Zlodějka duší 22

31. července 2013 v 4:06 | Ufonek |  Zlodějka duší
Růžovláska stále tak opařeně ležela na zemi, neuvěřitelně ji bolelo v podbříšku, i když před chvílí ta bolest byla znatelně horší. Cítila, že její zadek se pohybuje v kalužce krve.
"Sasuke... odvaž mě, prosím..." Vzlykla, nedokázala posbírat hlas.
"A proč bych to dělal?" Opáčil netečně.


"Třeba proto, žes mě právě znásilnil?!" Vyštěkla navztekaně. Stále slzela, pořád si v hlavě přehrávala tu scénu, která se udála před chvílí.
Sasuke na to nic neřekl, jen k ní přešel, mávnul rukou a Sakuřiny ruce byly volné. Rukou přešla ke svému lůnu, nabrala energii, kterou v sobě jakž takž uchovala a začala si léčit zraněné místo. Očistila se od krve a byla by se i oblékla, kdyby její oblečení nebylo roztrhané.
To, co pak Sasuke udělal, ji zaskočilo. Odstranil ze sebe přebytečné oblečení, které momentálně představovala jeho plandavá bílá košile a podal jí Sakuře. Ta se na ni chvíli jen tak civěla, ale když černovlásek netrpělivě pohodil rukou, natáhla se pro ni a zahalila se.
"Díky." Pípla a pokusila se postavit. Po zádech jí přeběhl mráz. Byla tak zesláblá.
"Neměla by ses přemáhat." Napomenul jí a Sakuře připadalo, že se jeho pohled změnil, změkl.
"A ty by ses neměl přetvářet." Nadhodila téma. Sasuke do ní zabodl své onyxové oči. Neuhnula pohledem, jak by to udělala dřív, jen na něj vzdorovitě zírala.
"Nepřetvářím se." Povzdychnul si.
"Už jen to, žes při těch slovech zavřel oči naznačuje to, že se přetvařuješ." Sasuke věděl, že ho prokoukla.

****

"Temari, vážně už stačí, nemám dech." Říkal Naruto zmateně a přitom se snažil vyhnout veškerým jejím ranám, které mu uštědřovala.
"Ne, dělej, pokud zastavíš, už tě do takové formy nedostanu." Práskla svým složeným vějířem o Naruta, ten však stačil zkřížit ruce. Vykryl sice její útok, ale po jejím tvrdém přírazu měl ruce červeně otlačené. Zanaříkal.
"No tak, nebuď bábovka." Odskočila kousek od něj a opřela se o svůj bojový nástroj.
"Kdy už začneme kouzlit?" Zeptal se, teď měl na to čas, vydýchával se na kolenou.
"Až budeš připraven, ještě se ani neumíš ubránit rukama, jak bys chtěl kouzly?!" Procedila mezi zuby a znovu na nechráněného blonďáka zaútočila.

****

"Proč to děláš?" Zeptala se ho jemně.
"Vždycky jsem takový byl, Sakuro. Nechápu to, tys mě změnila, nedokážu se už na nic soustředit tak, jak bych chtěl. Ty... ty v sobě máš nějakou moc, díky které mě ovládáš, tak už s tím přestaň!" Zakřičel a složil hlavu do dlaní. Sakura byla tak překvapená jeho reakcí, až nadskočila. Černovlásek teď seděl na zemi a projížděl si tvář prsty.
"Já nic nedělám." Došla až k němu a posadila se před něj.
"Tak proč? Řekni mi, proč mám neustále chuť být s tebou, líbat tě, objímat tě? Nikdy jsem takové touhy a neměl!" Řval. Viděla, že nemá daleko od beznaděje.
"Jak moc se musíš přemáhat Sasuke? Přestaň s tím. Nic to neřeší, měl bys být sám sebou." Konejšila ho.
"Kdybych přestal, asi bych tě udusil v objetí. A už bych tě nepustil. Vždyť jsem tě právě znásilnil, nenávidíš mě." Zkonstatoval. Jakmile Sakura viděla jeho ztrápené oči, musela se k němu doplazit a schovat jeho hlavu na svou hruď.
"Sasuke..." Zašeptala. Točilo se to v ní jako na váhách. Na jednu stranu převažovala nenávist a na tu druhou přede vše se stavěla láska. Už věděla, jak to pojmenovat. Byla to láska, kterou nikdy v životě nepoznala a nikdy jí nebyla zasypávána.
"Nenávidím tě a zároveň tě mám ráda." Zamumlala k jeho uchu. Sasuke natáhnul ruce a tuze ji objal.
"Přál bych si, aby ta radost zvítězila..." Ještě více se k ní přitulil. "Ale to, co jsem ti právě provedl, se asi nedá odpustit." Pohlédl jí do očí. Zářily a třpytily se ve slunci.
"Sasuke, já... Bolí to, ale dá se to překonat." Poplácala ho po zádech.
"Já nevím, jak ti mám říct, že tě taky mám rád." Sklonil hlavu.
"Tak nic neříkej." Zašeptala a políbila ho na čelo. Sasuke se poprvé za tu dlouhou dobu zase usmál.
"Jsem rád, že jsem tě poznal." A tak tam jen seděli ve vzájemném objetí několik minut, než se Sakura odtáhla.
"Proč vlastně tolik chceš jíst lidské duše? Jaké na tom máš potěšení?" Zasípal a protřel si slepené oči.
"Já nevím, je mnohem lepší být rebelkou než hodnou holkou." Pokrčila rameny a utrhla si trávu, kterou následně strčila do úst a žvýkala.
"To máš asi pravdu." Zhodnotil a vstal, natáhl k ní ruku. "Co kdybychom teď jeli do Písečné a trochu jim to tam zamotali?" Nadhodil s úsměvem, který odhalil řadu jeho bílých zubů. Sakura se ušklíbla a chytla ho za ruku.
"No, proč ne."
****
"Kazekage, detekovali jsme dva blížící čaroděje." Vykřikl nějaký voják, který bez sebemenšího zaklepání vtrhl Gaarovi do kanceláře.
"To bude Sakura." Promnul si prsty. "Ale měl bych své podřízené naučit klepat." Zabručel podrážděně a vstal od stolu. "Informuj Temari s Kankurem."
"Ano, pane!" A s důstojnou poklonou se otočil a odebral do neznáma.

V prvním případě to bylo na bojiště, kde se Temari stále handrkovala s blonďákem, který teď spíš vypadal jako nějaký fialový obyvatel vzdáleného vesmíru. Ano, byl k nespoznání. Jedno oko měl nateklé, zatím co přes druhé mu vedla dlouhá řezná rána. Všude po rukou a nohou měl modřiny a tržná zranění.
"Kazekage vzkazuje, že se blíží Sakura." Řekl a upravil si lem své košile. Temari se s trhnutím otočila a díky tomu jí Naruto poprvé dal pěstí do nosu.
"Idiote!" Křikla po něm, když se sbírala ze země. Naruto samým vyčerpáním usnul, když se ocitl na zemi, úsměv ho hřál na rtech.
"Díky za informace, můžete odejít." Pokynula vojákovi s tmavou pletí. Přikývl a odešel.
"A ty vstávej!" Zařvala a kopla do Naruta. Ten se jen líně zavrtěl, ale nevypadal, že by snad chtěl odejít. Temari nad tím mávla rukou, rozevřela svůj vějíř a letěla směrem k východu. Po cestě ještě zvolala na lékařského kouzelníka, ať ho jde vyléčit.
"Rozumím." Pípla dívenka ve fialové tunice. Vypadala velmi stydlivě, tmavomodré až fialové vlasy jí splývaly po celých zádech, mýdlové oči propichovali zem. Temari se usmála, tahle Hinata by s ním mohla sdílet nějaké sympatie, už dřív si všimla, jak po Narutovi hází očkem.
****
"Sakuro!" Zaječela Temari nadšeně, vznášející se před branami Konohy. "Já věděla, že to zvládneš!" Pak si ale všimla něčeho zvláštního, Sasuke nebyl nijak potlučen, spíš to odnesla Sakura. Neověnčila však kolem něj žádná kouzla, byl mezi nimi nějaký jiný vztah než pána a podřízeného.
"Sakuro...?" Zeptala se už trochu nejistě a snesla se na pevnou zem. Složila svůj zdobený vějíř a opřela se o něj.
"Yo Tem!" Ušklíbla se růžovlasá, vyskočila a přirazila blondýnu k zemi. "Promiň." Řekla ještě před tím, než jí stiskla jistý bod na zádech a ona omdlela.

Dlouhými kroky přeskočila těla, které už Sasuke stihl nějakým způsobem odrovnat.
"Je to zvláštní, být tady jako nepřítel." Zachechtala se, když útočila především na lidi, kteří měli nějaké zvláštní nebo honosné oblečení. Změnila se, kvůli Sasukemu. Nebo jen nabrala stejnou povahu jako měla dříve? Nebyla si jistá, ale bylo jí to jedno.

*


"Na cvičišti jsem viděla Naruta s nějakou dívkou, nechtěls ho vzít s sebou?" Otázala se, když spolu stanuli před branami Písečné, nikdo na ně neútočil, protože se jich všichni stranili a báli. I když v té vesnici bylo společenstvo čarodějů, Sasuke je schopnostmi, vychytralostí a bystrostí předčil. Chvílemi si Sakura nebyla jistá, jestli se kouká na Sasukeho nebo na nějakého kouzelného poloboha. Když se nad tím tak zamyslela, byl vlastně obojím.
"Myslím, že tady mu bude líp. Mě bude stačit, když mě budeš doprovázet ty." Usmál se, přešel k ní a vzal její tvář do svých dlaní. Sakura u něj ještě nikdy neviděla tak láskyplný pohled.
"Kamkoliv..." Zamumlala v odpověď a líbla ho přes prsty. "Jsem ráda, že jsi sám sebou." Usmála se a objala ho. Na chvíli se hlavou přitiskla k jeho vypracované hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce. Cítila z něj radost a uspokojení.
"Omlouvám se ti, za to předtím." Trhnul hlavou do boku, jako kdyby se v hlavě pohyboval v minulosti. Sakura se usmála.
"To je v pořádku... Nenávidím tě a zároveň miluju." Zopakovala svá slova, jen je trošku pozměnila.
"Mám pocit, že tě taky miluju." Sevřel ji ještě víc a mezi rty jí vtiskl dlouhý, něžný polibek.

THE END.
________________________________________
Doufám, že se povídka líbila :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janča-san Janča-san | Web | 31. července 2013 v 9:43 | Reagovat

To je už koniec :/? Ale toto bola krásna poviedka :) a ten koniec je taký sladký a taký krásny :) :) Naozaj vydarené :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 31. července 2013 v 15:11 | Reagovat

Krásna poviedka len škoda,že je už koniec.Už sa tešim až niečo opäť pridáš.:-) :-) :-)

3 Camelia Camelia | Web | 31. července 2013 v 18:37 | Reagovat

End? WTF! O_O Ale jinak dobrý příběh :D

4 Kajka-chan Kajka-chan | 1. srpna 2013 v 14:07 | Reagovat

Koniec? :D Fakt?? n,n.. No ako myslíš :) Poviedka sa mi hrozne páčila :)!

5 Fejfarka Fejfarka | 3. srpna 2013 v 12:13 | Reagovat

Skvělej díl to sem nečekala :) rychle pokráčko :)

6 michyseji michyseji | 3. srpna 2013 v 12:16 | Reagovat

To je uz koniec ?? Pekne zakoncenie :)

7 Shiki-chan Shiki-chan | 7. srpna 2013 v 12:39 | Reagovat

Super, ikdyž sexík mohl být :)

8 Katty Katty | 12. srpna 2013 v 17:45 | Reagovat

Nýáá suprová povídečka ! :))

9 Liana Liana | 29. prosince 2014 v 13:17 | Reagovat

Celkom sa mi páčia tvoje poviedky, prečítala som ich už niekoľko, máš fajn štýl písania, no chcelo by to niekoľko drobných, zato podstatných úprav .... Dávaj si pozor na opakované slová, napríklad ked v troch vetách za sebou použiješ slovo zaujímavé trikrát. Alebo skús viac rozvíjať rozhovory a menej zbytočného opisu a odbiehania od deja. V tejto poviedke sa mi napríklad nepáči koniec, je veľmi rýchly a nelogický, skús sa vcítiť do pocitov osoby, ktorá by bola znásilnená, bez ohľadu na to, že osobou ktorú miluje. Možno sa celkovo skús viac preniesť a vžiť do deja, niekedy to naozaj pomáha ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama