Dokráčely až k hlavní bráně, kde by se Sakura normálně zneviditelnila, ale tentokrát to neudělala. Všechno v ní bylo zmatené. Procházela kolem sloupů a uvědomovala si, že za tu dobu, co poznala dalšího čaroděje, se její míra důležitých věcí v tomto životě řádně změnila.Vše okolo nasvědčovalo tomu, že by se neměla unášet věcmi, které jí byly dříve tak blízké. Jako například lovení lidí. Měla by se přeorientovat na zvířata? To jí připomnělo, že už dlouho nic nepozřela, cítila, že jí brzy (přibližně za měsíc) začne kručet v bříšku. Na okamžik se zastavila a jen tak se dívala do blba.
"Tak pojď." Pobídla jí Temari, která teď byla asi dva metry před ní, protože všimnout si, že růžovlasá zastavila, jí trošku trvalo.
"Jasně." Hlesla a popošla o další kus dál. Na nebi stále panovala tma a Sakura měla pocit, jako kdyby měla být nekonečná. Nemohla přestat myslet na černovláska.
Ubytovala se, a když sebou plácla na postel, hleděla do stropu, byla jako omámená, nemohla se na nic pořádně soustředit, ať už to bylo třeba umytí rukou. Stále jí v mysli bloudil onen mladý muž, který ji tolik očaroval. Ani se nenadála a bylo to tady. Asi se zamilovala… složila ruce do dlaní. Copak nikdy nebude něčím naplněna? Copak nikdy nenalezne to pravé štěstí? Po tváři se jí skutálela jedna obrovská slza. Bolelo vědění, že by o ni třeba Sasuke nestál. Nejtěžší je přiznat, že jste zamilovaní, pak už to jde s vámi z kopce.
Co jsem to jen udělala? Gratulovala si v duchu, tohohle nikdy nechtěla docílit, teď bude chtít udělat vše, jen aby tu osobu našla… aby ji vypátrala.
Z úst se jí vydral sten. Ještě štěstí, že Temari byla právě někde pryč, jinak by začala válka otázek. Sevřela pěst tak, až jí zbělely kloubky. V očích jí zažhnula nějaká podivná záře, musí zesílit, aby ji po tom Sasuke začal alespoň trochu uznávat. Nevěděla, co on k ní cítí, ale věděla, co ona cítí k němu. Neříká, že jí to snad stačilo, ale musí se pomalu dopídit pravdě. A když to nevyjde, nejspíš bude naštvaná a přejde ke svému starému životu po honbě lidí na svou krásu.
Zavřela oči a už se nemohla dočkat, až se zase probudí, ze svého bdělého snění.
Ráno nastalo cobydup, Sakura jej pocítila právě díky chladnému větru, který sem profukoval otevřeným oknem dokořán. Protřela si své trochu zalepené oči, vstala a vyhlédla z okna. Byly zhruba v druhém patře a tak nebylo divu, když se Sakura na chvíli pozastavila nad okolojdoucími lidmi. Najednou pocítila něčí přítomnost, proto se otočila.
"Temari." Oslovila dívku, která se zrovna opírala o rám dveří. Blondýna se ušklíbla.
"Gaara by tě chtěl vidět. Prý je to naléhavé." Oznámila, lokla si vody z flašky, kterou držela v pravé ruce, a pak ji podala růžovlásce. Ona na ni chvíli se zájmem koukala, ale nakonec si ji vzala a též se napila. Kageho sestra se otočila na patě a seběhla schody, Sakura ji za krátký okamžik napodobila. Cítila se dnes nějaká lehčí, usmála se a dodala si motivaci. Dnes je den, který musí započít k jejímu novému já. Chce být lepším člověkem, než je teď.
****
"Temari." Oslovila dívku, která se zrovna opírala o rám dveří. Blondýna se ušklíbla.
"Gaara by tě chtěl vidět. Prý je to naléhavé." Oznámila, lokla si vody z flašky, kterou držela v pravé ruce, a pak ji podala růžovlásce. Ona na ni chvíli se zájmem koukala, ale nakonec si ji vzala a též se napila. Kageho sestra se otočila na patě a seběhla schody, Sakura ji za krátký okamžik napodobila. Cítila se dnes nějaká lehčí, usmála se a dodala si motivaci. Dnes je den, který musí započít k jejímu novému já. Chce být lepším člověkem, než je teď.
****
Zvedla ruku a zaklepala na dřevěné dveře. Po vyzvání vešla.
"Dobrý den." Pozdravila slušně, Gaara k ní jen zvedl své zelené oči a Sakura měla pocit, jako kdyby se na kratičký okamžik dokonce usmál, ale jeho úsměv zmizel tak rychle, až si myslela, že se jí to jen zdálo. Červenovlasý hoch, vypadající tak na dvacet let, seděl za velkým psacím stolem a jeho ruce se navzájem dotýkaly bříšky.
"Smím se zeptat, proč jste si mne zavolal?" Sakura dokázala být i trpělivá, ale poněvadž Gaara vypadal, jako kdyby chytal lelky, trošku ji to znepokojilo, jakmile však spatřila Temariin výstražný pohled, raději rychle zmlkla a dělala, jako kdyby tam ani nebyla.
Zhruba za pět minut se Gaarův hlas konečně ozval. To už si Sakura začínala říkat věci typu Prý je to naléhavé a zvedat oči v sloup.
"Musíš vystopovat Sasukeho Uchihu a přivést ho. Zjistil jsem, že napadl několik našich lidí. A to není moc příjemná zpráva." Mnul si prsty, Sakura v tu chvíli stála jako opařená. Nikdy by nečekala takovýto úkol. Ale zároveň v ní bublalo jakési nadšení. Přesně tohle v podstatě chtěla, najít ho…
****
Ale ve skutečnosti si vždy on našel ji. A tak doufala, že nalézt ho nebude tak těžké. Ale kdo ví. Ještě tuto noc měla strávit v úkrytu a na zítřejší východ slunce měla vyrazit. Temari ji nabízela pomoc, ale ona ji odmítla. Musela být sama.
Ještě před tím, než znovu ulehla po tréninku, který jí možná víc vzal, než dal, si sbalila baťoh.
Měla v něm různé léčivé věci, takzvané zbraně do kapsy, obvazy a šátky a mnoho dalšího.
Když už se jen vykláněla z okna a dívala se na hvězdy, prolétávala si v mysli všechny okamžiky a chvíle, které se Sasukem zažila. Od toho prvního okamžiku, kdy jej uviděla lenivě sedět v baru, až po to, jak jí bránil v útěku v jeho kobkách. A pak je ještě ta, kdy by možná už nebyla pannou. Zrudla a dala si ruce před obličej. Cítila, jak ji polévá horkost.
"Před kým se schováváš?" Zvolal na ni někdo ze zdola, zakotvila své zraky na něj, nebo spíš na ni.
"Před nikým, Tem." Usmála se a potom už jen ucítila poryv větru, jak Temari máchla vějířem a v okamžiku byla u ní, respektive před ní. Plachtila si tam… jako na obláčku. Nohy měla nastavené v tureckém sedu. Ještě fajfku do rukou a vypadala by no... skoro jako hobit.
"Jen jsem ti chtěla ještě říct, že ačkoli jsi odmítla mou pomoc, vždy ti budu na blízku. Budeme nějakým způsobem sledovat tvou situaci." Mrkla na ni. "Jo a taky, Gaara takové úkoly nesvěřuje jen tak někomu, vlastně mě dost překvapil tím, že ti ho zadal." Též se zahleděla na svítící body na obloze, vedle kterých se jasně vyjímal Měsíc.
"Vážně? On ti to neřekl předem?" Zeptala se vyjeveně.
"Ne, on mi takové věci neříká." Sakura si všimla, jak při těch slovech Temari trošku poklesla čelist. Posmutněla. Růžovláska natáhla ruku a pohladila ji po slámových vlasech. Velice dobře si uvědomovala, že tohle by ve svém starém já nikdy neudělala. Pomalu, ale jistě se mění.
"Tak, tak hodně štěstí a nezapomeň, my toho grázla dostaneme!" Sevřela ruku v pěst a potom odletěla. Sakura ještě chvíli pozorovala noční nebe, načež zalezla do peřin a ještě chvíli odpočívala. Do vyražení do divočiny jí zbývaly tak čtyři hodiny.
"Dobrý den." Pozdravila slušně, Gaara k ní jen zvedl své zelené oči a Sakura měla pocit, jako kdyby se na kratičký okamžik dokonce usmál, ale jeho úsměv zmizel tak rychle, až si myslela, že se jí to jen zdálo. Červenovlasý hoch, vypadající tak na dvacet let, seděl za velkým psacím stolem a jeho ruce se navzájem dotýkaly bříšky.
"Smím se zeptat, proč jste si mne zavolal?" Sakura dokázala být i trpělivá, ale poněvadž Gaara vypadal, jako kdyby chytal lelky, trošku ji to znepokojilo, jakmile však spatřila Temariin výstražný pohled, raději rychle zmlkla a dělala, jako kdyby tam ani nebyla.
Zhruba za pět minut se Gaarův hlas konečně ozval. To už si Sakura začínala říkat věci typu Prý je to naléhavé a zvedat oči v sloup.
"Musíš vystopovat Sasukeho Uchihu a přivést ho. Zjistil jsem, že napadl několik našich lidí. A to není moc příjemná zpráva." Mnul si prsty, Sakura v tu chvíli stála jako opařená. Nikdy by nečekala takovýto úkol. Ale zároveň v ní bublalo jakési nadšení. Přesně tohle v podstatě chtěla, najít ho…
****
Ale ve skutečnosti si vždy on našel ji. A tak doufala, že nalézt ho nebude tak těžké. Ale kdo ví. Ještě tuto noc měla strávit v úkrytu a na zítřejší východ slunce měla vyrazit. Temari ji nabízela pomoc, ale ona ji odmítla. Musela být sama.
Ještě před tím, než znovu ulehla po tréninku, který jí možná víc vzal, než dal, si sbalila baťoh.
Měla v něm různé léčivé věci, takzvané zbraně do kapsy, obvazy a šátky a mnoho dalšího.
Když už se jen vykláněla z okna a dívala se na hvězdy, prolétávala si v mysli všechny okamžiky a chvíle, které se Sasukem zažila. Od toho prvního okamžiku, kdy jej uviděla lenivě sedět v baru, až po to, jak jí bránil v útěku v jeho kobkách. A pak je ještě ta, kdy by možná už nebyla pannou. Zrudla a dala si ruce před obličej. Cítila, jak ji polévá horkost.
"Před kým se schováváš?" Zvolal na ni někdo ze zdola, zakotvila své zraky na něj, nebo spíš na ni.
"Před nikým, Tem." Usmála se a potom už jen ucítila poryv větru, jak Temari máchla vějířem a v okamžiku byla u ní, respektive před ní. Plachtila si tam… jako na obláčku. Nohy měla nastavené v tureckém sedu. Ještě fajfku do rukou a vypadala by no... skoro jako hobit.
"Jen jsem ti chtěla ještě říct, že ačkoli jsi odmítla mou pomoc, vždy ti budu na blízku. Budeme nějakým způsobem sledovat tvou situaci." Mrkla na ni. "Jo a taky, Gaara takové úkoly nesvěřuje jen tak někomu, vlastně mě dost překvapil tím, že ti ho zadal." Též se zahleděla na svítící body na obloze, vedle kterých se jasně vyjímal Měsíc.
"Vážně? On ti to neřekl předem?" Zeptala se vyjeveně.
"Ne, on mi takové věci neříká." Sakura si všimla, jak při těch slovech Temari trošku poklesla čelist. Posmutněla. Růžovláska natáhla ruku a pohladila ji po slámových vlasech. Velice dobře si uvědomovala, že tohle by ve svém starém já nikdy neudělala. Pomalu, ale jistě se mění.
"Tak, tak hodně štěstí a nezapomeň, my toho grázla dostaneme!" Sevřela ruku v pěst a potom odletěla. Sakura ještě chvíli pozorovala noční nebe, načež zalezla do peřin a ještě chvíli odpočívala. Do vyražení do divočiny jí zbývaly tak čtyři hodiny.
____________________________________________________
15. díl na světě! Snad se líbil a ohodnotíte, děkuju za kometnáře :3
Vím, že se to v tomhle díle moc nepohlo, tak příště to snad bude lepší :D
15. díl na světě! Snad se líbil a ohodnotíte, děkuju za kometnáře :3
Vím, že se to v tomhle díle moc nepohlo, tak příště to snad bude lepší :D


















Pekný dielik ako vždy.