close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

While your lips are still red

31. srpna 2013 v 11:20 | Ufonek |  Jednorázovky
Všechno to začalo jediným tancem. A najednou se naprosto vše začalo točit kolem ní. Kamarádi o ní mluvili, má rodina se divila, co jsem to tam měl za kočku. A vlastně měli pravdu, byla to kočka. Ale teď zase zmizí a já nevím, co mám dělat. Rozpoltila mě…

"Vyměňte si partnery!" Zatřímal nějaký hluboký hlas přes celou místnost.

A já ve svých černých naleštěných botách vykročil kupředu, abych chytil za ruku svou novou dočasnou tanečnici. Zaujala mě už při prvním pohledu. Její ruce v bílých rukavičkách byly nezvykle jemné, jako kdyby o ně každý večer pečovala speciálními krémy.Vůně se mi okamžitě dostala do nosu jako opar příjemně teplého punče. Oči se jí zaleskly ve svitu tlumeného světla. Takové jsem ještě nikdy neviděl, byly kočičí, nespoutané a volné. A co mě na ní nejvíce překvapilo, že k nim nepasovaly hnědé vlasy, nýbrž růžové a já si pomyslel jen, že takovouto kombinaci mohl navrhnout sám Bůh. Měla na sobě krásné červené šaty a ústa lehce přetřená rtěnkou té samé barvy. Hodila na mě pohled a já oněměl úžasem, i když jsem vlastně ani nemluvil.
"Jak se jmenujete?" Vydechl jsem.
"Gentleman řekne své jméno první, než se bude dožadovat protějšího." Mrkla na mě a provedla piruetu, šaty se kolem ní zavlnily a odhalily její dozajista hebké nohy až nad kolena. Tak vynikly její střevíčky na malém podpatku.
"Sasuke Uchiha." Opáčil jsem bez námitek a nyní na ní hleděl se zdviženým obočím.
"Sakura." Pochopila mé gesto a já přikývl.
"Ke krásné dívce, krásné jméno." Vysekl jsem jí poklonu a nečekal jsem, že by se mohla slabě začervenat. Teď mi připadala ještě roztomilejší.

Tancovali jsme ještě chvíli do konce písně a poté ještě chvíli, když začala hrát další. Ale i když jsem se měl věnovat jiné krasotince, neustále jsem po Sakuře házel očka. Byla tak zvláštní, tak neokoukaná, tak jiná. A to se mi líbilo. Řasy neměla natočená tunami řasenky a make-up jako omítku. Jen trošku té rtěnky jí dodávalo divočejší vzhled, samozřejmě pospolu s jejími nezvykle zbarvenými vlasy. Ale líbilo se mi to. Neměla je až tak úplně dlouhé, což byl můj styl, ale jen k ramenům, i tak se mi zdála jako nejkouzelnější žena večera.

A pak už jsem ji neviděl. Od přátel jsem se dozvěděl, že má dnes odjíždět na dalekou plavbu a vrátí se až za několik let. Bylo to zvláštní. Nikdy jsem se takhle necítil. Stále jsem na ni musel myslet, a to jsem to většinou já, který se často objevuje v myslích jiných děveček. Mám pocit, že vím, jak se cítí veškeré mé obdivovatelky.
Prošlapoval jsem si cestu okolo domů a neubránil jsem se ani cizím zkoumavým pohledům, ať už to bylo proto, že vždy "vznešený" Sasuke Uchiha chodí s hlavou svěšenou a hraje si s kamínkem, který nečinně kope před sebou. Stále jsem na sobě měl černý oblek z včerejší noci, neboť jsem celou noc nic nedělal. A pak mě to napadlo.

Rozeběhl jsem se na opačnou stranu než na kterou jsem šel. Do domu rodinny Hyuuga. Všiml jsem si (jelikož jsem růžovlásku celou noc nenápadně pozoroval), že se nějak podezřela bavila s Hinatou. Ta by mohla vědět, kde právě teď je. Musel jsem ji znovu vidět.
Zazvonil jsem a téměř ihned mi bylo otevřeno, avšak tam nebyl ten, kterého jsem chtěl vidět.
"Uchiha? Co ty tady chceš?" Přimhouřil oči a oba jsme se na sebe nenávistně zahleděli.
"Promiň Neji, ale chtěl bych mluvit s Hinatou, můžu dál?" Zeptal jsem se slušně, i když z mých očí čeřilo něco jiného.
"Ne." Odpověděl ostře. "Zavolám ti ji." Řekl neochotně a odkráčel. Alespoň mi nezabouchl před nosem. Asi dvě minuty jsem tam tak postával, až se ve dveřích objevila tmavovláska s mýdlovýma očima v županu.
"Neruším?" Otázal jsem se mezitím, co si ospale protírala oči.
"Vůbec ne, co potřebuješ?" To jsem měl na Hinatě vždycky tak nějak rád, ačkoli jsem se musel dívat sebevražedně, vždy byla ochotná a nezatěžovala mě otázkami typu Dnes jsi nějaký bručoun?.
"Nevíš, kde by teď mohla být Sakura?" Vyhrkl jsem dychtivě. Chvíli koulela očima, až zastavila na nějakém bodě, kde se nejspíše nacházely hodiny. Teď bylo asi půl desáté ráno.
"Nejspíš na molu lodí. Teď někdy má odplout." Pokrčila rameny a zívla.
"Díky!" Zakřičel jsem už mezi během, v těch špičatých botách se opravdu dobře neběhalo, ale musel jsem do toho dát vše.

Kdysi jsem byl mezi nejlepšími vytrvalci ve skupině, ale teď se to dalo označovat spíše za sprint a to na dlouhé vzdálenosti vážně není. Když jsem se konečně dobelhal na přístaviště, byla už jednou nohou na lodi. Na sobě měla krátké proužkované tričko nad pupík, svetřík a dlouhé kalhoty, kdosi jí narazil na hlavu námořnickou čapku s kotvou. Hlasitě se tomu zasmála a byla by už na lodi, kdybych ji nezastavil.
"Sakuro!" Zakřičel jsem chraplavě, jelikož jsem skoro nemohl popadnout dech. Její vlasy se zatřepotaly ve větru a ona zavrávorala a nejspíš by i spadla do moře, kdyby jí ruce na druhé straně nezastavily. Zašeptala něco ve směru toho cizího kluka, zřejmě něco ve smyslu, ať ještě chviličku počkají. Byl jsem tak rád, že ji vidím. Kráčel jsem pomalu, už se mi hruď vzdouvala v pravidelných intervalech.
"Ahoj." Pozdravil jsem a odpovědí mi bylo jen kývnutí hlavy. Byla na samém konci mola, takže než jsem k ní mým pomalým tempem došel, uběhla necelá půl minuta.
"Víš, chtěl jsem tě ještě vidět." Vysvětlil jsem a byl bych k ní natáhl ruce, kdybych nepostřehl ostražité oči námořníka.
"Aha, tak už jsi mě viděl…" Zpražila mě, ale pak se jen tak sladce usmála, že jsem jí to nedokázal pokládat za špatné.
"Okouzlila jsi mě jako žádná jiná-" Chtěl jsem toho říct mnohem víc, ale výstřel mě přerušil.

Najednou se vše seběhlo tak rychle. Zahlédl jsem v Sakuřiných očích vyděšenost a pak jsem jen uslyšel zvuk dopadu těla na rozpálené dřevo. To ten plavčík v rukou třímal pistoli, stále ještě namířenou na růžovlásku.
"Mělo to jít jako po másle, ale tenhle by to celé zkazil, musel jsem jednat!" Hájil se, když na něj kapitán vyštěkl, co že to dělá. Dostal jsem takový vztek. Rychle jsem přiběhl k růžovlásce a kleknul si k ní. Vzal jsem její zubožené tělo do dlaní. Její oči byly zapadlé, krev byla všude na jejím oranžovém svetýrku, takže už měl spíš barvu jasně rudé růže. Hlavu měla zakloněnou, už nedýchala. Rána byla mířena až příliš přesně - přímo do srdce. Přitiskl jsem své rty na její, dokud byla její ústa ještě červená. Pomalu, ale jistě, se z nich vytrácela barva. Mé kamenné srdce se zachvělo, ale žádná slza neukápla. Viděl jsem, jak ta loď odplouvá, nechal jsem to tak, můj žal byl na nějaké jednání moc velký. Naposledy jsem zabořil hlavu do jejího krku a pak jí vzal do náruče. Moje nové sako už také bylo potřísněné krví, ale to mě teď vůbec nezajímalo. Právě zabili někoho, kdo se pro mě stal důležitým za jednu noc. A že pro mě důležitých lidí moc není, a už vůbec ne dívek. Kdybych byl o něco víc citlivý, byl bych se i rozplakal. Začal jsem ji milovat, ale teď už je všechno pryč…

___________________________________________________________________
Já vím, že jste možná čekali (nebo chtěli) jiný konec, ale já to prostě chtěla takhle.. :) A proč že ji zabili? No, teroristi, co k tomu dodat. :-)
Mimochodem, znáte naprosto úžasnou píseň se stejným názvem jako tato povídka od Nightwish? Podle mě je naprosto boží :3
No a zpět k povídce, jak se vám líbila? Jak ji ohodnotíte? Byla bych ráda za všechny názory, jelikož poslední dobou se mi jich nějak nedostává :(
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzanka Zuzanka | Web | 31. srpna 2013 v 18:18 | Reagovat

pěkné...

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. září 2013 v 7:07 | Reagovat

Krásne len ma dosť zarazil ten koniec prečo ju vlastne zabili?

3 Iva Iva | 1. září 2013 v 12:15 | Reagovat

Krasne  ^^  pises skvele poviedky ^^ mas tolko napadov ^^ obdivujem ta ^^

4 Vája Vája | 9. září 2013 v 9:46 | Reagovat

Bylo to moc pěkné jen ten konec jsem tak nějak nepochopila:)

5 saky saky | Web | 6. října 2013 v 10:38 | Reagovat

proc proc proc furt smutný konce  pls už toho nech ale jednorázovka je krásná :-)

6 sovula sovula | 30. října 2013 v 15:17 | Reagovat

Píšeš nádherně.... smutný konce mi vůbec nevadí, naopak... někdy potřebuji i pár těch nešťastných okamžiků.

7 Nell Nell | E-mail | 23. července 2014 v 19:21 | Reagovat

[2]:To napsala pod čarou že to byl terorista :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama