close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zlodějka duší 16

4. července 2013 v 2:00 | Ufonek |  Zlodějka duší
A najednou nastala ta chvíle, kdy konečně měla vyrazit. Byla napjatá jako tětiva od luku a zároveň se jí nikam nechtělo, aby se přiznala, trošku se bála. Když se proplétala mezi nočními ulicemi plnými prázdnoty, chvílemi jí dřevěněly nohy natolik, až se musela zastavit a porozhlédnout se kolem, nacpat do plic čerstvý vzduch, teprve až potom se mohla pohnout.


"Nakymaton." Zašeptala a už ji nikdo nemohl zahlédnout, kromě těch, kteří vycítí vysokou frekvenci na úrovni čaroděje. A těch tu bylo dost, avšak jakmile se dostala svými dlouhými kroky dostatečně daleko od vesnice, opustilo ji takové divné mravenčení nohou.

Chvíli se jen tak poflakovala a až pak jí došlo, že skoro nemá kde začít. Tedy, až na to, že stále cítila jeho pach, ale nevěděla, jestli je to z toho, že je někde poblíž, nebo z toho, kde všude ji hladil a jeho vůně stále nevymizela. Povzdechla si. Byla zmatená. Dlaní si pročísla vlasy.
Přeskočila na jeden kámen, od kterého se odrazila až nad stromy, ze kterých měla pěkný výhled na okolní krajinu, to celé však jen na setinu sekundy, než zase s žuchnutím dopadla na hliněnou zem.
"Sakuro…" Uslyšela své jméno v šelestění listů. S trhnutím se otočila, ale to jméno se rozplynulo stejně tak, jako přišlo.
"Kdo je to?" Otáčela se různými směry a až asi po deseti minutách jí došlo, že se jí to asi jen zdálo. Vzhlédla k nebi, které teď neslo zářivé sluneční paprsky, které prosvítaly přes větve stromů. Začínalo se léto, a proto nebylo divu, že hned jak růžovláska dorazila k nějakému jezeru, chtěla se smočit. Stejně tuto krajinu většinou nikdo neobýval a tak se vysvlékla až do roucha Evina a skočila šipku. Vody ji obklopila a laskala na všech částech těla. Cítila se svěží.
To však netrvalo dlouho, nesměla plýtvat časem, brzy nadejde den, kdy bude muset pozřít další duši. Jenže, jak to jen udělat? V lovení zvířat ještě nebyla nijak zdatná a člověčina se tu vyskytovala jen zřídkakdy. V téhle pustině. Sedla si do tureckého sedu a začala přemýšlet. Co kdyby se zase vrátila, až nalezne vhodnou kořist, nají se a honbu za Sasukem tedy odloží. Nebo je tento úkol důležitější, než její vlastní blaho? Nedokázala posoudit…

Když opět otevřela oči, zjistila, že se dívá do úplně jiného úhlu, než když seděla. Ano, ležela. Do háje, musela jsem usnout! Pomyslela si a snažila se vstát, ale ta pekelná bolest zad jí v tom zabránila. Ležela si na ruce v prapodivném zkroucení. Za tohle by si nejraději nafackovala.

****

Proháněl se krajinou a dumal nad tím, proč odtamtud vlastně odešel, chtěl by se jí zase dotýkat. Proč trochu nezabojoval? Byl si jistá, že proti tomu malému spratkovi, co ani čarodějské krve není, by určitě dal co proto. Zkřížil si ruce na prsou a na chvíli se zastavil. Nevěděl nic, co na něj písečná připravuje.
Najednou však ucítil mu známou vůni. Nevěděl, kterou stranou se line, prostě se vydal za intuicí.

Ani ne za padesát metrů objevil něco velice zajímavého. Růžovlásku, sedící na jedné kamenné kostce, jak se protahuje. A byla to celkem hezká podívaná… Tedy, až do té doby, než si jej všimla. Chtěla vystartovat rychlostí blesku, ale její bolavá záda jí v tom zabránila a ona znovu bezradně skončila na zemi. Položila si dlaň na záda.
"Heal Takaisn." Hlesla a z rukou jí vyšlehla nazelenalá záře, která dovedla léčit. Sasuke k ní přiskočil a udělal to samé, akorát, že si v duchu předrmolil něco jiného a z jeho obou dvou dlaní sálal jasně rudý plamen. Myslela si, že to začne pálit, ale naopak - to světlo ji nějakým zvláštním způsobem uklidňovalo.
"Sasuke, proč jsi tady?" Zamumlala, on sám jí plán velice zjednodušil. Měla v plánu ho hledat ještě alespoň dva dny, díky kterým by získala čas na promyšlení jejího plánu, ale díky tomuto jí nezbývalo nic jiného než improvizovat. Proč mi pomáhá? Klela v duchu, i když podvědomě byla sakra ráda za to, že na ni nezaútočil a nespoutal, jelikož by toho asi moc nezvládla.
Rázem se přestala léčit, protože záda už se takřka vyléčila, Sasukeho léčení bylo tak prapodivné, až se skoro zalkla. Ucítila, jak světlo pohaslo, a když se chtěl otočit na záda (do teď ležela na břiše), Sasukeho ruce jí v tom zabránila. Jednu ruku měl přitisknutou na jejích zádech a druhou jí lehce hladil zadeček. Zkoprněla a do celého těla jí vyrazil elektrický proud.
"Co to dě-děláš?" Zakoktala se, chtěla se bránit, ale nedokázala přijít na žádnou kouzelnou formuli. V hlavě měla naprosto vymeteno. Sasuke stiskl její vypracované půlky a potom přešel na stehna.

"Zapomeň!" Křikl někdo z dálky, oba dva se za tím hlasem otočili. Rychle se k nim daný člověk přibližoval, až stál úplně u nich a z nevysvětlitelného důvodu strčil do Sasukeho ruky.
"Naruto?" Řekla polohlasem Sakura, načež se konečně otočila a vstala. "Co tady děláš?" Pokračovala dál v otázkách. Oprášila se. Zmíněný si přešlápl a dál probodával očima černovláska.
"Nech ji být." Promluvil směrem k němu. Sakura to nechápala.
"Naruto, vždyť víš, že ty u ní nemáš nejmenší šanci." Nasadil svůj stylový výraz alá na mě nikdo nemá, zasunul ruce do kapes a lhostejně se na něj díval.
"To není pravda, sice jsem se jí vyznal a řekl bych, že mě odmítla, ale já se jen tak snadno nevzdávám. Sakuro." Otočil se směrem k ní, ale když viděl její nevyzpytatelný výraz, okamžitě svou soustředěnost přesunul zpátky na Sasukeho.

V Sakuře se odehrával boj. Má sice zajmout Sasukeho, ale když proti němu nemá šanci, jakmile na ni začne šahat, je to dost špatné. Navíc Naruto vedle ní stojící jí to moc neulehčoval. No tak Sakuro, mysli trochu. Povzbuzovala se v duchu, ale žádné valné výsledky to nepřineslo. Spíš jen to, že byla ještě pod větším tlakem.
"Nuolet." Řekla neslyšně, Naruto to přeslechl, ale Sasukeho vytříbený sluch nikoli.
"Šípy? Co s nimi chceš proboha dělat?" Ušklíbl se. Sakuře se u rukou objevily tři šípy, které jí létaly u napjaté paže. Lehce za ně zatahala a z nich vyšlehly studené prameny světla. Na to je namířila k Sasukemu.
"Co zkoušíš?" Ušklíbl se. Sakura pustila "tětivu" své ruky a šípy se rozlétli. Sasuke vyskočil v naivní naději, že se tam šípům vyhne, ale co nečekal bylo, že ho budou následovat jako řízené střely.
"Puolustus!" Křikl, protože neměl čas si to přebrat v hlavě. Na to se smála zase Sakura, věděla, že může vyhrát jedině tak, když se jí nedotkne. Vyskočila a když kolem ní Sasuke proletěl, místo jejích nehtů se vyskytly zvířecí drápy a ona ho škrábla do jeho nádherné tváře. Ty rány se mu ihned samy začaly hojit.
"Nyrkki!" Zaječela a pravou pěstí ho silně udeřila do hlavy, Sasuke to vykryl a obrátil to kouzlo proti ní, což jí odmrštilo daleko od něj. Chtěla se zvednout, ale měla pocit, jako kdyby jí zpřelámal celou lebku. To kouzlo se naučila sakra dobře. I když jí třeštila hlavy, postavila se na roztřesené nohy.
______________________________________
Tak snad se líbilo a nezapomenete názory! :3 Předem děkuji za komenty! :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cherry Cherry | E-mail | Web | 4. července 2013 v 10:34 | Reagovat

Pěkný... :D Ten boj byl dobrej... :-D

2 Aki Aki | Web | 4. července 2013 v 10:57 | Reagovat

Výborní dielik

3 kyuubinka kyuubinka | E-mail | Web | 4. července 2013 v 12:47 | Reagovat

pěkné very :-D

4 Kacule Kacule | 4. července 2013 v 18:06 | Reagovat

Dobrý díl. Ten boj byl super a ten Sakuřin nápad ohledně boje byl zajímavý zpestřilo to děj, jen tak dál, už se nemůžu dočkat pokračování. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama