"Co si o sobě vůbec myslí, že mi nebudou dávat žádné informace. Vždyť jsem Sakuřin přítel, nemají důvod to přede mnou tajit." Brumlal si pod nos blonďáček, který byl právě tak naštvaný jako dítě, kterému vezmou jeho oblíbenou hračku. Naruto se procházel po Písečné, všude viděl jen samé domky z písku a hlíny, skoro nikde žádná zeleň, jen balvany a rytina.Kopl do jednoho kamínku a zastrčil ruce do kapes. Pořád něco mudroval v tom smyslu, proč když nešel se Sakurou, proč mu o ní aspoň něco neřeknou.
Měl namířeno na cvičiště, Temari mu prozradila kde je a dala mu dobrý typ na trenéra, díky kterému by se mohl naučit něco ze základů kouzelného jazyka.
Měl namířeno na cvičiště, Temari mu prozradila kde je a dala mu dobrý typ na trenéra, díky kterému by se mohl naučit něco ze základů kouzelného jazyka.
****
Sakura si protřela oči slepené od bdělých snů a postavila se na nohy. Stále se nacházela na tomtéž místě, jako když se se Sasukem domlouvala, aby odešel. Kolik za tu dobu mohlo uplynout, to netušila. Sice řekla černovláskovi, že mu dává náskok půl hodiny, ale když usnula... Těžko říct.
Vyskákala po točitých kamenech nahoru, a když se porozhlédla, neměla nejmenší ponětí o tom, kde by se mohla nacházet. Byla tu planina plná mraků a ničeho jiného. Domy odsud byly vzdálené nejméně sto kilometrů a přesto je viděla, protože je nestínilo nic jiného. Sice to byly takové malé šmouhy visící ve vzduchu, ale její ostrý zrak jí říkal, že toto jsou určitě domy. Snažila se přeorientovat svůj nos výhradně na Sasukeho vůni, ale ten byl teď tak sláb, že vůbec nevěděla, ze které strany se line. Musela to být asi vážně doba, co spala. Povzdychla si. To se ti, Sakuro, zase něco povedlo. Promluvila sama k sobě trošku naštvaně, ale i přes to všechno se usmála. Svět měl najednou nějaké sytější barvy. Vše se jí zdálo takové, lepší. Cítila se jako znovuzrozená, i přes svá léta. Možná to bylo tím, že včera pozřela duši, nevěděla. Ale bylo jí to jedno. Rozeběhla se směrem k domům, třeba tam najde vodítko, jak Sasukeho znovu nalézt, a nebo cvičiště, díky kterému by mohla zdokonalit své techniky. Musela zesílit, pokud se chce Sasukemu postavit ve vyrovnaném souboji.
Vyskákala po točitých kamenech nahoru, a když se porozhlédla, neměla nejmenší ponětí o tom, kde by se mohla nacházet. Byla tu planina plná mraků a ničeho jiného. Domy odsud byly vzdálené nejméně sto kilometrů a přesto je viděla, protože je nestínilo nic jiného. Sice to byly takové malé šmouhy visící ve vzduchu, ale její ostrý zrak jí říkal, že toto jsou určitě domy. Snažila se přeorientovat svůj nos výhradně na Sasukeho vůni, ale ten byl teď tak sláb, že vůbec nevěděla, ze které strany se line. Musela to být asi vážně doba, co spala. Povzdychla si. To se ti, Sakuro, zase něco povedlo. Promluvila sama k sobě trošku naštvaně, ale i přes to všechno se usmála. Svět měl najednou nějaké sytější barvy. Vše se jí zdálo takové, lepší. Cítila se jako znovuzrozená, i přes svá léta. Možná to bylo tím, že včera pozřela duši, nevěděla. Ale bylo jí to jedno. Rozeběhla se směrem k domům, třeba tam najde vodítko, jak Sasukeho znovu nalézt, a nebo cvičiště, díky kterému by mohla zdokonalit své techniky. Musela zesílit, pokud se chce Sasukemu postavit ve vyrovnaném souboji.
****
"Tak jak je na tom teď?" Stočila Temari konverzaci zpět na Sakuru, protože ta líná debata o tom, jestli je lepší tahle nebo tahle barva na lemování domovních dveří, ji už trochu nudila.
"Počkej." Odpověděl Temari a ze zadní části svých kalhot znovu vytáhnul malý přístroj. "Dala se do pohybu." Obeznámil ji.
"A kde se nachází?" Poznamenala blondýna věcně.
"Vypadá to, jo, vypadá to skoro jako Oblačná. Mohli bychom říct Tsuchikagemu, aby Sakuru ubytoval a podával nám informace, rozhodně by to bylo méně namáhavé, než tady tohle." Hodil snímač na stůl.
"Kankuro..." Temari zaskřípěla zuby a její obočí jí cukalo. "Tobě asi nedochází, že Sakura je zjevně bez Sasukeho a snaží se ho najít, bude neustále v pohybu, nemá čas na nějaké lelkování a přespávání ve vesnicích." Napomenula ho.
"A co jídlo?" Zareptal, myslíc si, že vystihl jádro pudla.
"Ty jsi asi vážně idiot. Já tě neznám Kankuro, občas bych tě měla lisknout za tu tvoji hloupost, ale neudělám to, protože jako starší sestra mám být rozumnější." Vyhrožovala mu. "Ona včera jedla, pokud jí tedy Sasuke něco dal, což znamená, že na další půl rok je zajištěná dobře." Vysvětlila mu se značným rozhořčením.
"No, zase velká chytrá sestra, aby ses z toho neposrala." Procedil.
"Víš co, já ti něco-"
"MŮŽETE SE LASKAVĚ PŘESTAT HÁDAT?!" Rozlehlo se po místnosti. "Já se tu snažím pracovat." Řekl už s menším nasazením hlasu Gaara, který si celou tuto konverzaci musel vyslechnout.
"Promiň." Omluvili se oba a zároveň i na sebe vrhali omluvné pohledy.
"Ven." Zavelel a ukázal na dveře, kterým se již loupala barva.
"Ale-" Chtěli něco namítnout, ale Gaara byl neúprosný.
"Kankuro, ten snímač mi tu nech. Ven, oba." Pronesl, když se jeho bratr natahoval zpátky pro přístroj a vyhodil je. Jeho sourozenci se svěšenou hlavou pomalu odešli a červenovlasý si konečně mohl vychutnat ticho a klid... a papírování.
"Počkej." Odpověděl Temari a ze zadní části svých kalhot znovu vytáhnul malý přístroj. "Dala se do pohybu." Obeznámil ji.
"A kde se nachází?" Poznamenala blondýna věcně.
"Vypadá to, jo, vypadá to skoro jako Oblačná. Mohli bychom říct Tsuchikagemu, aby Sakuru ubytoval a podával nám informace, rozhodně by to bylo méně namáhavé, než tady tohle." Hodil snímač na stůl.
"Kankuro..." Temari zaskřípěla zuby a její obočí jí cukalo. "Tobě asi nedochází, že Sakura je zjevně bez Sasukeho a snaží se ho najít, bude neustále v pohybu, nemá čas na nějaké lelkování a přespávání ve vesnicích." Napomenula ho.
"A co jídlo?" Zareptal, myslíc si, že vystihl jádro pudla.
"Ty jsi asi vážně idiot. Já tě neznám Kankuro, občas bych tě měla lisknout za tu tvoji hloupost, ale neudělám to, protože jako starší sestra mám být rozumnější." Vyhrožovala mu. "Ona včera jedla, pokud jí tedy Sasuke něco dal, což znamená, že na další půl rok je zajištěná dobře." Vysvětlila mu se značným rozhořčením.
"No, zase velká chytrá sestra, aby ses z toho neposrala." Procedil.
"Víš co, já ti něco-"
"MŮŽETE SE LASKAVĚ PŘESTAT HÁDAT?!" Rozlehlo se po místnosti. "Já se tu snažím pracovat." Řekl už s menším nasazením hlasu Gaara, který si celou tuto konverzaci musel vyslechnout.
"Promiň." Omluvili se oba a zároveň i na sebe vrhali omluvné pohledy.
"Ven." Zavelel a ukázal na dveře, kterým se již loupala barva.
"Ale-" Chtěli něco namítnout, ale Gaara byl neúprosný.
"Kankuro, ten snímač mi tu nech. Ven, oba." Pronesl, když se jeho bratr natahoval zpátky pro přístroj a vyhodil je. Jeho sourozenci se svěšenou hlavou pomalu odešli a červenovlasý si konečně mohl vychutnat ticho a klid... a papírování.
****
"Ale vždyť to nejde!" Vykřikl Naruto uprostřed snahy zvednout kámen ze země pomocí kouzla. Měl sto chutí ten kámen vzít do ruky a mrštit ho po trenérovi. Dostával takový zvláštní pocit osamění, nebyla tu ani Sakura, ani jeho dlouholetý přítel Sasuke, který by si z něj střílel.
"To si piš, že to jde, tak a teď do práce." Řekl hrdě jeho trenér a položil před něj větší kamínek. Naruto na něj hodil zlostný pohled, tedy, spíše na jeho odcházející záda, protože měl na starost více lidí, než jen nemotorného a neposlušného blonďáka.
****
Sakura mezitím doběhla k jednomu domu, který byl jen tak zavěšen ve vzduchu, nikdy něco takového neviděla, čarodějové? No, kouzla jsou mocná, ale že až tak, to opravdu nevěděla.
"Promiňte, dělám takový rozhovor, v jaké části země si myslíte, že bydlíte?" Zastavila jednoho, kteří kolem ní procházeli, protože neměla nejmenší tušení, kde se nachází a zeptat se jen tak, kde je, to by bylo moc nápadné. Musela to nějak zamaskovat.
"Myslím si, že nechápu vaši otázku, jsme v Oblačné-" Tato informace Sakuře bohatě stačila.
"Díky!" Křikla ještě, když už byla na půlce cesty pryč od něj. Tak sem se Sasuke přemístil, nikdy by netušila, že bude mít až tolik energie, aby šel až sem.
Jakou moc sakra máš Sasuke? Zalamentovala v duchu a zneviditelnila se. Nevěděla, kolik lidí je v Oblačné čaroději. V Písečné to byli skoro všichni, jak se dozvěděla, jelikož tam bylo jejich hlavní doupě, ale co tady...
Cestou přes vesnici si všimla, že lidé žijící tu mají takový zvláštní přízvuk a slova, jejichž význam plně neznala.
Za okamžik byla z vesnice venku. Žádný plán neměla. Začala větřit jako pes až do té doby, než neucítila alespoň náznak Sasukeho pachu, teď byl silnější a zřetelnější. Vydala se směrem na sever. Nevěděla proč, ale svým způsobem se na něj celkem těšila. Vybavila si tu chvíli, když ji láskyplně vzal a políbil. Líbilo se jí to, chtěla toho pocitu víc. Něco ji k Sasukemu táhlo. Možná proto nechtěla, aby se nechal zavřít, aby jej mohla dál stíhat a bojovat s ním. Nevyznala se ani ve svých vlastních pocitech.
"Promiňte, dělám takový rozhovor, v jaké části země si myslíte, že bydlíte?" Zastavila jednoho, kteří kolem ní procházeli, protože neměla nejmenší tušení, kde se nachází a zeptat se jen tak, kde je, to by bylo moc nápadné. Musela to nějak zamaskovat.
"Myslím si, že nechápu vaši otázku, jsme v Oblačné-" Tato informace Sakuře bohatě stačila.
"Díky!" Křikla ještě, když už byla na půlce cesty pryč od něj. Tak sem se Sasuke přemístil, nikdy by netušila, že bude mít až tolik energie, aby šel až sem.
Jakou moc sakra máš Sasuke? Zalamentovala v duchu a zneviditelnila se. Nevěděla, kolik lidí je v Oblačné čaroději. V Písečné to byli skoro všichni, jak se dozvěděla, jelikož tam bylo jejich hlavní doupě, ale co tady...
Cestou přes vesnici si všimla, že lidé žijící tu mají takový zvláštní přízvuk a slova, jejichž význam plně neznala.
Za okamžik byla z vesnice venku. Žádný plán neměla. Začala větřit jako pes až do té doby, než neucítila alespoň náznak Sasukeho pachu, teď byl silnější a zřetelnější. Vydala se směrem na sever. Nevěděla proč, ale svým způsobem se na něj celkem těšila. Vybavila si tu chvíli, když ji láskyplně vzal a políbil. Líbilo se jí to, chtěla toho pocitu víc. Něco ji k Sasukemu táhlo. Možná proto nechtěla, aby se nechal zavřít, aby jej mohla dál stíhat a bojovat s ním. Nevyznala se ani ve svých vlastních pocitech.
****
Sasuke si mezitím dával oddech na jedné pahorkatině. Byl kousek od Listové, nebo to si alespoň myslel, neměl v hlavě žádnou podrobnou mapu. Třímal v ruce klacek a ostrý kámen, který si ještě předtím trochu upravil. Vyřezával z klacíku kopí. Ne, že by se jím snad chtěl bránit, ale něčím se přece musel odreagovat v tomhle zmateném světě utíkání. A možná ho i tak použije, celkem se mu zamlouval, když jeho ostří začínalo nabývat.
Sasuke si mezitím dával oddech na jedné pahorkatině. Byl kousek od Listové, nebo to si alespoň myslel, neměl v hlavě žádnou podrobnou mapu. Třímal v ruce klacek a ostrý kámen, který si ještě předtím trochu upravil. Vyřezával z klacíku kopí. Ne, že by se jím snad chtěl bránit, ale něčím se přece musel odreagovat v tomhle zmateném světě utíkání. A možná ho i tak použije, celkem se mu zamlouval, když jeho ostří začínalo nabývat.
___________________________________________________
Tak co vy na to? Děkuju za komentáře :)


















páni :) pekné :)