Zatmění - část pátá - Letmo

19. srpna 2013 v 0:01 | Ufonek |  Zatmění
Mou nepříliš vhodnou poznámku přešla jen mrknutím oka. Možná bych za to měl být rád. Unaveně jsem klesnul do židle, byl jsem z tohohle všeho tak utahaný. Nejdřív mi Temari vynadá a hned na to se ocitnu v prostředí těchto lidí, nejraději bych z jejich společnosti zmizel. Tedy až na... otočím se na Sakuru. Když si všimne, že se na ni dívám, stydlivě se usměje. Vždycky mi to zlepší náladu. Nadechnu se a probodnu Tsunade pohledem

.
"Nahoře jsou volné pokoje, můžete se tam vyspat. Sasuke, když vidím ten tvůj nevraživý výraz..." Zakroutí hlavou a já jsem s to jí udeřit, ale ovládnu se. Lehce se vyhoupnu na nohy, uchopím Sakuru na horu a bez nějakých větších instrukcí se přesunu do horních pater. Vzhledem k tomu, že jsme jakoby v hlíně/hoře, jak jen to nazvat, tak je tu ještě větší tma než normálně. Ale když se tak nad tím zamyslím, vlastně je to jedno. Slunce nesvítí a všichni jsou zarmoucení, včetně mě, i přesto, že to nedávám moc najevo.

Přejdu k vypínačům a rozsvítím. Po malém pokoji se rozprostře ostré bílé světlo a já musím na okamžik zavřít oči, abych si přivyknul. Když jsem dostatečně schopný dalších pohybů, vyhledám očima Sakuru, mezitím si stihla sednout na jednu ze dvou dvoupatrových postelí. Samozřejmě do přízemí. Jen tam tak seděla se svěšenou hlavou, ruce položené v klíně. Její růžové vlasy jí zahalily tvář. Přiblížil jsem se k ní a dvěma prsty jí zvednul hlavu tak, aby se mi dívala do očí. Měla takové ustarané oči a zasmušilý pohled. Muselo jí něco trápit.
"Stalo se něco? Nejsi ráda, že tu jsi?" Zeptal jsem se opatrně, i přesto, že mě v duchu ubíjelo, že by se mohla trápit, mi její osůbka připadala strašně roztomilá.
"Já jsem, jen je to všechno tak neuvěřitelné." Vysvětlila a zastrčila si svůj růžový pramen za ucho, aby jí dál nestěžoval výhled. Povzdychnul jsem si.
"Máš recht." V tom jsem jí musel dát za pravdu, sednul jsem si vedle ní a zabodl pohled do země. Všechno se teď zdálo jiné, nedokázal jsem rozeznat jestli lepší nebo horší, prostě... jiné. Lepší vyjádření jsem pro to nenašel.
"Ty jsi teď nejdůležitější pro zemi. Já, neměla bych tě tu zatěžovat." Vydala ze sebe najednou slabým hláskem.
"To v žádném případě, já jsem rád, že jsi tu. A vůbec, ty máš rodinu viď? Pokud chceš, měla bys ji vyhledat a být s ní. Přece jen, na zemi padly těžké časy." Promnul jsem si zápěstí, protože mi v něm začalo tak divně trhat.
"Ale já chci být tady." Vyhrkla a mě neušel takový zvláštní pocit uspokojení a radosti. Usmál jsem se natočil se na ni. Jen chvíli jsem se jí tak koukal do očí, načež jsem svoje city už nedokázal udržet na uzdě. Ruce mi vystřelily k její tváři, nahnul jsem se a lehce jsem ochutnal její růžové rty. Nebránila se, a tak jsem v tom pokračoval. Než jsem si vůbec uvědomil, co dělám, výskala mě jejími drobnými ručkami ve vlasech a mě se po celém těle rozlil neutichající pocit štěstí. Kdybychom se teď jen nenacházeli v takových chvílích... Odpojil jsem se od ní a položil si její hlavu do klína. Hladil jsem jí ve vlasech a ve tváři. Hleděla na mě takovým zvláštním vyrovnaným a smířeným pohledem. Avšak spatřil jsem v jejích očích i záblesk strachu. Znovu jsem ji pohladil.
"Co teď s námi bude, Sasuke? Budeš plnit tvé úkoly záchranáře země a na mě zapomeneš?" Její oči zeskelnatěly a hned na to se jí po tváři začaly koulet velké slzy, které vypadaly jako křišťálové korálky. Ustaraně jsem jí pohlédl do tváře.
"Sakuro..." Předklonil jsem se, a i když jsem si myslel, že mi křupne v zádech, tak jsem ji políbil. "Na tebe bych už nedokázal zapomenout. Musíš mě doprovázet na mé cestě, jinak bych se z toho všeho zbláznil..." Něžně jsem ji pohladil nosem o nos a setřel jí vodu z načervenalých tváří. Sice jsem to nijak nevyjádřil slovy, ale cítil jsem, že mezi námi panuje něco jako láska. Nevěděl jsem, co přijde, ale myslel jsem si, že díky Sakuře dokážu zvládnout vše. Objevila se zčista jasna stejně tak, jako můj cit, co k ní chovám. Ona je jiná, než ostatní dívky. Ino se jí ani v nejmenším nemůže vyrovnat. Sakura je milá, plachá, roztomilá. Zatřepal jsem hlavou, abych zlé myšlenky o Ino zahnal.
"Stalo se něco?" Zeptala se mě, její oči nabyly znovu stejnou záři a odhodlání, jaké se v nich zračilo předtím. Asi se cítila potěšeně. Jednou rukou mi prohrábla vlasy, které mi padaly do tváře, když jsem se nad ní skláněl. Posadila se a ze sedu si stoupla. Chytla mě za ruku a vytáhla na nohy.
"Sasuke..." Vydechla a nadechla se zatuchlého vzduchu, který tu prostupoval, poté mi pohlédla do očí a objala mě. Začal jsem ji hladit po hlavě a jednou rukou po pasu. Byla tak... maličká oproti mě.
Ještě chvíli jsem ji tak tisknul v náručí a pak se od ní odpojil, abych mohl strhnout deku z postele, pod kterou byly peřiny.
"Pojď sem." Pobídnul jsem ji a natáhnul k ní ruku. Ona za mnou přišla jako dobře vycvičený pejsek. V tomhle ohledu se spíš podobala plaché kočce. Svléknul jsem si tričko a jen v kalhotech si lehnul do postele.
Ona se ke mě otočila zády a svlékla ze sebe sukni a punčochy. Tričko měla trošku delší, takže jí zakrývalo kalhotky. Zrudnul jsem a odvrátil od ní pohled. Posadila se a vyzula si boty. Abych pravdu řekl, trošku jsem očekával, že si lehne ke mě, ale tentokrát mé myšlenky nebyly vyslyšeny a ona vyšplhala na horní postel. Zavrtěla se a palanda nepříjemně zavrzala.
"Dobrou noc, Sasuke..." Popřála mi a já jí odpověděl jediným "hmmm" než jsem zavřel oči a pokusil se usnout.
Ale moc se mi to nedařilo, neboť jsem neustále musel přemýšlet nad sledem událostí dnešního dne. Jestlipak si na mě vůbec Naruto vzpomněl? Co ke mě cítí Sakura? Všechno to na mě doléhalo. Oční víčka se mi zatřásla a já se opět podíval na svět. Podíval bych se z okna, ale tady žádné nebylo. Vzdychl jsem a otočil se. Postel byla otočená kolmo ke zdi, takže k žádné stěně jsem se nemohl obrátit, u které bych nalezl stín, pod jakým bych se stočil...
________________________________________
Co vy na to? :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 simona simona | 19. srpna 2013 v 12:04 | Reagovat

Excelentní :)

2 Zuzanka Zuzanka | Web | 19. srpna 2013 v 23:46 | Reagovat

skvělé.. rychle pokráčko.. nemůžu se dočkat... :-D

3 Piskotka Piskotka | E-mail | 20. srpna 2013 v 11:04 | Reagovat

Skvelé! :) koľko bude mať asi poviedka dielov? Iba približne ale celkom to potrebujem vedieť :) a rýchlo píš ďalśi diel lebo je úžasná ^_^

4 Vája Vája | 20. srpna 2013 v 11:18 | Reagovat

Tahle povídka je dokonalá :3

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. srpna 2013 v 14:56 | Reagovat

Nádherná časť už aby tu bolo pokračovanie.

6 Shiki-chan Shiki-chan | Web | 21. srpna 2013 v 13:42 | Reagovat

Zajimavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama