Zatmění - část čtvrtá - Skrýš

16. srpna 2013 v 5:23 | Ufonek |  Zatmění
No tedy, odhaloval svou tvář asi nebylo přesné vyjádření, jelikož když vystoupil ze stínu, jeho obličej byl stejně skryt pod černou maskou, viděl jsem jen jeho jedno černé oko.
"Rád tě poznávám, Sasuke." Vydal ze sebe a já přimhouřil oči.
"A kdo jste vy?" Zeptal jsem se ledově a zkřížil ruce na prsou, ale přes naducanou bundu to vypadalo spíš, jako kdybych chtěl, aby vynikly má "prsa".
"Já jsem Kakashi, další jméno není důležité."

I když jsem neviděl jeho rty, viděl jsem posun látky na jeho hranaté tváři a poznal jsem, že se trošku usmál.
"A jak víte mé jméno?" Pokračoval jsem v jeho zasypávání otázkami.
"Vím ho, protože ty nejsi jen tak někdo, Sasuke." Konstatoval, zaklapl svou knížečku a strčil si ji do zadní kapsy od kalhot.
"A kdo tedy jsem?" Vyhrkl jsem a postoupil k němu o krok blíž.
"Víš, měl bych ti to vysvětlit v soukromí." S tím upřel oči na dívku za mnou, otočil jsem se a pohlédl na ni.
"Chápu." Už už se chtěla otočit a zmizet, ale já ji chytil za ruku.
"Ne, ona tu bude se mnou." Znovu jsem zakotvil očima na Kakashim, vypustil z úst obláček kouře a povzdychl si.
"No tak dobrá, oba mě následujte." S tím jsem se vítězoslavně usmál a opět se podíval na růžovlásku. Nevypadala, že by ji to nějak potěšilo. Můj úsměv poklesl.
"Můžeš jít za Narutem, jestli chceš." Pronesl jsem, i když se mi příčilo pomyšlení, že by odešla. Ona rázně zavrtěla hlavou a vykouzlila na své tváři široký úsměv, musel jsem jí ho opětovat.

Kráčeli jsme tichými ulicemi už asi deset minut, než se před námi vynořil jakýsi barák, velikostně asi dvacet stop do výšky a deset do šířky, nevím kolik do dálky, jelikož byl zjevně vtesaný do kamene a tvářil se opuštěně.
"Tady?" Otázal jsem se vyjeveně, šedovlasý muž se na mě ani neotočil a jen přikývl. Vstoupili jsme do dveří s dřevěným rytým rámem a dalších pět minut jsme mlčky procházeli dlouhou chodbou ozařovanou jen lucernami. Zatajil se mi dech, když Kakashi otevřel dveře úplně na konci.
Vešli jsme a před námi byli dva lidé. V jednom jsem poznal onu prsatou Hokage a dalšího muže jsem nepoznal. Upíral jsem své černé oči na ženu, která si právě nalévala saké, no jo, to jí bylo podobné. Zkroušeně jsem svěsil hlavu, než jsem dostal pokyn, abych si svléknul přebytečné oblečení. Sakura mě napodobila.

"Sasuke, tohle je Iruka. Mě znáš, jsem Tsunade." Promluvila po chvilce a já jsem zaznamenal jak si Kakashi odešel stoupnout do rohu a jen nás tak tiše mapoval.
"Ano. Dobrý večer." Zřejmě bylo spíš odpoledne, ale v tomhle dění za okny.
"Já jsem Sakura." Pípla a cítil jsem, jak mě chytila za mikinu. Automaticky mi pravá ruka vystřelila kolem jejích ramen, třásla se.
"Těší mě." Řekl ten divný chlapík s jizvou přes půlku obličeje.
"Posaďte se." Poručila nám Tsunade, když si nalévala už nevím kolikátého prcka.
Bylo tu přítmí, světlo občas problesklo. Seděli jsme v tichosti, až jsem to už nevydržel.
"Proč jsme tady?!" Prskl jsem a bouchnul pěstí do stolu, až se zatřásl a prázdná flaška od saké spadla a kutálela, kdyby ji Tsunade nechytila, zřejmě by se roztříštila o pevnou strukturu tvrdé země.
"Sasuke, uklidni se. Možná se to bude zdát neuvěřitelné, ale Kakashi za mnou přišel a sdělil mi něco, co jsem dosud nevěděla a odmítla tomu věřit. Ale, je tu něco, co nás může zachránit před zkázou. Jelikož slunce nesvítí, mohlo by to vést k tomu, že by neuzrálo obilí, zelenina a ani krávy a prasata by neměli co žrát." Pozorně jsem naslouchal a ušklíbl si při vzpomínce na Naruta, jak by jistě zanaříkal, kdyby věděl, že by brzy nebylo maso do jeho rámenu.
"A co s tím mám co dočinění já?"
"Dočkej času. Sasuke, na světě je člověk, který náš osud ještě může zvrátit, jsi to ty." Oznámila mi a zavrtala se svým pohledem do mých očí. Vytřeštil jsem je a postavil se.
"Já?! Jak to asi můžu být já, vždyť to přece nedává smysl!" Imponoval jsem jí rozhořčeně.
"Proč si myslíš, že jsou tvoji rodiče pryč?" Pronesl Kakashi z rohu z nenadání. Stočil jsem a něj pohled.
"Protože zemřeli." Můj hlas zakolísal.
"Nezemřeli, jen nahráli svou smrt, Sasuke, ty jsi magické dítě, takzvané Dítě hvězd, které nás ještě může zachránit." Ještě více mě rozrušilo zjištění, že moji rodiče žijí, než to, že bych měl zachránit celou zeměkouli. Zalapal jsem po dechu.
"Žijí?" Vydechl jsem ohromeně. Všichni jen přikývli. "Chci je vidět."Pokračoval jsem. Mezera, mezi Tsunadiným obočím se zúžila, přivřela oči a ústa semkla do pevné linky.

"Nemůžeš, až po tom, co na svět znovu přivedeš mír. Existuje jistý člověk, který se nám tyto plány pokusí překazit." Klepala nehty o stůl. Naštvalo mě to.
"Zakazujete mi, abych viděl své vlastní rodiče?!" Křiknul jsem.
"Jsou příliš zaneprázdnění." Pravila smutně. Trošku jsem se vydýchal.
"A vůbec, co je to za nesmysl, že by někdo nechtěl, aby slunce znovu zazářilo." Posadil jsem se a pro větší uklidnění jsem pohlédl do Sakuřiny tváře. Hleděla na mě s úctou, ale v jejím výrazu se zračilo ještě něco jiného - rozrušení, nejistota, zmatenost... Pohladil jsem jí po paži, slabě se usmála.
"Existují tací, kteří z tohoto zmatku budou těžit. Jmenuje se Orochimaru, nevíme, kolik má sluhů, ale jedno víme jistě - bude proti nám, bude nás chtít mučit a vyhubit celé lidstvo a nebo si nás bude chtít podmanit a dokud to neuděláme, hvězdu neodkloní. Ale ty to Sasuke můžeš zastavit." Vkládají do mě moc velké naděje. Opřel jsem se lokty o stůl a hlavu si podepřel dlaní. Pohrábl jsem si vlasy, vždyť tohle není možné.
"Nemám žádné magické schopnosti." Řekl jsem na svou obranu.
"Teď možná ne, ale postupně je objevíš spolu s Kakashim. Bude tvůj učitel." Říkali mi stále a stále větší nesmysly.
"To jste si asi vybrali špatně, já nejsem ten, co věří na pohádky." Utrousil jsem zamračeně.
"My si tě nevybrali, byl jsi vyvolen už dávno dávno, ještě předtím, než jsi se narodil." Mávla rukou a vypadalo to, jako kdyby se ztratila v myšlenkách.
"Jak jste prosím vás stará?" Popíchl jsem ji s rebelským úsměvem. Vrhla na mě vražedný pohled.
________________________________________________________________
Hmm? Hodnocení si prosím :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katty Katty | 16. srpna 2013 v 15:52 | Reagovat

Pěkný díl:)) chudák Sak taková zmatená :DD

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 16. srpna 2013 v 20:18 | Reagovat

Vyborni dielik ako vždy.

3 Zuzanka Zuzanka | Web | 18. srpna 2013 v 22:38 | Reagovat

skvělé.. rychle pokráčko.. nemůžu se dočkat... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama