Růžovláska stále tak opařeně ležela na zemi, neuvěřitelně ji bolelo v podbříšku, i když před chvílí ta bolest byla znatelně horší. Cítila, že její zadek se pohybuje v kalužce krve."Sasuke... odvaž mě, prosím..." Vzlykla, nedokázala posbírat hlas.
"A proč bych to dělal?" Opáčil netečně.



Zbývali minuty, sekundy a pak najednou...
Slunce se prodíralo mezi mraky, které se jen tak povalečsky pronášely po obloze. Větřík pročesával vlasy všem lidem a příjemně je osvěžoval, neboť slunce opravdu pálilo.













