden nic nepřidala, ale o prázdninách se to změní! :) Doufám :D Musím tomu věřit :)
Snad se líbilo a ohodnotíte n.n
Strašně se omlouvám, že jsem zase týden nic nepřidala, ale o prázdninách se to změní! :) Doufám :D Musím tomu věřit :)
Snad se líbilo a ohodnotíte n.n


















Wau :) popravde som čakala, že ich už necháš spolu
ale takto si to urobila len a len zaujímavejšie
nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu 